Přeskočit na obsah

Užovka obojková: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
ještě drobné upřesnění, reform., -šablona
doplnění, upřesnění, obrázky
Řádek 50: Řádek 50:


== Popis ==
== Popis ==
[[Soubor:Ringelnatter beim züngeln.jpg|náhled|Užovka obojková, detailní záběr hlavy]]
[[Soubor:Ringelnatter beim züngeln.jpg|náhled|Užovka obojková vyplazující svůj rozeklaný jazyk, kterým vnímá své okolí]]
[[Soubor:Ringelnatter (Natrix natrix) head.jpg|vlevo|náhled|Užovka obojková s typickou kresbou za hlavou]]
Užovka obojková je nejběžnější [[Hadi|had]] v [[Česko|Česku]]. Kolem štíhlého a dlouhého těla má 19 řad šupin. [[hlava|Hlavu]] má mírně odlišenou podle pohlaví. Samice ji mají širší a plošší, snáze ji lze rozlišit od [[krk|krku]]. Samci mají hlavu méně odlišitelnou od krku a protáhlejší. Samice jsou celkově větší a robustnější. Samci měří nejčastěji 50 až 85 cm, samice 60 až 150&nbsp;cm. Největší [[exemplář]]e dosahují délky 180 cm, dle některých zdrojů i 200 cm, ale dlouzí více jak 110 cm jsou tito hadi jen velmi zřídka. Parametry hadů jsou často velmi odlišné v závislosti na tom, kde a v jakých podmínkách žijí.<ref name=":6">{{Citace periodika
Užovka obojková je nejběžnější [[Hadi|had]] v [[Česko|Česku]]. Kolem štíhlého a dlouhého těla má 19 řad šupin. [[hlava|Hlavu]] má mírně odlišenou podle pohlaví. Samice ji mají širší a plošší, snáze ji lze rozlišit od [[krk|krku]]. Samci mají hlavu méně odlišitelnou od krku a protáhlejší. Samice jsou celkově větší a robustnější. Samci měří nejčastěji 50 až 85 cm, samice 60 až 150&nbsp;cm. Největší [[exemplář]]e dosahují délky 180 cm, dle některých zdrojů i 200 cm, ale dlouzí více jak 110 cm jsou tito hadi jen velmi zřídka. Parametry hadů jsou často velmi odlišné v závislosti na tom, kde a v jakých podmínkách žijí.<ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Luiselli
| příjmení = Luiselli
Řádek 117: Řádek 118:
| isbn2 =
| isbn2 =
| oclc =
| oclc =
}}</ref><ref>GÜNTHER, Rainer; VÖLKL, Wolfgang: ''Ringelnatter – Natrix natrix Linnaeus, 1758.'' In: R. Günther (Hrsg.): ''Die Amphibien und Reptilien Deutschlands.'' (1996). S. 666–684.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref><ref name=":9">GÜNTHER, Rainer; VÖLKL, Wolfgang: ''Ringelnatter – Natrix natrix Linnaeus, 1758.'' In: R. Günther (Hrsg.): ''Die Amphibien und Reptilien Deutschlands.'' (1996). S. 666–684.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Allain
| příjmení = Allain
| jméno = Steve
| jméno = Steve
Řádek 154: Řádek 155:
== Ekologie a chování ==
== Ekologie a chování ==
[[Soubor:Usmijärven rantakäärme.jpg|náhled|Užovka ve vodě]]
[[Soubor:Usmijärven rantakäärme.jpg|náhled|Užovka ve vodě]]
[[Soubor:Užovka obojková s úlovkem (04).jpg|náhled|[[Ropucha obecná]] (''Bufo bufo'') požíraná užovkou obojkovou, okres Písek, Česko]]
[[Soubor:Užovka obojková s úlovkem (04).jpg|náhled|[[Ropucha obecná]] (''Bufo bufo'') požíraná užovkou obojkovou, okres Písek, Česko]][[Soubor:Užovka Řešetova Lhota.jpg|náhled|Užovka obojková schovaná pod dřevem, okres Náchod, Česko]]


