Přeskočit na obsah

Jiří Dienstbier mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier mladší
Jiří Dienstbier mladší
4. ministr pro lidská práva a rovné příležitosti ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 30. listopadu 2016
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceMichael Kocáb (do 2010)
NástupceJan Chvojka
Předseda Legislativní rady vlády
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 30. listopadu 2016
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdkyněMarie Benešová
NástupceJan Chvojka
Místopředseda ČSSD
Ve funkci:
19. března 2011 – 15. března 2013
3. senátor za obvod č. 30 – Kladno
Ve funkci:
26. března 2011 – 18. října 2020
PředchůdceJiří Dienstbier starší
NástupkyněAdéla Šípová
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
25. března 2011 – 26. března 2011
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Zastupitel hlavního města Praha
Ve funkci:
16. října 2010 – 10. září 2012
Zastupitel městské části Praha 2
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 14. listopadu 1998
5. předseda Mladých sociálních demokratů
Ve funkci:
2000 – 2002
PředchůdceZbyněk Rýpar
NástupceJan Hamáček
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (do 1991)
OH/SD (1991–?)
SOCDEM (od 1997)
Narození27. května 1969 (55 let)
Washington, D.C.
USA USA
VztahyJaroslava Tomášová
RodičeJiří Dienstbier st.
Zuzana Dienstbierová
Dětisyn Jiří (* 1993)
PříbuzníFilip Dienstbier (bratranec)
SídloPraha-Vinohrady
Alma materPrávnická fakulta UK
Zaměstnáníadvokát
Profesepolitik, advokát a novinář
PodpisJiří Dienstbier, podpis
CommonsJiří Dienstbier mladší
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Dienstbier ml. (* 27. května 1969 Washington, D.C.)[1] je český advokát a sociálnědemokratický politik, v letech 2011 až 2020 senátor v obvodu č. 30 – Kladno za Českou stranu sociálně demokratickou. Zvolen byl v doplňovacích volbách po úmrtí svého otce Jiřího Dienstbiera staršího, jenž mandát zastával. V říjnu 2014 senátorské křeslo obhájil, v říjnu 2020 však již nikoliv, když vypadl už v prvním kole.

Od ledna 2014 do listopadu 2016 působil jako ministr bez portfeje, který měl na starosti lidská práva a rovné příležitosti a zároveň byl předsedou Legislativní rady vlády. V ČSSD byl místopředsedou strany v letech 2011–2013, stínovým ministrem spravedlnosti[2] a kandidátem na primátora Prahy v říjnu 2010. Rovněž se stal kandidátem ČSSD v první přímé volbě prezidenta České republiky v lednu 2013;[3] v prvním kole skončil těsně čtvrtý.[4] V minulosti byl také předsedou Mladých sociálních demokratů.[5]

Je představitelem sociálně liberálního křídla Sociální demokracie, blízkého bývalým předsedům ČSSD Špidlovi a Sobotkovi. Naopak se ocital v konfliktech s prozemanovským křídlem a bývalým 1. místopředsedou strany Michalem Haškem.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Washingtonu, kde byl Jiří Dienstbier starší zahraničním korespondentem Československého rozhlasu; tím získal i občanství USA. Po rozchodu rodičů vyrůstal především v domácnosti matky Zuzany Dienstbierové, která stejně jako Dienstbier starší patřila k první vlně signatářů Charty 77,[6] v Podskalské ulici na Novém Městě pražském.[7] Jeho dědečkem z matčiny strany byl malíř Jaromír Wíšo (1909–1992), z otcovy MUDr. Jiří Dienstbier, primář kladenské nemocnice v letech 1936–53[8] (†1976 nebo 1977).[9] Pradědečkem z otcovy strany byl pianista Emil Hájek.[zdroj?]

Když Dienstbier chodil do 4. třídy, byl jeho otec odsouzen pro činnost ve VONS a na 3 roky se stal politickým vězněm. Pro svůj původ v disidentském prostředí byl i jako dítě vystaven perzekuci; 7. dubna 1982 ho příslušníci SNB na ulici obvinili z krádeže, odvezli na služebnu, vyhrožovali mu a následně vše popřeli.[7] Kvůli persekuci rodičů[10][11] nesměl chodit na jazykovou základní školu ani na gymnázium, ale po prodloužení ZŠ o 9. ročník (v té době již většinou zrušený) a dvou odvoláních mohl díky jistému uvolnění poměrů i se spolužákem Markem Bendou nastoupit na Střední průmyslovou školu strojnickou hl. m. Prahy, kde roku 1988 odmaturovali.[9] To už probíhala přestavba a oba byli přijati na vysokou školu, Dienstbier na strojní fakultu ČVUT, obor strojírenská ekonomie – řízení strojírenské výroby.

