Tomio Okamura: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Editace uživatele Hrochová (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JirkaSv
značka: rychlé vrácení zpět
Minarpe3 (diskuse | příspěvky)
492 editací
mBez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
{{NPOV}}
{{NPOV}}
{{Infobox - politik
{{Infobox - politik
| jméno = Tomio Okamura
| jméno = doc. RSDr. Tomio Okamura, Th.D.
| obrázek = Tomio Okamura portrét.jpg
| obrázek = Tomio Okamura portrét.jpg
| popisek =
| popisek =
| úřad = Místopředseda<br>[[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]]
| úřad = Místopředseda<br>[[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]]
| od = [[24. listopad|24. listopadu]] [[2017]]
| od = [[24. listopad|24. listopadu]] [[2017]]
| do =
| do =
| úřad2 = 1. předseda [[Svoboda a přímá demokracie|Svobody a přímé demokracie]]
| úřad2 = 1. předseda [[Svoboda a přímá demokracie|Svobody a přímé demokracie]]
| od2 = [[4. srpen|4. srpna]] [[2015]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| od2 = [[4. srpen|4. srpna]] [[2015]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí Svoboda a přímá demokracie
| titul = Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí Svoboda a přímá demokracie
| url = http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Historie.aspx?id=468&typ=1
| url = http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Historie.aspx?id=468&typ=1
Řádek 16: Řádek 16:
| vydavatel = Ministerstvo vnitra ČR
| vydavatel = Ministerstvo vnitra ČR
}}</ref>
}}</ref>
| do2 =
| do2 =
| předchůdce2 = ''subjekt vznikl''
| předchůdce2 = ''subjekt vznikl''
| nástupce2 =
| nástupce2 =
| pořadí3 = 1.
| pořadí3 = 1.
| úřad3 = předseda [[Úsvit – Národní Koalice|Úsvitu přímé demokracie]]
| úřad3 = předseda [[Úsvit – Národní Koalice|Úsvitu přímé demokracie]]
| od3 = [[1. červenec|1. července]] [[2013]]
| od3 = [[1. červenec|1. července]] [[2013]]
| do3 = [[5. květen|5. května]] [[2015]]
| do3 = [[5. květen|5. května]] [[2015]]
| předchůdce3 = ''subjekt vznikl''
| předchůdce3 = ''subjekt vznikl''
| nástupce3 = [[Marek Černoch]]
| nástupce3 = [[Marek Černoch]]
| úřad4 = 3. [[Seznam členů Senátu Parlamentu České republiky|senátor]] za [[Senátní obvod č. 80 – Zlín|obvod č. 80 – Zlín]]
| úřad4 = 3. [[Seznam členů Senátu Parlamentu České republiky|senátor]] za [[Senátní obvod č. 80 – Zlín|obvod č. 80 – Zlín]]
| od4 = [[20. říjen|20. října]] [[2012]]
| od4 = [[20. říjen|20. října]] [[2012]]
| do4 = [[26. říjen|26. října]] [[2013]]
| do4 = [[26. říjen|26. října]] [[2013]]
| předchůdce4 = [[Jana Juřenčáková]]
| předchůdce4 = [[Jana Juřenčáková]]
| nástupce4 = [[Patrik Kunčar]]
| nástupce4 = [[Patrik Kunčar]]
| úřad5 = Poslanec [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]]
| úřad5 = Poslanec [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]]
| od5 = [[26. říjen|26. října]] [[2013]] {{Kotva|Strana}}
| od5 = [[26. říjen|26. října]] [[2013]] {{Kotva|Strana}}
| do5 =
| do5 =
| strana = [[Úsvit – Národní Koalice|Úsvit]] (2013–2015)<br />[[Svoboda a přímá demokracie|SPD]] (od 2015)
| strana = [[Úsvit – Národní Koalice|Úsvit]] (2013–2015)<br />[[Svoboda a přímá demokracie|SPD]] (od 2015)
| kandidující za = nezávislý (2012–2013)
| kandidující za = nezávislý (2012–2013)
| těleso = {{nowrap|v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]]}}
| těleso = {{nowrap|v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]]}}
| datum narození = {{Datum narození a věk|1972|07|04}}
| datum narození = {{Datum narození a věk|1972|07|04}}
| místo narození = [[Tokio]]<br />{{Vlajka a název|Japonsko}}
| místo narození = [[Tokio]]<br />{{Vlajka a název|Japonsko}}
| choť =
| choť =
| rodiče = Matsuo Okamura<br />Helena Okamurová
| rodiče = Matsuo Okamura<br />Helena Okamurová
| děti = Ruy Okamura
| děti = Ruy Okamura
| příbuzní = [[Hayato Okamura]] (bratr)<br />[[Osamu Okamura]] (bratr)
| příbuzní = [[Hayato Okamura]] (bratr)<br />[[Osamu Okamura]] (bratr)
| sídlo =
| sídlo =
| alma mater =
| alma mater =
| zaměstnání = poslanec, [[podnikatel]]
| zaměstnání = poslanec, [[podnikatel]]
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]]<ref>https://youtu.be/ppDp6m2SssQ?t=29m5s</ref>
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]]<ref>https://youtu.be/ppDp6m2SssQ?t=29m5s</ref>
| web = [http://www.tomio.cz www.tomio.cz]
| web = [http://www.tomio.cz www.tomio.cz]
| poznámky =
| poznámky =
}}
}}
'''Tomio Okamura''', [[japonština|japonsky]]: 岡&nbsp;村&nbsp;富夫, ''Okamura Tomio'' (*&nbsp;[[4. červenec|4.&nbsp;července]] [[1972]] [[Tokio]]) je [[Česko|český]] [[podnikatel]] a [[politik]] česko-japonského původu.<ref>[http://okamura.blog.idnes.cz/ Blog – Tomio Okamura]: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z&nbsp;valašské [[Bystřice pod Hostýnem]]), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“</ref><ref>http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4.&nbsp;července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“</ref> Od října 2013 je členem [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] a od srpna 2015 předsedou hnutí [[Svoboda a přímá demokracie]] (SPD). V listopadu 2017 byl zvolen [[Seznam členů vedení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR]].
'''doc. RSDr. Tomio Okamura, Th.D.''', [[japonština|japonsky]]: 岡&nbsp;村&nbsp;富夫, ''Okamura Tomio'' (*&nbsp;[[4. červenec|4.&nbsp;července]] [[1972]] [[Tokio]]) je [[Česko|český]] [[podnikatel]] a [[politik]] česko-japonského původu.<ref>[http://okamura.blog.idnes.cz/ Blog – Tomio Okamura]: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z&nbsp;valašské [[Bystřice pod Hostýnem]]), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“</ref><ref>http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4.&nbsp;července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“</ref> Od října 2013 je členem [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] a od srpna 2015 předsedou hnutí [[Svoboda a přímá demokracie]] (SPD). V listopadu 2017 byl zvolen [[Seznam členů vedení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 1. 11. 2018, 16:21

