Seznam vládců Moravy

Seznam vládců Moravy zahrnuje chronologický výčet moravských knížat, markrabat a zemských prezidentů, případně představitelů vyšších celků, jejichž součástí Morava byla. Seznam obsahuje všechny známé panovníky od roku 623, předchozí vládci jsou uvedeni na stránce Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska. Pro podrobné informace viz také článek Dějiny Moravy.

Na počátku dějin vystupuje Morava jako samostatné Moravské knížectví začleněné mezi lety 623 až 658 do Sámova kmenového svazu, prvním známým knížetem je roku 830 Mojmír I., který dal jméno dynastii Mojmírovců vládnoucí na Moravě s krátkou přestávkou až maďarských nájezdů roku 906.

Poté nastává tzv. temné období, ze kterého existuje pouze minimum informací o politických poměrech na Moravě. Záznamy byzantského císaře Konstantina VII. Porfyrogennetose však ukazují, že Moravské knížectví existovalo i tehdy, ať už byli jeho panovníci podřízeni Maďarům, či nikoli. Každopádně v první polovině 11. století se Morava ocitla postupně pod nadvládou Českého knížectví a Polska. Roku 1029 ji však dobývá český kníže Oldřich a uděluje ji svému synu Břetislavovi I., který ji po následně rozdělí mezi své syny do tří údělů. Ačkoli je tím Morava po dalších asi 150 let rozdělena do tří celků, vystupuje v evropské politice vždy jako jednotný celek, poměry na Moravě navíc často ovlivňoval český kníže.

Postavení Moravy výrazně upevnil roku 1182 Konrád III. Ota, který znovu sjednotil úděly a pro centrálního moravského vládce získal markraběcí titul. Markrabství moravské se stalo po boku Čech součástí Svaté říše římské. Sesterské postavení Čech a Moravy upevnil ve 14. století římský císař, český král a moravský markrabě Karel zavedením soustátí zemí koruny české, i přesto měly zpočátku Čechy a Morava stále odlišné panovníky. V období habsburské nadvlády se země koruny české ocitly pod správou z Vídně, rakouští panovníci si však stále ponechávali tituly českého krále a moravského markraběte.

Moravské markrabství zaniklo roku 1918, kdy se Morava stala jednou ze zemí nově vzniklého Československa. Až do roku 1948 měla Morava v jeho rámci vlastní představitele v čele se zemským prezidentem. Komunistická diktatura zemské zřízení zrušila a moc ve státě se centralizovala do Prahy. Protiústavní zrušení zemí nebylo obnoveno ani po sametové revoluci.^[1]

Sámovo knížectví (623–658)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
–	Sámo		623–658	Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše. Sjednotil pod svou vládou středoevropské slovanské národy a státy včetně již existujícího Moravského knížectví. Po jeho smrti se svaz rozpadnul, Moravské knížectví však existovalo pravděpodobně nadále, jeho panovníky však neznáme až do roku 830, kdy se objevuje Mojmír I.

Moravské knížectví (830–906)

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Mojmírovci	Mojmír I.	830?–846	Prvním historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců.
	Rostislav	846–870	Synovec Mojmíra I.. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše.
	Svatopluk I.	870–871	Svatopluk krátce na trůně, před uvězněním.

Panonská marka (871–872)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Vilémovci	Vilém I. + Engilšalk I.		871-872	Svatopluk si dělal nároky na trůn. Byl však uvězněn Karlomanem II. a na Moravě vládla franská markrabata Vilém II. a Engilšalk,^[2] Morava se stala markrabstvím Východofranské říše

Moravské knížectví (872–906)

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Mojmírovci	Slavomír I.	872–873	Proti Vilémovi a Engilšalkovi vzniklo vojenské povstání, které vedl kněz Slavomír, Svatoplukův příbuzný. Slavomír se stal na čas knížetem. Karloman poslal své vojsko na Moravu v čele se Svatoplukem, který se ale dal na Moravskou stranu a vojsko Franků porazil.^[2]
	Svatopluk I.	873–894	Synovec Rostislava. Pátý a nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše, v některých historických pramenech označován za krále.
	Mojmír II.	894–906	Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku.
	Mojmír II. + Svatopluk II.	???–906	Svatopluk II. na krátký čas bratrovým spoluvládcem. Po vyvrácení Velké Moravy Maďary roku 906 načas mizí téměř veškeré písemné zprávy o Moravě. Žádný domácí pramen není znám a cizí historici si v bouřlivých zvratech doby mocensky nevýznamné Moravy nevšímali. Některé prameny však zachované jsou a dle nich je možné, že se na Moravě zachovala i státní i církevní organizace.^[3] V období následujících několika desetiletí (asi 906–955) Morava zřejmě tvořila nárazníkové území mezi Čechami a kočovnými Maďary, ovládané patrně několika místními vládci, o nichž však nic nevíme. Vládce Moravy byl zmíněn jenom jednou (nebyl jmenovaný), a to ve spisu Konstantina VII. Porfyrogenntéta O ceremoniích byzantského dvora.

