Arnulf Korutanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnulf Korutanský
Portrét
Narození 850
Úmrtí 8. prosince 899 (ve věku 48–49 let)
Řezno
Pohřben St. Emmeram
Potomci Ludvík IV. Dítě, Ratold of Italy, Zwentibold a Ellinrat
Otec Karloman Východofranský
Matka Liutswinde
Podpis Arnulf signum 890.png
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svatopluk v mnišském rouše na Arnulfově dvoře (pařížský zlomek Dalimilovy kroniky)

Arnulf Korutanský (850?8. prosince 899 Řezno) byl východofranským (877–899) a italským (894–899) králem a římským císařem (896–899), byl rovněž bavorským vévodou (887–899) a vládl také v Karantanii, v té době podřízené Bavorsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z východofranské větve rodu Karlovců, byl jediným, avšak nemanželským synem krále Karlomana, syna Ludvíka II. Němce. Před svojí smrtí roku 879 mu otec svěřil korutanskou marku. Již v mládí získal prestiž jako vojevůdce ve východních oblastech východofranské říše.

Později se otevřeně postavil do čela odboje východofranské šlechty proti svému strýci císaři Karlu III. Tlustému, kterého následně v rozčilení postihla mozková příhoda. Po abdikaci ochrnutého panovníka si reprezentace východofranské říše zvolila za svého krále Arnulfa. Trůn mu nabídla také část západofranské šlechty, o nějž však zájem neměl. Tak byl ukončen pokus o znovusjednocení Franské říše, realizovaný Karlem III. Tlustým, a definitivně potvrzen její rozpad.[1] Východofranský král Arnulf byl zdá se posledním "svěžím letorostem" usychajícího kmene karlovského rodu a "jeho říše jediná představovala tou dobou v západní Evropě velmoc a rázná jeho vláda si vynucovala v dobách zmatků všeobecné uznání."[2] Snažil se udržet alespoň zdánlivou jednotu své říše. Nad Normany zvítězil po dlouhé době v říjnu 891 v bitvě Lovaně. Dlouhá léta vedl boje s Velkomoravskou říší, kterou si pokoušel podrobit. Roku 890 uznal při osobním setkání svrchovanost krále Svatopluka nad Čechami. Vzápětí však proti němu zahájil novou válku ve spojení s Bulhary, Maďary a Chorvaty, sídlícími jižně od hranic Velkomoravské říše, ale znovu neuspěl. Po Svatoplukově smrti složila Arnulfovi roku 895 slib věrnosti knížata Čechů Spytihněv I. a Vitislav.

Poté se začal věnovat italským záležitostem a zahájil boj proti italskému vzdorokráli Widovi ze Spoleta. Přitáhl do Itálie a poté co Wido během války zahynul si vynutil na lombardských městech uznání za krále. Vdova po Widovi však v boji pokračovala, zajala papeže Formosa a snažila se ho přimět, aby uznal za císaře Widova syna Lamberta. Arnulf proto podnikl roku 895 druhé italské tažení, během něhož se mu podařilo papeže osvobodit. Poté ho Formosus korunoval 22. února 896 římským císařem.

Ani Arnulfovi se nevyhnula rodová choroba, ateroskleróza, které vedla u většiny z mužských členů již ve středních letech k ochrnutí po mozkové příhodě. Arnulf jí byl postižen během druhé italské výpravy a domů se vrátil na nosítkách.[2] V posledních letech života byl císař neschopen vládnout osobně.

Arnulfovým nástupcem ve východofranské říši se stal teprve šestiletý syn z manželství s Odou z rodu Konrádovců, Ludvík IV. Dítě, jímž vymřeli roku 911 východofranští Karlovci po meči. Ludvíkův nástup na trůn byl počátkem krize a rozkladu říše. Pro svého původního následníka, staršího, leč nemanželského syna Zwentibolda vytvořil samostatné království z Lotrinska, jež připadlo celé východofranské říši ribemontskou smlouvou. Zwentibold zde vládl v letech 895 až 900.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakl. Skřivan ml, 2004. ISBN 80-86493-11-3. S. 77. 
  2. a b ŠUSTA, Josef. Dějiny lidstva od pravěku k dnešku - 3. Základy středověku. Praha: Melantrich, 1937. 701 s. S. 359-360. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSTLÁN, A.; VANÍČEK, V. Encyklopedie dějin Německa. Praha: Železný, 2000. ISBN 80-237-3590-X. 

Externí odkauy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karloman
Znak z doby nástupu Vládce v Korutanech
876880/99
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Luitpold
Předchůdce:
Lambert ze Spoleta
Znak z doby nástupu Římský císař
896899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík III.
Předchůdce:
Berengar I.
Znak z doby nástupu Italský vzdorokrál
spolu s Berengarem I.
894 - 899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Berengar I.
Předchůdce:
Karel III. Tlustý
Znak z doby nástupu Bavorský vévoda
887 - 899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík Dítě
Předchůdce:
Karel III. Tlustý
Znak z doby nástupu Východofranský král
887899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík IV. Dítě