Přeskočit na obsah

Fidži

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fiji)
Fidžijská republika
Republic of Fiji
Matanitu Tu-Vaka-i-koya ko Viti
फ़िजी गणराज्य Fijī Gaṇarājya
vlajka Fidži
Vlajka		 znak Fidži
Znak
Hymna
God Bless Fiji
Motto
Rerevaka na Kalou ka doka na Tui (fidžijsky)
(Boj se Boha a cti krále)
Geografie

Poloha Fidži
Poloha Fidži

Hlavní městoSuva
Rozloha18 274 km² (151. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodTomanivi (1324 m n. m.)
Časové pásmo+12
Poloha18° j. š., 178° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel926 276 (161. na světě, 2018)
Hustota zalidnění51 obyv./km² (148. na světě)
HDI▲ 0,731 (střední) (111. na světě, 2023)
Jazykangličtina, fidžijština, fidžijská hindština; lokálně rotumanština
Národnostní
složení		63 % domorodí Fidžijci
32 % Indofidžijci
1 % Rotumané
Náboženství64 % křesťané (35 % metodisté, 30 % jiní křesťané)
28 % hinduisté
6 % muslimové
Státní útvar
Státní zřízeníunitární parlamentní republika
Vznik10. října 1970 (nezávislost na Velké Británii)
PrezidentNaiqama Lalabalavu
Předseda vládySitiveni Rabuka
Měnafidžijský dolar (FJD)
HDP/obyv. (PPP)16 563[1] USD (102. na světě, 2023)
Giniho koeficient30,7 (2019)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1242 FJI FJ
MPZFJI
Telefonní předvolba+679
Národní TLD.fj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fidži,[pozn. 1] plným názvem Fidžijská republika,[pozn. 2] je ostrovní stát v Melanésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží přibližně 2 500 km severovýchodně od Austrálie, východně od Vanuatu, jižně od Tuvalu a západně od Tonga. Fidži tvoří souostroví více než 330 ostrovů – z nichž je trvale obydleno asi 110 – a více než 500 ostrůvků, většina vznikla vulkanickou činností. Dva hlavní ostrovy, hornaté, sopečného původu s geotermální aktivitou, Viti Levu a Vanua Levu tvoří skoro 90 % rozlohy souostroví. Podnebí je tropické přímořské. Na ploše 18 000 km² žije 930 000 obyvatel. Hlavním městem je Suva, největší je Nasinu, mezi další velká města patří Lautoka, Nadi a Nausori. Celkem 63 % obyvatel domorodí Fidžijci, 32 % Indofidžijci a 1 % Rotumané. Oficiální jazyky jsou angličtina, fidžijština a hindustánština, dvě třetiny obyvatel se hlásí ke křesťanství, 28 % k hinduismu.

Lidé obývají Fidži již od druhého tisíciletí před naším letopočtem – nejprve Austronésané a později Melanésané, přičemž se zde projevovaly i polynéské vlivy. Evropané poprvé navštívili Fidži v 17. století.[2] V roce 1874, po krátkém období, kdy bylo Fidži nezávislým královstvím, Britové založili kolonii Fidži. Fidži fungovalo jako kolonie britské koruny až do roku 1970, kdy získalo nezávislost a stalo se známým jako Dominion Fidži. V roce 1987, po sérii státních převratů, vojenská vláda, která se chopila moci, vyhlásila republiku. Při dalším státním převratu v roce 2006 se moci chopil vojenský důstojník Frank Bainimarama. V roce 2009 fidžijský Nejvyšší soud rozhodl, že vojenské vedení je nezákonné. V té době prezident Ratu Josefa Iloilo, kterého si armáda ponechala jako formální hlavu státu, formálně zrušil ústavu z roku 1997 a znovu jmenoval Bainimaramu prozatímním předsedou vlády. Později v roce 2009 nahradil Iloila v úřadu prezidenta Epeli Nailatikau.[3] V září 2014 se po letech odkladů konaly demokratické volby; mezinárodní pozorovatelé volby označili za důvěryhodné.[4]

Fidži je unitární parlamentní republika, hlavou státu je prezident a zákonodárnou moc má jak vláda, tak jednokomorový parlament. Fidži má jednu z nejrozvinutějších ekonomik v Tichomoří díky svým bohatým lesním, nerostným a rybím zdrojům. V indexu lidského rozvoje se umístilo na 111. místě. Hlavními zdroji devizových příjmů jsou vývoz balené vody a cukrové třtiny, cestovní ruch a převody peněz od Fidžijců pracujících v zahraničí. Fidži je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství, Organizace afrických, karibských a tichomořských států a Britského společenství národů.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Fidži, v angličtině psáno Fiji, je tongský přepis názvu hlavního ostrova Viti Levu („velké Viti“). Viti znamená v polynéštině „ostrov“.[5] Oficiální popis vzniku tohoto jména uvádí:

„ Fidžijci se poprvé zapsali do povědomí Evropanů prostřednictvím spisů členů Cookových výprav, kteří se s nimi setkali na Tongu. Byli popisováni jako obávaní válečníci a krutí kanibalové, stavitelé nejlepších plavidel v Tichomoří, avšak ne jako skvělí námořníci. V Tongáncích vzbuzovali úctu a všechny jejich výrobky, zejména plátno z kůry a palice, byly vysoce ceněny a velmi žádané. Svůj domov nazývali Viti, ale Tongánci jej nazývali Fisi, a právě podle této cizí výslovnosti, Fidži, poprvé zveřejněné kapitánem Jamesem Cookem, jsou tyto ostrovy dnes známy.[6] “

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Setkání Fidžijců s Evropany v 19. století
Levuka, 1842

