Klášterec nad Ohří: Porovnání verzí
→Rodáci: +2 |
Bez shrnutí editace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
| nadmořská výška = 320 |
| nadmořská výška = 320 |
||
}} |
}} |
||
'''Klášterec nad Ohří''' ({{Vjazyce2|de|''Klösterle an der Eger''}}) je město na [[Okres Chomutov|Chomutovsku]] ležící v nadmořské výšce |
'''Klášterec nad Ohří''' ({{Vjazyce2|de|''Klösterle an der Eger''}}) je město na [[Okres Chomutov|Chomutovsku]] ležící v nadmořské výšce 323 metrů v údolí [[Ohře]] mezi [[Krušné hory|Krušnými]] a [[Doupovské hory|Doupovskými horami]] v severozápadních [[Čechy|Čechách]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel. Městem prochází silnice [[Silnice I/13|I/13]] a [[Železniční trať Chomutov–Cheb|železniční trať 140]] [[Cheb]] – Klášterec nad Ohří a 130 Klášterec nad Ohří – Ústí nad Labem. Historické jádro města je [[Městská památková zóna|městskou památkovou zónou]]. |
||
== Název == |
== Název == |
Verze z 19. 8. 2021, 14:47
Klášterec nad Ohří | |
---|---|
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
Pověřená obec | Klášterec nad Ohří |
Obec s rozšířenou působností | Kadaň (správní obvod) |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°23′4″ s. š., 13°10′17″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 14 175 (2024)[1] |
Rozloha | 53,79 km² |
Nadmořská výška | 320 m n. m. |
PSČ | 431 51 |
Počet domů | 1 524 (2021)[2] |
Počet částí obce | 12 |
Počet k. ú. | 13 |
Počet ZSJ | 29 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | nám. Dr. Eduarda Beneše 85 Klášterec nad Ohří 431 51 Klášterec nad Ohří 1 podatelna@muklasterec.cz |
Starosta | Ing. Štefan Drozd |
Oficiální web: www | |
Úřední web: www | |
Klášterec nad Ohří | |
Další údaje | |
Kód obce | 563129 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášterec nad Ohří (německy Klösterle an der Eger) je město na Chomutovsku ležící v nadmořské výšce 323 metrů v údolí Ohře mezi Krušnými a Doupovskými horami v severozápadních Čechách. Žije zde přibližně 14 tisíc[1] obyvatel. Městem prochází silnice I/13 a železniční trať 140 Cheb – Klášterec nad Ohří a 130 Klášterec nad Ohří – Ústí nad Labem. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Název
Svůj název město dostalo podle malého kláštera (klášterce) resp. proboštství, které zde založil postoloprtský klášter benediktýnů. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Claustrellum (1352), Closterlin (1356), Claustralium (1399), Closterlij (1356), in Claustrello (1363), de Klasterzecz (1407), Classterzecz (1431), Klassterecz (1541), Klassterzecz (1545) na Klášterci (1615) nebo Klösterle (1787).[3] Přívlastek nad Ohří se začal používat od roku 1921/23 kvůli odlišení od shodně pojmenovaných obcí u Vimperka a u Žamberka.[4]
Historie
Mezi lety 1150 až 1405 zde klášter řádu benediktinů z Postoloprt měl své proboštství. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[3]
Významným majitelem panství a budovatelem města v letech 1452–1620 byl saský rod pánů Oplů z Fictumu, rádců českých králů, povýšených roku 1472 do panského stavu, kteří postavili vodní tvrz na místě zámku. Roku 1514 obýval Hanuš Fictum z Fictumu hrad Nový Šumburk s poplužním dvorem v Klášterci a roku 1541 se objevuje označení hradu jako zámku.[3] Kryštof Fictum se stále ještě nazývá pánem na Šumburce a Klášterci. Za účast ve stavovském povstání z roku 1618 byl tomuto rodu majetek zkonfiskován a roku 1620 Fictumové uprchli zpět do Saska.
Důležitou etapu v rozvoji města představoval další majitel panství z let 1621–1945, katolický, původem jihotyrolský rod Thunů. Ti postavili barokní kostel Nejsvětější Trojice, přestavěli zámek nejdříve v barokním stylu a později v dnešní novogotické podobě a vybudovali také rozsáhlý anglický zámecký park se sala terrenou.