=== Biotop ===
=== Biotop ===
Řádek 192: Řádek 193:
}}</ref>
}}</ref>


=== Potrava ===
=== Potrava a stravovací návyky ===
Živí se [[obojživelníci|obojživelníky]] a [[ryby|rybami]], méně často [[Ještěrkovití|ještěrkami]], [[hmyz]]em a jinými menšími živočichy. Nejčastější a většinou preferovanou kořistí jsou [[Rana|skokani]] a [[Ropucha|ropuchy]], případně jiné druhy [[Žáby|žab]] ve všech vývojových stádiích. Z jiných obojživelníků konzumuje [[Čolek obecný|čolky]] a [[Mlokovití|mloky]].<ref>{{Citace monografie
Živí se [[obojživelníci|obojživelníky]] a [[ryby|rybami]], méně často [[Ještěrkovití|ještěrkami]], [[hmyz]]em a jinými menšími živočichy. Nejčastější a většinou preferovanou kořistí jsou [[Rana|skokani]] a [[Ropucha|ropuchy]], případně jiné druhy [[Žáby|žab]] ve všech vývojových stádiích. Z jiných obojživelníků konzumuje [[Čolek obecný|čolky]] a [[Mlokovití|mloky]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sparreboom
| příjmení = Sparreboom
Řádek 256: Řádek 257:
}}</ref> Ty také konzumují více hlodavců než samci.<ref name=":6" /> Větší kořist loví přibližně každých 20 dní (březí samice může držet půst i 45 dní).<ref name=":3" /><ref name=":1" /> Za den absorbuje obvykle takové množství potravy, které odpovídá 1,6–2,3 % jeho hmotnosti.<ref name=":1" />
}}</ref> Ty také konzumují více hlodavců než samci.<ref name=":6" /> Větší kořist loví přibližně každých 20 dní (březí samice může držet půst i 45 dní).<ref name=":3" /><ref name=":1" /> Za den absorbuje obvykle takové množství potravy, které odpovídá 1,6–2,3 % jeho hmotnosti.<ref name=":1" />


Svou oběť vypátrá zejména čichem. Nenápadným kmitáním jazyka ochutnává vzduch a sbírá pachové částice. Tyto pachy se pak detekují v [[Jacobsonův orgán|Jacobsonově orgánu]], který je vystlaný velmi citlivými [[Chemoreceptor|chemoreceptory]], a takto kořist přesně lokalizuje.<ref>{{Citace periodika
⚫
=== Rozmnožování, dožití ===
| příjmení = Kaczmarek
[[Soubor:Užovka Řešetova Lhota.jpg|náhled|Užovka obojková schovaná pod dřevem, okres Náchod, Česko]]
| jméno = Paweł
| příjmení2 = Hermyt
| jméno2 = Mateusz
| příjmení3 = Rupik
| jméno3 = Weronika
| titul = Embryology of the VNO and associated structures in the grass snake Natrix natrix (Squamata: Naticinae): a 3D perspective
| periodikum = Frontiers in Zoology
| datum vydání = 2017-01-13
| ročník = 14
| issn = 1742-9994
| pmid = 28101121
| doi = 10.1186/s12983-017-0188-y
| poznámka = PMID: 28101121
PMCID: PMC5237294
| jazyk = en
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5237294/
| datum přístupu = 2021-06-30
}}</ref>