Ostrovy byly osídleny před více než 3000 lety – nejprve Austronésané a později Melanésané, přičemž se zde projevovaly i polynéské vlivy. První obyvatelé Fidži přišli z jihovýchodní Asie dlouho před prvním kontaktem s evropskými průzkumnými výpravami v 17. století. Nizozemský mořeplavec Abel Tasman byl prvním známým evropským návštěvníkem Fidži; v roce 1643 při hledání Velkého jižního kontinentu spatřil severní ostrov Vanua Levu a ostrov Taveuni.[7]

Natrvalo se zde Evropané usadili až v 19. století. Ostrovy přišly pod britskou správu jako kolonie v roce 1874. V roce 1970 získaly nezávislost. V roce 1987 došlo k porušení demokratických principů, během dvou vojenských převratů, nepokoji vyvolanými sílícím vlivem indofidžijské komunity. V roce 1990 ústava uzákonila fidžijskému etniku kontrolu v zemi, avšak vedla k silné emigraci Indů. Silný populační úbytek měl za následek ekonomické obtíže, ale byla zajištěna převaha Melanésanů.

Dodatky uzákoněné v roce 1997 upravily ústavu do spravedlivější podoby. Svobodné míruplné volby v roce 1999 skončily vládou vedenou Indofidžijci. O rok později byla sesazena převratem vedeným konzervativním fidžijským nacionalistou  Georgem Speightem. Demokracie byla obnovena koncem roku 2000 a Laisenia Qarase, který vedl prozatímní vládu, byl zvolen premiérem. Fidžijské členství ve Společenství národů bylo pozastaveno v návaznosti na protidemokratické aktivity spojené s pučem z roku 2000 a dalším pučem v roce 2006.

Dne 5. prosince 2006 došlo na Fidži k vojenskému převratu, při němž fidžijská armáda pod vedením Franka Bainimaramy svrhla údajně slabou zkorumpovanou vládu Laisenia Qaraseho, která vzešla z demokratických voleb v květnu 2006. Frank Bainimarama dočasně převzal veškeré prezidentské pravomoci a slíbil brzké uspořádání demokratických voleb, ale jejich termín neupřesnil. V lednu 2007 předal prezidentský úřad zpět Ratu Josefa Iloilovi a následující den byl ustanoven dočasným předsedou vlády. Okolní státy i mezinárodní organizace považovaly puč za nezákonný a země byla kvůli němu na několik let vyloučena z Commonwealthu. V roce 2009 fidžijský Nejvyšší soud rozhodl, že vojenské vedení je nezákonné. V té době prezident Ratu Josefa Iloilo, kterého si armáda ponechala jako formální hlavu státu, formálně zrušil ústavu z roku 1997 a znovu jmenoval Bainimaramu prozatímním předsedou vlády. Později v roce 2009 nahradil Iloila v úřadu prezidenta Epeli Nailatikau.[3] V září 2014 se po letech odkladů konaly demokratické volby; mezinárodní pozorovatelé volby označili za důvěryhodné.[4]

Vzhledem k velikosti země má Fidži mimořádné ozbrojené síly a dlouhodobě patří mezi hlavní přispěvatele mírových sil OSN.

20. února 2016 zasáhla souostroví tropická cyklóna Winston, nejsilnější zaznamenaná bouře v historii měření v jižním Tichomoří. Živel zničil stovky domů a zabil nejméně 21 lidí.[8]

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Fidžijská vlajka.

Fidžijská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 1:2 s Union Jackem v kantonu a štítem státního znaku ve vlající části.[9][10]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Fidži.

Fidžijský státní znak je tvořen stříbrným štítem, rozděleným červeným svatojiřským křížem na čtyři pole. V prvním poli jsou tři zelené stvoly cukrové třtiny, ve druhém zelená kokosová palma, ve třetím stříbrná holubice se zelenou olivovou snítkou v zobáku a ve čtvrtém zlatý trs banánů. V červené hlavě štítu je zlatý anglický lev s hnědým kakaovým bobem v tlapách. Nad štítem je stříbrnočervená točenice, nad ní místní loď s plachtou. Štítonoši jsou dva melanéští bojovníci v suknicích a s tradičními zbraněmi. Pod štítem je růžovostříbrná (zlatě podšitá) stuha s nápisem Rerevaka na Kalou ka doka na Tui (česky Boha se boj a krále cti).[10]

Hymna

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Fidžijská hymna.

Fidžijská hymna je píseň Meda Dau Doka. Melodie byla upravena roku 1911 z písně Charlese Austina Milese Dwelling in Beulah Land. Text a hudbu napsal Michael Francis Alexander Prescott.

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Mapa Fidži
Topografická mapa Fidži

Fidži je ostrovní země v Melanésii, která je součástí Oceánie v jižním Tichém oceánu. Leží východně od francouzské Nové Kaledonie a od Vanuatu, jižně od Tuvalu a západně od Tonga. Nachází se přibližně 2 500 km severovýchodně od Austrálie a 2 000 km severoseverovýchodně od Nového Zélandu. Fidži tvoří souostroví skládající se z 332 ostrovů – z nichž je trvale obydleno asi 106 – a 522 menších ostrůvků; většina vznikla sopečnou činností. S celkovou rozlohou 18 274 km² je Fidži pátý největší samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji, Novém Zélandu a Šalomounových ostrovech). Leží mezi 176° 53′ východní délky a 178° 12′ západní délky a (kromě Rotumy) mezi 15° 42′ a 20° 02′ jižní šířky. Souostroví Rotuma se nachází asi 410 km severně od souostroví,. Poledník 180° prochází ostrovem Taveuni, ale mezinárodní datová hranice je uhnuta, aby poskytovala jednotný čas (UTC+12) pro celé souostroví Fidži. Ostrovy jsou hornaté, s vrcholy dosahujícími výšky přes 1 300 m, a pokryté hustými tropickými lesy.

