Mojmír II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mojmír II.
Kníže Velkomoravské říše
Mojmír II. - vyobrazení zřejmě z 11. století.
Mojmír II. - vyobrazení zřejmě z 11. století.
Doba vlády 894 - 906?
Narození po roce 871
Úmrtí asi 906
Předchůdce Svatopluk I.
Nástupce -
Dynastie Mojmírovci
Otec Svatopluk I.
Matka Svatožizň?

Mojmír II. († 906?) byl mezi léty 894906 čtvrtý a také poslední historicky známý panovník Velkomoravské říše, který pocházel z dynastie Mojmírovců. Datum a místo jeho narození je neznámé. Narodil se po roce 871 jako syn velkomoravského knížete Svatopluka a pravděpodobně jeho manželky Svatožizně. Vlády na Velké Moravě se ujal po smrti svého otce v roce 894. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku.

Tři Svatoplukovi synové[editovat | editovat zdroj]

Na velkomoravský knížecí stolec Mojmír nastoupil po smrti svého otce, knížete Svatopluka, v roce 894. Přestože legenda o třech prutech Svatoplukových hovoří o třech jeho synech, následnících, z historických zdrojů jsou známí pouze dva. První, Mojmír II., se po otcově smrti stal velkomoravským knížetem. Druhý syn, Svatopluk II., získal v léno nitranské knížectví. Brzy po roce 894 došlo mezi syny k rozbroji a započal se rozpad Velkomoravské říše.

Knížetem[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk I. se třemi pruty a jeho tři synové Mojmír II., Svatopluk II. a Predslav.

Po smrti svého otce Svatopluka převzal v roce 894 Mojmír vládu na Velké Moravě. Po převzetí vlády musel řešit celou řadu vážných problémů. Aby získal čas na klidné převzetí vlády, uzavřel v roce 894 mír s východofranským králem Arnulfem. Přesto se mu nepodařilo zabránit odtržení některých jeho otcem připojených oblastí.[pozn. 1] Vnitřní spory na Velké Moravě vedly v roce 896 k rostoucí „politické emigraci“ do Bavorska, což Mojmír považoval za porušení podmínek míru z rok 894. V roce 896 se v Potisí objevují Maďaři a Mojmír jim zde vykazuje sídla. Spolu s Maďary pak Mojmír napadá Arnulfovu Panonii.[1]

Mojmírův mladší bratr, Svatopluk II., dostal po smrti otce pod svou správu lenní nitranské knížectví. Svatopluk II., který byl již předtím v kontaktu s Bavory, navštívil roku 897 Arnulfa a zavázal se být jeho spojencem. Nato Mojmír II. vyslal proti Svatoplukovi II. vojsko, nicméně Mojmír II. sám od Arnulfa utrpěl porážku.

Zároveň s pokračujícími vnitropolitickými spory ztrácela Velkomoravská říše dříve dobytá území. Roku 894 to byla Panonie, kterou dočasně zabrala východofranská říše, Frankové získali vliv i v Čechách, které se po nástupu Spytihněva I. roku 895 od Velké Moravy rovněž odtrhly. V roce 896 zabrali území podél řeky Tisy Maďaři, kteří se vzhledem k tomu, že sídlili v těsném sousedství Velké Moravy, mohli stát velkým nebezpečím.

Na přelomu let 898 a 899 Velkou Moravu napadli Bavoři, kteří se snažili Mojmírovu moc zlomit. Následně Mojmír II. zajal svého bratra Svatopluka, který byl ale brzy osvobozen svými bavorskými spojenci. Svatopluk II. poté společně s Bavory z Velké Moravy odešel.

Potom však v 898. roce vtělení Páně vznikl mezi dvěma bratry z národa Moravanů, totiž mezi Mojmírem a Svatoplukem i jejich lidem, velmi vážný rozpor a svár, do té míry dokonce, že kdyby byl jeden z nich s to druhého svými silami dostihnout a zajmout, onen by byl nucen podstoupit rozsudek smrti. Tehdy pak král a císař, když se toto dověděl, poslal svá markrabí, totiž Liutbalda a hraběte Ariba a své bavorské velmože společně s ostatními svými věrnými na pomoc té straně, která v něj doufala a k němu se utekla, k jejímu osvobození a ochraně. Oni pak ohněm a mečem, jak jen mohli, své nepřátelé pokořili a pustošíce zemi je pobili.
— Fuldské anály[2]

