Agilulf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Agilulf
Lombards tremissis 77001074.jpg
Úmrtí květen 616 nebo 616
Milán
Manžel(ka) Theodelinda (od 590)
Děti Adaloald
Gundeberga
Chrodoald von Bayern
Rodiče Einer von großem Adel von Anawas a Tochter (?)
Příbuzní Agilulptus (?)[1] (vnuk)
Funkce langobardský král (591–616)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agilulf zvaný Durynský (555duben 616) byl vévodou z Turína[2] a od roku 591 až do své smrti králem Langobardů.

Jeho předchůdcem na trůně Langobardů byl Authari.[2] Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovy Theodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla v Miláně až v květnu roku 591.[3]

Na přání Theodelindy byl pokřtěn a národ ho následoval, přestože přijal ariánskou herezi. V roce 603 znovu pod tlakem Theodelindy konvertoval k nicejskému vyznání a nechal pokřtít i svého narozeného syna Adaloalda.[4] V období jeho vlády měl na langobardkém dvoře velmi silný vliv Řím. Královna Theodelinda byla křesťansky zbožná, měla velmi blízko k papeři Řehoři I. a svůj život ve shodě s Agilulfem zasvětila k odklonu Langobardů od pohanství a ariánství ke katolicismu.[4] Spolu s manželkou Theodelindou nechal postavit Baptisterium San Giovanni ve Florencii či katedrálu v Monze,[5] v niž se do dnešních dnů dochovala železná koruna Langobardů. Nacházela se zde i nedochovaná Agilulfova koruna, zasvěcená svatému Janu s nápisem rex totius Italiae (král celé Itálie).

V období jeho vlády v roce 592 zemřel burgundský král Guntram, čímž byla ukončena válka s Franky. Bez Guntrama mezi Franky vypukla občanská válka, která jim znemožnila organizovat další útoky na Langobardské království. V roce 598 s papežem jednal o dočasném ukončení třicetiletého langobardského teroru v okolí Ducatus Romanus, čehož se mu podařilo dosáhnout tím, že papež si ukončení langobardského rabování zaplatil[6] a tak Římané mohli většinu své válečné energie věnovat hrozbám z Byzantské říše. V témže roce upevnil langobardskou moc rozšířením království o města Sutri, Perugii a další umbrijská města z exarchátu v Ravenně. Na severu udržoval dobré vztahy s Bavory a naopak bojoval s Avary a Slovany. V roce 598 za pomoci papeže Řehoře vstoupil do příměří s byzantským císařem Maurikiem, které bylo následující rok ukončeno, především vinnou exarchy Callinia, který unesl jednu z langobardských princezen. Po této události, v roce 602 vypukla válka, v niž byzantský císař Fokas ztratil Padovu.[7] V roce 607 babička a sestra burgundského krále Theudericha zavraždili Theuderichovu manželku, dceru vizigótského krále Wittericha, který se po vraždě své dcery spojil s Agilulfem proti Theuderichovi. Aliance panovníků v bitvě patrně neměla úspěch. Z bitvy kromě toho, že k ní došlo poblíž Narbonne se nedochovaly žádné informce.

Perské války obrátili pozornost Byzantské říše k Orientu a tak poslední desetiletí jeho vlády proběhlo v relativním míru. Jeho vláda skončila pokojně. Zemřel v roce 616 poté, co jeho vláda trvala déle než čtvrt století. Na trůně ho následoval jeho syn Adaloald, který byl ještě adolescentem a tak regentství v království se ujala jeho matka Theodelinda.

Měl dceru Gundebergu, kterou oženil s Arioaldem, který se později stal králem Langobardů.[8][9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agilulf na anglické Wikipedii.

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b OMAN, Charles. The Dark Ages, 476-918 [online]. s 193: Rivingtons, 1908 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DEACON, Paul the. History of the Lombards. Překlad William Dudley Foulke. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-0558-9. (anglicky) 
  4. a b THEUWS, Frans; NELSON, Janet Laughland. Rituals of Power: From Late Antiquity to the Early Middle Ages. [s.l.]: BRILL, 2000. 503 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-10902-5. S. 107. (anglicky) 
  5. Duomo di Monza - La basilica, la parrocchia e i suoi parrocchiani - Il Duomo di Monza,. www.duomomonza.it [online]. Basilica di S.Giovanni Battista. Dostupné online. (italsky) 
  6. RH, Jr Bremmer; BREMMER, Rolf Hendrik; DEKKER, Cornelis; DEKKER, Kees; JOHNSON, David Frame; JOHNSON, Df. Rome and the North: The Early Reception of Gregory the Great in Germanic Europe. [s.l.]: Peeters Publishers 308 s. Dostupné online. ISBN 978-90-429-1054-6. Kapitola Introduction. (anglicky) 
  7. CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. The Cambridge Ancient History: Late antiquity: empire and successors, A.D. 425-600. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-32591-2. S. 538. (anglicky) 
  8. German Tribes org Lombard King AGILULF. web.archive.org [online]. 2011-07-26 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GIBBON, Edward. The History of the Decline and Fall of the Roman Empire. books.google.cz [online]. Murray, 1870 [cit. 2020-01-29]. Čís. kapitola 10. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Agilulf“.