Po listopadové revoluci složil na jaře 1990 přijímací zkoušky na právnickou fakultu UK; prezenční studium oboru právo a právní věda absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu) v roce 1997.[12] Nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře exkomunistického expremiéra Mariána Čalfy Čalfa, Bartošík a partneři.[13] V roce 1998 složil odbornou advokátní zkoušku[14] a stal se advokátem,[15] později partnerem v advokátní kanceláři Čalfa a Bartošík. Soustředil se na rozvoj vlastní právnické profese, kterou kombinoval s veřejnou aktivitou v komunální politice – 15 let vykonával plnou advokátní praxi. Věnoval se bez zúžené specializace celému rozsahu občanského, správního a obchodního práva. V roce 1999 absolvoval stáž v advokátní kanceláři Hamburger, Weinschek, Molnar a Fischer ve Washingtonu.

Žije na vinohradské Zvonařce nesezdán s asistentkou Jaroslavou Tomášovou,[16][17] mají syna Jiřího (*1993, někdy také uváděn jako Jiří Dienstbier jr.).[18]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Dienstbier byl v kontaktu s politikou od dětství. Během vysokoškolského studia se zapojil do nezávislého studentského hnutí, v roce 1989 byl spoluzakladatelem a hybatelem[19][20] opozičního studentského sdružení STUHA.[21] Sdružení vytvořila v průběhu roku 1989 skupina známých a spolužáků, mezi nimiž byli dále bratři Martin a Marek Benda, Jan Amos Dus, Roman Růžička, Šimon Pánek, Jan Vidím nebo Martin Klíma.[22] Seskupení mělo značný vliv na radikalizaci studentů i jejich ochotu promluvit k veřejnému dění.[23] Podílelo se také na studentském pochodu z Albertova 17. listopadu 1989.[24][25][26][27]

Poslanec Federálního shromáždění

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v červnu 1990 byl Jiří Dienstbier ml. zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, kam ho delegoval tzv. Českomoravský studentský parlament jako jednoho ze studentských vůdců. Kandidoval ve Středočeském kraji na 5. místě; po započtení preferenčních hlasů byl 6. z 8 zvolených.[28] Po rozdělení OF přešel v květnu 1991 do klubu Občanského hnutí.[29]

Do voleb v červnu 1992 působil v branně-bezpečnostním výboru,[30] který vedl blízký spolupracovník Dienstbierových z disentu Ladislav Lis. Pracoval též v tzv. Komisi 17. listopadu, kde byli činní zejména studenti a která měla za cíl analyzovat činnost bývalých represivních složek, zejména StB.

Komunální politika

[editovat | editovat zdroj]

Dienstbier prošel spolu se svým otcem nástupnickou stanou Občanského hnutí, Svobodnými demokraty, za něž byl v roce 1994 zvolen zastupitelem městské části Praha 2 (postoupil z nevolitelného 7. místa kandidátky na 2. ze 3 zvolených).[31] Od roku 1997 je členem České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie),[32] za kterou kandidoval na nevolitelném místě i ve volbách 1998[33] a 2002.[34] Znovu byl zastupitelem v letech 2006–2010 už jako lídr kandidátky.[35]

V komunálních volbách v říjnu 2010 byl Dienstbier lídrem kandidátky ČSSD do Zastupitelstva hl. m. Prahy[36] a jejím kandidátem na primátora. Před volbami vyloučil, že by ČSSD znovu (jako před rokem 2006) uzavřela koalici s ODS, neboť pražští zastupitelé za ODS jsou nedůvěryhodní, spojení s mnohými skandály a „vytvořili v Praze korupční, až mafiánské prostředí“.[37]

ČSSD sice skončila poslední z pouhých tří stran, které do zastupitelstva prošly, ale dosáhla historicky nejlepšího výsledku 17,85 %,[38] což bylo připisováno Dienstbierovu působení.[zdroj?] Po volbách se Dienstbier znovu postavil proti opakování koalice s druhou ODS a preferoval jednání s vítěznou TOP 09. Dostal se tak do otevřeného střetu se předsedou pražské ČSSD, zastupitelem a poslancem Petrem Hulinským.[39] Byl však přehlasován a odstoupil z vyjednávacího týmu, čímž podle některých zpráv předešel tomu, že by jej spolustraníci sami odvolali.[40] Poté byla koalice ODS a ČSSD uzavřena; Dienstbier tak svůj slib ve straně neprosadil.[41][42] Sám se ale od koalice, kterou za ČSSD dohodli Petr Hulinský a exministr Zemanovy vlády Karel Březina, distancoval. Způsob jejího uzavření označil za „podrazácký“, ČSSD podle něj porušila sliby, které dala voličům.[43]

