Jan Masaryk: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m Robot: revertování stránky na revizi 14884778 uživatele Martin Urbanec z 2017-04-07T10:47:30Z |
||
Řádek 47: | Řádek 47: | ||
| web = |
| web = |
||
}} |
}} |
||
'''Jan Masaryk''' (také Jan Garrigue Masaryk, [[14. září|14. září]] [[1886]], [[Vinohrady (Praha)|Královské Vinohrady]] – [[10. březen|10. března]] [[1948]], [[Praha]]-[[Hradčany]]) byl československý [[diplomat]] a [[politik]], syn prvního československého prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]]. |
'''Jan Masaryk''' (také Jan Garrigue Masaryk, [[14. září|14. září]] [[1886]], [[Vinohrady (Praha)|Královské Vinohrady]] – [[10. březen|10. března]] [[1948]], [[Praha]]-[[Hradčany]]) byl československý [[diplomat]] a [[politik]], syn prvního československého prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]]. |
||
Byl mimo jiné [[vyslanec|vyslancem]] v [[Londýn]]ě (1925–1938), [[ministr zahraničí|ministrem zahraničí]] v [[Prozatímní státní zřízení|londýnské exilové vládě]], v [[První vláda Zdeňka Fierlingera|první]] („košické“) i [[Druhá vláda Zdeňka Fierlingera|druhé vládě Zdeňka Fierlingera]] a v [[první vláda Klementa Gottwalda|první vládě Klementa Gottwalda]]. V období 1944–1945 zastával i posty [[ministr národní obrany Československa|ministra národní obrany]] a [[ministr financí|ministra financí]].<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s. 206</ref> |
Byl mimo jiné [[vyslanec|vyslancem]] v [[Londýn]]ě (1925–1938), [[ministr zahraničí|ministrem zahraničí]] v [[Prozatímní státní zřízení|londýnské exilové vládě]], v [[První vláda Zdeňka Fierlingera|první]] („košické“) i [[Druhá vláda Zdeňka Fierlingera|druhé vládě Zdeňka Fierlingera]] a v [[první vláda Klementa Gottwalda|první vládě Klementa Gottwalda]]. V období 1944–1945 zastával i posty [[ministr národní obrany Československa|ministra národní obrany]] a [[ministr financí|ministra financí]].<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s. 206</ref> |
Verze z 8. 4. 2017, 19:26
Jan Masaryk | |
---|---|
Jan Masaryk (1924) | |
5. ministr zahraničí Československa | |
Ve funkci: 21. červenec 1940 – 10. březen 1948 | |
Jmenující | Edvard Beneš |
Předchůdce | František Chvalkovský |
Nástupce | Vladimír Clementis |
1. chargé d’affaires Československa ve Washingtonu | |
Ve funkci: 1919 – 1920 | |
3. československý vyslanec ve Spojeném království | |
Ve funkci: 1925 – 1938 | |
Předchůdce | JUDr. Vojtěch Mastný |
Nástupce | JUDr. Max Lobkowicz |
14. ministr národní obrany Československa | |
Ve funkci: 1944 – 1945 | |
Předchůdce | Sergěj Ingr |
Nástupce | Ludvík Svoboda |
Stranická příslušnost | |
Členství | nestraník |
Narození | 14. září 1886 vila Osvěta, Královské Vinohrady, Rakousko-Uhersko (dnes ulice Jana Masaryka, Praha-Vinohrady) |
Úmrtí | 10. března 1948 (ve věku 61 let) Praha-Hradčany, Československo |
Příčina úmrtí | defenestrace |
Místo pohřbení | hřbitov v Lánech |
Choť | Frances Craneová Leatherbeeová (1925–1931) |
Rodiče | Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotta Garrigue Masaryková |
Příbuzní | T. G. Masaryk (otec) Charlotta Garrigue-Masaryková (matka) Alice Masaryková (sestra) Herbert Masaryk (bratr) Eleanor Masaryková (sestra) Olga Masaryková (sestra) Anna Masaryková (neteř) Herberta Masaryková (neteř) |
Ocenění | Čestné občanství hlavního města Prahy (1946) čestné občanství města Bratislavy (1947) Čestný občan města Příbora (1947) Čestné občanství města Kopřivnice (1947) Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1948) … více na Wikidatech |
Commons | Jan Masaryk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Masaryk (také Jan Garrigue Masaryk, 14. září 1886, Královské Vinohrady – 10. března 1948, Praha-Hradčany) byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Byl mimo jiné vyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první („košické“) i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí.[1]
V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.