Město v těchto dobách postihlo několik rozsáhlých požárů, takže bylo mnohokrát přestavováno, naposledy koncem 19. století. V roce 1794 zde byla založena druhá nejstarší česká manufaktura na porcelán (Klášterec nad Ohří – Porcelánka Thun). U jejího zrodu stál Johann Nikolaus Weber (1734–1801), továrnu propachtoval a k největším úspěchům dovedl jeho syn Maxmilian Weber. Dodnes prosperující továrna používá pro své výrobky značku THUN.
V roce 1873 je ve městě zmiňován hamr na výrobu plechu.[5]
Přírodní poměry
Mimo masiv Doupovských hor na jižním okraji se nad městem vypínají vrcholy Lestkov se zříceninou hradu Egerberk, Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m). Na západním okraji se tyčí hora Šumná (541 m) se zříceninou hradu Šumburk. Severní stranu tvoří hřbet s vrcholy Krušných hor Holubí vrch (578 m) a Planina (603 m). Údolí z východu uzavírá Jezerní hora (420 m).
Severně od města se nachází národní přírodní památky Ciboušov a Doupňák. Jsou to významné mineralogické lokality s výskytem jaspisu, achátu a ametystu. Méně významná naleziště minerálů se nachází u Klášterecké Jeseně, Domašína a Horní Halže. V průmyslové zóně Verne byl roku 2002 objeven siderit a goethit. Blízký Měděnec je znám jako lokalita těžby měděné rudy chalkopyritu a železné rudy magnetitu. Jižně od města jsou přírodní památky Mravenčák a Rašovické skály.
Minerální voda
Na jihozápadním okraji města vyvěrají minerální prameny. Nejstarší z nich, Evženie, byl zachycen téměř devět metrů hlubokou studní roku 1897. Výskyt kyselky souvisí s polohou v blízkosti krušnohorského zlomového pásma a vulkanické oblasti Doupovských hor. Jejich horniny jsou překryté štěrkovými a pískovými náplavy Ohře, ale při hloubení studny Evženie, byla v hloubce 7,5 metru odhalena čedičová žíla se sklonem 60° k severovýchodu, která je považována za výplň zřídelní linie. Obohacení vody o oxid uhličitý umožňuje soustava zlomů, kterými hlubinný plyn stoupá k povrchu. Podle různých autorů dochází k výstupu plynu podle ohareckého nebo podkrušnohorského zlomu.[6]
Voda z pramene Evženie je slabě mineralizovaná hydrouhličitano-sodná kyselka se zvýšeným obsahem fluoru. Podle analýzy z roku 1969 obsahovala celkem 3,73 g.l−1 rozpuštěných pevných látek (z toho 764,7 mg.l−1 sodíku a 2,9 mg.l−1 fluoru).[6]
Obyvatelstvo
Podle sčítání z roku 1921 zde žilo v 316 domech 2 452 obyvatel, z nichž bylo 1 298 žen. 22 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 2 403 k německé a jeden k židovské. Žilo zde 2 377 římských katolíků, 66 evangelíků a šest židů.[7] Podle sčítání 1930 zde žilo v 379 domech 2 590 obyvatel. 41 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 2 523 k německé. Žilo zde 2 479 římských katolíků a 67 evangelíků.[8]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 2 284 | 2 299 | 2 464 | 2 635 | 2 866 | 2 457 | 2 524 | 1 593 | 2 022 | 3 590 | 4 147 | 6 624 | 6 486 | 5 922 |
Domy | 248 | 257 | 287 | 308 | 313 | 318 | 370 | 443 | 765 | 381 | 380 | 445 | 430 | 486 |
Údaje zahrnují též zaniklá sídla Kunov a Vysoké. Data z roku 1961 zahrnují domy místních částí Ciboušov, Miřetice, Šumná a Útočiště. |
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 5 800 | 5 976 | 6 190 | 6 486 | 7 062 | 6 627 | 7 336 | 4 770 | 5 838 | 9 173 | 13 255 | 16 213 | 15 757 | 14 591 |
Domy | 786 | 818 | 872 | 922 | 941 | 956 | 1 162 | 1 321 | 1 063 | 1 122 | 1 153 | 1 256 | 1 272 | 1 447 |
-
Věková struktura obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
-
Rodinný stav obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
-
Vzdělání obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
Obecní správa a politika
Místní části
Částmi města jsou:
- Klášterec nad Ohří (k. ú. Klášterec nad Ohří)
- Ciboušov (k. ú. Miřetice u Klášterce nad Ohří)
- Hradiště (k. ú. Hradiště u Vernéřova, Pavlov u Vernéřova a Potočná u Vernéřova)
- Klášterecká Jeseň (k. ú. Klášterecká Jeseň a Kunov)
- Lestkov (k. ú. Lestkov u Klášterce nad Ohří a Velká Lesná)
- Mikulovice (k. ú. Mikulovice u Vernéřova)
- Miřetice u Klášterce nad Ohří (k. ú. Miřetice u Klášterce nad Ohří)
- Rašovice (k. ú. Rašovice u Klášterce nad Ohří)
- Suchý Důl (k. ú. Suchý Důl u Klášterce nad Ohří)
- Šumná (k. ú. Klášterec nad Ohří)
- Útočiště (k. ú. Klášterec nad Ohří)
- Vernéřov (k. ú. Vernéřov)
Součástí města jsou i území obcí, která již byla likvidována nebo vysídlena: Kunov, Pavlov, Potočná a Velká Lesná.