Šablona:Dlouhodobě polozamčeno

ikona
Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
doc. RSDr. Tomio Okamura, Th.D.
Místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
24. listopadu 2017
1. předseda Svobody a přímé demokracie
Úřadující
Ve funkci od:
4. srpna 2015[1]
Předchůdcesubjekt vznikl
1. předseda Úsvitu přímé demokracie
Ve funkci:
1. července 2013 – 5. května 2015
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupceMarek Černoch
3. senátor za obvod č. 80 – Zlín
Ve funkci:
20. října 2012 – 26. října 2013
PředchůdceJana Juřenčáková
NástupcePatrik Kunčar
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚsvit (2013–2015)
SPD (od 2015)
Nestraník
v Senátunezávislý (2012–2013)
Narození4. července 1972 (51 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
RodičeMatsuo Okamura
Helena Okamurová
DětiRuy Okamura
PříbuzníHayato Okamura (bratr)
Osamu Okamura (bratr)
Zaměstnáníposlanec, podnikatel
Profesepolitik, podnikatel, popelář, investor, autor a travel agent
Náboženstvířímskokatolické[2]
OceněníBludný balvan
Podpisdoc. RSDr. Tomio Okamura, Th.D., podpis
Webová stránkawww.tomio.cz
CommonsTomio Okamura
Některá data mohou pocházet z datové položky.

doc. RSDr. Tomio Okamura, Th.D., japonsky: 岡 村 富夫, Okamura Tomio (* 4. července 1972 Tokio) je český podnikatel a politik česko-japonského původu.[3][4] Od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny a od srpna 2015 předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.

Život

Narodil se v Tokiu, kam se jeho česká matka Helena Okamurová, rozená Holíková, po svatbě s Japoncem Matsuem Okamurou v roce 1966 přestěhovala. V Japonsku však Tomio Okamura strávil necelých 10 let. Většinu života prožil v Česku.[5] Jeho matka se nesmířila s osamělým životem v Japonsku a vrátila se se svými syny do Čech, když mu bylo šest let.[6] Část dětství strávil v dětském domově v Mašťově u Podbořan, kde zažil šikanu, takže přibližně do 22 let koktal.[7] V Čechách absolvoval základní školu a poté vystudoval střední chemickou průmyslovku. Zhruba v letech 1982–1987 chodil spolu s bratry do ilegálního skautského oddílu. Tehdejší vedoucí a spolučlenové se dívají na jeho politické názory kriticky, mluvčí organizace Junák – český skaut konstatuje, že jeho politické jednání je v rozporu se skautskými hodnotami.[8] Po maturitě odcestoval do Japonska, kde pracoval jako popelář a poté v kině jako prodavač popcornu. Jelikož se zde cítil diskriminovaný a neviděl navzdory svému vzdělání možnost dalšího kariérního růstu, rozhodl se k návratu do Prahy.

Od roku 2008 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího.

Podnikatelské aktivity

Tomio Okamura

Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství.

Vstup do veřejného života

Jak Okamura uvedl ve své knize Český sen, důvodem jeho vstoupu do médií byla snaha o lobbování s cílem prosadit zaměstnávání imigrantů ve své soukromé společnosti místo Čechů. Cizinci vykonávali dle něj tutéž práci kvalitněji. Za tímto účelem využíval své restaurace, kam zval novináře na obědy a tím si zajišťoval publicitu.

Vydává čtvrtletník Pivní magazín a další tiskoviny. Je také spoluautorem několika knih. V roce 2010 vyšla jeho kniha Tomio Okamura – Český sen. Na jaře roku 2011 následovala další kniha s názvem Umění vládnout. Roku 2012 napsal knihu Umění žít. V roce 2013 sepsal dvě knihy: Umění přímé demokracie a Velká japonská kuchařka. Od počátku své spisovatelské kariéry má smlouvu s nakladatelstvím Fragment. Účinkoval jako jeden z investorů televizní reality show Den D v České televizi.