Dne 8. ledna 2011 Dienstbier kandidoval na post předsedy pražské ČSSD proti Hulinskému, ale ten ho i zde porazil 104 hlasy ku 48.[44] V listopadu 2011 ODS vypověděla spojenectví ČSSD a rychle uzavřela novou koalici s TOP 09. 10. září 2012 Dienstbier rezignoval na post zastupitele s tím, že necítil možnost prosadit v zastupitelstvu své představy a chtěl se více věnovat prezidentské kandidatuře.[45] V zastupitelstvu ho nahradila Lucie Válová.[45]

V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval do zastupitelstva Prahy 2 z 2. místa kandidátky koalice Dvojka solidární a zelená, kterou tvořili Zelení, ČSSD a KDU-ČSL; získal sice nejvíce hlasů, ale koalice se 4,72 % do zastupitelstva neprošla.[46][47] Zároveň kandidoval do Zastupitelstva hlavního města Prahy z 21. místa kandidátky koalice Solidarita, kterou tvořila ČSSD, Zelení, Budoucnost a Idealisté, ale ta zcela propadla s 2,01 %; získal 3. nejvyšší počet hlasů.[48]

Stínový ministr, sněmovní intermezzo

[editovat | editovat zdroj]

Ve sněmovních volbách v červnu 2010 kandidoval Dienstbier na nevolitelném 9. místě v Praze; díky preferenčním hlasům se však stal 1. náhradníkem za čtyřmi poslanci.[49] Od července 2010 do roku 2014 byl Dienstbier stínovým ministrem spravedlnosti ČSSD.

Na sjezdu ČSSD v sobotu 19. března 2011, kde byl zvolen předsedou Bohuslav Sobotka (již od rezignace Jiřího Paroubka po volbách vedoucí stranu jako statutární místopředseda), se jemu blízký Dienstbier stal místopředsedou. Vzápětí lídr pražské sněmovní kandidátky, exministr vnitra nestranické Fischerovy vlády Martin Pecina oznámil, že pro nesouhlas s jejich programem odejde z parlamentu: „Není to zatrpklost. Má vize politiky je jiná než vize Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera. Myslím si, že bych jim tam překážel. Abych dělal nějakou frakci a rozbíjel sociální demokracii, to bych považoval za nešťastné.“[50] Ústavní právníci prohlásili, že tím Dienstbierovi automaticky vznikne poslanecký mandát bez ohledu na jeho vůli, a že kdyby se tak stalo až podle Pecinova prvotního záměru v dubnu, po očekávaném Dienstbierově zvolení senátorem, Dienstbier by pro neslučitelnost přišel o čerstvý senátorský mandát (a volby by se musely opakovat).[51] Aby tomu předešel, Pecina rezignoval již v pátek 25. března, ještě před začátkem 2. kola senátní volby.[52] Dienstbierovi tak na den podle ústavy formálně vznikl poslanecký mandát,[53] i když se ho neujal a nesložil poslanecký slib; s koncem senátní volby v sobotu 26. mu vznikl senátorský mandát. Do sněmovny nastoupil druhý náhradník, kontroverzní exposlanec Miroslav Svoboda „vykroužkovaný“ z 3. místa kandidátky.

Senátor

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Dienstbier starší byl na podzim 2008 jako nestraník zvolen za ČSSD do Senátu v Kladně, odkud pocházel; v sobotu 8. ledna 2011 však zemřel na rakovinu plic. Během několika dnů se ve straně objevily návrhy, aby v doplňovacích volbách kandidoval jeho syn;[54] ten nabídku přijal v úterý 18. ledna, po otcově pohřbu.[55] Zkritizoval prezidenta Václava Klause za to, že vyhlásil termín voleb hned v úterý 11., ještě před pátečním pohřbem.[56] Oficiálně ho nominoval středočeský výkonný výbor 28. ledna 14 hlasy z 21 proti čtyřem dalším kandidátům.[57]

Dienstbier mladší porazil kladenského primátora Dana Jiránka (ODS) 44 % ku 27 % hlasů v prvním kole 18.–19. března[58] a 65 % hlasů ve 2. kole za 14 dnů.[32][59] Již počátkem února jej podpořila Strana zelených[60] s tím, že jeho program je zeleným blízký; předseda strany Ondřej Liška se aktivně zapojil do předvolební kampaně. Po prvním kole Dienstbiera podpořila i KDU-ČSL a obvodní výbor KSČM, který oslovil a navštívil.[61] První mandát mu vypršel 25. října 2014.