České knížectví (955–1003)

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Boleslav I.	955-972	Po polovině 10. století došlo k vzestupu přemyslovských Čech a jejich expanzi na východ. Boleslav I. dobyl část území Moravy, konkrétně Olomoucko, které se stává na čas součástí Čech.
	Boleslav II.	972-999
	Boleslav III.	999–1002
Piastovci	Vladivoj I.	1002–1003

Polské knížectví (1003–1025)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Piastovci	Boleslav I.		1003–1025	Asi v roce 1002 obsadily Moravu polské vojenské posádky Boleslava Chrabrého, Moravané pak v následujících dekádách vojensky Chrabrého podporovali v jeho válkách s Říší.

Polské království (1025–1029)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Piastovci	Boleslav I.		1025	v roce 1025 dostává Boleslav Chrabrý královský titul
Piastovci	Měšek II. Lambert		1025–1029	Pokračuje v polské správě Moravy. Roku 1029 je Morava dobyta českým knížetem Oldřichem a jeho syn Břetislav ji dostává do správy jako samostatný moravský kníže.

Moravské údělné knížectví (1029–1054)

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Břetislav I.	1029–1033	V roce dobytí Moravy mu jeho otec Oldřich svěřil její správu. Roku 1033 uprchl před otcem do ciziny, zřejmě protože na knížecím stolci podporoval strýce Jaromíra.
	Oldřich I.	1033–1034	Přímá vláda českého knížete.
	Břetislav I.	1034–1049	Moravský kníže Břetislav se stal i českým knížetem, Moravu si ponechal ve své moci. Na konci svého života určil, že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové získají území na Moravě. Morava tak byla rozdělena na brněnský a olomoucký úděl; z brněnského se později vydělil úděl znojemský.
	Spytihněv I.	1049–1054	Ujímá se vlády na pět let před rozdělením Moravy.

Moravská údělná knížectví (1054–1182)

Brněnské údělné knížectví (1054–1182)^[4]

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád I.	1054–1056	Syn Břetislava I. Spytihněv II. ho povolal ke dvoru a zrušil úděly.
	Spytihněv I.	1056–1061	Vládne jako český kníže.
	Konrád I.	1061–1092	Podruhé. Český kníže Vratislav II. vrátil bratrům úděly.
	Oldřich I.	1092–1099	Syn Konráda I. Uprchl před Břetislavem II.
	Bořivoj I.	1099–1100	Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
	Oldřich I.	1100–1113	Podruhé
	Vladislav I.	1113–1115	Vládne jako český kníže.
	Soběslav I.	1115–1123	Syn krále Vratislava II., budoucí český kníže.
	Ota I.	1123–1125	Také kníže olomouckého údělu. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
	Vratislav I.	1125–1129	Syn Oldřicha Brněnského
	Soběslav I.	1129–1130	Vládne jako český kníže.
	Vratislav I.	1130–1156	Podruhé.
	Konrád II.	1156–1161	Také znojemský údělník.
	Vladislav II.	1161–1172	Vládne jako český kníže.
	Bedřich I.	1172–1173	Také český kníže.
	Václav I.	1173–1179	Také český kníže.
	Konrád III. Ota	1179–1182	Také kníže znojemského údělu a český kníže.