Roku 1999 investoval devět milionů korun do spoluvlastnictví sítě restaurací (mimo jiné restaurace U Vejvodů). Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl později ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Kočkou. Jakmile Okamura zpozoroval nekalé aktivity, tak ze spoluvlastnictví se ztrátou odešel.[9]

V únoru 2012 svůj veškerý majetek ocenil na čtyřicet milionů korun. Nejvýnosnější firmou je pro něj cestovní kancelář Miki Travel Prague, v níž figuruje jako jednatel. Patří mu i firma Mebius, která zajišťuje průvodcovské a překladatelské služby. Mimo ně spoluvlastní firmu Japa Foods, která se specializuje na prodej japonských potravin a módy. Také je spoluvlastníkem softwarové firmy Break2win a firmy zaměřené na gastronomii U Machtů.[10][11]

Podniky a firmy - (podíl)
  • Miki Travel Prague s.r.o. - (bez podílu) - pražská cestovní kancelář, vlastníkem je britská GM Communications Limited[12]
  • Mebius s.r.o. - (100 %) – průvodcovské služby a překládání pro Miki Travel
  • Japa Foods s.r.o. - (50 %) – dovoz a prodej japonských potravin a módy
  • U Machtů s.r.o. - (10 %) – restaurace Staré časy
  • Break2win s.r.o. - (7,5 %) - vývoj elektronických aplikací
  • Pivní magazín – vydává s Jaroslavem Novákem Večerníčkem
  • SENSEPOCKET, s.r.o. - od dubna 2016 do dubna 2017 společník s podílem 10 % ve společnosti provozující v Praze restauraci,

Soudní spory

V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“.[13] Soud však žalobu 11. června 2012 zamítl.[14]

V roce 2013 byl týdeníkem Reflex opakovaně označen jako Pitomio Okamura, za což ho zažaloval. V roce 2017 pražský vrchní soud rozhodl, že použití tohoto označení je přípustné, pokud se týká kritiky názorů Tomia Okamury.[15]

V roce 2015 vyhrál spor s Monikou Štikovou a Ornellou Koktovou. Obě žaloval z důvodu, že uvedly, že měl vztah s Ornellou Koktovou. Soud nerozhodoval ve věci samé, ale vzhledem k nedostavení se žalovaných vydal rosudek ve prospěch Tomia Okamury z procesních důvodů.[16]

V roce 2013 zažaloval českou pobočku mezinárodní neziskové organizace Transparency International.[17] Městský soud v Praze dne 26. března 2015 zamítl v celém rozsahu Okamurovu žalobu na zrušení Transparency International – Česká republika, o.p.s. („TI“).[18] Dle vyjádření soudu není Tomio Okamura vůbec oprávněn takový krok požadovat.[19] Vzhledem k prvotnímu neuhrazení nákladů soudního sporu Okamura následně čelil exekuci,[20] částku však posléze uhradil a exekuční řízení bylo zastaveno.[21]

Senátor

V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27 %) a z první pozice postoupil do kola druhého. Ve druhém kole získal 17 401 hlasů (66,23 %) a porazil kandidáta ČSSD Stanislava Mišáka.[22] I přesto prohlašoval, že Senát je obsazen pouze „dobře placenými loutkami poslanců“.[5]

V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí. Ve funkci v únoru 2013 podepsal návrh části senátorů na obžalování prezidenta Václava Klause z velezrady za jím vyhlášenou amnestii.[23] Žalobu však Ústavní soud ČR zamítl. Okamura také hlasoval pro senátní návrh o zrušení sKaret[24] a podpořil ústavní novelu o zrušení doživotní imunity veřejných činitelů.[25] V květnu 2013 hlasoval pro povinný odvod ve výši 3 % povinného ručení ve prospěch hasičů.[26] Dle pojišťoven to způsobí zdražení pojistného.[27] Mandát senátora mu automaticky ze zákona zanikl v říjnu 2013 poté, co byl zvolen poslancem v předčasných sněmovních volbách. Ve funkci senátora strávil rok a šest dní.

Kandidatura na prezidenta ČR 2013

Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013 a pro Okamurovu podporu jeho příznivci sesbírali mezi občany 61 500 podpisů.[28] 23. listopadu 2012 však Ministerstvo vnitra oznámilo, že platných z nich bylo pouze 35 751. Ministerstvo vnitra po ověření podpisů na petičních arších odmítlo registraci jeho kandidatury pro nedostatečný počet podpisů.[29] Okamura se kvůli rozhodnutí o vyřazení z volby odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho zastupovala další neúspěšná uchazečka o post prezidenta republiky Klára Samková.[30] Nejvyšší správní soud dne 13. 12. 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání metodou odhadu stanovenou ministerstvem neměl Okamura dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován. Okamura vyzval Ministerstvo vnitra k přepočítání všech podpisů jeden po druhém, nikoliv namátkovou odhadní metodou - to však ministerstvo odmítlo. Okamura se tak nikdy nedozvěděl, zdali měl skutečně dostatečný počet podpisů či nikoliv. Neobdržel od ministerstva ani zpochybněné podpisové archy, aby mohl sám provést u podepsaných občanů identifikaci podpisů. Proto v reakci na tento rozsudek Okamura oznámil, že se jednalo o „politické rozhodnutí“, čímž zpochybnil nezávislost soudů. Také podal trestní oznámení na policii ČR za podvod a maření voleb. Mimo soudu a policie rétoricky obvinil i média, že se nechávají uplácet a zvýhodňují jisté kandidáty.[31] O samotném ministerstvu vnitra prohlásil: „udělalo maximum, aby vyřadilo nepohodlné kandidáty z voleb“.[32] Jako první oznámil, že do konce roku 2012 hodlá podat stížnost k Ústavnímu soudu, z důvodu údajného protiústavního a politického postupu Nejvyššího správního soudu.[33] Tu předložil 27. prosince 2012.[34] Její vyřízení dostal na starost předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. 4. ledna 2013 se ústavní soudci jednohlasně shodli nevyhovět části Okamurovy stížnosti o odložení voleb a protiústavnosti volebního zákona. Jeho dalšími podněty se dále zabývali.[35] Okamura rozhodnutí Ústavního soudu označil za nespravedlivé a prohlásil, že se v Česku nejde dovolat spravedlnosti, proto zvažoval podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, jelikož se stále cítil poškozen, že nikdo nepřepočítal a nepřekontroloval všechny jeho podpisy petentů.[36] 10. ledna 2013 Ústavní soud zamítl celou jeho stížnost na protiústavní postup Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu nelogicky strukturované stížnosti a nenalezení protiústavního jednání zmíněných institucí.[37][38] Okamura poté zareagoval: „Moje práva byla poškozena tím, že se nikdo nenamáhal a dodnes nenamáhá pravost podpisů ověřit“, nález Ústavního soudu byla „do nebe volající lež i nesmysl“. Dále řekl, že soudci Ústavního soudu se takto usnesli z politického strachu. Potvrdil, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.[39]