Obnovení moravské arcidiecéze[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Mojmírovi podařilo konsolidovat poměry na Velké Moravě, vyslal na jaře 899 (nebo snad už v roce 898) poselstvo k papeži do Říma se žádostí o vysvěcení biskupů a obnovu moravské arcidiecéze.[pozn. 2] Nedávno zvolený papež Jan IX. se rozhodl vyslat na Moravu tři své legáty (arcibiskupa Jana a biskupy Benedikta a Daniela), kteří měli znovuvybudovat moravskou církevní organizaci. Ti na Moravě vysvětili arcibiskupa a tři jeho biskupy sufragány.[4] Moravská církevní provincie tak byla plně dotvořena.[5]

O událostech informuje pouze stížný list bavorských biskupů z roku 900. Z něj se ale nedovídáme ani jméno nového moravského arcibiskupa, ani žádné informace o sídlech třech sufraganních biskupů. Historikové většinou předpokládají, že sídlo arcibiskupa se nacházelo někde v centru Velkomoravské říše na jižní Moravě (pravděpodobně ve Valech u Mikulčic případně v aglomeraci Staré MěstoUherské Hradiště). Jedno ze sídel sufragánních biskupství je pak kladeno do Nitry, kde navázalo na starší Wichingovo biskupství. Zbývající dvě biskupství bývají lokalizována například do Olomouce a Krakova,[6][7][8] do horní Panonie a východní Marky,[pozn. 3] případně do Panonie a Zadunajska.[pozn. 4]

Zánik Velké Moravy[editovat | editovat zdroj]

Někteří Maďaři se na přelomu 9. a 10. století usídlili přímo na velkomoravském území a v roce 900 dokonce společně s moravskými bojovníky zaútočili na Bavorsko a vyplenili je.

Rostoucí obavy z Maďarů vedly v lednu 901 k uzavření míru mezi Moravany a Bavory.[14] Maďaři pak následujícího roku zaútočili na Moravu, ale byli odraženi. Po tomto moravském vítězství se situace nakrátko uklidnila. V roce 904 byl ale v Bavorsku na hostině zavražděn maďarský velkokníže Kurszán i se svou družinou, což vedlo k dalším bojům.[15] K rozhodujícím střetům mezi Maďary a Moravany došlo pravděpodobně někdy v letech 905906. Během nich pravděpodobně zahynul jak Mojmír II., tak i elitní knížecí družina a špičky moravské aristokracie.[16] Roku 906 Maďaři podle zprávy Annalisty Saxa znovu zaútočili na Moravu a byli údajně poraženi. Ještě téhož roku se ale maďarský útok opakoval a došlo k definitivnímu zhroucení Velké Moravy. Podle pozdější uherské tradice došlo k bitvě (či bitvám) někde na dnešním Slovensku (snad v okolí Nitry). Při velkém střetu mezi Bavory a Maďary, ke kterému došlo 4. července 907 u Bratislavy, se už Moravané vůbec nezmiňují.[17]

