Antonín Dvořák (scénograf)
| Antonín Dvořák | |
|---|---|
| Narození | 12. září 1920 Praha |
| Úmrtí | 29. května 1997 (ve věku 76 let) Praha |
| Povolání | pedagog, režisér, výtvarník, dramatik, scénograf, učitel, grafik a teatrolog |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
| Funkce | děkan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Dvořák (12. září 1920, Praha – 29. května 1997, Praha), byl český režisér, výtvarník a pedagog.
Život
V roce 1939 byl zatčen a strávil dva roky v Buchenwaldu a Dachau. Po návratu v roce 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze užitou architekturu. Začal spolupracovat s mladými divadelníky, vedenými Jindřichem Honzlem a pracoval od roku 1941 jako výtvarník pro Divadélko pro 99 fungující v suterénním výstavním sále Topičova nakladatelství na Národní třídě[1], po jeho likvidaci se stal v letech 1942 až 1943 režisérem v Divadélku ve Smetanově muzeu. Současně působil jako výtvarník a režisér v Horáckém divadle a umělecký šéf pražského Intimního divadla v Umělecké besedě.
Po skončení války vstoupil do KSČ, současně byl i členem Ústřední rady odborů (ÚRO).[2]
Ihned po osvobození, v květnu 1945 se pokusil v bývalém Divadle Anny Sedláčkové (v Mozarteu) vytvořit Divadlo Revolučních gard.[3] Později však od záměru ustoupil a v sezóně 1945–1946 nastoupil jako režisér v divadle D 46 E. F. Buriana. V roce 1946 odešel na dva roky do funkce uměleckého ředitele Středočeského divadla Mladá Boleslav. Do Národního divadla nastoupil v srpnu 1949 jako režisér činohry a působil zde až do března 1954.
Od roku 1954 působil jeden rok v Československé televizi jako vedoucí literárně-dramatického vysílání. Následovalo působení na Kladně (1956–1957), v roce 1957 pak na rok vyslání do Vietnamské lidově demokratické republiky, kde organizoval umělecké školství. V letech 1958–1959 byl ředitelem divadla v Benešově, od roku 1959 do roku 1962 uměleckým ředitelem divadla v Příbrami. Od roku 1963 působil sedm let jako umělecký ředitel divadla na Kladně. Pak se vrátil opět do Československé televize v Praze jako vedoucí dramatického vysílání a působil zde až do roku 1982. V Čs. televizi se zabýval rovněž režií a scenáristikou.
V dubnu roku 1948 se stal členem Divadelní a dramaturgické rady, poradního orgánu ministra školství a ministra informací pro věci divadla.[4] Od roku 1948 se také začal věnovat pedagogické činnosti na DAMU, kde později zastával funkci vedoucího katedry divadelní režie a v roce 1961 se zde stal docentem, v roce 1967 profesorem. V letech 1961–1963 působil ve funkci děkana DAMU.
V roce 1980 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl manželem herečky Antonie Hegerlíkové (od roku 1945) se kterou měl dceru Antonii. V roce 1957 se oženil podruhé, a to s polskou herečkou Halinou Gryglaszewskou.
Vybrané divadelní režie
- 1942 F. Mach: Balada o stínu, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1942 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1942 J. N. Nestroy, J. K. Tyl: Enšpígl, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 Sofoklés: Slídiči (Zrození komedie), Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 Viktor Dyk: Veliký mág, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 J. W. Goethe: Urfaust, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1945 Aischylos: Spoutaný Prométheus, Divadlo E.F.Buriana
- 1946 Adam de la Halle: Robin a Marion, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1946 Jan Bartoš: Souboj, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Jan Drda, Antonín Dvořák: Městečko na dlani, Mozarteum
- 1947 J.P.Sartre: Počestná děvka, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Aristofanés: Jezdci, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Vladislav Vančura: Alchymista, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1948 Karel Nový: Česká bouře, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1948 M. V. Kratochvíl: České jaro, Stavovské divadlo (pohostinská režie)
- 1949 Jiří Mahen: Janošík, Národní divadlo (spolurežie K. Zachar)
- 1949 Vladislav Vančura: Josefina, Tylovo divadlo (spolurežie Jindřich Honzl)
- 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo
- 1950 Molière: Lakomec, Tylovo divadlo, spolurežie Jaroslav Průcha
- 1951 Alois Jirásek: Vojnarka, Tylovo divadlo
- 1951 Ivan Olbracht, Eva Vrchlická: Anna proletářka, Tylovo divadlo
- 1951 A. P. Čechov: Višňový sad, Tylovo divadlo
- 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Tylovo divadlo
- 1953 Alois Jirásek: Samota, Tylovo divadlo
- 1953 J. K. Tyl: Jan Hus, Tylovo divadlo
- 1963 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Národní divadlo
Vybrané divadelní role
- 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Vaněk Černohorský z Boskovic, Jan Šembera z Boskovic, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
- 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Mazuchin, Prvý strážný, Druhý strážný, Prvý občan, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
- 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, Zámečnický tovaryš, Tylovo divadlo, režie František Salzer
Filmové role
- 1955 Psohlavci, role přísedícího, režie Martin Frič
Odkazy
Reference
- ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 102, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 150, ISBN 978-80-200-1502-0)
Literatura
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 155, 222, 226
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193, 199, 200, 210, 211, 222, 237, 242, 297
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 307, 313, 321, 329
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 104, 106–8, 126, 147–8, 152–8, 353, 365–6, 369, 370, 372–4, 380, 414
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 42, 51, 102, 115, 140, 148, 150, 152, 158–9, 185, 207, 209, 211, 231, 246–7, 283, 304–6, 324, 341, 358–9, 364, 381, 384, 402, 409, 431–2, 471, 485, 488, 491–2, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 421–3, 450, ISBN 80-207-0419-1
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 29, 120, 137–8, 174
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 20, 419, ISBN 80-204-0493-7
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 172–173.
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458, 518, 525, 530, 532, 534, 552, 577, 594, 596–7, 603, 617, 624, 631, 634–6, 668
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 86
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 164, ISBN 80-85837-35-8
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 470–471.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Dvořák (scénograf)
- Antonín Dvořák v databázi Archivu Národního divadla
- Antonín Dvořák v Česko-Slovenské filmové databázi
- Slovník české literatury po roce 1945: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=282
| děkani DAMU | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: František Salzer |
1961–1963 Antonín Dvořák (scénograf) |
Nástupce: František Salzer |