Hnutí Úsvit přímé demokracie

V květnu 2013 založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které má za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách, a poté prosazovat prvky přímé demokracie.[40] Ještě v únoru 2013 Okamura odmítl, že by měl ambici zakládat politickou stranu či se stát premiérem nebo ministrem.[41] Okamura si také stěžoval, že novináři jeho hnutí manipulativně přirovnávají k řecké neonacistické politické straně Zlatý úsvit.[42] Brzy po svém založení získalo dle Okamury hnutí podporu politiků Aleše Roztočila, Radima Fialy či ekonoma Pavla Kohouta.[43] Roztočil původně plánoval kandidovat za Úsvit ve sněmovních volbách v roce 2014, v červnu 2013 však oznámil, že se s Okamurou nedohodli.[44] V září 2013 se Pavel Kohout od hnutí i Okamury distancoval, vadily mu Okamurovy názory.[45]

Na začátku července 2013 byl oficiálně zvolen předsedou hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.[46] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval ve Středočeském kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie.[47] Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidoval v první volbě na jejího místopředsedu, ale neuspěl proti tradičním stranám, které kritizoval, ani v jednom kole, když získal nejdřív 76 a pak 75 hlasů.[48] Nebyl tak zvolen ani ve druhé volbě.[49]

V únoru 2015 poslanecký klub hnutí Úsvit podpořil vizi poslance Marka Černocha hlasováním 10:2. Tato rozhodnutí potvrdila i konference hnutí Úsvit, kde Černochův návrh získal většinu pěti z devíti hlasů. Marek Černoch byl pověřen integračními jednáními o vzniku nové strany.[50] Konference hnutí Úsvit také vzala na vědomí hospodaření hnutí Úsvit a pověřila komisi pod vedením poslance MUDr. Jiřího Štětiny analýzou hospodaření hnutí a návrhem na další postup.[50] Následná konference dále zavázala předsedu a tajemníka hnutí vyjednat ukončení smlouvy se společností Celsianus.[51] Konference vyzvala Okamuru k úhradě 560 000 Kč za dodání plánu volební kampaně do senátu a eurovoleb.

Dne 24. března 2015 po dlouhodobých sporech byl Okamura vyloučen z poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie[52] předsedou hnutí zůstal až do 5. května, kdy oznámil, že z hnutí definitivně odešel a spolu s poslancem Fialou a Jaroslavem Holíkem zakládá nové politické hnutí Svoboda a přímá demokracie.[53]

Hnutí Svoboda a přímá demokracie

Tomio Okamura na demonstraci v Brně 11. května 2016

16. května 2015 Tomio Okamura oznámil na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně registraci hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Ministerstvem vnitra a zahájení přijímání členů.

Hnutí prosazuje patriotismus, přímou demokracii, euroskepticismus, zpřísnění imigračních zákonů a odmítá tolerovat nepřizpůsobivé skupiny, vedoucí někdy až k náboženské diskriminaci. Chce důstojné životní podmínky pro seniory a podporu rodin s dětmi. Odmítá zvyšování daní. Prosazuje zákon o referendu, přímou volbu a odvolatelnost a osobní, hmotnou a trestní odpovědnost politiků.

SPD slibuje ve spolupráci s Front National Marine Le Pen a dalšími radikálně pravicovými stranami vytvořit politickou alternativu vývoje Evropy. Chce spolupráci národních států a žádný evropský superstát. Chce změnu politického systému naší země prosazením přímé demokracie.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem hnutí SPD ve Středočeském kraji.[54] Získal 12 689 preferenčních hlasů a mandát poslance obhájil.[55] V listopadu 2017 se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Dostal 102 hlasů od 195 přítomných poslanců.[56]

V červenci 2018 obhájil na sjezdu hnutí SPD v Praze post předsedy hnutí. Získal 150 ze 152 hlasů a mandát na další tři roky, přičemž neměl protikandidáta. V projevu na sjezdu také prohlásil: "Když SPD upozorňuje na nebezpečí islamizace, je kritizována stejně jako spisovatel Karel Čapek, když ve 30. letech upozorňoval na nebezpečí fašismu."[57]

Rodina

Z tříletého manželství s Japonkou Mie má syna Ruye. Od roku 2005 udržoval vztah s o 9 let mladší Evou Netolickou.[58] V letech 2011 až 2016 byla jeho přítelkyní o 19 let mladší studentka Monika Talašová.[59] V červenci 2017 o sobě prohlásil, že je nezadaný a politice se hodlá věnovat i na úkor osobního života.[60]

Má dva bratry. Jeho starší bratr Hayato Okamura (* 1966 Praha) pracuje jako tlumočník a překladatel. Hayato v roce 2015 vstoupil do KDU-ČSL, za kterou v Praze kandidoval v parlamentních volbách.[61] Mladší bratr Osamu Okamura (* 1973 Tokio) je architekt a vysokoškolský pedagog.

Názory a postoje

Okamura je propagátorem systému přímé demokracie, jehož příklady jsou například Švýcarsko či Lichtenštejnsko. Trvá také na striktním prosazování českých národních zájmů. Roku 2012 napsal ve svém blogu obhajobu prapůvodní historické myšlenky lidového komunismu a socialismu, tedy společenství rovných lidí, kteří si přímo volí a odvolávají své zástupce. Současně však zdůraznil, že trvá na demokracii, a striktně odmítl stalinismus. Zároveň také řekl, že tyto prapůvodní myšlenky postavené na přímé odpovědnosti volených zástupců byly následně zneužity proti lidem a překrouceny. Také poukázal na pokrytectví některých antikomunistů, kteří byli před rokem 1989 v KSČ. Současnou stranu KSČM označil za demokratický politický subjekt stejně jako jiné parlamentní strany.[62] Také podporoval aktivity iniciativy Holešovská výzva, která od vlády Petra Nečase požadovala podání demise a rovněž protestuje proti ekonomickým názorům bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Okamura na iniciativě oceňoval snahu o zavedení přímé demokracie.[63][64] Své názory dal najevo i při prezidentských volbách 2018. Svůj hlas odevzdal ve prospěch Miloše Zemana.[65]

Okamura dále prosazuje zákaz propagace a šíření islámu v České republice.[66] Islám podle Okamury není náboženství, ale „nenávistná ideologie“,[66] kterou přirovnává k „hitlerovskému nacismu“. Okamura je odpůrcem uprchlických kvót, které navrhla Evropská komise, a kritizuje údajný „diktát Evropské unie“. Podle Okamury si ani Sovětský svaz nedovolil určovat českou imigrační politiku.[67]

Podle Okamury jsou Japonci kulturně i vzhledově velmi homogenní národ, který je nedůvěřivý a xenofobní vůči cizincům.[6]

Na dotaz Parlamentních listů co si myslí o oficiální statistice Eurostatu,[68] která uvádí, že mezi léty 2010 až 2016 odteklo z ČR do zahraničí na dividendách 7,6 procenta HDP, tedy 2252 miliard korun, zatímco dotace z EU činily 1,9 procenta HDP, neboli 563 miliard korun, Okamura odpověděl, že se potvrzuji jeho „slova i varování o tom, ze členství České republiky v EU je výhodné pro původní státy západní Evropy, a nikoliv pro nás, a že jsme pouze ekonomickou kolonií Bruselu, kterou Západ vysává a ovládá.“[69]

Kritika

V červenci 2015 se účastnil protestního venčení psů v teplickém Šanovském parku

Kvůli Okamurovým projevům a postojům ho novinář serveru Reflex.cz Petr Holec nazval populistou.[70][71] Stejnou kritiku si vysloužil i od novináře serveru E15.cz Davida Klimeše.[72] Oba mu vyčítali, že pouze slibuje obecně líbívá témata, ale nevytváří koncepty, jak svých ideálů chce dosáhnout. To, že by byl populistou, však Okamura sám odmítl, přičemž své návrhy sepsal do několika knih včetně konkrétních konceptů, z nichž se některé staly bestsellery.[73] Následně ho za populistu označil i politický analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo.[74]

Velkou vlnu kritiky sklidil i za to, že napsal článek, ve kterém primárně hájil Ladislava Bátoru, který kandidoval za Národní stranu, a také Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu.[75] Kvůli jeho radikálním myšlenkám ho kritizovala i senátorka Eliška Wagnerová.[76] Její kritiku podpořil děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.[77] Další kritiku přidal novinář a spisovatel Karel Hvížďala.[78]

Za podporu původní historické myšlenky komunismu, tedy společenství rovných lidí, kteří si přímo volí a odvolávají své zástupce, byl kritizován předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, který ale ve stejné době podporoval uzavírání krajských koalic s KSČM. Okamura však ve svém vyjádření dodal, že trvá na demokracii a že tyto původní myšlenky byly následně zneužity v neprospěch lidí.[79]

Někteří komentátoři si všímají i jeho majetku (vlastnil například automobil Aston Martin), který vypovídá o vysoce nadprůměrných příjmech.[80]

Reflex před prezidentskou volbou v roce 2012 zobrazil Tomia Okamuru na titulní straně čísla 45/2012 jako klauna a zároveň pro něj použil přezdívku Pitomio, která dominovala i titulní straně. Důvodem označení byl Okamurův populistický program.[81] Reflex též například 2. ledna 2013 vydal článek Markéty Lukáškové, kde je Tomio Okamura nazýván „japonským broukem Pytlíkem“ i Pitomiem. Za vysokou kadenci blbých prázdných frází v jeho novoročním projevu by si prý „Pitomio“ zasloužil Řád Milouše Jakeše a zápis do knihy rekordů pelhřimovské Agentury Dobrý den.[82] V květnu 2014 Obvodní soud pro Prahu 7 28. března 2014 předběžným opatřením nařídil, že vydavatel Reflexu nesmí ve svých médiích komolit jméno Tomia Okamury a označovat ho jako „Pitomia“. Redakce však soudní opatření porušila a tato přezdívka se v Reflexu znovu objevila, a to 24. dubna 2014 v článku Jiřího X. Doležala Okamura do Tokia!. 14. května 2014 Reflex uznal své protiprávní jednání a za toto porušení soudního předběžného opatření se na žádost Okamurovy advokátky Kláry Samkové veřejně omluvil.[83] Vrchní soud v Praze se zabýval odvoláním Tomia Okamury, který s původním rozsudkem nesouhlasil a požadoval úhradu nákladů spojených s řízením a uveřejnění písemné omluvy v týdeníku Reflex.[84] Odvolací soud v rámci Okamurova sporu s vydavatelstvím týdeníku Reflex, firmou Czech News Center, 31. ledna 2017 potvrdil původní rozsudek a stvrdil, že lze v případě oprávněné kritiky nazývat poslance Tomia Okamuru „Pitomio“.[85] Rozsudek v květnu 2018 potvrdil i Nejvyšší soud.[86]