⚫
=== Rozmnožování, dožití ===
⚫
Přes zimu ulehá do [[hibernace|zimního spánku]] a [[kopulace|páří]] se krátce po jarním probuzení v&nbsp;dubnu až&nbsp;květnu. Předtím se však ještě svléká. Větší zdatnější samci se páří častěji a atraktivnější jsou po ně ty samice, které vyrostly do větších rozměrů.<ref>{{Citace periodika
[[Soubor:Natrix 0697.JPG|náhled|Vejce užovky obojkové]]
⚫
Přes zimu ulehá do [[hibernace|zimního spánku]] a [[kopulace|páří]] se krátce po jarním probuzení v&nbsp;dubnu až&nbsp;květnu. Předtím se však ještě svléká. Samice samce lákají k [[Kopulace|pohlavnímu aktu]] vlastními [[Feromon|feromony]]. Větší zdatnější samci se páří častěji a atraktivnější jsou po ně ty samice, které vyrostly do větších rozměrů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Luiselli
| příjmení = Luiselli
| jméno = Luca
| jméno = Luca
Řádek 273: Řádek 294:
| url = https://zslpublications.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-7998.1996.tb05474.x
| url = https://zslpublications.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-7998.1996.tb05474.x
| datum přístupu = 2021-06-30
| datum přístupu = 2021-06-30
}}</ref> V jedné snůšce nalezneme 2–40 vajec (vzácně i 50 a více; podle velikosti hada – větší hadi jsou plodnější<ref name=":4" /><ref name=":8">{{Citace periodika
}}</ref> K skutečným soubojům mezi samci však nedochází, a to ani v případě, že o jednu samičku usiluje několik náruživých soků. Maximálně silnější slabšího odtlačí nebo přitlačí konkurenta k zemi. Kopulace může trvat několik hodin. Samec při ní přitiskne svou [[Kloaka|kloaku]] k její a pomocí [[Hemipenis|hemipenisu]] samici oplodní.<ref name=":9" /> V jedné snůšce nalezneme 2–40 vajec (vzácně i 50 a více; podle velikosti hada – větší hadi jsou plodnější<ref name=":4" /><ref name=":8">{{Citace periodika
| příjmení = Luiselli
| příjmení = Luiselli
| jméno = L.
| jméno = L.
Řádek 323: Řádek 344:
}}</ref>
}}</ref>


Útěk je její hlavní obranná strategie, pokud ale takovou možnost nemá, nebo ji propásla, má ještě jiná „esa v rukávu“. Protože nemá [[jed]]ový aparát, na obranu dokáže produkovat zapáchající tekutinu z&nbsp;kloaky (odér je podobný [[Česnek kuchyňský|česneku]]), případně se snaží zastrašit protivníka tím, že spustí krev z tlamy a nosu (tzv. reflexní krvácení) nebo předstírá smrt, což je její poslední antipredační instance – tento obranný mechanismus se nazývá [[thanatoza]] a snaží se při něm zmást protivníka a získat tím čas na vhodný okamžik k úniku.<ref>{{Citace periodika
Útěk je její hlavní obranná strategie, pokud ale takovou možnost nemá, nebo ji propásla, má ještě jiná „esa v rukávu“. Protože nemá [[jed]]ový aparát, na obranu dokáže produkovat zapáchající tekutinu z&nbsp;kloaky (odér je podobný [[Česnek kuchyňský|česneku]]), případně se snaží zastrašit protivníka tím, že spustí krev z tlamy a nosu (tzv. reflexní krvácení) a předstírá smrt, což je její poslední antipredační instance – tento obranný mechanismus se nazývá [[thanatoza]] a snaží se při něm zmást protivníka a získat tím čas na vhodný okamžik k úniku.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gregory
| příjmení = Gregory
| jméno = Patrick T.
| jméno = Patrick T.

Verze z 30. 6. 2021, 14:32

Jak číst taxoboxUžovka obojková
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďužovkovití (Colubridae)
PodčeleďNatricinae
Rodužovka (Natrix)
Binomické jméno
Natrix natrix
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užovka obojková (Natrix natrix)[2] je nejrozšířenější evropský nejedovatý had z čeledi užovkovitých (Colubridae), podčeledi Natricinae a rodu Natrix. V České republice je nejhojnějším druhem hada. Žije především v blízkosti vody. Živí se hlavně obojživelníky a rybami. Mezinárodní svaz ochrany přírody uvádí tuto užovku jako málo dotčený druh, nicméně zpráva je informačně chudá a letitá (1996) a potřebuje aktualizovat.[3]

Rozšíření a poddruhy

Tento had se široce vyskytuje v nížinách kontinentální Evropy, od jižní Skandinávie po jižní Itálii, na Britských ostrovech s výjimkou Irska a Skotska. Obývá i severozápadní Afriku a jihozápadní Asii. Oblast výskytu zahrnuje území Albánie, Alžírska, Arménie, Rakouska, Ázerbájdžánu, Běloruska, Belgie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Číny, Chorvatska, Kypru, Česka, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Gruzie, Německa, Řecka, Maďarska, Íránu, Islámská republiky, Itálie, Kazachstánu, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Moldavska, Mongolska, Černá Hory, Maroka, Nizozemska, Severní Makedonie, Norska, Polska, Portugalska, Rumunska, Ruska, Srbska, Slovinska, Španělska, Švédska, Švýcarska, Sýrie, Tuniska, Turecka, Turkmenistánu, Ukrajiny a Spojeného království.[3][4]

Populace na tomto rozsáhlém areálu se větví na řadu poddruhů,[5] je jich uznáváno až 15 a navzájem se od sebe liší zbarvením. Nejznámější jsou tyto:

  • Natrix natrix natrix: nominátní poddruh, žije ve střední, severní a východní Evropě včetně Skandinávie, Pobaltí a Ukrajiny až po Krym. Zbarvení je šedé až zelenavé, většinou bez skvrn, obojek na krku má žlutou barvu, kresba na hlavě je dobře vyvinuta.
  • N. n. astreptophora: žije na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe, zbarvení zelenohnědé, s malými černými tečkami, obojek a kresba na hlavě slabě vyvinuté nebo chybí, duhovka oka jasně červená.
  • N. n. cetti: žije na Sardínii, má šedé zbarvení s příčnými černými pruhy, které jsou často zdvojené nebo řetízkovité, obojek slabý nebo chybí.
  • N. n. corsa: žije na Korsice, podobná předešlé, ale podkladově zbarvení je světlejší, pásky širší, ale nejsou zdvojené, obojek slabý.
  • N. n. cypriaca : žije na Kypru, šedé zbarvení s černými puntíky na hřbetě, obojek slabý.
  • N. n. gotlandica: žije na Gotlandu, malý, tmavě zbarvený poddruh s dobře vyvinutým obojkem, mnoho jedinců je melanických.
  • N. n. helvetica: žije ve Francii, Švýcarsku a v Británii, má hnědé až rezavé zbarvení s černými skvrnami, obojek žloutkově žlutý a velmi výrazný, stejně jako kresba na hlavě.
  • N. n. persa: žije na Balkáně, v malé Asii a v Íránu, má světle šedé zbarvení s dvěma podélnými žlutými nebo bělavými pruhy na hřbetě, obojek světlý a dobře vyvinutý. Dorůstá největší velikosti ze všech poddruhů.
  • N. n. scutata: žije na Ukrajině východně od Dněpru a v Rusku až po Bajkal, má světlé zbarvení se zelenavými tóny, obojek dobře vyvinutý. ale velmi světle žlutý až bělavý.
  • N. n. sicula: žije na Sicílii, má šedé zbarvení, obojek slabý, špička čenichu žlutočervená.
  • N. n. schweizeri: žije na řeckém ostrově Milos, má tmavě šedé zbarvení s velkými černými puntíky na hřbetě, obojek slabý.

Poddruhy z Itálie a západní Evropy byly v roce 2017 překlasifikovány na samostatný druh Natrix helvetica, k tomuto druhu se přiřazují poddruhy N. n. helvetica, N. n. cetti, N. n. corsa a N. n. sicula. V České republice i jinde počty tohoto druhu během posledních desetiletí klesají. Důvodem je ztráta či fragmentace životního prostředí, zbytečné zabíjení lidmi i ztráty během migrace na silnicích.

Popis

Užovka obojková vyplazující svůj rozeklaný jazyk, kterým vnímá své okolí
Užovka obojková s typickou kresbou za hlavou

Užovka obojková je nejběžnější had v Česku. Kolem štíhlého a dlouhého těla má 19 řad šupin. Hlavu má mírně odlišenou podle pohlaví. Samice ji mají širší a plošší, snáze ji lze rozlišit od krku. Samci mají hlavu méně odlišitelnou od krku a protáhlejší. Samice jsou celkově větší a robustnější. Samci měří nejčastěji 50 až 85 cm, samice 60 až 150 cm. Největší exempláře dosahují délky 180 cm, dle některých zdrojů i 200 cm, ale dlouzí více jak 110 cm jsou tito hadi jen velmi zřídka. Parametry hadů jsou často velmi odlišné v závislosti na tom, kde a v jakých podmínkách žijí.[6][7] Na území Česka, v Hostětíně, byla v roce 2014 nalezena rekordně velká samice o délce 131 cm.[8] Ostatní dokumentované užovky jen mírně přesáhly 100 cm.[8] Hmotnost se pohybuje v rozmezí 50 až 515 g, v průměru váží asi 240 g.[9][10][11][12][13]