Ostrovy souostroví jsou uspořádány do tvaru podkovy, poseté četnými korálovými atoly a omývané Korským mořem. Dva nejdůležitější ostrovy jsou Viti Levu (10 429 km²) a Vanua Levu (5 556 km²), které dohromady tvoří skoro 90 % celkové rozlohy země. Nejvyšším bodem ostrova Viti Levu je vyhaslá sopka Tomanivi (1 324 m), která je také nejvyšším bodem Fidži. Na tomto ostrově se nachází hlavní město Suva a žije zde téměř tři čtvrtiny obyvatelstva. Mezi další významná města ostrova patří Nadi (kde se nachází mezinárodní letiště) a Lautoka, druhé největší město Fidži, kde dominuje cukrovarnictví a námořní přístav. Vnitrozemí ostrova Viti Levu je kvůli svému terénu řídce osídlené.[11] Oba ostrovy mají rozsáhlá ložiska vápence a vyznačují se převážně hornatým a členitým reliéfem, který podél pobřeží přechází v rovinné pásy.

Hlavními městy na ostrově Vanua Levu jsou Labasa a Savusavu. Mezi další ostrovy a ostrovní skupiny patří Taveuni a Kadavu (třetí a čtvrtý největší ostrov), Koro, skupina Mamanuca (nedaleko Nadi) a skupina Yasawa, které jsou oblíbenými turistickými destinacemi, souostroví Lomaiviti u Suvy a odlehlé souostroví Lau. Ceva-i-Ra je neobydlený útes, který se nachází asi 460 km jihozápadně od hlavního souostroví.

Pláž na ostrově Kadavu

Fidži leží na severovýchodním cípu Indicko-australské desky, kde se v oblasti Fidžijské pánve noří pod Tichomořskou desku. Fidži je součástí Tichomořského ohnivého kruhu.[12]

Řeky a vodní toky jsou na Fidži skromné; pouze ostrov Viti Levu protékají významnější toky, jako jsou Sigatoka a Rewa, s délkou 145 km nejdelší řeka na souostroví.

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]

Na Fidži panuje klima tropického deštného pralesa a tropické monzunové podnebí (Af a Am podle Köppenovy klasifikace podnebí). Teplé období trvá od listopadu do dubna a chladnější období od května do října. Průměrná teplota v chladném období činí 22 °C. Srážky jsou proměnlivé, přičemž v teplém období jsou srážky silnější, zejména ve vnitrozemí. Na větších ostrovech jsou srážky silnější v jihovýchodní části ostrovů než v severozápadní části, což má dopad na zemědělství v těchto oblastech. V hlavním městě Suvě spadne za rok v průměru 3000 mm srážek (nejméně v červenci 136 mm, nejvíce v březnu 374 mm), což je více srážek než v Nadi, kde spadne cca 1800 mm za rok (nejméně v červenci 47 mm a nejvíce v březnu 324 mm) nebo na druhé straně ostrova Viti Levu.[13] Na srážky mají významný vliv jevy El Niño a La Niña.[14] Větry jsou mírné, i když tropické cyklóny se vyskytují přibližně jednou ročně (10–12krát za deset let). V některých případech mohou způsobit vážné škody a mnoho úmrtí.[15][16] V roce 2016 způsobila tropická cyklóna Winston (nejintenzivnější známá bouře na jižní polokouli) po svém příchodu na Fidži rozsáhlé škody a postihla stovky tisíc lidí.[17][18] O několik let později způsobil rozsáhlé škody také cyklón Harold.[19]

Flora, fauna, biodiverzita

[editovat | editovat zdroj]

Pobřeží pokrývají mangrovové porosty, zatímco vnitrozemí větších ostrovů přirozeně dominuje tropický deštný prales (na návětrných stranách) nebo savanové formace. Díky své izolované poloze se na Fidži vyskytuje jedinečná flóra a fauna, kterou tvoří druhy, jimž se – nebo jejich předkům – podařilo překonat rozlehlost Tichého oceánu, a to především ze západu. K tomu došlo buď vlastními silami (například u mořských ptáků), nebo pasivně, například unášeni plovoucími troskami, případně v průběhu katastrofických událostí, jako jsou tsunami nebo tropické cyklóny.

Rostlinný porost ostrovů je dobře zachován, dvě třetiny rozlohy Fidži tvoří lesní oblasti. Většinu lesních ploch tvoří tropické stálezelené lesy, které se vyznačují druhovou rozmanitostí. V těchto lesích rostou stromovité kapradiny, palmy a bambusy. Zbytek lesních ploch tvoří lesy, které v období sucha shazují listí. Sušší oblasti zabírá vlhká savana a podél řek rostou galerijní lesy. Nejsušší oblasti v západní části ostrovů jsou pokryty suchou travnatou savanou, kde rostou akácie a drobnolisté myrtovité stromy.

Četné jsou korálové útesy.

Fauna Fidži patří do polynéské oblasti australské kontinentální oblasti. Nejrozšířenější jsou plazi, k nimž patří mnoho druhů ještěrek a hadů. Četní jsou také ptáci. Savce zastupují divoké kozy, prasata a netopýři. Pro tuto oblast je charakteristické bohatství mořských živočichů, včetně mnoha druhů ryb.

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Naiqama Lalabalavuprezident Fidži
Naiqama Lalabalavu
prezident Fidži
Sitiveni Rabukapředseda vlády Fidži
Sitiveni Rabuka
předseda vlády Fidži

Fidžijská republika je parlamentní zastupitelská demokratická republika, v níž je předseda vlády hlavou vlády a prezident hlavou státu, a v rámci více stranického systému. Výkonnou moc vykonává vláda, zákonodárnou moc mají jak vláda, tak fidžijský parlament, a soudní moc je nezávislá na výkonné i zákonodárné moci.