Působíl v ústavně-právním výboru Senátu, kriticky komentoval přijetí nového občanského zákoníku, zejména délku legisvakance. Dlouhodobě se věnoval nominacím ústavních soudců, při nichž apeloval na větší důraz na odbornost a morální přednosti kandidátů.[62] V dubnu 2012 se postavil proti nominaci exposlance ČSSD a náměstka nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké Zdeňka Koudelky, označovaného za blízkého „justiční mafii“.[63]

Od dubna 2011 setrvával v průzkumech jako nejoblíbenější politik.[64]

Ve volbách do Senátu PČR v říjnu 2014 obhajoval za ČSSD mandát senátora v obvodu č. 30 – Kladno.[65] Se 30,63 % hlasů vyhrál první kolo a ve druhém porazil poměrem 55,40 % : 44,59 % nestraničku za TOP 09 a STAN Michaelu Vojtovou.[66]

V senátních volbách v říjnu 2020 mandát znovu obhajoval[67] za koalici ZÁSADOVOST, SPRAVEDLNOST – koalice ČSSD, Strany zelených a hnutí Budoucnost. V roztříštěném poli skončil až šestý s 8,80 %.[68] Následně podpořil Pirátku Adélu Šípovou[69] a ta ve 2. kole porazila exprimátora Volfa z ODS.

Prezidentská kandidatura

[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu roku 2011 a 2012 přišel ekonom a europoslanec ČSSD Jiří Havel[70] s myšlenkou nominovat do přímých prezidentských voleb Dienstbiera. Na veřejnosti se tato idea objevila poprvé až v únoru 2012. Nominace zpočátku neměla v ČSSD jasnou podporu, uvažovalo se i o primárkách s dalšími kandidáty. Nakonec 19. května ústřední výkonný výbor ČSSD schválil nominaci Dienstbiera jako jediného kandidáta, který mu byl oficiálně navržen, 107 hlasy ze 152.[71]

Dienstbier vyhlásil, že se nebude opírat jen o nominaci senátorů a poslanců ČSSD, kterou měl zajištěnou, ale že v souladu s principy přímé volby požádá také voliče o podporu prostřednictvím padesáti tisíc jejich podpisů,[72] které sbíral s pomocí neplacených dobrovolníků a členů ČSSD.[73] V neděli 21. října 2012 oznámil místopředseda strany Lubomír Zaorálek dosažení 50 000 podpisů; Dienstbier to potvrdil na tiskové konferenci v pondělí, kde představil program.[74] Jako jediný kandidát tak měl podpisy ze všech 3 možných zdrojů nominace; ministerstvo vnitra nakonec jeho kandidaturu zaregistrovalo jako podanou 28 senátory a podpisy nekontrolovalo.

Dienstbier absolvoval veřejné diskuse s ostatními kandidáty,[75][76][77][78] komentoval aktuální politické dění.[79][80] Požádal, stejně jako Miloš Zeman, o podporu vedení KSČM;[81] to nakonec podpořilo oba kandidáty.[82]

Dienstbier má vedle českého i občanství Spojených států amerických, které vzniklo automaticky narozením v zemi, není spojeno s žádnou přísahou, slibem nebo závazkem vůči USA,[zdroj?] není v rozporu s českým právním řádem a není překážkou volitelnosti. Jde o rozdílný způsob nabytí občanství, než jaký byl před prezidentskými volbami v únoru 2008 vzpomínán v souvislosti s emigrantem Janem Švejnarem, který je získal v dospělosti.[83] Otázku Dienstbierova občanství nevznesl během kampaně jako relevantní žádný z protikandidátů.

V prvním kole voleb skončil se ziskem 16,12 % hlasů těsně čtvrtý za Janem Fischerem;[4] postoupili tak Miloš Zeman, jehož podporovala nemalá část ČSSD už před 1. kolem, a Karel Schwarzenberg (TOP 09). Dienstbier poté navzdory stanovisku strany Zemana zkritizoval a vyslovil se pro Schwarzenberga.

Další kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po prezidentských volbách Dienstbierova pozice ve straně dále oslabila. Před ostravským sjezdem získal v regionech jen minimum nominací a ve volbě čtyř řadových místopředsedů 15. března 2013 skončil s 237 hlasy ze 604 delegátů s odstupem pátý mezi 7 kandidáty.[84] To bylo interpretováno jako porážka křídla předsedy Sobotky, k němuž patřil, pravicovějšími pragmatiky kolem Michala Haška.[85] Kvůli ztrátě oficiální stranické funkce byl nato vyřazen z průzkumů oblíbenosti politiků, i když je paradoxně vedl.

Sobotka však následně Dienstbiera potvrdil v obměněné stínové vládě, kde posílil Špidla a naopak vypadla Zemanovi blízká Marie Benešová na konkurenčním postu pro boj s korupcí, a nevrátil se ani Zdeněk Škromach. To vzbudilo kritiku zemanovského křídla.[86]

Jak sílila politická krize, Dienstbier si vyměňoval se zemanovským křídlem stále ostřejší útoky např. na Facebooku. V srpnu mj. vystoupil proti Zemanově nominaci předsedy městského soudu v Praze Jana Sváčka na Ústavní soud, kterou Senát o rok dříve zamítl prezidentu Klausovi.

Po volbách se v lednu 2014 stal kandidátem ČSSD na post ministra pro lidská práva a rovné příležitosti a předsedu Legislativní rady vlády ve vládě Bohuslava Sobotky.[87] Dne 29. ledna 2014 jej prezident Zeman do těchto funkcí jmenoval.