Život a dílo
Rakousko-Uhersko
Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu (v dnešní Hellichově ulici) se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut.[2] Jeho pracovní morálka však byla špatná.[3] Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie (mírnější forma schizofrenie). V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy.[4]
ČSR
Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“.[5] 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.[6] Od roku 1919 do října 1920 působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu. Snadno navazoval společenské styky, měl talent na jazyky a osvědčil se jako vynikající řečník. V letech 1920–1925 měl funkci osobního tajemníka Edvarda Beneše, tehdy ministra zahraničních věcí ČSR.[7] Současně byl od prosince 1921 přidělen jako legační rada na vyslanectví v Londýně.[8]
Londýn a USA
V roce 1925 se stal čs. vyslancem v Londýně. Neměl snadný úkol, Britové tehdy ČSR považovali za umělý a nestabilní stát. Masaryk měl charisma a byl schopný řečník a zábavný společník, ovšem tyto vlastnosti mu málo prospěly, pokud si měl získat přístup do vysokých konzervativních kruhů. V roce 1938 za mnichovské krize pak musel tyto nedostatky pracně dohánět.[9] 25. září 1938 předal Masaryk Chamberlainovi oficiální nótu, učiněnou sice jménem čs. vlády, ale koncipovanou na základě instrukcí prezidenta Beneše. Touto nótou se pokoušel ještě na poslední chvíli, ovšem bezúspěšně, zvrátit britskou politiku appeasementu.[10]
Po mnichovské dohodě Masaryk na funkci vyslance rezignoval – formálně požádal ministerstvo o svolení k odchodu do výslužby a od 1. ledna 1939 nastoupil dovolenou; 30. prosince 1938 odplul do USA.[11] Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se přesunul do Londýna.[12] V roce 1940 se stal ministrem zahraničí londýnské exilové vlády.
Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáškách v Anglii a USA o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC „Volá Londýn“ a svými relacemi si získal velkou popularitu. Masaryk byl zastáncem vysídlení Němců z Československa.
Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 Westminster Gardens, ale často pobýval i v Buckinghamshire ve Wingrave, v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v Aston Abbotts.
Poválečná ČSR
V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Spojených národů.[13] V roce 1946 vedl jako ministr československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července do října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy (World Federation of United Nations Associations, WFUNA).[14] Za války i po ní se s velkým nasazením zasazoval o zlepšení podmínek Židů.[15]
Po válce se Masaryk smířil s orientací Československa na Sovětský svaz. Nová orientace na Východ byla způsobena zklamáním ze „zrady“ západních spojenců v Mnichově i špatnou zkušeností s německým sousedem a stále živými vzpomínkami na německou okupaci.[16] 21. března 1945 v Moskvě v rozhovoru s Klementem Gottwaldem vyjádřil loajalitu a ochotu přizpůsobit zahraniční politiku politice SSSR.[17] 30. července 1945 se Masaryk vrátil z exilu do Prahy.[18] Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách Národní fronty (ve druhé Fierlingerově a v první a druhé Gottwaldově).
Po nějakou dobu doufal v úlohu ČSR coby „mostu mezi Východem a Západem“ a v demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán nekompromisními sovětskými požadavky projevenými především v červenci 1947 Stalinovým nesouhlasem s účastí Československa na Marshallově plánu. Tehdy měl Masaryk po návratu z Moskvy v červenci 1947 spontánně pronést k Ivanu Herbenovi větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Zmiňuje to aspoň Ladislav Karel Feierabend ve svých pamětech.[19] Ministr spravedlnosti Prokop Drtina výrok nepotvrdil a vyjádřil se k němu: „Jestli to tak skutečně chápal, pak měl dle mého mínění z toho vyvodit důsledky“.[20] Jisté je jen, že Masaryk ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace.
Masaryk byl jedním ze tří ministrů, kterým byly komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou (tzv. Krčmaňská aféra).
Osobní život
Dne 5. ledna 1925 se Jan Masaryk oženil s Frances Craneovou (celým jménem Frances Anita Crane Leatherbee, 1887–1954), dcerou podnikatele Charlese R. Cranea (1858–1939) a sestrou Richarda Cranea (12. 8. 1882 – 3. 10. 1938), amerického velvyslance v Praze. Frances měla z prvního manželství tři děti (Charles Leatherbee, Robert Leatherbee Jr. a Richard Crane Leatherbee). Bezdětné manželství s Masarykem ovšem skončilo během pěti let, v roce 1931 se rozvedli. Masaryk se dlouho stýkal s americkou spisovatelkou a hudební kritičkou Marcií Davenportovou (9. 6. 1903 – 16. 1. 1996) a slíbil jí, že pokud odejde do exilu, ožení se s ní.[21]
Smrt
Při únorové krizi Masaryk odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Dne 7. března 1948 se Jan Masaryk zúčastnil velké přehlídky Sokolů na Staroměstském náměstí a týž den k večeru jel na hrob svého otce do Lán. Dne 8. března byl na vzpomínkovém večeru Národního divadla a 9. března byl přítomen při audienci nového polského velvyslance v Benešově vile v Sezimově Ústí. Přitom probral některé věci s prezidentem.
Nad ránem 10. března 1948 byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu a z této římsy spadl.