Hlavou Fidžijské republiky je prezident. Je volen fidžijským parlamentem na základě nominace předsedy vlády nebo vůdce opozice na tříleté funkční období. Ačkoli má prezident převážně čestnou funkci, inspirovanou modelem britské monarchie, disponuje určitými „rezervními pravomocemi“, které může uplatnit v případě národní krize. V praxi se však pokusy prezidenta o uplatnění těchto rezervních pravomocí ukázaly jako problematické. V roce 2000, uprostřed civilního státního převratu proti zvolené vládě, prezident Kamisese Mara 27. května oznámil, že přebírá výkonnou moc, ale o dva dny později byl zjevně donucen k rezignaci vojenským velitelem, komodorem Frankem Bainimaramou.

Podle nejnovější ústavy z roku 2013 je fidžijský parlament jednokomorový. Jeho 50 členů je voleno na čtyřleté funkční období systémem poměrného zastoupení na základě stranických kandidátních listin, přičemž celé území země tvoří jeden volební obvod. Aby politická strana (nebo nezávislý kandidát) získala mandát v parlamentu, musí dosáhnout pěti procent z celkového počtu platných hlasů v celé zemi. Systém na Fidži se však liší od systému mnoha jiných zemí, které používají systém stranických listin, v tom, že voliči nevolí přímo stranu, ale jednotlivého kandidáta. Každý volič smí hlasovat pouze pro jednoho kandidáta. Hlasy pro všechny kandidáty na kandidátce strany se sčítají a jejich součet jako procento z celkového počtu platných hlasů (minus hlasy odevzdané pro strany, které nedosáhly pětiprocentní hranice) určuje počet křesel v parlamentu, na která má daná strana nárok. Oprávněný počet kandidátů z politické strany je zvolen v pořadí podle počtu hlasů, které jednotlivě získali. Například ve volbách v roce 2014 získala strana FijiFirst 59,2 % platných hlasů. Po odečtení hlasů pro malé strany, které nedosáhly pětiprocentní hranice, měla strana FijiFirst nárok na 32 z 50 křesel. Ta byla obsazena 32 kandidáty strany FijiFirst, kteří jako jednotlivci získali nejvyšší počet hlasů.

Soustavu soudů tvoří smírčí soudci (magistrates), vrchní soud (High Court), odvolací soud (Court of Appeal) a Nejvyšší soud (Supreme Court).

Fidži je členem Organizace spojených národů[20] a Světové obchodní organizace.[21] Je rovněž členem Fóra tichomořských ostrovů [22] a Britského společenství národů. Kromě toho má z obchodních důvodů úzké vztahy s Austrálií a Novým Zélandem, ačkoli v poslední době rozvíjí vztahy také s asijskými zeměmi, jako je Čínská lidová republika, Indonésie a Indie.[23]

Ozbrojené síly

[editovat | editovat zdroj]
  • Ozbrojené síly Fidžijské republiky (Republic of Fiji Military Forces, RFMF) – fidžijská armáda má 3 500 mužů v aktivní službě a 6 000 mužů v záloze, v námořnictvu slouží 300 mužů, letectvo v současné době neexistuje.

Pozemní vojsko tvoří Fidžijský pěší pluk (Fiji Infantry Regiment) – pravidelné a teritoriální síly jsou organizovány do šesti lehkých pěších praporů, Fidžijského ženijního pluku (Fiji Engineer Regiment), jednotky logistické podpory (Logistic Support Unit) a vojenské výcvikové skupiny (Force Training Group). Dva z pravidelných praporů tradičně slouží v zahraničních mírových misích.

Mapa administrativního dělení Fidži

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]

Fidži je z administrativního hlediska rozděleno do čtyř správních obvodů, které se dále dělí na čtrnáct provincií. V čele každého obvodu stojí komisař, jmenovaný fidžijskou vládou. Souostroví Rotuma[26][27][28], skládající se z ostrova Rotuma a přilehlých ostrůvků, má statut závislého území s vnitřní autonomií a leží mimo tyto obvody a provincie.

Správní obvody jsou v podstatě seskupeními provincií a mají jen málo vlastních správních funkcí, ale slouží k podpoře spolupráce mezi členskými provinciemi při poskytování služeb.

obvod

(hlavní město)

 provincie plocha

(km2)[29]

 obyvatelstvo

(2017)[30]

Central

(Suva)

 Naitasiri 1666 177 678
Namosi 570 7 871
Rewa 272 108 016
Serua 830 20 031
Tailevu 955 64 552
Northern

(Labasa)

 Bua 1378 15 466
Cakaudrove 2816 50 469
Macuata 2004 65 983
Eastern

(Levuka)

 Kadavu 478 10 897
Lau 487 9 602
Lomaiviti 411 15 657
Western

(Lautoka)

 Ba 2634 247 708
Nadroga-Navosa 2385 58 931
Ra 1341 30 432
46 1 594

Největší města

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam měst na Fidži.
Hlavní město Suva
  • Nasinu – 92 000
  • Suva – 94 000 (hlavní město, aglomerace Suva-Lami-Nasinu-Nausori 330 000 obyvatel)
  • Lautoka – 72 000
  • Nausori – 58 000
  • Nadi – 60 000
  • Labasa – 49 000
  • Lami – 20 000

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]




Struktura exportu (dle financí, rok 2024)

     balená voda (22 %)
     ropa (8 %)
     zlato (6 %)
     mražené ryby (6 %)
     cukr (5 %)
     palivové dříví (3 %)
     pečivo (2 %)
     ostatní (48 %)

Ekonomika Fidži patří k nejrozvinutějším mezi tichomořskými ostrovy. Fidži nicméně zůstává rozvojovou zemí, která disponuje lesními, nerostnými a rybími zdroji. Země má rozsáhlý zemědělský sektor, který se z velké části opírá o samozásobitelské zemědělství. Hlavními zdroji devizových příjmů jsou vývoz balené vody, cukru, zlata, ryb a cestovní ruch. Existují zde také odvětví lehkého průmyslu a těžby. V současné době se Fidži řídí tržní ekonomikou,[31] před několika lety však prosazovalo smíšený ekonomický systém.[32]

V roce 2024 patřily z hlediska financí mezi nejvýznamnější vývozní komodity Fidži balená voda (271 mil. USD, 22 % jeho vývozu), rafinovaná ropa (97,8 mil. USD, 8 %), zlato (76,7 mil. USD, 6 %), mražené ryby (70 mil. USD, 6 %), surový cukr (61,7 mil. USD, 5 %), palivové dříví (3%), pečivo (2 %). Hlavními vývozními destinacemi byly Spojené státy (383 mil. USD), Austrálie (168 mil. USD), Nový Zéland (72 mil. USD), Tonga (70,7 mil. USD) a Čína (49,2 mil. USD).[33][34]

Významným zdrojem příjmů tvoří od počátku 21. století remitence, finanční prostředky zasílané migranty ze země zaměstnání zpět na Fidži. V roce 2024 tvořily 7,1 % HDP.[35]

Těžba ropy v zemi zůstává na nule navzdory dřívějším náznakům o zásobách a země je zcela závislá na dovozu, aby pokryla svou potřebu rafinovaných ropných produktů.[36]

Zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Zdaleka nejvíce se pěstuje palma olejná (1,3 mil. tun), maniok (120 tisíc tun), taro, (68 tisíc tun), zelenina (53 tisíc tun), kokosové ořechy (25 tisíc tun), zázvor (20 tisíc tun), banány (13 tisíc tun) a batáty (13 000 tun) (čísla za rok 2024).[37] Chovají se kozy, prasata, skot, koně a ovce.[37] Z hlediska exportu neživočišných zemědělských výrobků tvoří největší finanční objem třtinový cukr (54 mil. USD), sušené květy obsahující přírodní insekticid pyrethrin (24 mil. USD), pečivo (20 mil. USD), mouka (19 mil. USD), taro (18 mil. USD), koření (11 mil. USD), melasa (10 mil USD), dále těstoviny, lihoviny, margarín či sušené mléko (čísla za rok 2024).[38]

Průmysl,nerostné bohatství, turistika, export

[editovat | editovat zdroj]
Fidžinský luxusní turistický resort

Fidži patří k nejrozvinutějším státům Oceánie. Na ostrovech Viti Levu a Vanua Levu se nacházejí ložiska zlata. V zemi jsou také ložiska stříbra a měděných rud. Průmysl není příliš rozvinutý. Vyrábí se hlavně cement, barvy, laky a oděvy. Nejrozvinutějším odvětvím je potravinářský průmysl, pracují zde čtyři cukrovary, pivovary a závody na zpracování ryb a tabáku. Důlní průmysl využívá ložisek zlata, stříbra a mědi.

Pohled na bungalovy nad vodou v resortu Marriott Momi Bay na západě Fidži

Přibližně 60 % vyrobené elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů, především z vodních elektráren (číslo k roku 2024), vzdálené ostrovy závisí na dovážených fosilních palivech (těžký topný olej a průmyslová motorová nafta) a biomase.[39] Většina hustě obydlených území je elektrifikována. Stát se snaží se zahraniční pomocí zvyšovat výkon obnovitelných zdrojů energie (zejména výstavbou dalších vodních elektráren) a dosáhnout energetické soběstačnosti.

Cestovní ruch se od počátku 80. let 20. století rychle rozvíjel a je dnes hlavním hospodářským odvětvím na ostrovech, na němž se v roce 2024 podílel přímo 13 % HDP.[40]

Export cukru a rostoucí turistický ruch, s necelým 1 milionem zahraničních turistů ročně (2024),[41] jsou hlavními zdroji zahraničního obchodu. Zpracování cukru obnáší jednu třetinu průmyslových aktivit, ovládá ji státní Fidžijská cukerná společnost (FSC). Dlouhodobé problémy jsou nízké investice a problematická vlastnická práva k půdě.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Na hlavních ostrovech při pobřeží je poměrně hustá síť silnic s pevným povrchem, k dopravě cukrové třtiny do cukrovarů se využívá síť úzkorozchodné železnice (rozchod 610 mm, cca 500 km). Mezi ostrovy je významná pobřežní lodní doprava; ve vnitrozemí ostrova Viti Levu i doprava říční. Na hlavních ostrovech je rozvinutá veřejná autobusová doprava.

Letecká doprava využívá zejména mezinárodního letiště v Nadi, hlavní město má letiště u Nausori. Pro vnitrostátní dopravu se využívá řada přistávacích ploch.