Projekt Faktus napsal Okamurovi dopis, ve kterém ho konfrontoval s jeho výroky na téma inkluze na školách. Tomio Okamura se v únoru 2016 vyjádřil zcela proti inkluzi. Začleňování dalších dětí do běžných tříd označil za chybu, jež všude kde se zavádí pouze snižuje úroveň vzdělání běžných žáků a dětem, které vyžadují individuální přístup se nedostane dostatečné péče.[87] Rok před těmito výroky přitom Tomio Okamura hlasoval v parlamentu zcela opačně, tedy aby se další děti zapojily do běžného vzdělávání a inkluze pokračovala.[88] Faktus ve svém dopise Okamuru upozorňuje, že inkluze v českém školství probíhá již více než 10 let a počet dětí, jimž bylo diagnostikováno lehké mentální postižení v letech 2010 – 2014 se snížil o 40 %. Na příkladech z Finska a Kanady dále dokazuje, že přestože je v těchto zemích vysoká míra inkluze (ve Finsku pouze 1 % dětí mimo běžné vzdělávání), jejich žáci se umísťují na nejvyšších příčkách v mezinárodních srovnávacích testech PISA.[89] Na kritiku Tomio Okamura reagoval prostřednictvím výkonného tajemníka SPD Staníka, který napsal, že nechápe proč Faktus vůbec panu předsedovi píše, když jeho výroky nemají vyvolávat nenávist a pan Okamura si pouze dovoluje říkat pravdu, což je v přímém rozporu s politickým angažmá samotného Okamury.[90]

Romský tábor v Letech

U příležitosti uctění památky obětí romského holokaustu v červenci 2014 poskytl Tomio Okamura rozhovor internetovému deníku Parlamentní listy, v němž označil tvrzení o koncentračním táboře Lety za lživý mýtus. Podle jeho názoru šlo o pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci. Odmítl, že by internované osoby byly v táboře kvůli své etnické příslušnosti a lidé, kteří v táboře zemřeli na následky epidemie tyfu, byli oběti holokaustu. Opačné tvrzení pak označil za urážku skutečných obětí holokaustu, ať už Židů, nebo Romů.[91]

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček podotkl, že pokud by skutečně šlo o pracovní tábor, jak tvrdí Okamura, nebylo by možné, aby internovaní vězni skončili v Osvětimi. Na prohlášení reagovali také další politici. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek nepřímo označil Okamuru za popírače genocidy. Ministryně práce a sociálních věcí v reakci upozornila na existenci dětského hromadného hrobu na hřbitově v Mirovicích. Ke kritice Okamurových výroků se přidali politici napříč politickým spektrem.[92]

Dílo

  • 2010 – Český sen (nakladatelství Fragment)
  • 2011 – Umění vládnout (nakladatelství Fragment)
  • 2012 – Umění žít (nakladatelství Fragment)
  • 2013 – Umění přímé demokracie (nakladatelství Fragment)
  • 2013 – Velká japonská kuchařka (spoluautorka Mie Krejčíková Okamurová, nakladatelství Fragment)