Odkazy
Reference
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 206
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 38
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 42
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 51
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 60
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 61
- ↑ http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/ministri_a_ministerstvo_v_historii/jan_masaryk.html
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 71, 75
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 98–109
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 136–140
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 143, 144, 146
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 151
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 226
- ↑ http://www.wfuna.org/past-presidents
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 263
- ↑ P. Kosatík, M. Kolář a J. Brabec Jan Masaryk – Život, 1998, 1. díl dvoudílného dokumentu.
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 221
- ↑ Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 230
- ↑ Ladislav Karel Feierabend: Politické vzpomínky III, Brno : Atlantis, 1996, s. 356
- ↑ Prokop Drtina: Československo, můj osud, sv. II, kniha 2, str. 347, Praha 1992; cit. dle Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, 1998, s. 269
- ↑ Marcia Davenportová: Jan Masaryk – Poslední portrét, Praha 1991, s. 86, 90
Literatura
- Úsměvy Jana Masaryka. Praha: Melantrich, 1969.
- Jan Masaryk – úvahy o jeho smrti. Příprava vydání Kremličková Ladislava. Praha: ÚDV, 2005. (Svědectví). Dostupné online. ISBN 80-86621-10-3. 1. vydání, neprodejné.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 442–443.
- BASS, Ludvík. Akta Masaryk. Praha: GEMINI 99, 2002. 220 s. ISBN 80-902757-3-7.
- DAVENPORTOVÁ, Marcia. Jan Masaryk – Poslední portrét. Praha: Panorama, 1991. ISBN ISBN 80-7038-251-1. Překlad části anglického originálu Too Strong for Fantasy, New York, 1967.
- FISCHL, Viktor. Hovory s Janem Masarykem. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0222-5.
- HAVEL, Jan. Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty. Vizovice: Lípa, 1998. ISBN 80-86093-12-3.
- KETTNER, Petr; JEDLIČKA, I. M. Proč zemřel Jan Masaryk?. Praha: Horizont, 1990. ISBN 80-7012-035-5.
- KOSATÍK, Pavel; KOLÁŘ, Michal. Jan Masaryk – Pravdivý příběh. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0736-7. Kniha se soustřeďuje na život Jana Masaryka, ne na okolnosti jeho smrti.
- LOCKHART, Robert H. B. Jan Masaryk – Osobní vzpomínky. Překlad Petr Honzík. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. ISBN 80-903184-2-8.
- STERLINGOVÁ, Claire. Případ Masaryk. Praha: Agentura LepreZ, 1991. 318 s. ISBN 80-900821-0-6. 1. české vydání CCC Books, Mnichov 1972. Překlad anglického originálu The Masaryk Case, Harper & Row, 1969.
- SUM, Antonín. Otec a syn – Tomáš Garrigue a Jan Masarykové ve vzpomínkách přátel a pamětníků. Praha: Pragma, 2000. ISBN 80-7205-812-6.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 345–346.
- VANĚK, Vladimír. Jan Masaryk. Praha: Torst, 1994. ISBN 80-85639-30-0.
- Audiokniha Jan Masaryk, načetl Jan Šťastný, vydala Audiotéka, 2017
Filmy
- Jan Masaryk (televizní dokumentární/životopisný film), 1998, režie: Jaroslav Brabec
- Mnichov 1938 (dokumentární, krátkometrážní, historický film), 1968, režie Karol Wild
- Masaryk (hraný film), 2016, režie Julius Ševčík
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Masaryk na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Masaryk
- Osoba Jan Masaryk ve Wikicitátech
- Krok do prázdna Jana Masaryka, dokumentární pořad ČT, (dostupné online), 29. 2. 2012
- Jan Masaryk na stránkách MZV ČR
- Heslo „Masaryk“ v databázi encyklopedie Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998
- Výpověď znalce: Masaryka zavraždili, 10. 3. 2005, MF Dnes (zpráva o výpovědi psychiatra Cyrila Höschla pro ÚDV a agentky NKVD Jelizavety Paršinové)
- Jan Masaryk se proti vůli KSČ stal obětí ruských agentů, míní historik Pernes
- Přítelkyně Jana Masaryka pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný Marcii Davenportové, obsahuje množství podrobných informací o životě Jana Masaryka v posledních dnech.
- Diplomaté Československa
- Českoslovenští politici české národnosti
- Českoslovenští ministři zahraničí
- Českoslovenští ministři národní obrany
- Svobodní zednáři
- Masarykovi
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Držitelé čestných doktorátů Masarykovy univerzity
- Osobnosti na československých poštovních známkách
- Narození 1886
- Narození v Praze
- Úmrtí 1948
- Úmrtí v Praze
- Úmrtí po pádu z okna
- Oběti vražd v Československu
- Oběti atentátů
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Úmrtí 10. března
- Narození 14. září
- Pohřbení v Lánech