Na 38. sjezdu ČSSD v březnu 2015 kandidoval na post statutárního místopředsedy strany. Získal však pouze 75 hlasů, zatímco Milan Chovanec 359 hlasů a Jeroným Tejc 236 hlasů. Do druhého kola volby tak nepostoupil.[88] Po propadu ČSSD v krajských a senátních volbách v říjnu 2016 oznámil 11. listopadu premiér Sobotka, že Dienstbiera a ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka odvolá z vlády. Ve funkci skončil k 30. listopadu 2016, nahradil jej Jan Chvojka.[89][90]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2021 měl Dienstbier kandidovat za ČSSD v Praze. V červnu ale odstoupil s několika dalšími na protest proti tomu, že na kandidátku byli dosazeni bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický a ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.[91]

V červnu 2024 kandidoval do Evropského parlamentu za Sociální demokracii na 26. místě z 28. Strana však získala pouze 1,86 % hlasů, a zvolen tak nebyl.[92]

V září téhož roku oznámil kandidaturu na předsedu Sociální demokracie.[93] Jeho protikandidátkou byla bývalá ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová a neúspěšný kandidát na senátora Petr Hůla.[94] V říjnu 2024 se nakonec s přehledem stala předsedkyní strany Jana Maláčová, když získala 101 hlasů, zatímco Dienstbier obdržel jen 33 hlasů.[95]

Aktivita pro Bohemians Praha 1905, právní spory

[editovat | editovat zdroj]

Je dlouholetým příznivcem fotbalových Bohemians a kolem roku 2005 se aktivně angažoval v krizi kolem vlastnických práv souvisejících s klubem, kdy přispěl především právní pomocí a strategií. Je místopředsedou představenstva Družstva fanoušků Bohemians, které spoluzaložil v březnu 2005,[96][97][98] a členem dozorčí rady rovněž tehdy založené Bohemians 1905, a.s. (od prosince 2012 Bohemians Praha 1905).[98]

Smlouvou z 6. dubna 2005 přešli hráči klubu ze „staré“ FC Bohemians, a.s. do nové, „fanouškovské“ Bohemians 1905. Stará a.s. skončila v konkursu a v lednu 2009 se konkursní správce obrátil na Bohemians 1905 s tím, že hráči jsou zapsáni do konkursní podstaty, s níž nelze nakládat bez jeho souhlasu, a podal na Bohemians 1905 vylučovací žalobu. Dienstbier však za advokátní kancelář vypracoval právní analýzu, že správce jednak již na hráče nemá práva a mimoto se jeho argumentace stejně netýká „prodeje“ hráčů, zejména Jana Morávka do německého Schalke 04;[99] na jejím základě vedení klubu v dubnu 2009 uzavřelo smlouvu o přestupu za 2,25 mil. eur.

Ačkoli Dienstbier tvrdil „Sjednáním smlouvy o přestupu hráče Morávka […] by se Bohemians 1905, a.s. ani její statutární orgány neměly vystavit žádným občanskoprávním ani trestněprávním sankcím“,[99] tehdejší předseda dozorčí rady Petr Svoboda a ředitel klubu Lukáš Přibyl (následně zesnulý) byl v září 2011 za tento a další dva přestupy odsouzen; po úspěchu odvolání byl Svoboda v prosinci 2012 znovu odsouzen pouze za dva z přestupů.[100] Po prvoinstančním rozsudku podal v listopadu 2011 majitel konkurenčních střížkovských FC Bohemians Praha Michal Vejsada i na Dienstbiera jako člena dozorčí rady trestní oznámení za porušení povinnosti při správě cizího majetku, poškození věřitele a zvýhodnění věřitele.[101] Dienstbier to označil za „úsměvnou záležitost … naprostou pitomost“.[102] Další trestní oznámení na Dienstbiera v této věci podal v březnu 2013 Michal Maňák z Prahy 10, působící v politickém hnutí Uzdravme naši politiku.[103]

Názory

[editovat | editovat zdroj]

Tvrzení, že někomu se dobře žije ze sociálních dávek, je podle něj rozšířený stereotyp, a doporučuje každému, kdo se s tímto názorem ztotožňuje, aby si takový život vyzkoušel.[104]