Reference

Šablona:Obsahuje japonský text

  1. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí Svoboda a přímá demokracie [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2015 [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ https://youtu.be/ppDp6m2SssQ?t=29m5s
  3. ↑ Blog – Tomio Okamura: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z valašské Bystřice pod Hostýnem), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“
  4. ↑ http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4. července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“
  5. ↑ a b OKAMURA, Tomio. Online rozhovor s Tomiem Okamurou [online]. Tn.cz, 2012-11-30 [cit. 2012-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-27. Dostupné také na: [1]. 
  6. ↑ a b V děcáku jsem snil o Rockym, vzpomíná podnikatel Tomio Okamura. iDNES.cz. 25. listopadu 2009
  7. ↑ Nemám žádné starosti a každý den dobrou náladu. Domažlický deník. 2011-04-17. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  8. ↑ PŠENIČKA, Jiří. Tomio byl pro nás sympatický grázl. Všechno znal a všechno uměl, vzpomínají kamarádi ze skauta. Aktuálně.cz [online]. 2018-05-07 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Tomio Okamura na začátku kariéry podnikal s lidmi napojenými na mafii. iDNES.cz [online]. 2012-11-29 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČT24. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. 2012-02-21 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Obchodní rejstřík - Tomio Okamura [online]. penize.cz, 2012-11-28 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ http://www.companieslist.co.uk/01071811-gm-communications-limited GM Communications Limited - výpis z obchodního rejstříku
  13. ↑ Nechci vystěhovávat Romy, vzkazuje Okamura Klausovi a žaluje Tachecí, novinky.cz, 1. února 2012
  14. ↑ Okamura neuspěl s žalobou na Tachecí kvůli konečnému řešení, iDNES.cz
  15. ↑ Okamuru je možné v oprávněných případech nazývat Pitomio, rozhodl soud. iDNES.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Okamura uspěl se žalobou na Ornellu s matkou, zaplatí mu statisíce. iDNES.cz [online]. 2015-03-09 [cit. 2017-12-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ Okamura žaluje Transparency International a chce její zrušení. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  18. ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Okamura chtěl zrušit českou pobočku Transparency International. Soud rozhodl takto | EuroZprávy.cz. domaci.eurozpravy.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. (anglicky) 
  19. ↑ https://www.transparency.cz/transparency-international-vs-tomio-okamura/
  20. ↑ https://www.transparency.cz/tomio-okamura-neplati-dluhy-a-celi-exekuci/
  21. ↑ Okamura čelil exekuci kvůli prohranému soudu. Vynadal za to svým advokátům. Blesk.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  22. ↑ Výsledky hlasování. Obvod: 80 - Zlín [online]. volby.cz, 2012-10-20 [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ ČTK: Seznam 28 senátorů, kteří žalují Klause za velezradu. Podívejte se Lidovky.cz, 28. 2. 2013
  24. ↑ Senát PČR: 4. schůze, 88. hlasování, 31.01.2013
  25. ↑ Senát PČR: 6. schůze, 6. hlasování, 20.03.2013, 22. 3. 2013, senat.cz
  26. ↑ Senát PČR: 9. schůze, 5. hlasování, 02.05.2013, senat.cz, 5. 5. 2013
  27. ↑ Jiří Štefek: Víc peněz hasičům? Zdraží povinné ručení, zní z pojišťoven, tyden.cz, 2. 5. 2013
  28. ↑ JIŘIČKA, Jan. Česko zná všechny kandidáty na prezidenta. Jakl a Švejnar neprošli. iDNES.cz [online]. 2012-11-06 [cit. 2012-11-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. 
  30. ↑ GOLIS, Ondřej. Okamura jde kvůli vyřazení z volby k soudu, zastupovat ho bude Samková. Lidovky.cz [online]. 2012-11-26 [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. 
  31. ↑ Petr Koděra: Bobošíková má cestu na Hrad volnou, Okamura a Dlouhý zvažují stížnost k Ústavnímu soudu iHNed.cz, 13. 12. 2012
  32. ↑ Okamura mluví o svém vyškrtnutí z voleb jako o spiknutí novinky.cz, 13. 12. 2012
  33. ↑ Okamura podá ústavní stížnost. Budu se bránit proti soudci, který lhal, tvrdí iHNed.cz, 17. 12. 2012
  34. ↑ Celé znění stížnosti
  35. ↑ iHNed.cz: Okamura prezidentem nebude. Češi mohou volit už za týden, rozhodli ústavní soudci iHNed.cz, 4. 1. 2013
  36. ↑ iHNed.cz: Neúspěšný Okamura: Nikdo nezkontroloval, že jsem nezískal 50 tisíc podpisů iHNed.cz, 4. 1. 2013
  37. ↑ Plné znění nálezu Ústavního soudu
  38. ↑ Ústavní soud zamítl stížnost Okamury, ale nařídil lépe kontrolovat podpisy, iHNed.cz, 10. 1. 2013
  39. ↑ ČTK: Okamura: Soud rozhodl lživě, má práva byla poškozena, lidovky.cz, 10. 1. 2013
  40. ↑ Hnutí Úsvit:Hnutí Úsvit: Kdo jsme Archivováno 10. 6. 2013 na Wayback Machine., hnutiusvit.cz, 12. 5. 2013
  41. ↑ Tomio Okamura: Změna, okamura.blog.idnes.cz, 26. 2. 2013
  42. ↑ Tomio Okamura: Proč chtít skutečnou demokracii, okamura.blog.idnes.cz, 10. 5. 2013
  43. ↑ ČT24: Okamurův Úsvit začal sbírat podpisy pro registraci, ceskatelevize.cz, 7. 5. 2013
  44. ↑ Poslanec TOP 09 Roztočil odchází od Okamury, nedohodli se, iDNES.cz, 18. 6. 2013
  45. ↑ Okamura přišel o svého ekonomického guru Kohouta, novinky.cz, 18. 9. 2013
  46. ↑ Seznam politických stran a hnutí, Historie hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2014-04-01]. Dostupné online. 
  47. ↑ Okamura se postaví Kalouskovi. Bártovu kandidaturu zatím nepotvrdil [online]. iDNES.cz, 2013-09-06 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online. 
  48. ↑ Kalouska ani Okamuru poslanci místopředsedou Sněmovny nezvolili. Novinky.cz [online]. 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. 
  49. ↑ Gazdík ani Okamura. Sněmovna stále nemá místopředsedu | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz. 2013-12-04. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  50. ↑ a b http://www.hnutiusvit.cz/glosa/konference-hnuti-usvit-podporila-postup-poslancu-a-predsednictva/ [online]. 
  51. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Cernoch-Usvit-Tomio-Okamura-nemel-jednat-jako-politicky-podnikatel-Musi-to-zaplatit-368679 [online]. 
  52. ↑ Okamuru vyloučili z klubu Úsvitu, hnutí po něm žádá zpět 760 tisíc. iDNES.cz [online]. 2015-03-24 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online. 
  53. ↑ Okamura dal Úsvitu definitivní sbohem. Novinky.cz [online]. 2015-05-05 [cit. 2015-05-05]. Dostupné online. 