Barvu má různou, obvykle tmavě zelenou nebo hnědou, s charakteristickými žlutými nebo oranžovými, černě a bíle lemovanými půlměsíčitými skvrnami za hlavou. Experimenty ukázaly, že tato typická kresba pomáhá odlákat potenciální predátory (tzv. aposematismus); připomíná jim nebezpečný či jedovatý nepoživatelný hmyz. To by vysvětlovalo, proč jsou i juvenilní hadi takto pestře a často ještě výrazněji zbarveni, podobně jako dospělí.[14] Některým jedincům půlměsíčky za hlavou chybí. Existují i exempláře šedé či černé, břicho mají však všechny užovky světlejší.

Od užovky podplamaté se kromě barvy odlišuje hlavně počtem šupin na hlavě. Užovka obojková má 7 retních štítků (užovka podplamatá 8), 1 předoční štítek (užovka podplamatá 2 až 3) a 2 až 4 záoční štítky (užovka podplamatá 3 až 5).

Ekologie a chování

Užovka ve vodě
Ropucha obecná (Bufo bufo) požíraná užovkou obojkovou, okres Písek, Česko
Užovka obojková schovaná pod dřevem, okres Náchod, Česko

Biotop

Užovka obojková obývá prostředí do nadmořské výšky až 3 000 metrů, takže dokáže žít i v dosti chladném prostředí, což je u oviparních hadů nezvyklé. Je to výrazně přizpůsobivý druh a proniká do nejrůznějších habitatů. Vyznačuje se značnou prostorovou aktivitou. Vyskytuje se většinou v blízkosti vody, tudíž preferuje mokřady a jiné vodní plochy. Obyčejně lze hada zastihnout u potoků, v oblibě má však spíše klidné vody. Je skvělý plavec a dovede se dobře potápět. Pod vodní hladinou vydrží až půl hodiny, aniž by se nadechl. S vodou je tak spjatý, že se v ní i svléká. Často se rád zatoulá a nevadí mu ani antropizovaná stanoviště. Může se tak ukázat na vinicích, v zatopených pískovnách, ve starých lomech, u zřícenin a nakonec i v blízkosti lidských obydlí.[8][15] Některé antropogenní zdroje jsou pro užovky životně důležité (mikrohabitaty jako kompostárny a hnojiště), zejména pak v méně vhodných lokalitách s chladnějším klima.[7][16]

Potrava a stravovací návyky

Živí se obojživelníky a rybami, méně často ještěrkami, hmyzem a jinými menšími živočichy. Nejčastější a většinou preferovanou kořistí jsou skokani a ropuchy, případně jiné druhy žab ve všech vývojových stádiích. Z jiných obojživelníků konzumuje čolky a mloky.[17] Někdy ve skladbě kořisti mohou hrát zásadní roli ryby mnoha různých druhů (převažují kaprovité).[9] V jižních oblastech se mezi kořistí častěji vyskytují ještěrky a případně jiní plazi. V malé míře jsou pak zastoupeni drobní savci (hlodavci), hmyz a plži. Kupříkladu v jihovýchodní Anglii se strava užovek skládala především z žab (63 %), dále byli běžní malí savci (25 %), ryby (10 %) a nakonec v menší míře ptáci (1 %). Kořist obvykle pohltí hlavou napřed (v 65 % případů).[18] Velikosti kořisti se odvíjí od velikosti hada, takže větších živočichů se zmocní spíše samice.[18][19][20] Ty také konzumují více hlodavců než samci.[6] Větší kořist loví přibližně každých 20 dní (březí samice může držet půst i 45 dní).[18][19] Za den absorbuje obvykle takové množství potravy, které odpovídá 1,6–2,3 % jeho hmotnosti.[19]

Svou oběť vypátrá zejména čichem. Nenápadným kmitáním jazyka ochutnává vzduch a sbírá pachové částice. Tyto pachy se pak detekují v Jacobsonově orgánu, který je vystlaný velmi citlivými chemoreceptory, a takto kořist přesně lokalizuje.[21]

Rozmnožování, dožití

Vejce užovky obojkové

Přes zimu ulehá do zimního spánku a páří se krátce po jarním probuzení v dubnu až květnu. Předtím se však ještě svléká. Samice samce lákají k pohlavnímu aktu vlastními feromony. Větší zdatnější samci se páří častěji a atraktivnější jsou po ně ty samice, které vyrostly do větších rozměrů.[22] K skutečným soubojům mezi samci však nedochází, a to ani v případě, že o jednu samičku usiluje několik náruživých soků. Maximálně silnější slabšího odtlačí nebo přitlačí konkurenta k zemi. Kopulace může trvat několik hodin. Samec při ní přitiskne svou kloaku k její a pomocí hemipenisu samici oplodní.[11] V jedné snůšce nalezneme 2–40 vajec (vzácně i 50 a více; podle velikosti hada – větší hadi jsou plodnější[20][23]), které samice snese v průběhu června až července. Její vejce jsou dlouhá asi 30 mm, široká 13–20 mm a mají kožovitý povrch. Každé váží 4,5–5,5 g. V některých oblastech kladou užovky vejce hromadně na jedno místo, takže lze v těsné blízkosti nalézt třeba na 1 500 vajec. Většinou jsou kladena v náplavových hromadách u řek, pod kameny, do hromad ztrouchnivělého dřeva, listí, hnijící vegetace a jiných podobných úkrytech, který je dostatečně teplý a vlhký. Známé jsou tak i případy, kdy kladla svá vejce do kompostu či hnoje. Před příchodem zemědělství byly užovky obojkové daleko méně početné. Právě díky těmto antropogenním zdrojům se velmi rozšířily. V poslední době však tradičních kompostů a hnojišť ubývá a tak ubývá i užovek. Mláďata se líhnou po šesti až deseti týdnech. Vejce potřebují teplotu nejméně 21 °C, ideální je pak 28 °C. Podle okolní teploty je inkubační doba kratší nebo delší; konstantní vysoká teplota obecně urychluje vývoj embrya a zajišťuje zdraví a výkonnost mláďat.[7] Mladí hadi jsou dlouzí 15 až 20 centimetrů a jsou samostatní ihned po vylíhnutí. Samice rostou rychleji než samci a dosahují větších rozměrů.[20] Samci pohlavně dospěji ve věku tří let (když jsou velcí asi 40–50 cm), samice ve čtyřech až pěti letech (při velikosti zhruba 60–70 cm).[20][23] Jsou-li podmínky méně příznivé, rozmnožují se hadi ještě později (např. v 6–8 letech).[23] V dobrých podmínkách se dožívají nejčastěji 15 až 25 let; mohou se však dožít i 28 let.[9][20][24][25]

Obranné chování, predace

Užovka obojková je ve srovnání s ostatními hady neobyčejně rychlá, dokáže vyvinout rychlost i 6,7 km/h, ale např. africká mamba černá se dokáže plazit rychlostí až 16 km/h.[26] Úplným rekordmanem je pak asi chřestýš rohatý, který se dle některých zdrojů dokáže po souši pohybovat rychlostí až 29 km/h.[27][28]

Útěk je její hlavní obranná strategie, pokud ale takovou možnost nemá, nebo ji propásla, má ještě jiná „esa v rukávu“. Protože nemá jedový aparát, na obranu dokáže produkovat zapáchající tekutinu z kloaky (odér je podobný česneku), případně se snaží zastrašit protivníka tím, že spustí krev z tlamy a nosu (tzv. reflexní krvácení) a předstírá smrt, což je její poslední antipredační instance – tento obranný mechanismus se nazývá thanatoza a snaží se při něm zmást protivníka a získat tím čas na vhodný okamžik k úniku.[29] Někdy naznačuje také útok, ale neotvírá při něm čelisti. Další možností je stočení do klubíčka a hlasité syčení. Pokud ani tento způsob obrany nezabere, tak může kousnout. Užovky rodu Natrix mají sice jedovaté sliny, které působí hlavně na obojživelníky, pro člověka však nepředstavují vůbec žádné nebezpečí. Pokud je užovka chycena do rukou, může při tom vyzvracet obsah žaludku.