Po rozpadu říše se patrně v omezené míře uchovaly zbytky samostatné státní organizace, v 1. polovině 10. století možná do určité míry závislé na Maďarech. Naznačuje to zpráva z doby kolem roku 942, kdy staří Maďaři, kteří byli zajati v maurském Španělsku, vypovídali o své zemi na severu sousedící s Moravou[18][19] nebo zpráva o Moravanech Al-Mas´údího Rýžoviště zlata a doly drahokamů z r. 947 nebo Knihy ponaučení a přezkoumání téhož autora.[20] O podřízenosti Moravy Maďarům či tributu však žádné zprávy nejsou.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 895 odpadli od Velkomoravské říše Češi a Srbové.[1]
  2. Moravská církev byla ochromena už od roku 893, kdy definitivně odešel z Moravy biskup Wiching. V následujících letech pak existovaly silné snahy o podřízení moravské církevní organizace bavorské církvi.[3]
  3. Ján Steinhübel je lokalizuje do Šoproně a Mautern[9][10][11]
  4. Richard Marsina upozornil na to, že na přelomu 9. a 10. století zde Mojmír II. ovládal ještě rozsáhlá území a uvedená biskupství mohla vzniknout právě tady. Jejich centry by pak mohly být Veszprém, Feldebrő, případně Ráb.[12] Marsinovu lokalizaci označil později za pravděpodobnou i Ján Steinhübel. Zdůraznil ale, že jedno z biskupství mohlo vzniknout i v Potisí.[13] K Marsinově loikalizaci se přiklání i Petr Elbel.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 285. Dále jen Počátky Přemyslovců. 
  2. Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. I. Praha ; Brno : Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 387 s. S. 124–125. (latinsky, česky)  
  3. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 253. Dále jen Velké dějiny I. 
  4. VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj : mezi Konstantinopolí a Římem. Praha : Vyšehrad, 2013. 375 s. ISBN 80-7106-482-3. S. 318–319. Dále jen Cyril a Metoděj. 
  5. a b ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno : Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 255.
  6. JAN, Libor. Počátky moravského křesťanství a církevní správa do doby husitské. In KORDIOVSKÝ, Emil. Vývoj církevní správy na Moravě : XXVII. mikulovské sympozium : 9.–10. října 2002. Mikulov ; Brno : Státní okresní archiv Břeclav ; Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. ISBN 80-7275-046-1. S. 11–12.
  7. JAN, Libor. Stará Morava mezi Východem a Západem. In SOMMER, Petr. Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-790-3. S. 257–258.
  8. Cyril a Metoděj, s. 320.
  9. STEINHÜBEL, Ján. Štyri veľkomoravské biskupstvá. Slovanské štúdie. 1994, čís. 1, s. 21–39. ISSN 0583-564X.  
  10. STEINHÜBEL, Ján. Die grossmährischen Bistümer zur Zeit Mojmírs II. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder. 1996, roč. 37, čís. 1, s. 2-22. ISSN 0523-8587.  
  11. STEINHÜBEL, Ján. Kirchliche Organisation in Grossmähren zur Zeit Mojmirs II. In URBANCZYK, Przemyslaw. Early Christianity in Central and East Europe. Warszawa : Semper, 1997. ISBN 978-83-8585435-7. S. 87-93. (německy)
  12. MARSINA, Richard. Cirkevná organizácia na Veľkej Morave. In GALUŠKA, Luděk; KOUŘIL, Pavel; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Velká Morava mezi východem a západem = Großmähren zwischen West und Ost : sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference : Uherské Hradiště, Staré Město 28. 9.–1. 10. 1999. Brno : Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2001. ISBN 80-86023-28-1. S. 294–295. (slovensky)
  13. STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. S. 410. (slovensky)  
  14. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha : Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 947. Dále jen České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II.. 
  15. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II., s. 949–951.
  16. KOUŘIL, Pavel. Staří Maďaři a Morava z pohledu archeologie. In Jan Klápště; Eva Plešková; Josef Žemlička. Dějiny ve věku nejistot : sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Dále jen Staří Maďaři a Morava z pohledu archeologie. ISBN 80-7106-647-8. S. 111.
  17. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II., s. 955–957.
  18. a b HAVLÍK, Lubomír E.. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno : Jota. ISBN 80-7028-010-7. S. 263.  
  19. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Historický vývoj východní Moravy v 10. až 14. století a přínos archeologie k poznání jejich dějin. In GALUŠKA, Luděk; KOUŘIL, Pavel; MITÁČEK, Jiří. Východní Morava v 10. až 14. století. Brno : Moravské zemské muzeum ; Archeologický ústav AV ČR Brno, 2008. ISBN 978-80-7028-319-6. S. 242.
  20. HAVLÍK, Lubomír E.. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno : Jota. ISBN 80-7028-010-7. S. 266.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 253-262.  
  • GALUŠKA, Luděk. Velkomoravští Mojmírovci - první vládci Moravy. In MITÁČEK, Jiří; BALCÁREK, Pavel. Vládcové Moravy. Kniha statí ze stejnojmenného cyklu přednášek. Brno : Moravské zemské muzeum, 2007. ISBN 978-80-7028-304-2. S. 5-20.
  • MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha : Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1.  
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci : budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.  
  • STEINHÜBEL, Ján. Die grossmährischen Bistümer zur Zeit Mojmírs II. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder. 1996, roč. 37, čís. 1, s. 2-22. ISSN 0523-8587.  
  • STEINHÜBEL, Ján. Kirchliche Organisation in Grossmähren zur Zeit Mojmirs II. In URBANCZYK, Przemyslaw. Early Christianity in Central and East Europe. Warszawa : Semper, 1997. ISBN 978-83-8585435-7. S. 87-93. (německy)
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky)  
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Pád Velké Moravy. In ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Typologie raně feudálních slovanských států. Praha : Ústav československých a světových dějin, 1987. S. 27-76.
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Kdy zanikla Velká Morava. Studia mediavelia Pragensia. 1991, roč. 2, s. 9-27. ISSN 0862-8017.  
  • VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj : mezi Konstantinopolí a Římem. Praha : Vyšehrad, 2013. 375 s. ISBN 80-7106-482-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Svatopluk I.
Znak z doby nástupu Kníže Velkomoravské říše
Mojmír II.
894906?
Znak z doby konce vlády Nástupce: