Přeskočit na obsah

Ladislav Karel Feierabend

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Ladislav Karel Feierabend
čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
1938 – 1938
PředchůdceVladimír Fajnor
NástupceJaroslav Krejčí
čs. ministr unifikací
Ve funkci:
1938 – 1938
PředchůdceVladimír Fajnor
Nástupcerezort zrušen
čs. ministr zemědělství
Ve funkci:
1938 – 1939
PředchůdceEduard Reich
Nástupcezánik Československa
protektorátní ministr zemědělství
Ve funkci:
1939 – 1940
Předchůdcevznik Protektorátu
NástupceJaroslav Krejčí
čs. ministr financí
1. a 2. londýnská exilová vláda
Ve funkci:
1941 – 1945
PředchůdceEduard Outrata
NástupceVavro Šrobár
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana (-1938)
SNJ (1938-39)
Národní souručenství
nár. soc. (1945-)

Narození14. června 1891
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. srpna 1969 (ve věku 78 let)
Villach
RakouskoRakousko Rakousko
NárodnostČeši
ChoťJana Feierabendová
RodičeKarel Feierabend
DětiIvo Karel Feierabend syn
Hana Ludikarová dcera
PříbuzníBohuslav Feierabend bratr
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, spisovatel, ekonom a právník
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třída, in memoriam (1995)
CommonsLadislav Karel Feierabend
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Karel Feierabend, křtěný Ladislav Antonín (14. června 1891 Kostelec nad Orlicí[1]15. srpna 1969 Villach, Rakousko), byl český a československý meziválečný národohospodář a vrcholný představitel družstevnictví v éře jeho největšího tuzemského rozkvětu během meziválečného období: stal se vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev) a předsedou Československé obilní společnosti. Po Mnichově se stal ministrem zemědělství. Téměř polovinu svého dospělého života strávil Ladislav Karel Feierabend v exilu, kam odešel hned dvakrát – v letech 1940 a 1948.[2] Je autorem řady odborných prací s tematikou zemědělského družstevnictví a rozsáhlých pamětí na události z období let 1938 až 1950.[3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

První republika

[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném vystudování gymnázia v Hradci Králové a práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se věnoval různým hospodářským funkcím v zemědělství. Již v roce 1917 nastoupil na místo tajemníka Ústřední jednoty českých hospodářských družstev. Později byl členem, vůči Hradu opoziční, pravicové agrární strany. Bydlel i s rodinou své dcery v exkluzivní rezidenční čtvrti na Ořechovce.[4]

Ve 20. a 30. letech dvacátého století se Ladislav Feierabend stal členem burzovní rady a později také prezidentem Pražské plodinové burzy (ta sídlila v současném Kongresovém centru ČNB).[2] Kromě toho, že se výrazně podílel na přestavbě vnitřku budovy Plodinové burzy (pocházející z let 1893 až 1895), zasadil se také o proražení pasáže spojující Senovážné náměstí s ulicí Na Příkopě.[2]

Roku 1930 se stal vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev při agrární straně), členem představenstva Centrokooperativu (svaz jednot hospodářských družstev) a (v roce 1932) předsedou Pražské plodinové burzy. V roce 1934 se stal (z pověření vlády) předsedou Československé obilní společnosti, byl také místopředsedou Exportního ústavu.

Z pověření odstupujícího prezidenta Edvarda Beneše se stal ministrem zemědělství v druhé vládě generála Jana Syrového i protektorátních vládách Rudolfa Berana a generála Eliáše do roku 1940. Ladislav Karel Feierabend se zapojil i do činnosti centrálního odbojového orgánu – Politického ústředí, ale po jejím prozrazení emigroval v lednu 1940 do Anglie.

Období let 1940–1948

[editovat | editovat zdroj]

V Londýně se stal v roce 1940 státním ministrem, roku 1941 ministrem financí exilové vlády. V roce 1942 se v londýnském exilu Ladislav Karel Feierabend z pozice ministra financí zasadil o řadu měnových opatření, která se měla realizovat po skončení druhé světové války (a to včetně včasné emise poválečných československých platidel).[2] Budoucí československá platidla nechal vytisknout v roce 1942 a v roce 1944 zřídil Československý měnový úřad, jenž měl po osvobození republiky plnit funkce cedulové banky.[3] V roce 1944 vedl československou delegaci na jednáních o mezinárodním měnovém systému v Bretton Woods.[3]

Jeho rodina se dostala do koncentračních táborů. V únoru 1945 z exilové vlády odešel kvůli nesouhlasu s Benešovou politikou. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde se netajil s protikomunistickým postojem. Protože agrární strana nebyla po květnu 1945 povolena, vstoupil do národně socialistické strany.

Druhý exil

[editovat | editovat zdroj]

Po únoru 1948 emigroval podruhé, nejdříve do Anglie a následně v roce 1950 do USA. Ve Spojených státech se zapojil v letech 1965–1969 do vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Na sklonku svého života napsal a vydal v USA obsáhlé osmidílné paměti, jejichž souborné vydání ve třech svazcích vyšlo po roce 1989 i v Česku.[5][6] Na zámku Mirošov, který v letech 1939 až 1948 vlastnil, je expozice věnovaná jeho osobě a dílu.[7] V roce 1995 mu byl prezidentem republiky in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka I. třídy.[8][2] Pohřben je v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

„Musíme hledět k nebesům a nohama stát pevně na zemi…“

Motto Ladislava Feierabenda (dle vzpomínek jeho tajemníka Jana Filípka)[3]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Odhalení busty v ČNB

[editovat | editovat zdroj]

Bronzová busta Ladislava Karla Feierabenda byla dne 7. června 2017 slavnostně odhalena na odpočívadle schodiště do Kongresového centra České národní banky v Praze. Jedná se o druhý odlitek původní busty z 90. let dvacátého století. Autorkou busty je Anna Sedlecká. Odlitek byl zhotoven v umělecké slévárně HVH v Horní Kalné v Podkrkonoší. Slavnostního odhalení byla přítomna i Hana Ludikarová – dcera Ladislava Karla Feierabenda.[2]

Protektorátní dovětek

[editovat | editovat zdroj]
Ukázka aktivit Ladislava Karla Feierabenda v Praze během protektorátu
Období Místo Popis aktivity
16. března 1939 Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády Na svém prvním zasedání byla protektorátní vláda informována ministrem zemědělství Ladislavem Karlem Feierabendem o tom, že po zákroku státní správy rezignovali všichni neárijští členové Obilní společnosti, Plodinové burzy a Škrobárenského syndikátu.[9]
polovina ledna 1940 Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády Předseda potektorátní vlády Alois Josef Eliáš se zde sešel s Ladislavem Karlem Feierabendem a oznámil mu požadavek říšského protektora Konstantina von Neuratha na Feierabendovu okamžitou rezignaci na post ministra zemědělství. Jako důvod bylo uvedeno, že Neurath získal informace o Feierabendově ilegální odbojové činnosti. Alois Eliáš v této souvislosti uvedl, že ministr protektorátní vlády nemá rezignovat, nýbrž emigrovat.[9]
15. březen 1939 – do roku 1940 Rašínovo nábřeží 2000/78 Dům patřil rodině Havlových. V bytě stavebního podnikatele Václava Marii Havla a jeho manželky Boženy Havlové se na počátku německé okupace scházeli někteří protektorátní ministři: Vladislav Klumpar (ministr zdravotní a sociální správy); Ladislav Karel Feierabend; Dominik Čipera (ministr veřejných prací) s dalšími významnými osobnostmi, k nimž patřili: Hubert Masařík (předseda jednatelského sboru Československého rozhlasu); František Schwarzenberg; Jan Jína; Jan Antonín Baťa; František Bořek Dohalský atd. V domě bydlel i Miloš Havel.[9]
počátek německé okupace Milady Horákové 534/59 Na počátku okupace se v Procházkově plzeňské restauraci scházeli zednáři z rozpuštěných zednářských lóží a též někteří představitelé ilegální odbojové centrály Politické ústředí (PÚ) (např. Jaroslav Kvapil, JUDr. Emil Pavel Lány a Ladislav Karel Feierabend).[9]

Numismatický dovětek

[editovat | editovat zdroj]

Po uznání československé vlády v londýnském exilu dne 18. července 1940 a po ustavení vládních exilových orgánů byly zahájeny přípravy směřující k poválečné obnově československé státní měny. U tří britských firem (Thomas de la Rue Sussex; Waterlow Londýn; Bradburry and Wilkinson New Malden) byl zadán tisk papírových peněz. Numismatici v této souvislosti hovoří o tzv. „Londýnské emisi československé měny 1945“. Podle předválečných ustanovení o emisní bance mohly mít papírové peníze pouze formální náležitosti státovek. Po skončení druhé světové války s platností vyhlášky Ministerstva financí (ze dne 20. října 1945 číslo 92) byly státovky v nominálních hodnotách 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs uznány jako bankovky.[10] Papírová platidla z „Londýnské emise“ byla používána v období od 1. listopadu 1945 do 31. května 1953 (ukončeno vyhláškou Ministerstva financí číslo 41 z roku 1953). Zajímavostí také je, že na dvacetikorunové státovce je uvedena předválečná zkratka měny Kč (takto se československá měna oficiálně označovala v letech 1921-1938, koruny za druhé republiky a protektorátní koruny se označovaly zkratkou K, korunové měna tzv. Slovenského státu pak zkratkou Ks, zkratka Kčs byla zavedena až po druhé světové válce). Na lícových stranách papírových peněz v nominálních hodnotách 5 Kčs, 10 Kčs, 20 Kčs, 50 Kčs, 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs je podepsán jako ministr financí Ladislav Karel Feierabend.[10]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1888-1902 v Kostelci nad Orlicí, sign.77-6159, ukn.4506, str.68. Dostupné online
  2. a b c d e f ZEMAN, Marek. ČNB odhalila bustu významného národohospodáře L. K. Feierabenda [online]. 2017-06-07 [cit. 2017-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-15. 
  3. a b c d Informační tabulka s životopisem L. K. Feierabenda umístěná na zdi po levé straně busty L. K. Feierabenda na odpočivadle schodiště Plodinové burzy.
  4. https://ndk.cz/view/uuid:70892390-d54b-11e9-84ef-005056827e51?page=uuid:c63822bb-c659-4fd5-a311-fb6fad93ba9b&fulltext=O%C5%99echovka
  5. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Feierabend Ladislav, s. 569. 
  6. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303. 
  7. http://www.zamek-mirosov.cz/historie
  8. http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-t-g-masaryka/seznam-vyznamenanych.shtml
  9. a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Feierabend Ladislav Karel). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 49, 381, 601, 632. 
  10. a b HÁSKOVÁ, Jarmila; KOŠTEL, Miroslav; NOVOTNÝ, Jiří, Pekárek Jiří; Surga Leopold. Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992. Ilustrace Antalovský Jiří; Pekárek Jiří. 1. vyd. Praha: Lunarion, v.o.s., 1993. 132 s. Dostupné online. ISBN 80-85774-05-4. Kapitola Kapitola IV. Státovky a bankovky, podkapitola 8: Československé bankovky a státovky 1945-1953, s. 77, 78, 79, 80, 81. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FEIERABEND, Ladislav Karel. Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 (ang. orig. vydání z r. 1952 Agricultural cooperatives in Czechoslovakia). Volary: Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2. 
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Ladislav Feierabend, s. 89–92. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]