Zastupitelstvo a starosta
Seznam starostů města:
- 1861–1876 Josef Osvald I. Thun-Hohenstein (1817–1883), majitel panství, dal postavit radnici
- 1876–1913 Josef Osvald II. Matyáš Thun-Hohenstein-Salm-Reiferscheidt (1849–1913)
- 1976–1985 Jiří Novotný (předseda MěstNV)
- 1985–1990 Bartoloměj Seman (předseda MěstNV)
- 1990–2002 Zdeněk Šroubek
- 2002–2003 Miroslav Řebíček
- 2003–2012 Jan Houška
- 2012–2015 Kateřina Mazánková
- 2015–dosud Štefan Drozd
Sport
- Betonová sáňkařská dráha na Jezerní hoře
- HC Tygři Klášterec nad Ohří
- FK Klášterec nad Ohří
Pamětihodnosti
Zámek
Klášterecký zámek je čtyřkřídlá novogotická stavba na základech renesanční zámku. Na nádvoří jsou do stěny vsazeny dva gotické náhrobní kameny Oplů z Fictumu, věž a doplňky ve stylu tudorovské novogotiky pochází z doby po požáru zámku. V zámeckém parku se vzácnými dřevinami botanika Osvalda II. Thun-Hohensteina stojí Sala terrena se sochami čtyř ročních období a bustami Turků na balustrádě od Jana Brokoffa. Salu terrenu doplňuje také sousoší alegorických soch, které znázorňují kontinenty.
Církevní památky
- Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí Dr. E. Beneše; na vrcholu sloupu je vytesán Trůn Boží moudrosti, tj. sousoší trůnícího Boha Otce, který drží v rukou kříž se svým ukřižovaným synem, k němuž shora slétá holubice Ducha svatého; na podstavci stojí socha Panny Marie Immaculaty mezi svatou Annou s dítětem Marií, svatým Josefem s Ježíškem a svatým Jáchymem. V rozích čtvercové balustrády jsou sochy svatého Jana Nepoumuckého, Františka Xaverského, svatého Antonína Paduánského s Ježíškem a pravděpodobně svatého Františka Borgiáše.
- Barokní kostel Nejsvětější Trojice s kryptou Thun-Hohensteinů navržený Carlem Luragem stavěl Rossi de Lucca. V průčelí ho zdobí alianční znaky Michaela Thun-Hohensteina a jeho ženy hraběnky Lodronové.
- Socha svatého Floriána se dvěma motivy požáru městské brány na soklu je pravděpodobně dílem Jana Brokoffa. Stojí nalevo od vchodu do Trojičního kostela.
- Mariánský sloup se sochou Panny Marie Ochranitelky mezi sochami svaté Barbory, svatého Jáchyma, svaté Anny a svatého Aloise z Gonzagy stojí vpravo od vchodu do Trojičního kostela. Podle latinského nápisu na zadní straně podstavce jej 8. srpna roku 1696 dal postavit Kryštof Vojtěch Fidler z Prunéřova.
- Trojiční sloup s ikonografickým motivem sousoší Trůnu Boží moudrosti, stojí za kostelem Nejsvětější Trojice. Byl sem přemístěn z Mikulovic.