Námořní doprava se soustřeďuje zejména do největšího přístavu v Suvě, další námořní přístav je v Lautoce, a menší v Levuce, v Savusavu a u Labasy.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1881127 486—    
1901120 124−0,3 %
1946259 638+1,73 %
1956345 737+2,91 %
1966476 727+3,26 %
1976588 068+2,12 %
1986715 375+1,98 %
1996775 077+0,8 %
2007837 271+0,7 %
2017884 887+0,55 %

Podle odhadů žilo v roce 2025 na Fidži 951 611 obyvatel,[42] což z něj činí čtvrtý nejvíce zalidněný samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji a Novém Zélandu). Poslední sčítání lidu z roku 2017 zaznamenalo 884 887 obyvatel,[43] což představuje přibližně dvou a půl násobný nárůst oproti roku 1956 (o 61 let dříve) s průměrným ročním přírůstkem 1,6 %. Hustota zalidnění je kolem 51 obyvatel na km2. Ženy tvoří 49,3 % celkové populace a muži 50,7 %. Střední délka života je 74,8 let (muži 72,2, ženy 77,6), střední věk je 31,6 (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 25 %, 66 % je ve věku 15 až 64 let a 9 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 59 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 1,4 %.[42]

Etnické skupiny

[editovat | editovat zdroj]
Fidžijky ve slavnostních šatech, 1935

Obyvatelstvo Fidži tvoří převážně původní Fidžijci (62,8 %), kteří jsou Melanésané, ačkoli mnozí z nich mají také polynéské předky, a Indofidžijci (32,1 %),[43] potomci indických námezdních dělníků, které na ostrovy přivezly britské koloniální mocnosti v 19. století. Podíl obyvatel indofidžijského původu se v posledních dvou desetiletích z různých důvodů výrazně snížil v důsledku migrace.[44] Indofidžijci byli po dobu po převratu v roce 2000 vystaveni represím.[45][46]Vztahy mezi etnickými Fidžany a Indofidžijci na politické scéně byly často napjaté a napětí mezi těmito dvěma komunitami dominovalo politice na ostrovech v uplynulé generaci. Úroveň politického napětí se liší v různých regionech země.[47]

Přibližně 1,2 % populace tvoří Rotumané – původní obyvatelé ostrova Rotuma, jejichž kultura má více společného se zeměmi jako Tonga nebo Samoa než se zbytkem Fidži. Existují také malé, ale ekonomicky významné skupiny Evropanů, Číňanů a dalších menšin z tichomořských ostrovů. Podíl ostatních etnických skupin činí asi 4,5 %.[48] 3 000 lidí, tedy 0,3 % obyvatel Fidži, pochází z Austrálie.[49]

Jazyk

[editovat | editovat zdroj]

Tři úřední jazyky ustanoveny ústavou jsou: angličtina, jež byla zavedena zákony britské kolonie, fidžijština, jazyk etnických Fidžijců, a hindština, hlavní jazyk Indofidžijců. Obyvatelé Fidži mají ústavní právo komunikovat s vládními úřady v jakémkoliv z úředních jazyků, s překladatelem poskytnutým na vyžádání.

Používání angličtiny je jedním z nejdéle trvajících odkazů na zavedení již skoro století starých britských zákonů. Angličtina je hlavním dorozumívacím prostředkem mezi oběma etniky Fidžijců a Indofidžijců, stejně tak jako komunikace obyvatel Fidži se zbytkem světa. Je to jazyk, ve kterém vláda i trestní orgány vedou většinu svých záležitostí a je též hlavním jazykem ve vzdělání a obchodě.

Fidžijština patří do austronéské rodiny jazyků. Je úzce spjata s polynéskými jazyky jako např. tonžštinou. Má mnoho dialektů, ale oficiálním standardem je bau-fidžijština.

Fidžijská hindština, známá také jako fidžijský baat nebo fidžijská hindustánština, je jazykem, kterým hovoří většina fidžijských občanů indického původu. Jedná se o koine odvozenou převážně z awadhštiny, což je východní hindský jazyk. Převzala také velké množství slov z fidžijštiny a angličtiny. Indičtí námezdní dělníci byli původně přivezeni na Fidži hlavně z oblastí východního Uttarpradéše, Biháru, Severozápadní pohraniční provincie a jižní Indie, například z Ándhrapradéše a Tamilnádu. Mezi indofidžijskou komunitou je malá komunita hovořící gudžarátštinou a málo starších Indofidžijců stále hovoří telugštinou, tamilštinou, bihárštinou a bengálštinou.

Presbyteriánský kostel na Fidži

Vedle tří oficiálních jazyků je používáno i několik dalších. Na ostrově Rotuma je to rotumanština, jež je více příbuzná polynéským jazykům než fidžijština. Některé fidžijské dialekty, zvláště na západě země, se zřetelně liší od oficiálního Bau standardu a mohly by být považovány za oddělené jazyky, mít kodifikovanou gramatiku nebo literární tradici.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Podle podle posledního sčítání lidu z roku 2017 se k křesťanství hlásilo 69,2 % obyvatel, k hinduismu 24,0 %, k islámu 5,8 % a k jiným náboženstvím, včetně sikhismu, 1,04 %.[50]

Hinduistický chrám na Fidži

Největší křesťanskou denominací je Metodistická církev na Fidži a na Rotumě. S 34,6 %[51] obyvatelstva (včetně téměř dvou třetin etnických Fidžanů) je podíl obyvatelstva vyznávajícího metodismus na Fidži vyšší než v jakékoli jiné zemi. Fidžanští katolíci spadají pod arcidiecézi Suva. Arcidiecéze je metropolitním sídlem církevní provincie, která zahrnuje diecéze Rarotonga (na Cookových ostrovech, pro tyto ostrovy a Niue, obě země spojené s Novým Zélandem) a Tarawa a Nauru (se sídlem v Tarawě na Kiribati, také pro Nauru) a misii sui iuris Tokelau (Nový Zéland).

Významné zastoupení mají církve Assemblies of God a Adventisté sedmého dne. Fidži je sídlem anglikánské diecéze Polynésie (která je součástí Anglikánské církve v Aotearoa, na Novém Zélandu a v Polynésii). Tyto a další církve mají mezi indo-fidžijským obyvatelstvem jen malý počet členů; Křesťané všech vyznání tvořili podle sčítání lidu z roku 1996 6,1 % indo-fidžijské populace.[52] Hindové na Fidži většinou patří k sektě Sanatan (74,3 % všech hinduistů) nebo nejsou blíže specifikováni (22 %). Muslimové na Fidži jsou většinou sunnité (96,4 %).