Účastnil se pochodu na podporu LGBT Prague Pride 17. srpna 2013.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ Dienstbier: Do 21 let jsem nevěděl, že jsem Američan. lidovky.cz [online]. 2012-10-4. Dostupné online. 
  2. ↑ Stínový ministr spravedlnosti na stránkách ČSSD. www.cssd.cz [online]. [cit. 2012-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19. 
  3. ↑ Oficiální kandidát ČSSD na prezidenta ČR. www.cssd.cz [online]. [cit. 26-08-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-09-2012. 
  4. ↑ a b Český statistický úřad – Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11.01. – 12.01.2013
  5. ↑ 25 let MSD [online]. Mladí sociální demokraté, 2015 [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Faksimile originálního podpisu Charty 77 Archivováno 27. 4. 2012 na Wayback Machine.; Zuzana Dienstbierová – dokumenty prvních signatářů Charty 77 (PDF)
  7. ↑ a b Dopis Zuzany Dienstbierové ministru vnitra ČSSR, INFOCH 4/1982 (PDF 3,5 MiB, scany původních průklepů), str. 16–7. Též in Jiří Gruntorád, Petr Uhl: Informace o Chartě 77 – Článková bibliografie, Doplněk, Brno 1998, str. 175
  8. ↑ Kladenská nemocnice. www.nemkladno.cz [online]. [cit. 2012-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-13. 
  9. ↑ a b http://www.cssd.cz/media/cssd-v-mediich/jiri-dienstbier-setkani-na-chalupe/ Archivováno 16. 1. 2013 na Wayback Machine. Pátek Lidových novin 5. 10. 2012
  10. ↑ Výstava připomíná proces se šesti členy VONS z roku 1979, ČT24 – Česká televize]
  11. ↑ Ztroskotanci a samozvanci po třiceti letech, Česká televize
  12. ↑ Archivovaná kopie. senat.cz [online]. [cit. 2013-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-16. 
  13. ↑ AK Čalfa a Bartošík – webové stránky
  14. ↑ Advokátní zkušební řád. www.cak.cz [online]. [cit. 2012-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-16. 
  15. ↑ Matrika ČAK-seznam advokátů. vyhledavac.cak.cz [online]. [cit. 2012-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  16. ↑ Ivana Hudcová: Jiří Dienstbier – Nejmladší prezident dostane naložíno? Recepty prima nápadů 27. 12. 2012
  17. ↑ Dienstbierová být nechci, tvrdí partnerka prezidentského kandidáta, ona.idnes.cz 8. 10. 2012
  18. ↑ http://www.denik.cz/z_domova/muj-tata-prezident-20130103.html
  19. ↑ Marek Benda, Martin Klíma, Pavel Dobrovský, Monika Pajerová, Šimon Pánek: Studenti psali revoluci. Praha, Univerzum 1990. ISBN 80-85207-02-8. S. 15, 19, 30, 32, 33, 42, 48
  20. ↑ Milan Otáhal: Opozice, moc, společnost 1969/1989 s. 92. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1998. ISBN 80-85800-12-8
  21. ↑ Jiří Dienstbier: Usilovat o změnu v listopadu 1989 mělo smysl, Deník Referendum
  22. ↑ Jan Vidím o hnutí Stuha
  23. ↑ Timothy Garton Ash: Rok zázraků. Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze. Litomyšl, Paseka 2009. s 64
  24. ↑ Pochod na Albertov 17. 11. 1989 YouTube
  25. ↑ Aktivizace studentů 1989
  26. ↑ Václav Klaus: Studenti psali revoluci – Předmluva s. 5–8. Praha, Univerzum 1990 [Dopl.]
  27. ↑ Zpráva StB o úloze Bendy a Dienstbiera a pochodu z Albertova[nedostupný zdroj] (PDF)
  28. ↑ http://volby.cz/pls/sl1990/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=07&xkraj=32 a Volby.cz – Jmenný seznam 107 027 preferenčních hlasů
  29. ↑ Jiří Dienstbier mladší na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
  30. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  31. ↑ http://volby.cz/pls/kv1994/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=52
  32. ↑ a b Dienstbier suverénně vyhrál volby, v Senátu nahradí svého otce, iDNES.cz 26. 3. 2011
  33. ↑ http://volby.cz/pls/kv1998/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7
  34. ↑ http://volby.cz/pls/kv2002/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7
  35. ↑ Volby.cz – komunální volby 2006
  36. ↑ Volby.cz – komunální volby 2010 – kandidátní listina ČSSD
  37. ↑ KOPECKÝ, Josef. Dienstbier: S ODS koalici neuzavřeme, vytvořila v Praze mafiánské prostředí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 6. října 2010. Dostupné online. 
  38. ↑ Aktuálně.cz: Komunální volby v Praze
  39. ↑ To je ale šikovný chlapík, ten Petr Hulinský. Co on všechno nedojedná! iDNES.cz 23. 11. 2010