Největším nepřítelem užovek je člověk, dalšími pak jezevci, ježci, divoká prasata, lasicovité šelmy, lišky, kočky a ptáci (draví nebo brodiví). Výjimečně jsou usmrceny i jinými plazy, např. užovkou hladkou.[9]

Mytologie

Staří Slované a Baltové v pohanském období věřili, že užovka obojková je „had se zlatou korunkou“, „hadí král“ či „had hospodáříček“, který přináší štěstí do domu, pokud se usadí v jeho blízkosti. Užovkám obětovali lidé mléko, přestože ho hadi nepijí. V Podkrkonoší dříve kolovala pověra, že pokud byl had ve stavení usmrcen, do roka zemře i hospodář.[9] Ve známé litevské pověsti se vypráví o dívce Egle, která se vdala za Žaltyse, krále užovek. Toho ale zavraždili její bratři a Egle s dětmi se proměnila ve stromy.

Hrozby, ochrana

V celé Evropě dochází k poklesu stavů tohoto hada. Důvody jsou především změny hospodaření v krajině, intenzifikace zemědělství, fragmentace biotopů a místně i v důsledku intenzivní automobilové dopravy.[9]

V České republice je zvláště chráněna jako ohrožený druh.[30] Je chráněna ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jí užívaná přirozená i umělá sídla, tedy jakýkoliv její biotop.[31]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grass Snake na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ HORČIC, Richard. Užovka obojková [online]. www.ifauna.cz, 2010-01-01 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b European Reptile & Amphibian Specialist Group. Grass Snake (Natrix natrix). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 1996-08-01 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Natrix natrix | The Reptile Database (reptile-database.reptarium.cz)
  5. ↑ HUDECZEK, Jakub; KUBÁT, Jan. Užovka obojková (Natrix natrix; Linnaeus, 1758) [online]. www.biolib.cz [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b LUISELLI, Luca; FILIPPI, Ernesto; CAPULA, Massimo. Geographic variation in diet composition of the grass snake (Natrix natrix) along the mainland and an island of italy: the effects of habitat type and interference with potential competitors. The Herpetological Journal. 2005-10-01, roč. 15, čís. 4, s. 221–230. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. (anglicky) 
  7. ↑ a b c LÖWENBORG, Kristin; GOTTHARD, Karl; HAGMAN, Mattias. How a thermal dichotomy in nesting environments influences offspring of the world's most northerly oviparous snake, Natrix natrix (Colubridae). Biological Journal of the Linnean Society. 2012-12-01, roč. 107, čís. 4, s. 833–844. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 0024-4066. DOI 10.1111/j.1095-8312.2012.01972.x. 
  8. ↑ a b c Živa – Kdo najde nejdelší užovku! (Mojmír Vlašín). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f MORAVEC, Jiří, a kol. Fauna ČR - Plazi / Reptilia. Praha: Academia, 2015. S. 337-363. 
  10. ↑ FERRI, Vincenzo. Serpents de France et d'Europe. Nouvelle édition mise à jour. vyd. Paris: De Vecchi, 2011. 96 s. ISBN 978-2-7328-9607-6. S. 57. 
  11. ↑ a b GÜNTHER, Rainer; VÖLKL, Wolfgang: Ringelnatter – Natrix natrix Linnaeus, 1758. In: R. Günther (Hrsg.): Die Amphibien und Reptilien Deutschlands. (1996). S. 666–684.
  12. ↑ ALLAIN, Steve; HOWARD, Jules. Grass snake guide: species facts, how to identify, and where to see. Discover Wildlife [online]. [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Grass snake | The Wildlife Trusts. www.wildlifetrusts.org [online]. [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ MADSEN, Thomas. Are Juvenile Grass Snakes, Natrix natrix, Aposematically Coloured?. Oikos. 1987, roč. 48, čís. 3, s. 265–267. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 0030-1299. DOI 10.2307/3565512. (anglicky) 
  15. ↑ VACHER, Jean-Pierre, a kol. Les Reptiles de France, Belgique, Luxembourg et Suisse. 2. vyd. Paříž: Biotope, Mèze & Muséum national d'Histoire naturelle, 2010. 544 s. ISBN 978-2-914817-49-3. S. 455. 