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Fidži se vyznačuje vysokou mírou gramotnosti (99 %). Ačkoli zde neexistuje povinná školní docházka, více než 85 % dětí ve věku od 6 do 13 let navštěvuje základní školu. Školní docházka je bezplatná a zajišťují ji jak státní, tak církevní školy. Děti fidžijského a hindského původu obvykle navštěvují oddělené školy, což odráží politické rozdělení panující v zemi.[53]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Několik bure (fidžijských jednopokojových domů) ve vesnici Navala v pohoří Nausori

Ačkoli jsou domorodá fidžijská kultura a tradice velmi živé a tvoří nedílnou součást každodenního života většiny fidžijského obyvatelstva, fidžijská společnost se v průběhu minulého století vyvíjela díky příchodu tradic, jako jsou indické a čínské, a také díky významným vlivům z Evropy a od fidžijských sousedů v Tichomoří, zejména z Tongy a Samoy. Různé kultury Fidži se tak spojily a vytvořily jedinečnou multikulturní národní identitu.[54]

Ačkoli se země geograficky řadí k Melanésii, fidžijská hudba má spíše polynéský charakter. Fidžijské lidové styly se nicméně vyznačují jedinečným spojením polynéských a melanéských tradic. Lidová hudba je ovládána vokální církevní hudbou, kulturní a tradiční hudbou [vucu ni vanua], stejně jako tanci charakterizovanými bohatou a tupou harmonií a složitými bicími nástroji vyrobenými ze štěrbinových bubnů nebo přírodních materiálů, jako jsou bubny. Stejně jako jejich polynéské sousedy hrají moderní Fidžané na kytaru, ukulele a mandolínu spolu s celou řadou domorodých nástrojů, nejčastěji na bubny lali, které se dnes používají k svolávání lidí v dané oblasti. Bubny lali byly důležitou součástí tradiční fidžanské kultury a sloužily jako forma komunikace k oznamování narození, úmrtí a válek. Menší forma bubnu lali (lali ni meke) se používá jako součást instrumentace. Meke je druh duchovního lidového tance, při kterém se říká, že těla tanečníků jsou posedlá duchy. Mezi další bicí nástroje patří derua, což jsou trubky vyrobené z bambusu, které se tlučou o rohože nebo o zem.[55]

Fidžijské roti

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]

Fidžijská kuchyně je kombinací kuchyně místních domorodých Melanésanů, indické kuchyně a čínské kuchyně. Mezi nejpoužívanější suroviny patří maniok (tapioka), batáty (sladké brambory), rýže, taro (kolokázie jedlá), kokos, různé hlízy nebo tropické ovoce (například chlebovník). Příklady fidžijských pokrmů: roti, placka z těsta indického původu, často plněná kari nebo rýží; kari; kokoda, syrové rybí maso marinované v citrónové šťávě a kokosovém mléce; lovo, různé druhy masa nebo zeleniny pečené v jámách vyhloubených v zemi; rourou, směs listů taro s kokosovým mlékem; palu sami, listy taro plněné masem s omáčkou. Příklady fidžijských nápojů: kava, nápoj z kořene pepřovníku opojného, s narkotickými účinky a Fiji Water, balená voda z artéské studny na Viti Levu, exportovaná do celého světa.[56]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Národním a nejoblíbenějším sportem na Fidži je ragby (zejména sedmičkové ragby); hojně se však hraje také rugby league, netball a fotbal. Oblíbené jsou také různé formy tradičních lodních závodů a zápasů.

Na letní olympiádě v Rio de Janeiro 2016 dosáhlo ragbyové mužstvo Fidži velkého úspěchu, když vyhrálo turnaj v sedmičkovém ragby a získalo zlatou medaili. Ve finále porazili mužstvo Velké Británie 44 : 7. Na počest vítězství byl vyhlášen státní svátek.[57] Na letní olympiádě v Tokiu v roce 2021 mužstvo Fidži zlatou medaili obhájilo[58] a v Paříži 2024 bylo druhé.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ anglicky zvuk Fiji, fidžijsky Matanit ko Viti, fidžijskou hindštinou फ़िजी, Fijī
  2. ↑ anglicky Republic of Fiji, fidžijsky Matanitu Tu-Vaka-i-koya ko Viti, fidžijskou hindštinou फ़िजी गणराज्य Fijī Gaṇarājya

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiji na anglické Wikipedii.

