Agilulf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Agilulf
Lombards tremissis 77001074.jpg
Úmrtí květen 616
Milán
Manžel(ka) Theodelinda
Děti Adaloald
Gundeberga
Funkce lombardský král (591–616)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agilulf zvaný Durynský (555duben 616) byl vévodou z Turína[1] a od roku 591 až do své smrti králem Langobardů.

Jeho předchůdcem na trůně Langobardů byl Authari.[1] Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovy Theodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla v Miláně až v květnu roku 591.[2]

Na přání Theodelindy byl pokřtěn a národ ho následoval, přestože přijal ariánskou herezi. V roce 603 znovu pod tlakem Theodelindy konvertoval k nicejskému vyznání a nechal pokřtít i svého narozeného syna Adaloalda.[3] V období jeho vlády měl na langobardkém dvoře velmi silný vliv Řím. Královna Theodelinda byla křesťansky zbožná, měla velmi blízko k papeři Řehoři I. a svůj život ve shodě s Agilulfem zasvětila k odklonu Langobardů od pohanství a ariánství ke katolicismu.[3] Spolu s manželkou Theodelindou nechal postavit Baptisterium San Giovanni ve Florencii či katedrálu v Monze,[4] v niž se do dnešních dnů dochovala železná koruna Langobardů. Nacházela se zde i nedochovaná Agilulfova koruna, zasvěcená svatému Janu s nápisem rex totius Italiae (král celé Itálie).

V období jeho vlády v roce 592 zemřel burgundský král Guntram, čímž byla ukončena válka s Franky. Bez Guntrama mezi Franky vypukla občanská válka, která jim znemožnila organizovat další útoky na Langobardské království. V roce 598 s papežem jednal o dočasném ukončení třicetiletého langobardského teroru v okolí Ducatus Romanus, čehož se mu podařilo dosáhnout tím, že papež si ukončení langobardského rabování zaplatil[5] a tak Římané mohli většinu své válečné energie věnovat hrozbám z Byzantské říše. V témže roce upevnil langobardskou moc rozšířením království o města Sutri, Perugii a další umbrijská města z exarchátu v Ravenně. Na severu udržoval dobré vztahy s Bavory a naopak bojoval s Avary a Slovany. V roce 598 za pomoci papeže Řehoře vstoupil do příměří s byzantským císařem Maurikiem, které bylo následující rok ukončeno, především vinnou exarchy Callinia, který unesl jednu z langobardských princezen. Po této události, v roce 602 vypukla válka, v niž byzantský císař Fokas ztratil Padovu.[6] V roce 607 babička a sestra burgundského krále Theudericha zavraždili Theuderichovu manželku, dceru vizigótského krále Wittericha, který se po vraždě své dcery spojil s Agilulfem proti Theuderichovi. Aliance panovníků v bitvě patrně neměla úspěch. Z bitvy kromě toho, že k ní došlo poblíž Narbonne se nedochovaly žádné informce.

Perské války obrátili pozornost Byzantské říše k Orientu a tak poslední desetiletí jeho vlády proběhlo v relativním míru. Jeho vláda skončila pokojně. Zemřel v roce 616 poté, co jeho vláda trvala déle než čtvrt století. Na trůně ho následoval jeho syn Adaloald, který byl ještě adolescentem a tak regentství v království se ujala jeho matka Theodelinda.

Měl dceru Gundebergu, kterou oženil s Arioaldem, který se později stal králem Langobardů.[7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agilulf na anglické Wikipedii.

  1. a b OMAN, Charles. The Dark Ages, 476-918 [online]. s 193: Rivingtons, 1908 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DEACON, Paul the. History of the Lombards. Překlad William Dudley Foulke. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-0558-9. (anglicky) 
  3. a b THEUWS, Frans; NELSON, Janet Laughland. Rituals of Power: From Late Antiquity to the Early Middle Ages. [s.l.]: BRILL, 2000. 503 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-10902-5. S. 107. (anglicky) 
  4. Duomo di Monza - La basilica, la parrocchia e i suoi parrocchiani - Il Duomo di Monza,. www.duomomonza.it [online]. Basilica di S.Giovanni Battista. Dostupné online. (italsky) 
  5. RH, Jr Bremmer; BREMMER, Rolf Hendrik; DEKKER, Cornelis; DEKKER, Kees; JOHNSON, David Frame; JOHNSON, Df. Rome and the North: The Early Reception of Gregory the Great in Germanic Europe. [s.l.]: Peeters Publishers 308 s. Dostupné online. ISBN 978-90-429-1054-6. Kapitola Introduction. (anglicky) 
  6. CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. The Cambridge Ancient History: Late antiquity: empire and successors, A.D. 425-600. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-32591-2. S. 538. (anglicky) 
  7. German Tribes org Lombard King AGILULF. web.archive.org [online]. 2011-07-26 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GIBBON, Edward. The History of the Decline and Fall of the Roman Empire. books.google.cz [online]. Murray, 1870 [cit. 2020-01-29]. Čís. kapitola 10. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Agilulf“.