- Vrcholně barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie (Utěšitelky, Ochranitelky) se dvěma věžemi a konkávně zvlněným průčelím. Vysvěcen byl roku 1714 na místě gotické poutní kaple a přestavěn v šedesátých letech 18. století (stavitel J. Ch. Kosch). V nadpraží portálu má zlacený znak papeže Klimenta XI. v podobě tiáry se skříženými klíči svatého Petra na znamení milostí, které byly chrámu uděleny. Uvnitř kostela se nachází gotická poutní soška Panny Marie z let 1480–1490, barokní sochy na bočních oltářích. K oltářnímu obrazu svaté Otýlie, ochranitelky před nemocemi zraku, putovala kdysi procesí nemocných. Pouť se koná 5. května. Přilehlý hřbitov byl v provozu od 15. století.
- Mariánský sloup na terase pod kostelem, se sochou Panny Marie Ochranitelky, pochází ze zaniklého města Přísečnice.
- Volně stojící barokní sochy svatého Jana Nepomuckého na mostě, svatého Jana Nepomuckého; opata svatého Prokopa (nesprávně označovaného jako svatý Norbert)
- Sedm zastavení Bolestné cesty Panny Marie v severní části zámeckého parku. Dal je postavit hrabě Michael Osvald Thun roku 1691. Zastavení spojovala loretánskou kapli původně stojící v místech staré porcelánky a kapli Panny Marie na skále, která stávala v místech pilíře železničního mostu.
Světské památky
- Pseudorenesanční radnice s osmibokou věží od stavitele Böhma z Mostu z let 1855–1860
- Bývalá sladovna (později špejchar) z druhé poloviny 17. století
- Budova Staré porcelánky – zbourána v roce 2001
- Lázně Evženie[11] tvoří klasicistní sloupový pavilon a budova lázní se sloupovým portikem byly postavené roku 1829 nad pramenem kyselky. Uvnitř se nachází socha bohyně zdraví Hygeiy. K pavilonu přiléhají další dvě hrázděné stavby lázní z roku 1855, ve kterých je provozován penzion.
- Muzeum hodin
Osobnosti
Rodáci
- Michal Jan Josef Brokoff (1686–1721)
- Adam Bittner (1777–1844)
- Zikmund Thun-Hohenstein (1827–1897), politik, císařský místodržící na Moravě
- Eduard Enzmann (1882–1965), malíř krajinek, narozen v dnes zaniklém Vernéřově
- Meinrad Langhammer (1884–1942), kaplan
- Rudolf Langhammer (1889–1958), učitel archivář, historik
- Karel Meloun (* 1950), sochař, umělecký kovář, restaurátor
- Věra Nechybová (* 1971), politička
- Jane Darling (* 1980), pornoherečka
- Tomáš Šťastný (* 1991), profesionální hráč počítačových her
Ostatní
- Josef Matyáš Thun-Hohenstein (1794–1868), majitel panství, vlastenec, president Královské české společnosti nauk, podporovatel Národního muzea
- Jan Brokoff (1652–1718), kamenosochař a řezbář
- Carl Emanuel Löscher (1750–1813)
- Markéta Jeriová (* 1976)
- Luboš Jíra (1968)
- Luboš Jíra (1990)
Partnerská města
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 232.
- ↑ LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Praha: Mladá fronta, 1982. 328 s. S. 146. 1. vydání.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 57.
- ↑ a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Klášterec nad Ohří, s. 83–87.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 246.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 131.
- ↑ a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ a b Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291.
- ↑ pavilon bývalé střelnice je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 46122/5-562 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
Literatura
- ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Klášterec nad Ohří – zámek, s. 199–201.
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1979.
- LANGHAMMER, Rudolf. Die Burgen des mittleren Egertales und die Stadt Klösterle. Klösterle an der Elbe: Neuber, 1934. 326 s. (německy)
- KURTANIČ, Josef. Thun-Hohenstein: klášterecká větev – panství Klášterec, Benešov, Žehušice, Lipová, Pětipsy : Mathias Oswald hrabě von Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt – poslední majitel kláštereckého panství. Klášterec nad Ohří: J. A Kurtanič, 2009. 74 s. ISBN 9788025442623.
- VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. 2. vyd. Klášterec nad Ohří: Klášterec nad Ohří, 2015. 260 s.
Související články
- Muzeum porcelánu v Klášterci nad Ohří
- Podkrušnohorský přivaděč
- Městská autobusová doprava v Klášterci nad Ohří
- Kadaňsko
- HC Klášterec nad Ohří
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášterec nad Ohří na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Klášterec v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Klášterec nad Ohří v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)