Seznam italských králů

Znak Italského království používaný kolem roku 1890

Seznam italských králů zahrnuje italské panovníky, kteří byli uznáváni jako italští králové nebo vládli takovému území, aby za ně mohli být považováni. Seznam tedy zahrnuje langobardské krále, jejich následovníky už středověké italské krále, krále italského království jako součásti Svaté říše Římské, Napoleona Bonaparte jako italského krále a krále moderního italského království vytvořeného v roce 1861.

Langobardské království (568–814)

Langobardské království je historický státní útvar. Kmen Langobardů pocházel z polabí.Došli až na moravu odkud roku 568 odešli.Když v itálii začala slábnout Byzantská říše Langobardi obsadili sever itálie. Králem se stal jakýsi Alboin,kterého po pěti letech vlády zavraždila vlastní manželka Rosamunda.Alboinův nástupce Klef vládl jen dva roky.Zato Klefův nástupce Authari vládl 16 let.Za jeho vlády se království poněkud rozrostlo.další Langobardští panovníci(a doba v které vládli): Agilolf 591-651 Adelvald 651-625 Ariovald 625-636 Rothari 636-652 Aribert 652-662 Grimoald 662-671 Berthari 671-686 Kunibert 686-700 Aribert II. 700-712. Nejdéle vládnoucím Langobardským králem byl Liutprand.Vládl celých 32 let.Za jeho vlády se království rozrostlo o Neapolsko,které roku 728 dobyl od Byzantského císaře Lva III. . Po jeho smrti vládl sedm let Rachis.Po Rachisově smrti vládl sedm let Aistulf.Ten byl ke konci života přinucen Byzantským císařem Konstantinem V. vydat papežovi štěpánovi II. kus svého území kolem Říma.Po Aistulfovi vládl ztenčenému území jeho syn Desiderius.roku 774 bylo jeho království dobyto Franckým králem Karlem Velikým.Králem Langobardským se tedy stal Karel veliký.Desiderius musel navíc čelit spojení Karla Velikého a papeže Hadriána I. .Království se tím pádem ocitlo v kleštích.Roku 814 Karel Veliký zemřel a Langobardské království definitivně zaniklo.

Středověké italské království (814–964, 964–1801)

Italské království (ve středověku) je historický státní útvar vytvořený Karlem Velikým po dobytí Langobardského království. Karel sám se nechal sice korunovat langobardskou korunou, ale svého syna Pipina prohlásil roku 781 králem Itálie. Království zahrnovalo většinu Apeninského poloostrova (Benevento přijalo lenní svazky). Výjimku tvořil Církevní stát, včetně Romagne a Pentapole, dále Benátsko a jih poloostrova, který ovládala Byzanc. Po dělení Franské říše roku 843 bylo Italské království součástí středního údělu, po roce 880 je ovládl Karel III. Tlustý

Dynastie Karlovců (* = zároveň císař římský)

• 774–814 * Karel Veliký
• 781–811 Pipin Italský, spoluvládce
• 814–817 Bernard, od 813 spoluvládce
• 817–840 * Ludvík Pobožný
• 840–855 * Lothar I., od 818 spoluvládce
• 855–875 * Ludvík II., od 840 spoluvládce
• 875–876 * Karel II. Holý
• 876–880 Karloman
• 879–887 * Karel III. Tlustý (konec dynastie)

• 888–924 * Berengar I. Furlanský, od 916 císař
• 894–896 Arnulf (vzdorocísař, korunován 896)
• 889–894 * Kvído ze Spoleta, vévoda ze Spoleta (891 korunován císařem)
• 894–897 Lambert ze Spoleta, vévoda ze Spoleta (892 korunován spolucísařem, od 896 vzdorocísařem)
• 900–905 * Ludvík Slepý (korunován 901 císařem)
• 922–934 Rudolf II. Burgundský (vzdorokrál)
• 926–945 Hugo z Arlés (Provence)
• 926–931 Eberhart Bavorský
• 945–950 Lothar II. z Provence (od 931 spoluvládce)
• 945–964 Berengar II.
• 950–964 Vojtěch II. Ivrejský (spoluvládce)

Italské království značně mocensky zesláblo a za výbojů Ottonů v důsledku toho přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, když zároveň došlo i k odtržení Friaulu. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Ferdinand I. Habsburský a jeho dědicové sice z titulu římsko-německého císaře užívali titul "Italského krále", ale nebyli nikdy korunováni.

Od vestfálského míru (1648) bylo Italské království součástí římsko-německé říše pouze formálně. A to v podobě královského titulu italského krále, který byl udělován římsko-německým císařům. Existoval ještě úřad arci-kancléře pro Itálií, který zastával biskup z Kolína nad Rýnem. Posledním italským králem byl František II., který se titulu roku 1801 vzdal. Královský titul byl obnoven roku 1805, kdy vytvořil nové italské království Napoleon Bonaparte a sebe jeho králem.

Napoleonovské italské království (1807–1814)

Bonapartové

jméno	obrázek	život	období vlády	rodiče	poznámky
Napoleon Bonaparte		1769–1821	1805–1814	Carlo Buonaparte Laetitia Ramolino	také císař Francouzů (1804–1814)

Moderní italské království (1861–1946)

Savojská dynastie (Savojsko-Carignanská)

Do roku 1861 dnešní Itálii totiž tvořilo mnoho menších samostatných státních útvarů a zároveň byla většina Itálie součástí Svaté říše římské. Království po sjednocení Itálie vydrželo 85 let. Prvním italským králem se stal Viktor Emanuel II., původně král sardinský. Sardinie byla tehdy mezi italskými státy dominantní.

jméno	obrázek	život	období vlády	rodiče	poznámky
Viktor Emanuel II.		1820–1878	1861–1878	Karel Albert Sardinský Marie Tereza Toskánská	do roku 1861 král Sardinie a vévoda savojský
Umberto I.		1844–1900	1878–1900	Viktor Emanuel II. Adéla Habsbursko-Lotrinská	byl zavražděn atentátníkem
Viktor Emanuel III.		1869–1947	1900–9. květen 1946	Umberto I. Markéta Savojská	v letech 1922–1943 fašistická diktatura, abdikoval ve prospěch syna
Umberto II.		1904–1983	9. květen 1946–12. červen 1946	Viktor Emanuel III. Elena Černohorská	sesazen po republikánském referendu

Pretendenti trůnu po roce 1946

jméno	obrázek	život	období vlády	rodiče	poznámky
Umberto II.		1904–1983	12. červen 1946–1983	Viktor Emanuel III. Elena Černohorská	sesazen po republikánském referendu
Viktor Emanuel, princ Neapolský		narozen 1937	od 1983	Umberto II. Marie Josefa Belgická

Rodokmen

Související články

• Italské království (rozcestník)
• Linie následnictví italského trůnu
• Seznam sicilských králů
• Seznam neapolských králů
• Seznam sardinských králů