Jaroslav Stránský

prof. JUDr. Jaroslav Stránský
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1921
Ve funkci: 1929 – 1938
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS
Ve funkci: 1945 – 1948
Exilový čs. min. spravedlnosti
Ve funkci: 27. října 1941 – 5. dubna 1945
Předchůdce	funkce neobsazena
Nástupce	funkce zrušena
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci: 4. dubna 1945 – 6. listopadu 1945
Předchůdce	Jaroslav Krejčí (za Protektorátu Čechy a Morava)
Nástupce	Prokop Drtina
Náměstek předsedy vlády
Ve funkci: 1945 – 1946
Čs. ministr školství
Ve funkci: 2. července 1946 – 25. února 1948
Předchůdce	Zdeněk Nejedlý
Nástupce	Zdeněk Nejedlý
Stranická příslušnost
Členství	Čs. národní demokracie NSP ČSNS
Narození	15. ledna 1884 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. srpna 1973 (ve věku 89 let) Londýn Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Rodiče	Adolf Stránský
Děti	Jan Stránský
Příbuzní	Martin Jan Stránský (vnuk)
Profese	politik, pedagog, spisovatel, novinář a právník
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy in memoriam (1991)
Podpis
Commons	Jaroslav Stránský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Stránský (15. ledna 1884 Brno – 13. srpna 1973 Londýn) byl český a československý prvorepublikový i poválečný politik, novinář a právník. Za druhé světové války i po roce 1948 působil v československém exilu.

Život

Mládí

Jeho otcem byl zakladatel Lidových novin Adolf Stránský. Absolvoval klasické gymnázium v Brně, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1907 získal titul doktora práv. Po absolvování pražských práv a dalším studiu na berlínské univerzitě se věnoval nejen právní praxi, ale také novinářství a politické činnosti.

Meziválečné období

Po vzniku Československa spoluzakládal Československou národní demokraciii a v letech 1918–1920 za ni zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 pak za národní demokraty získal poslanecké křeslo v Národního shromáždění ČSR. S její protihradní politikou později však nesouhlasil a v roce 1921 ze strany vystoupil a složil poslanecký mandát. Do parlamentu místo něj nastoupila jako náhradnice Josefa Rosolová. Ve stejném roce se habilitoval v oboru trestního práva a řízení na brněnské právnické fakultě.

V roce 1925 se podílel na vzniku Národní strany práce, která ale v parlamentních volbách v roce 1925 neuspěla a její členové později přešli do Československé strany národně socialistické. Za ni Stránský úspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1929 a opět v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post zastával do prosince 1938, kdy na mandát rezignoval a místo něj nastoupil Bohuslav Luža.

V meziválečné době od otce převzal vydavatelství Lidových novin. Vlastnil brněnskou tiskárnu Polygrafia a v roce 1928 převzal nakladatelství Fr. Borový. Udržoval rozsáhlé politické a kulturní styky a byl také činný jako vysokoškolský učitel, od roku 1934 jako mimořádný profesor na Masarykově univerzitě v Brně. Kvůli svému židovskému původu byl ale nucen právnickou fakultu roku 1939 opustit, vrátil se na ni (byť částečně jen formálně kvůli angažmá ve vládě) až po roce 1945.

Druhá světová válka

V roce 1938 byl zásadním odpůrcem mnichovské kapitulace a odešel do exilu ve Velké Británii. Zde byl členem exilové vlády v letech 1940–1945 a jako ministr spravedlnosti připravoval poválečné retribuční zákony. Stal se také populárním jako komentátor českého vysílání BBC.

Jako předseda národně socialistické strany v exilu se v březnu 1945 účastnil moskevských jednání, na nichž byly přijaty zásady budování poválečného „lidově demokratického“ státu.

Poválečné období

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.

Zastával i vládní posty. V první vládě Zdeňka Fierlingera byl v roce 1945 ministrem spravedlnosti. V druhé vládě Zdeňka Fierlingera zastával v letech 1945–1946 post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra). V první vládě Klementa Gottwalda měl v letech 1946–1948 funkci ministra školství. Byl členem předsednictva ČSNS a patřil k jejímu úzkému vedení.

Emigrace

Po únorovém převratu v roce 1948 musel mj. z rozhodnutí akčního výboru opustit právnickou fakultu. Odešel do zahraničí, kam odešel i jeho syn Jan Stránský (1913–1998), který se rovněž angažoval v politice, byl poslancem za národní socialisty a novinářem.

Jaroslav Stránský působil v Radě svobodného Československa a jiných exilových organizacích. Spolupracoval s československým vysíláním BBC a rozhlasem Svobodná Evropa. Vydával historické a politické studie o nejnovějších dějinách Československa.

Dílo

• Hovory k domovu. 1. vyd. Praha: Fr. Borový, 1945. 502 s. 

Odkazy

Literatura

• KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace. Historický obzor, 2000, 11 (5/6), s. 134-135. ISSN 1210-6097.
• KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
• RŮZNAROVÁ, Jana. Život a dílo prof. JUDr. Jaroslava Stránského. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0875-X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Stránský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Stránský
• Jaroslav Stránský v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Jaroslav Stránský na webu Bohuslava Brouka, přítele z exilu
• Časopis Přítomnost, který Jaroslav Stránský roku 1924 založil (od roku 1995 je vydavatelem jeho vnuk Martin Jan Stránský a časopis vychází pod názvem Nová Přítomnost)

Autoritní data	AbARTP: 61502 Biblio: 2037a075-0417-4ebb-8f1b-8584cd53e43a NKC: jk01121358 GND: 1038596386 ISNI: 0000 0000 5856 0810 LCCN: n2015012837 NTA: 131532324 VIAF: 83909283 WorldCat Entities: E39PBJgRWHWywmyCrwYQK6Kjmd

Portály: Lidé | Politika