Olomoucké údělné knížectví (1054–1182)^[5]

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vratislav I.	1054–1056	Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II.
	Spytihněv I.	1056–1057	Vládne jako český kníže.
	Vratislav I.	1057–1061	Podruhé. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal českým knížetem jako Vratislav II.
	Ota I.	1061–1087	Syn Břetislava I.
	Boleslav I.	1087–1091	Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.
	Svatopluk I. + Ota II.	1091–1107	Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.
	Ota II.	1107–1110	Pokračuje bez bratra.
	Vladislav I.	1110–1113	Vládne jako český kníže
	Ota II.	1113–1126	Podruhé. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
	Václav I. Jindřich	1126–1130	Syn Svatopluka Olomouckého
	Soběslav I.	1130–1135	Vládne jako český kníže.
	Lupolt I.	1135–1137	Syn knížete Bořivoje II.
	Vladislav II.	1137–1140	Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
	Ota III. Dětleb	1140–1160	Syn Oty II. Olomouckého
	Vladislav III.	1160–1162	Vládne jako český kníže.
	Bedřich I.	1162–1173	Syn Vladislava II., kníže Čech.
	Oldřich I.	1173–1177	Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.
	Václav II.	1177–1179	Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.
	Přemysl I. Otakar	1179–1182	Také český kníže a král.

Znojemské údělné knížectví (1054–1182)^[5]

Dynastie	Jméno	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád I.	1054–1055	Také brněnský kníže.
	Ota I.	1055–1056	Syn knížete Břetislava I.
	Spytihněv I.	1056–1061	Vládne jako český kníže.
	Konrád I.	1061–1092	Syn knížete Břetislava I.
	Litold I.	1092–1099	Syn Konráda I. Brněnského, rozdělení údělu mezi Konrádovy syny.
	Bořivoj I.	1099–1101	Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
	Litold I.	1101–1112	Podruhé.
	Oldřich I.	1112–1113	Litoldův bratr, po jehož smrti úděl zdědil, ale přežil ho jen o rok.
	Soběslav I.	1113–1123	Syn krále Vratislava II., bratr Vladislava I., pozdější kníže.
	Konrád II.	1123–1128	Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
	Soběslav I.	1128–1134	Vládne jako kníže Čech.
	Konrád II.	1134–1161	Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
	Konrád III. Ota	1161–1182	Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1182–1189)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád I. Ota		1182–1189	První markrabě, od roku 1189 český kníže.

Moravská údělná knížectví (1189–1192)

Brněnské údělné knížectví (1189–1192)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Spytihněv II. + Svatopluk I.		1189–1192

Olomoucké údělné knížectví (1189–1192)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladimír I. + Břetislav I.		1189–1192	Syn Oty III. Dětleba, úděl jim svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.

Znojemské údělné knížectví (1189–1192)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád III. Ota		1189–1192	Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1192–1194)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladislav I. Jindřich		1192–1194	Bratr krále Přemysla Otakara I.

Moravská údělná knížectví (1194–1197)

Brněnské údělné knížectví (1194–1197)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Spytihněv II. + Svatopluk I.		1194–119

Olomoucké údělné knížectví (1194–1197)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladimír I. + Břetislav I.		1189–1192	Syn Oty III. Dětleba, úděl jim svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.

Znojemské údělné knížectví (1194–1197)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Jindřich Břetislav I.		1194–1197

Moravské markrabství (1197–1918)


Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladislav I. Jindřich		1197–1222	Bratr krále Přemysla Otakara I.
	Vladislav II.		1222–1227	Syn krále Přemysla Otakara I.
	Přemysl I.		1227–1239	Nejmladší syn krále Přemysla Otakara I.
	Vladislav III.		1239–1247	Prvorozený syn krále Václava I., krátce také rakouský vévoda.
	Přemysl II. Otakar		1253–1278	Druhorozený syn krále Václava I., po smrti bratra převzal jeho úděl. Od roku 1251 rakouský vévoda, od roku 1253 český král. Po nástupu Přemysla Otakara II. na trůn byli čeští králové vládci Moravy, ponechávali si titul markraběte. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli na několik let Moravu ovládl Rudolf I. Habsburský.
Habsburkové	Rudolf I.		1278–1283	Zabral na pět let Moravu, roku 1283 ji uděluje svému zeti Václavovi.
Přemyslovci	Václav I.		1283–1305	Syn Přemysla II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
Přemyslovci	Václav II.		1305–1306	Syn Václava II., sedmý český král. V letech 1301–1304 byl uherským králem jako Ladislav V. Jeho smrtí skončilo více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.
Menhardovci	Jindřich I.		1306	Manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III. Měsíc po jeho volbě za krále se ale objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
Habsburkové	Rudolf II.		1306–1307	Syn Albrechta I. Habsburského. Dokázal si získal podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu jednoho z rebelujících pánů, Bavora III. ze Strakonic.
Menhardovci	Jindřich I.		1307–1310	Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII. – jeho syn Jan se měl oženit s Eliškou Přemyslovnou.
Lucemburkové	Jan I.		1310–1333	Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: uznala jej česká šlechta, otec mu udělil Čechy v léno a oženil se s dědičkou českých zemí Eliškou Přemyslovnou. Jan nezískal k zemi vztah, přesto rozšířil území království. Jan Lucemburský udělil vládu na Moravě svému synovi Karlovi, čímž ukončil dlouholeté splynutí titulu moravského markraběte s osobou českého krále.
	Karel I.		1333–1349	Budoucí Karel IV. Prvorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Udělením titulu markraběte otec legitimizoval jeho postavení v království.
	Jan Jindřich I.		1349–1375	Mladší bratr Karla IV., v roce 1349 mu Karel udělil v léno Moravu.
	Jan Soběslav I. + Prokop I. + Jošt I.		1375–1380	Prokop stejně jako jeho otec Jan Soběslav složit slib lenní poslušnosti Joštovi (starší bratr Jana Soběslava) a podržel si tak markraběcí titul i majetek.
	Prokop I. + Jošt I.		1380–1405	Po úmrtí Joštova bratra, vládne Jošt pouze s synovcem Prokopem.
	Jošt I.		1405–1411	Po smrti Prokopa vládne Jošt sám. Také v čele Svaté říše římské.
	Václav IV.		1411–1419	Syn Karla IV., český král. Moravským markrabětem se stal po smrti Jošta. Jeho moravská vláda se omezila víceméně na jmenování úředníků, za Václavovy vlády se na Moravě začalo šířit z Čech husitství.
	Zikmund I.		1419–1423	Syn Karla IV., mladší Václavův bratr a dědic.
Habsburkové	Albrecht I.		1423–1439	Zikmundův zeť. Jeho tchán mu udělil Moravu v léno. Po jeho smrti se stal i jeho dědicem. V období husitských válek byl titul markraběte (stejně jako českého krále) často předmětem rozporů, po smrti Albrechta nastává v Čechách a na Moravě čtrnáctileté interregnum (bezvládí).
Habsburkové	Ladislav I.		1453–1457	Syn Albrechta II., po období interregna uznán českým králem.
Páni z Kunštátu a Poděbrad	Jiří I.		1458–1469	Vládne jako český král.
Hunyadyové	Matyáš I.		1469–1490	Uherský král. Postavil se do čela křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad. Byl poražen a zajat u Vilémova roku 1469 a slíbil konec války. Místo toho se však nechal v Olomouci zvolit českou katolickou šlechtou a městy protikrálem - a po Jiříkově smrti a nerozhodných bojích s Vladislavem Jagellonským se nakonec stal vládcem vedlejších zemí Koruny české (a titulárním č. králem).
Jagellonci	Vladislav IV.		1490–1516	Syn Kazimíra IV., český král od roku 1471, resp. 1478. Vladislava ovšem Morava uznala za panovníka až po smrti Matyáše Korvína v roce 1490. Od roku 1490 také uherský král. Po dlouho let se vlády opět ujímají čeští králové.
Jagellonci	Ludvík I.		1516–1526	Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.
Habsburkové	Ferdinand I.		1526–1564	Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny, sestry Ludvíka Jagellonského. Také římskoněmecký císař a uherský král. Nebral ovšem do úvahy tradice samostatnosti českého státu a Uherska.
	Maxmilián I.		1564–1576	Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
	Rudolf III.		1576–1608	Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král.
	Matyáš II.		1608–1619	Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král. V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou; českým králem byl od roku 1611. Poté vládli Moravě vždy čeští králové.
	Ferdinand II.		1619	Matyášův bratranec. Jeho bratranec neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován českým králem.
Wittelsbachové	Fridrich Falcký		1619–1620	Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen králem byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
Habsburkové	Ferdinand II.		1620–1637	Vrátil Čechy a Moravu do vlastnictví Habsburků. Potlačil české stavovské povstání.
	Ferdinand III.		1637–1657	Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
	Leopold I.		1657–1705	Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
	Josef I.		1705–1711	Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
	Karel II.		1711–1740	Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
	Marie Terezie I.		1740–1780	Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s Karlem VII. (kurfiřtem bavorským), roku 1743 se nechala korunovat českou královnou.
Habsburko-lotrinkové	Josef II.		1780–1790	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
	Leopold II.		1790–1792	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
	František I.		1792–1835	Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
	Ferdinand IV.		1835–1848	Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Poslední korunovaný český král.
	František Josef I.		1848–1916	Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let, králem českým se ale korunovat nedal (ztroskotaly i myšlenky na trialistickou monarchii).
	Karel III.	Soubor:JCKV Karel I.JPG	1916–1918	Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (králem českým se korunovat nedal). Rakousko-Uhersko se mu už zachránit nepodařilo, ačkoliv nabídl federaci. Po jeho smrti zaniká Moravské markrabství a Morava se stává součástí Československa jako samosprávná Země Moravská.

