Lety (tábor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník na místě tábora

Koncentrační tábor Lety byl internační tábor za druhé světové války zřízený na okraji stejnojmenné obce v dnešním okrese Písek, od 10. července 1942 byl určený internaci cikánů. Na jeho místě byl v padesátých letech 20. století vybudován velkokapacitní vepřín, v 90. letech pak pietní památník u zdi vepřína.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pracovní tábor[editovat | editovat zdroj]

Nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, které bylo vydáno na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939 (vydaného ještě před obsazením republiky). Stavba začala 17. července, 27. července dal ke zřízení tábora dodatečné svolení říšský protektor Konstantin von Neurath. Později k Letům přibyl tábor v Hodoníně u Kunštátu.

Tábory podléhaly kriminálním ústřednám v Praze a v Brně, velitelem Letů byl jmenován četník Josef Janovský, personál sestával z českých četníků a úředníků a z dozorců rekrutovaných z přilehlých obcí, kteří práci v táboře dostali rozkazem. Vězni do tábora přicházeli z výkonu trestu. Pracovali na dopravních stavbách, na polích a v lese. Do konce roku 1940 prošlo táborem 233 osob. V roce 1941 fungoval tábor bez větších změn. Do tábora bylo přivezeno 537 osob, z nichž bylo 45 romského původu.[1]

Cikánský tábor[editovat | editovat zdroj]

Památník v Mirovicich, kde je pochována většina zemřelých z tábora v Letech

24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richard Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů (na základě soupisu potulných cikánů, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929) a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly počátkem srpna 1942. Zaměření tábora se tedy změnilo, ze 113 vězňů evidovaných v červenci 1942 v táboře zůstalo 20 vězňů, převážně romských mužů, kteří se okamžitě stali vězni cikánského tábora, aby byli nápomocni při rekonstrukci tábora pro nově příchozí z deportací.[1]

V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy a 16. prosince 1942 Heinrich Himmler nařídil jejich deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince, další deportace zdržela tyfová epidemie. Na zásah Jiřího Letova z protektorátního ministerstva vnitra a německých policejních orgánů byl Josef Janovský pro neudržitelnost poměrů v táboře odvolán a nahrazen Štefanem Blahynkou z tábora v Hodoníně.

Další deportace do Osvětimi - Březinky proběhly v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení. 6. srpna 1943 byl tábor Lety oficiálně uzavřen. Genocida českých a moravských Romů a Sinti byla pravděpodobně nejdůsledněji provedenou genocidou 2. světové války. Z internovaných v Letech ji přežilo asi 300 osob.

Internací v Letech prošlo celkem 1 309 registrovaných osob, dalších více než 1300 osob prošlo táborem v Hodoníně u Kunštátu. V Letech zemřelo nejméně 326 osob, v Hodoníně 194, z toho část v důsledku tyfové epidemie. Ze 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně po válce se Lety staly předmětem několika trestních řízení, jejichž výsledkem bylo potrestání nejsurovějšího dozorce Josefa Lunáčka důtkou. Tragédie Romů a Sinti byla postupně zapomenuta a v 70. letech 20. století byla v těsném sousedství a na části bývalého tábora zřízena velkovýkrmna vepřů, několikrát větší než byl tábor, přičemž pozemek velkovýkrmny zahrnuje většinu bývalého tábora a její budovy stojí na jeho menší části.[2] Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 americký genealog Paul Polansky a na jistou dobu tím vyvolal bouřlivou diskusi, jejímž výsledkem bylo odhalení památníku v Letech za účasti prezidenta Václava Havla 13. května 1995 a vyplacení malého odškodného dosud žijícím obětem. V roce 1997 vydalo nakladatelství G+G historii tábora A nikdo vám nebude věřit od německého historika Markuse Pape a v roce 1998 knihu rozhovorů se svědky a přeživšími Tíživé mlčení od Paula Polansky, jedno z nejúděsnějších svědectví o zločinech z období války. V české interpretaci, reprezentované především historikem Ctiborem Nečasem, byly Lety nacistickým pracovním táborem a ti, kteří zde nezemřeli na tyfus, byli deportováni do Osvětimi.

Památník[editovat | editovat zdroj]

V polovině devadesátých let přislíbila vláda zbourání velkovýkrmny, která dnes patří písecké firmě Agpi, a. s.[3], a obnovu tábora coby pietního místa. Odkup vepřína nebyl dodnes realizován. Památník byl v roce 1998 prohlášen kulturní památkou.[4]

V roce 2009 převzal správu památníku Památník Lidice.[5] V roce 2010 byla provedena rekonstrukce a rozšíření památníku v hodnotě 9,685 mil. Kč. Byly vybudovány přístupové cesty, parkoviště pro autobusy a osobní vozy, lavičky, infotabule a dřevěné boudy dle původní technické fotodokumentace, ve kterých je umístěna stálá expozice.[6] Expozici navštíví ročně asi 10 tis. návštěvníků.[7]

V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby uzavřela vepřín, který se v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy.[8]

V srpnu 2013 protestoval Výbor pro odškodnění romského holocaustu proti správcovství Památníku Lidice na pietním místě v Letech u Písku a proti zkreslování historických skutečností prostřednictvím textů, které jsou součástí naučné stezky a celé expozice.[9]

Citace[editovat | editovat zdroj]

  • Češi mají velký památník v Lidicích pro jejich mrtvé z války. To je proto, že chtějí mít památník proti Němcům. Ale my nemáme žádný náš památník, protože nás nezabíjeli Němci. Nás zabíjeli Češi. – Eduard Čermák, syn vězňů kteří přežili Lety v Paul Polansky: Tíživé mlčení
  • Objevil jsem také několik kartoték úmrtních listů, byly jich tisíce. Trvalo mi dva dny, než jsem je prohlédl. Podle těchto záznamů zemřelo na tyfus jen osm lidí. Pro některá úmrtí byly uvedeny absurdní důvody jako: "Uchechtal se k smrti", "Umřel, protože neuměl číst ani psát", "Byl tak opilý, že nemohl žít". Paul Polansky: Tíživé mlčení -

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KP Pietní místo Lety: Historie
  2. http://www.lety-memorial.cz/download/projekce_pudorysu.jpg
  3. Agpi, a. s. [online]. [cit. 2010-10-08]. Dostupné online.  
  4. MonumNet
  5. Usnesení vlády České republiky ze dne 4. května 2009 č. 589 k úpravě pietních míst v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu
  6. KP Pietní místo Lety: Rekonstrukce
  7. Památník Lidice - Výroční zpráva 2011
  8. Zbourejte vepřín v Letech, vyzval výbor OSN Českou republiku
  9. Někteří Romové kritizují Památník Lidice za správu piety v Letech

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49°30′35″ s. š., 14°7′13″ v. d.