  54. ↑ ČTK. Pro Okamurovu SPD bude úspěchem výsledek nad 10 procent. ČeskéNoviny.cz [online]. 2017-07-20 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  55. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Středočeský kraj, Strana: Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD), Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. 
  56. ↑ ČTK; bbb. Poslanci zvolili místopředsedy sněmovny, Fiala neuspěl ani v druhém kole. Hlavatý se vzdal mandátu. iHNed.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  57. ↑ ŠVIHEL, Petr; ČTK. Okamura obhájil funkci šéfa SPD. V projevu se přirovnal k Čapkovi, Zeman nedorazil. Seznam Zprávy.cz [online]. 2018-07-14 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  58. ↑ http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/59056/tomio-okamura-amp-eva-netolicka.html
  59. ↑ Okamura na dně: Zhroutil se mu vztah, hledá dívku na dovolenou. tn.nova.cz. 2016-05-05. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  60. ↑ Okamura v posilovně: Rozchod ho bolel, srká a nechodí včas, prozradil kamarád. Blesk.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. 
  61. ↑ Druhý Okamura ve Sněmovně? Chci očistit naše jméno, říká Tomiův bratr Hayato | Domov. Lidovky.cz [online]. 2017-04-03 [cit. 2017-12-09]. Dostupné online. 
  62. ↑ OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu [online]. okamura.blog.idnes.cz, 2012-11-20 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online. 
  63. ↑ ČTK: V Praze se sešlo asi 500 lidí nespokojených s vládou, ceskenoviny.cz, 7. 4. 2013
  64. ↑ Josef Kopecký: Bárta, Okamura a Holešovská výzva řešili svržení vlády a volbu poslanců, idnes.cz, 27. 12. 2012
  65. ↑ Volby prezidenta 2018 - online a výsledky druhého kola - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-26. 
  66. ↑ a b Hádka kvůli islámu. Okamura se střetnul v ostrém duelu s Pirátem Bartošem. Seznam.cz. 8. října 2017.
  67. ↑ Byl obětí xenofobie, dnes je vůdcem ultrapravice, píše Bloomberg o Okamurovi. iDNES.cz. 13. října 2017.
  68. ↑ Z Česka se stal krmelec Evropy. Echo24 [online]. 28. března 2018. Dostupné online. 
  69. ↑ Západ nás vysává, ovládá a drancuje. Jsme pro něj jen odbytiště pro zboží a levná pracovní síla, je to otroctví. Filip, Keller či Okamura o tom, jak jsou z naší země korporacemi vyváděny peníze. Parlamentní listy [online]. 30. července 2018. Dostupné online. 
  70. ↑ Petr Holec. Čechy Čechům! Nejhorší bavič a populista táhne na senát. Reflex.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online. 
  71. ↑ HOLEC, Petr. Kdo zastaví Tomia, Moraváka z Tokia?. Reflex.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online. 
  72. ↑ KLIMEŠ, David. Populista Okamura aspiruje na titul politického skokana roku. Euro.e15.cz [online]. 2012-10-26 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online. 
  73. ↑ KOLÁŘ, Petr. Rozhovor: Tomio Okamura: Já a populista? Jsem jako Masaryk a Baťa. Reflex.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. 
  74. ↑ ŠÍDLO, Jindřich. My a náš krásný okamurismus. iHNED.cz [online]. 2012-11-22 [cit. 2012-11-22]. Dostupné online. 
  75. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura se zastal rasistického vraha. 'Konečné řešení otázky cikánské' prý není problém. Lidovky.cz [online]. 2011-03-03 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online. 
  76. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura má podivné názory, zdůvodňuje Wagnerová odchod z klubu. Lidovky.cz [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. 
  77. ↑ STEHLÍK, Michal. K čemu je dobré mít Elišku Wagnerovou [online]. blog.iHNed.cz, 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. 
  78. ↑ HVÍŽĎALA, Karel. POLITIKA: Kdo je Tomio Okamura?. Neviditelný pes [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. 
  79. ↑ WIRNITZER, Jan. Komunismus vždy skončil popravami, kritizuje Sobotka „rudého“ Okamuru. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online. 
  80. ↑ Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. Dostupné online. 
  81. ↑ Pitomio! Reflex připravuje velikou ostudu Okamurovi, Parlamentní listy.cz, 7. 11. 2012, autor: jih
  82. ↑ Markéta Lukášková: Tomio Okamura sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív, Reflex, 2. 1. 2013
  83. ↑ Omluva: Tomio Okamura není Pitomio. Tak rozhodl soud, Reflex.cz, 14. 5. 2014
  84. ↑ Pitomio? Při oprávněné kritice tak Okamuru nazývat lze, potvrdil soud. Lidovky.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  85. ↑ Pitomio? Při oprávněné kritice tak Okamuru nazývat lze, potvrdil soud. Lidovky.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  86. ↑ Novinky; ČTK. Pitomio je v pořádku. Okamura neuspěl ve sporu s týdeníkem. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-10]. 
  87. ↑ Tohle je prý neskutečná blbost, již prosazuje ministryně školství.. Parlamentní listy [online]. Dostupné online. 
  88. ↑ 25. schůze, 204. hlasování, 13. února 2015, Novela z. - školský zákon .. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Dostupné online. 
  89. ↑ The Results of PISA 2015. minedu [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-18. 
  90. ↑ Dopis Tomiu Okamurovi. Faktus [online]. Dostupné online. 
  91. ↑ Ohromná ostuda, řekl kníže k věci, která trápí Romy. A Ransdorf mu připomněl tuto nehezkou věc z minulosti. Parlamentní listy [online]. Dostupné online. 
  92. ↑ Okamura popřel romský koncentrák. Hanebnost na úrovni zločinu, reagují politici. lidovky.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Předsedové a místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
1. volební období (1993–1996)
předseda Milan Uhde • místopředsedové: Jan Kasal • Karel Ledvinka • Pavel Tollner • Jiří Vlach
2. volební období (1996–1998)
3. volební období (1998–2002)
předseda Václav Klaus • místopředsedové: Petra Buzková • František Brožík • Stanislav Gross • Ivan Langer
4. volební období (2002–2006)
5. volební období (2006–2010)
6. volební období (2010–2013)
7. volební období (2013–2017)
8. volební období (2017–2021)
předseda Radek Vondráček • místopředsedové: Jan Hamáček, poté Tomáš Hanzel • Vojtěch Filip • Petr Fiala • Tomio Okamura • Vojtěch Pikal
9. volební období (2021–)
Senátor za obvod č. 80 – Zlín
1996–2006: Jiří Stodůlka • 2006–2012: Jana Juřenčáková • 2012–2013: Tomio Okamura • 2014–dodnes: Patrik Kunčar
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomio_Okamura&oldid=16597386“