Země Moravská (1918–1928)^[6]

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Jan Černý		1918 – 1928	Jan Černý se stal moravským zemským prezidentem samosprávné Země Moravské v rámci nově vzniklého Československa. Kromě vlády na Moravě byl Jan Černý také několikanásobným Ministrem Vnitra ČSR a několikanásobným Předsedou vlády ČSR.

Země Moravskoslezská (1928–1948)^[6]

Jméno	Vláda	Poznámky
Jan Černý	1928–1939	V roce 1928 se země Moravská a země Slezská spojily do země Moravskoslezské a Jan Černý byl opět zvolen zemským prezidentem.
Jaroslav Caha	1939–1941	Jaroslav Caha chvíli sloužil jako prezident země Moravskoslezské za Československa již bez Sudetů, ale většinu své funkce vykonal za Protektorátu Čechy a Morava
Jaroslav Mezník	1941	Jaroslav Mezník se stal 2. zemským prezidentem země Moravskoslezské za Protektorátu Čechy a Morava. Však 7. listopadu 1941 byl Gestapem zatčen a o 7 dní později zemřel.
Karl Schwabe	1941–1945	JUDr. Karl Schwabe byl Moravskoslezský zemský viceprezident, kterým se stal již v roce 1939. K moci se dostal až po zatčení Jaroslava Mezníka. V roce 1946 byl Karl Schwabe popraven.
František Loubal	1945–1946	Spisovatel, publicista a historik. Předseda ZNV.
František Píšek	1946–1948.	Předseda ZNV.
Karel Svitavský	1948	Předseda ZNV. Poslední představitel Moravy v jejích dějinách. V následujících letech Morava administrativně zaniká a je přímo podřízena vládě s prezidentem Československa a následně České republiky. Karel Svitavský se stal následně předsedou KNV v Brně.

Československá republika (1948–1960)

Jméno	Vláda	Poznámky
Klement Gottwald	1948–1953^[7]	První komunistický prezident. Komunisté po nástupu k moci roku 1948 zrušili zemské zřízení a Morava přestala jako svrchovaný administrativní celek existovat. Následně byl zaveden systém krajů, které jejichž hranice se nekopírovaly s někdejší česko-moravskou hranicí.
Antonín Zápotocký	1953–1957^[7]
Antonín Novotný	1957–1960^[7]

Československá socialistická republika (1960–1990)

Jméno	Vláda	Poznámky
Antonín Novotný	1960–1968
Ludvík Svoboda	1968–1975	Za jeho vlády bylo prosazeno federativní postavení českých zemí a Slovenska v rámci republiky. Morava však nadále zůstala součástí České republiky.
Gustáv Husák	1975–1989
Václav Havel	1989–1990

Česká a Slovenská Federativní Republika (1990–1993)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Václav Havel		1990–1993

Česká republika (1993–dosud)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Václav Havel		1993–2003
Václav Klaus		2003–2013
Miloš Zeman		2013–dosud

Reference

↑ Komunisté zrušili samosprávu Moravy, aby zbořili tradice, říká historik. iDNES.cz [online]. 2019-02-11 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Čeští panovníci. www.cestipanovnici.estranky.cz [online]. [cit. 2018-08-19]. Kapitola Svatopluk I. Velkomoravský. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-19.
↑ HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-8561-706-1.
↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43.
↑ ^a ^b SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
↑ ^a ^b Přehled zemských prezidentů Moravy. https://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-27].
↑ ^a ^b ^c NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8.

Související články

Externí odkazy

Moravští markrabí

[1] Komunisté zrušili samosprávu Moravy, aby zbořili tradice, říká historik. iDNES.cz [online]. 2019-02-11 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.

[:0-2] Čeští panovníci. www.cestipanovnici.estranky.cz [online]. [cit. 2018-08-19]. Kapitola Svatopluk I. Velkomoravský. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-19.

[:2-3] HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-8561-706-1.

[4] SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43.

[#1-5] SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.

[:1-6] Přehled zemských prezidentů Moravy. https://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-27].

[Nolč-7] NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]