Přeskočit na obsah

Borovice rumelská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBorovice rumelská
alternativní popis obrázku chybí
Skupina borovic rumelských v pohoří Pirin v Bulharsku
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodStrobus
SekceQuinquefoliae
PodsekceStrobus
Binomické jméno
Pinus peuce
Griseb., 1846
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice rumelská (Pinus peuce), též známá jako borovice makedonská, je evropská pětijehličná borovice (balkánský endemit), rostoucí v horských polohách především na Balkáně na žulovém podloží, kde se střídá s borovicí Heldreichovou, která zde roste na vápencích. Vzhledem a šiškami připomíná borovici vejmutovku.

  • Pinus cembra var. fruticosa Grisebach (1841), Pinus excelsa var. peuce Velenovský (1899)

Úzce kuželovitý strom, 10–30 m vysoký, zavětvený až k zemi. Koruna je hustě zachvojená, borka tenká, šedohnědá, dole šupinovitá, větve krátké, letorosty světle hnědé, druhým rokem hnědošedé, lysé a lesklé. Pupeny štíhlé, vejčité a špičaté, zasmolené.

Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 5, polehlé k větvičkám, jsou šedozelené a dosti tuhé, 7–10 cm dlouhé, s řadami průduchů. Na větvích jsou cca 3 ročníky jehlic. Šišky rostou na konci větví někdy jednotlivě, častěji po 3–4, krátce stopkaté, odstávající nebo převislé, 8–15 × 3–4 cm, světle hnědé, širší a více vejčité než u vejmutovky. Plodní šupiny zřetelně podélně rýhované. Semena malá, vejčitá, s křídlem asi 15 mm dlouhým. Jsou častým objektem zájmu ptáků (křivka obecná, ořešník kropenatý), hlodavců (myšovití) a drobných savců (veverky). Při výsevu je nutné je stratifikovat, ale přesto jich část přeléhá do příštího roku.

Balkánská pohoří (Albánie, Srbsko a Černá Hora, Severní Makedonie, S Řecko, Z Bulharsko), v nadmořských výškách 800 až 2200 m, kde tvoří horní hranici lesa s klečí a jalovcem.

Vyskytuje se na žule převážně v monokulturách, někdy jako příměs ve smíšených jehličnatých lesích. Velmi dobře snáší kyselé půdy. Jedná se o třetihorní relikt, v té době byla rozšířena v celé Evropě. V Česku dříve zřídka pěstovaná, v poslední době,[dříve, v poslední době?] díky své flexibilitě a odolnosti vůči rzi vejmutovkové a vůči imisím, je hojně vysazovaná i v lesních porostech v imisních polohách Krušných hor a na rekultivacích na Sokolovsku.

Mimo rekultivace a imisní polohy se velmi dobře hodí pro svůj nádherný habitus jako okrasná dřevina do zahrad, parků a okrasných výsadeb, především jako substituce za borovici vejmutovku.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]