  40. ↑ lidovky.cz; ČTK. Jiří Dienstbier ml. rezignoval. Nesouhlasil s koalicí ČSSD a ODS. lidovky.cz [online]. 8. listopadu 2010 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  41. ↑ KOLÁŘ, Petr. V Praze je dobojováno. ODS a ČSSD se dohodly na koalici. lidovky.cz [online]. 16. listopadu 2010 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  42. ↑ Novinky.cz. Koaliční smlouva, kterou podepsaly pražská ODS a ČSSD. Novinky.cz [online]. 2010-11-16. Dostupné online. 
  43. ↑ ODS a ČSSD podepsaly nad ránem v Praze koalici. Novinky.cz [online]. 2010-11-16. Dostupné online. 
  44. ↑ ČTK. Dienstbier ml. neuspěl, pražskou ČSSD povede dál Hulinský. E15 [online]. 8. ledna 2011. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  45. ↑ a b ČTK; FORMÁNKOVÁ, Šárka. Prezidentský kandidát Dienstbier opustil post pražského zastupitele. iDNES.cz [online]. MAFRA, 11. září 2012. Dostupné online. 
  46. ↑ ČTK. Komunální volby v Praze 2: ČSSD, Zelení a KDU-ČSL - společná kandidátka. Blesk.cz [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  47. ↑ Jmenné seznamy | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. 
  48. ↑ Jmenné seznamy | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  49. ↑ Jmenné seznamy, všichni platní kandidáti dle poř. čísla, volby.cz
  50. ↑ http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/exministr-martin-pecina-rezignoval-na-poslanecky-mandat
  51. ↑ Pecina se vzdal poslaneckého mandátu, Deník Referendum 25. 3. 2011
  52. ↑ http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/014schuz/s014181.htm#r12
  53. ↑ Jiří Dienstbier – psp.cz
  54. ↑ http://zpravy.idnes.cz/lide-vyjadruji-v-senatu-smutek-nad-smrti-dienstbiera-nahradit-ho-muze-syn-1r5-/domaci.aspx?c=A110112_103340_domaci_jw
  55. ↑ http://zpravy.idnes.cz/dienstbier-mladsi-pujde-do-klani-o-senatorske-kreslo-zesnuleho-otce-11h-/domaci.aspx?c=A110118_163719_domaci_jw
  56. ↑ http://zpravy.idnes.cz/klaus-se-zachoval-po-smrti-taty-necitlive-kritizuje-dienstbier-mladsi-1m1-/domaci.aspx?c=A110124_193135_domaci_hv
  57. ↑ http://praha.idnes.cz/cssd-posle-do-senatnich-voleb-na-kladensku-dienstbiera-mladsiho-pw0-/praha-zpravy.aspx?c=A110127_181504_praha-zpravy_abr
  58. ↑ Zesnulého senátora Dienstbiera nahradí jeho syn, nebo primátor z ODS, iDNES.cz 19. 3. 2011
  59. ↑ Portál ČSÚ Volby.cz – doplňovací volby do senátu – výsledky
  60. ↑ Strana zelených podpoří do Senátu Dienstbiera z ČSSD, Novinky.cz
  61. ↑ Dienstbier požádal o podporu KSČM
  62. ↑ Deficit nominací ústavních soudců
  63. ↑ Prezidentovy nominace – systémová rezistence senátu
  64. ↑ Nejoblíbenějším politikem je Dienstbier Nečas na historickém minimu, nejvíce v popularitě propadl Nečas. Týden.cz 17. 9. 2012
  65. ↑ Připravujeme pro Vás postupně přehled nominovaných kandidátů pro volby do Senátu P ČR za ČSSD [online]. ČSSD [cit. 2014-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  66. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 10.10. – 11.10.2014, Výsledky hlasování, Obvod: 30 – Kladno [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online. 
  67. ↑ Seznam kandidátů pro podzimní senátní volby. Novinky.cz [online]. 2020-06-18 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. 
  68. ↑ https://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20201002&xobvod=30
  69. ↑ https://denikn.cz/minuta/459029/
  70. ↑ David Klimeš: Včera pražský zastupitel, zítra prezident. Jiří Dienstbier zkouší raketovou politickou kariéru. Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine. E15 6. 3. 2012
  71. ↑ Dienstbier má podporu. Ale je to moje kampaň, říká, Aktuálně.cz 19. 5. 2012
  72. ↑ Barbora Tachecí – Jiří Dienstbier: Církevní restituce jinak… iHNED 24. 9. 2012
  73. ↑ Pomozte Dienstbierovi na hrad… iDNES 21. 10. 2012
  74. ↑ ČTK: Dienstbier může do boje o Hrad. Nasbíral 50 tisíc podpisů, Lidovky.cz; Dienstbier má 50 tisíc podpisů pro prezidentskou kandidaturu, Novinky.cz; Dienstbier nasbíral padesát tisíc podpisů, ale mluvit o tom nechce, iDNES.cz; všechny 21. 10. 2012
  75. ↑ Prezidentské interpelace: Dienstbier útočil na Zemana – Národní divadlo. Aktuálně.cz 1. 11. 2012
  76. ↑ Debata Dienstbier–Fischer–Zeman Prague Pride. iDNES; Dienstbier–Fischer–Zeman, klání předních kandidátů, Novinky.cz. Obojí 8. 8. 2012 (video online)