  1. ↑ World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Fiji) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 November 2023.
  2. ↑ Fiji | Facts & Information | Infoplease. www.infoplease.com [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 Fiji's president takes over power. news.bbc.co.uk. BBC, 10 April 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 April 2009.
  4. 1 2 PERRY, Nick; PITA, Ligaiula. Int'l monitors endorse Fiji election as credible. bigstory.ap.org. 29 September 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 September 2014.
  5. ↑ Fijian Culture & Tradition - Fiji Government Online. www.fiji.gov.fj [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-29.
  6. ↑ About Fiji Archivováno 3. 8. 2011 na Wayback Machine., section on Europeans in Fiji. Fiji High Commission to the United Kingdom.
  7. ↑ Abel Tasman | Facts, Map, Biography, Ships, & Exploration | Britannica. Encyclopedia Britannica. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-03-20. (anglicky)
  8. ↑ Přes Fidži se přehnal Winston – jedna z nejsilnějších bouří v dějinách. ČT24 [online]. 2016-02-21 [cit. 2016-02-22]. Dostupné online.
  9. ↑ Fidžijská vlajka na Flags of the World
  10. 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 13, červenec 2004
  11. ↑ Fiji. U.S. Department of State [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.
  12. ↑ MAILLET, Patrick; RUELLAN, Etienne; GÉRARD, Martine. Tectonics, Magmatism, and Evolution of the New Hebrides Backarc Troughs (Southwest Pacific). Příprava vydání Brian Taylor. Boston, MA: Springer US Dostupné online. ISBN 978-1-4613-5747-6, ISBN 978-1-4615-1843-3. doi:10.1007/978-1-4615-1843-3_5.. S. 177–235. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-4615-1843-3_5.
  13. ↑ Wayback Machine. ftp.atdd.noaa.gov [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-26.
  14. ↑ Fiji Sugarcane Climate Outlook from May 2021 Planting & Harvesting Season [online]. Fiji Meteorological Service [cit. 2022-08-18]. S. 5. Dostupné online.
  15. ↑ Republic of Fiji: Third National Communication Report to the United Nations Framework Convention on Climate Change [online]. United Nations Framework Convention on Climate Change, April 27, 2020 [cit. 2022-08-18]. S. 62. Dostupné online.
  16. ↑ Yeo, Stephen W; BLONG, RUSSELL J. Fiji's worst natural disaster: the 1931 hurricane and flood. Disasters. 2010, s. 657–683. doi:10.1111/j.1467-7717.2010.01163.x. PMID 20298265.
  17. ↑ Nadia Khomami. Cyclone Winston: Fiji counts deaths and damage from giant storm. The Guardian. 21 February 2016. Dostupné online [cit. 21 February 2016].
  18. ↑ Fiji: Severe Tropical Cyclone Winston Situation Report No. 8 (as of 28 February 2016) [online]. ReliefWeb, 28 February 2016 [cit. 2016-02-28]. Dostupné online.
  19. ↑ Pacific Humanitarian Team - Tropical Cyclone Harold Situation Report #9, 21 April 2020 [online]. April 22, 2020 [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
  20. ↑ NATIONS, United. Member States. United Nations [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ Miembros y observadores en la OMC. www.wto.org [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (španělsky)
  22. ↑ The Pacific Islands Forum | Pacific Islands Forum Secretariat. forumsec.org [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ Fiji. U.S. Department of State. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-18.
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.police.gov.fj [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-30.
  25. ↑ www.corrections.org.fj [online]. [cit. 30-01-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2012.
  26. ↑ FIJI, Parliament of. Rotuma Act. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  27. ↑ Laws of Fiji - ITC Services Online [online]. [cit. 2010-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-06.
  28. ↑ FATIAKI, Anselmo. Rotuma, Hanuạ Pumue. [s.l.]: editorips@usp.ac.fj, 1991. Dostupné online. ISBN 9789820200357. (anglicky)
  29. ↑ 2007 Census Analytical Report [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online.
  30. ↑ 2017 Population and Housing Census - Release 1 [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online.
  31. ↑ Fiji - Tourism, Agriculture, Fishing | Britannica. Encyclopedia Britannica. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-03-05. (anglicky)
  32. ↑ Fiji: Introduction. globaledge.msu.edu [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ The Observatory of Economic Complexity. The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  34. ↑ What does Fiji export? (2024). The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ Personal remittances, received (% of GDP) - Fiji. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.
  36. ↑ Fiji Energy 2024, CIA World Factbook [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
  37. 1 2 FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-03-24]. Dostupné online.
  38. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-22]. Dostupné online.
  39. ↑ 5. Fiji - Renewable Energy. www.trade.gov [online]. 2024-01-23 [cit. 2026-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ SEFETI, Harieta. Fiji’s Direct Tourism Contribution - 2024 [online]. 2025-12-22 [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  41. ↑ Arrivals of tourists from abroad (UN Tourism 2025) [online]. Our World in Data, 2025 [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.
  42. 1 2 Fiji - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
  43. 1 2 Census of Population and Housing [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
  44. ↑ Fiji Islands: From Immigration to Emigration Archivováno 4. 3. 2010 na Wayback Machine.. Migration Information Source.
  45. ↑ "Future bleak for Fiji's Indians Archivováno 3. 4. 2024 na Wayback Machine. ". BBC News. July 2000.
  46. ↑ "Dealing with the dictator". The Australian (Sydney). 16 April 2009. [nedostupný zdroj]
  47. ↑ Minority Rights Group International. Fiji Islands Overview [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 July 2009.
  48. ↑ Fiji [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 August 2021.
  49. ↑ Australia-Fiji relationship [online]. [cit. 2020-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2019.
  50. ↑ Population by Major Religious Groups. experience.arcgis.com [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.
  51. ↑ Population by Religion and Province of Enumeration [online]. Fiji Bureau of Statistics, June 2012 [cit. 2015-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 September 2015. – Percentages are derived from total population figures provided in the source
  52. ↑ Religion – Fiji Bureau of Statistics [online]. [cit. 2018-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2018.
  53. ↑ Fiji [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2020. (anglicky)
  54. ↑ Fiji: the challenges and opportunities of diversity. Minority Rights Group International 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 June 2017.
  55. ↑ Fiji Culture | Lonely Planet World Guide. www.lonelyplanet.com [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-06-22.
  56. ↑ World Travel Guide [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ The Fijian way: The people’s team delivers 1st Olympic gold. The Associated Press [online]. 2016-08-12 [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.
  58. ↑ Fiji stun All Blacks in rugby sevens final to win Olympic gold again. the Guardian [online]. 2021-07-28 [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Fidži na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Fidži ve Wikislovníku
  • Galerie Fidži na Wikimedia Commons
  • CIA. Fiji - The World Factbook [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-18. (anglicky) 
  • Fiji [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  • Human rights in Fiji [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fidži&oldid=25864557“