  16. ↑ LÖWENBORG, Kristin; KÄRVEMO, Simon; TIWE, Alma. Agricultural by-products provide critical habitat components for cold-climate populations of an oviparous snake (Natrix natrix). Biodiversity and Conservation. 2012-09-01, roč. 21, čís. 10, s. 2477–2488. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 1572-9710. DOI 10.1007/s10531-012-0308-0. (anglicky) 
  17. ↑ SPARREBOOM, Max. Salamanders of the Old World: The Salamanders of Europe, Asia and Northern Africa. [s.l.]: BRILL, 2014. 431 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-28562-0. (anglicky) Google-Books-ID: 7Z6XCgAAQBAJ. 
  18. ↑ a b c GREGORY, Patrick T.; ISAAC, Leigh Anne. Food Habits of the Grass Snake in Southeastern England: Is Natrix natrix a Generalist Predator?. Journal of Herpetology. 2004/03, roč. 38, čís. 1, s. 88–95. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 0022-1511. DOI 10.1670/87-03A. (anglicky) 
  19. ↑ a b c READING, C. J.; DAVIES, J. L. Predation by grass snakes (Natrix natrix) at a site in southern England. Journal of Zoology. 1996-05, roč. 239, čís. 1, s. 73–82. Dostupné online [cit. 2021-06-29]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.1996.tb05437.x. 
  20. ↑ a b c d e MADSEN, Thomas. Growth Rates, Maturation and Sexual Size Dimorphism in a Population of Grass Snakes, Natrix natrix, in Southern Sweden. Oikos. 1983, roč. 40, čís. 2, s. 277–282. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 0030-1299. DOI 10.2307/3544592. (anglicky) 
  21. ↑ KACZMAREK, Paweł; HERMYT, Mateusz; RUPIK, Weronika. Embryology of the VNO and associated structures in the grass snake Natrix natrix (Squamata: Naticinae): a 3D perspective. Frontiers in Zoology. 2017-01-13, roč. 14. PMID: 28101121 PMCID: PMC5237294. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 1742-9994. DOI 10.1186/s12983-017-0188-y. PMID 28101121. (anglicky) 
  22. ↑ LUISELLI, Luca. Individual success in mating balls of the grass snake, Natrix natrix: size is important. Journal of Zoology. 1996, roč. 239, čís. 4, s. 731–740. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1111/j.1469-7998.1996.tb05474.x. (anglicky) 
  23. ↑ a b c LUISELLI, L.; CAPULA, M.; SHINE, R. Food habits, growth rates, and reproductive biology of grass snakes, Natrix natrix (Colubridae) in the Italian Alps. Journal of Zoology. 1997, roč. 241, čís. 2, s. 371–380. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1111/j.1469-7998.1997.tb01965.x. (anglicky) 
  24. ↑ Reptiles & Amphibiens de France - Couleuvre à collier, Natrix natrix. www.herpfrance.com [online]. [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Barred grass snake (Natrix helvetica) [online]. Réserves Naturelles [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Spawls, Stephen; Howell, Kim; Drewes, Robert; Ashe, James (2017). A Field Guide to the Reptiles of East Africa (2. vydání). Bloomsbury. str. 1201–1202. ISBN 978-1-4729-3561-8.
  27. ↑ Fastest Snakes In The World: Top 3 Ground & Strike Speed. safarisafricana.com [online]. 2020-05-19 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ HICKS, Alexandra. VIPERID SPOTLIGHT: ALL ABOUT SIDEWINDERS (CROTALUS CERASTES) [online]. Wild Snakes : Education and Discussion, 2020-11-09 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ GREGORY, Patrick T. Bluffing and Waiting: Handling Effects and Post-Release Immobility in a Death-Feigning Snake (Natrix natrix). Ethology. 2008, roč. 114, čís. 8, s. 768–774. Dostupné online [cit. 2021-06-30]. ISSN 1439-0310. DOI 10.1111/j.1439-0310.2008.01524.x. (anglicky) 
  30. ↑ Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.
  31. ↑ § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.

Literatura

  • MORAVEC, Jiří, a kol. Plazi. Fauna ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 531 s. ISBN 978-80-200-2416-9. Kapitola Natrix natrix – užovka obojková, s. 337–363. 
  • Příroda v ČSSR. Práce – nakladatelství a vydavatelství ROH, 1988.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Užovka_obojková&oldid=20113467“