  77. ↑ Debata Dienstbier–Schwarzenberg-Zeman–Sobotka Archivováno 1. 4. 2016 na Wayback Machine.. GLOPOLIS 19. 9. 2012
  78. ↑ Další průzkum prezidentských kandidátů favorizuje Fischera, Zemana a Dienstbiera – Novinky.cz 15. 10. 2012
  79. ↑ Dienstbier: Za útok na prezidenta může jeho štvavá kancelář. Aktuálně.cz 2. 10. 2012
  80. ↑ Jiří Dienstbier: Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím. Deník Referendum 12. 9. 2012
  81. ↑ Dienstbier a Zeman prosí KSČM o podporu. Pokud komunisté vyhrají volby, jejich vládu by jmenovali. iHNed [online]. 2012-11-30. Dostupné online. 
  82. ↑ Rudí šalamouni. KSČM ve volbě podporuje Zemana i Dienstbiera. ČT24 [online]. 2012-12-08 1:58 CET, rev. 2012-12-08 19:07 CET. Dostupné online. 
  83. ↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pravnici-svejnar-muze-byt-obcanem-usa-i-po-prisaze.A071119_115319_domaci_jba
  84. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=774038
  85. ↑ Archivovaná kopie. www.denikreferendum.cz [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-19. 
  86. ↑ http://denikreferendum.cz/clanek/15430-sobotka-predstavil-novou-stinovou-vladu-cssd
  87. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. MAFRA, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  88. ↑ Volební sjezd ČSSD, Dění 38. sjezdu ČSSD minutu po minutě, On-line reportáž. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-03-13 [cit. 2015-03-13]. Dostupné online. 
  89. ↑ Ministerské posty opustí Němeček a Dienstbier, oznámil Sobotka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-11-11 [cit. 2016-11-11]. Dostupné online. 
  90. ↑ Němeček a Dienstsbier by měli skončit k 30. listopadu. České Noviny.cz [online]. 2016-11-13 [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. 
  91. ↑ Z pražské kandidátky ČSSD odstoupil i Dienstbier. Na protest proti Stropnickému. Novinky.cz [online]. 2021-06-24 [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  92. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 07.06. – 08.06.2024, Jmenné seznamy, Strana: Sociální demokracie, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. 
  93. ↑ ČTK. Bývalý ministr Jiří Dienstbier bude kandidovat na předsedu SOCDEM. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, a.s., 2024-10-01 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  94. ↑ MACHOVÁ, Martina. Maláčovou vyzve v souboji o Lidový dům Dienstbier. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2024-10-01 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  95. ↑ Maláčová se stala šéfkou SOCDEM. Musíme pochodovat jako armáda, prohlásila. Aktuálně.cz [online]. 2024-10-05 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  96. ↑ Antonín Panenka a Jiří Dienstbier v pořadu Krásný ztráty 1.11. 2012
  97. ↑ Archivovaná kopie. www.bohemians.cz [online]. [cit. 2012-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-01. 
  98. ↑ a b Obchodní rejstřík, dotaz na jméno Jiří Dienstbier
  99. ↑ a b Posouzení rizik v souvislosti se zvažovaným přestupem hráče Jana Morávka do zahraničního klubu (PDF) – Advokátní kancelář ČALFA, BARTOŠÍK a partneři
  100. ↑ ČTK. Soud potrestal Svobodu kvůli přestupu hráčů z Bohemians 1905 podmínkou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 10. prosince 2012. Dostupné online. 
  101. ↑ ČTK. Senátor Dienstbier čelí trestnímu oznámení v kauze Bohemians. ČT24 [online]. 9. listopadu 2011. Dostupné online. 
  102. ↑ MÁDL, Luděk. Na Dienstbiera podali trestní oznámení, kvůli Bohemians. Aktuálně.cz [online]. Economia, 8. listopadu 2011. Dostupné online. 
  103. ↑ KALHAUSOVÁ, Vendula. Další trestní oznámení na Dienstbiera. Kvůli "Ďolíčku". Týden [online]. 7. března 2013. Dostupné online. ISSN 1210-9940. 
  104. ↑ Jiří Dienstbier: Žít na dávkách? Jen ať si to každý kritik zkusí. Deník. Březen 2014, s. 11–12. Vydáno v sobotu 15. 3. 2014. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
Senátor za obvod č. 30 – Kladno
1996–2008: Ladislav Svoboda • 2008–2011: Jiří Dienstbier st. • 2011–2020: Jiří Dienstbier ml. • od 2020: Adéla Šípová
Ministři pro lidská práva České republiky (bez portfeje)
2002–2004
Petr Mareš
2007–2009
Džamila Stehlíková
2009–2010
Michael Kocáb
2014–2016
Jiří Dienstbier ml.
2016–2017
Jan Chvojka
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Dienstbier_mladší&oldid=24467941“