Přeskočit na obsah

Alexej Čepička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Armádní generál
JUDr. Alexej Čepička
Předseda MNV Kroměříže
Ve funkci:
1945 – 1946
PředchůdceAntonín Ševčík
NástupceJosef Plíhal
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Čs. ministr vnitřního obchodu
Ve funkci:
3. prosince 1947 – 25. února 1948
PředchůdceAntonín Zmrhal
NástupceFrantišek Krajčír
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
25. února 1948 – 25. dubna 1950
PředchůdceProkop Drtina
NástupceŠtefan Rais
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
25. dubna 1950 – 25. dubna 1956
PředchůdceLudvík Svoboda
NástupceBohumír Lomský
Náměstek čs. vlády
Ve funkci:
31. ledna 1953 – 14. září 1953
První náměstek čs. vlády
Ve funkci:
14. září 1953 – 25. dubna 1956
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa (1929–1963)
Rodné jménoAleksej (Josef) Čepička
Narození18. srpna 1910
Kroměříž
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1990 (ve věku 80 let)
Dobříš
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarta Čepičková
PříbuzníKlement Gottwald (tchán)
Marta Gottwaldová (tchyně)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik, advokátní koncipient a právník
OceněníŘád 25. února (1948)
Řád Klementa Gottwalda (1955)
CommonsAlexej Čepička
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Čepička (18. srpna 1910[1][2][pozn. 1] Kroměříž – 30. září 1990 Dobříš) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, zeť Klementa Gottwalda, ministr.

Život

Politické začátky

Původně byl advokátním koncipientem v Ostravě. Hned po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1929,[5] kdy byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, vstoupil do KSČ. V letech 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po válce se stal v letech 1945–1946 předsedou MNV v Kroměříži.

„Velká kariéra“

Svou politickou kariéru odstartoval až sňatkem s jedinou dcerou Klementa Gottwalda Martou.

V letech 1947–1956 zastával vysoké stranické i státní funkce. Od 3. prosince 1947 byl ministrem vnitřního obchodu v první vládě Klementa Gottwalda. Funkci zastával do 25. února 1948, kdy v nové druhé vládě Klementa Gottwalda zaujal post ministra spravedlnosti. Ten si udržel i v následující vládě Antonína Zapotockého až do 25. dubna 1950. Toho dne přešel na pozici ministra národní obrany. Od 31. ledna 1953 do 14. září 1953 byl navíc náměstkem předsedy vlády (místopředsedou vlády), od 14. září 1953 až do konce funkčního období této vlády (od března 1953 pod předsednictvím nového premiéra Viliama Širokého), tedy do 12. prosince 1954 byl pak prvním náměstkem vlády. Ministrem národní obrany a prvním náměstkem předsedy vlády byl i v druhé vládě Viliama Širokého. Obě funkce ztratil 25. dubna 1956.

Kromě toho zastával v letech 1949–1950 post předsedy Státního úřadu pro věci církevní. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ. Od září 1951 do června 1954 byl členem předsednictva ÚV KSČ, a od září 1951 do června 1954 též členem politického sekretariátu ÚV KSČ. Od června 1954 do dubna 1956 zastával funkci člena politického byra ÚV KSČ.[6]

Měl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948–1955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským byl hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů.

Zasedal i v zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Olomouc.[8] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Kroměříž I).[9]

Konec kariéry

Jeho moc upadla po smrti jeho tchána a v roce 1956 byl odvolán z významných stranických funkcí. Poté několik let vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V roce 1963 byl z KSČ vyloučen za nezákonnosti, kterých se dopustil v padesátých letech. Byl mu také odňat Řád Klementa Gottwalda a z toho důvodu se psychicky zhroutil, a utrpěl srdeční infarkt. V pozdějším věku se u něj vyvinula Alzheimerova choroba a dožil, defakto zapomenut v pečovatelském domě, kde zemřel necelý rok po Sametové revoluci, ve věku 80 let (Skonal tedy, aniž by nejspíš zaznamenal, že režim, kterému tak oddaně sloužil, skončil).[10]

Státní vyznamenání

Odraz v kultuře

Jméno Alexeje Čepičky použil Miroslav Švandrlík v názvu svého humoristicko-satirického dokumentárního románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky.[12]

V české dokumentární minisérii Generálové (2021) mu byl věnovám 4. díl "Z maršála vězeň, z vojína generál". Tento díl porovnává život Karla Janouška, válečného hrdiny a jediného československého maršála RAF, který byl nedlouho po komunistickém převratu zatčen, následně degradován na vojína a odsouzen na několik let do vězení. A Alexeje Čepičky, komunistického funkcionáře, který před Mnichovem ze strachu ani nedokončil základní výcvik, byl propuštěn s modrou knížkou v hodnosti vojín-aspirant a následně po komunistickém převratu byl povýšen do nejvyšší generálské hodnosti (armádní generál) a jmenován ministrem národní obrany.

V praxi se na těchto dvou mužích vyplnilo to, co o personální strategii v armádě prohlásil prezident Gottwald: "Nebudeme dělat z generálů komunisty, ale z komunistů generály."

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Datum narození bývá chybně udáváno i 18. října[3][4]

Reference

  1. ↑ http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_cepickaa.php
  2. ↑ Matrika narozených – křtěn jako Aleksej (Josef)
  3. ↑ KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
  4. ↑ http://aut.nkp.cz/jk01021267
  5. ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 
  6. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čepička Alexej, s. 48. 
  11. ↑ Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
  12. ↑ ŠVANDRLÍK, Miloslav: Černí baroni [online]. Slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

První vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1946
Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS)
Členové jmenovaní později
28. srpna 1946
Jan Kopecký (technika, ČSL)
3. prosince 1947
Alexej Čepička (vnitřní obchod, KSČ)
25. listopadu 1947
Štefan Kočvara (náměstek předsedy vlády, Demokratická strana)
František Tymeš (náměstek předsedy vlády, ČSD)
Ludmila Jankovcová (průmyslu, ČSD)
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948.
Druhá vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
25. února 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
18. března 1948
Vladimír Clementis (zahraničí, KSČ)
†podrobně smrt Jana Masaryka
Ministři národní obrany Československa
První republika
Druhá republika
Exilová vláda
Třetí republika
Komunistický režim
ČSFR
Ministři spravedlnosti Československa
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
V letech (1945–1968)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexej_Čepička&oldid=21211842“