Válka na Donbase

válka na východní Ukrajině
Trvání	od 6. dubna 2014
Místo	Donbas Doněcká a Luhanská oblast
Souřadnice	48° s. š., 38° v. d.
Výsledek	Probíhající konflikt: Povstalci ziskali kontrolu nad částmi území Doněcké a Luhanské oblasti Během vládní protiofenzivy byla obsazena města Mariupol, Krasnyj Lyman, Slovjansk, Kramatorsk, Kosťantynivka, Artemivsk, Družkivka a 121 kilometrový pás území podél hranice s Ruskem. V polovině srpna bylo území Novoruska rozděleno mezerou na Luganskou a Doněckou část. Dne 16. srpna 2014 však povstalci spojení obou oblastí údajně obnovili. Sestřelení malajsijského dopravního letadla Více než 847 000 civilních uprchlíků z oblastí bojů.
Strany
Nové Rusko Doněcká lidová republika Luhanská lidová republika Charkovská lidová republika (do dubna 2014) Donští Kozáci Ruští dobrovolníci prapor Vostok Podpora: Rusko Rusko Podněstří Ukrajina Ukrajina Ukrajinská armáda Ukrajinská národní garda Služba bezpečnosti Ukrajiny Pravý sektor Dobrovolnické prapory ministerstva vnitra: prapor Ajdar prapor Dnipro prapor Donbas Podpora: USA Evropská unie NATO Kanada
Síla
3000-4000 ruských dobrovolníků (povstalci) více než 1000 ruských vojáků (NATO) 50 0000 vojáků
Ztráty
1 017 mrtvých povstalců 2 mrtví ruští vojáci 10 zraněných ruských vojáků 9 ruských vojáku zajato 738 mrtvých 2210 zraněných 245 zajatců (Podle ukrajinské vlády) 7401 - 8000 mrtvých a zraněných 3500 nezvěstných (Podle povstalců) 2152 mrtvých ukrajinských civilistů 375 pohřešovaných 1 mrtvý ruský civilista 298 mrtvých při sestřelení malajsijského letadla 730 000 uprchlíků do Ruska a dalších 117 000 do jiných částí Ukrajiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka na východní Ukrajině či Válka v Donbasu je název pro probíhající ozbrojený konflikt mezi Ukrajinskými ozbrojenými sílami a proruskými povstalci v ukrajinské části Doněcké uhelné pánve. Konflikt vznikl v březnu 2014 během Ukrajinské krize, když masové nepokoje, při nichž se střetávali aktivisté hnutí Euromajdan s přívrženci později svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, přerostly v ozbrojený konflikt. V polovině dubna 2014 začaly skupiny ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti (Slovjansk, Artemivsk a Kramatorsk). Následovalo vyhlášení separatistických entit Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, které se v květnu 2014 sjednotily do Svazu lidových republik Nové Rusko. Ukrajinská vláda poté zahájila vojenskou operaci s cílem obnovit kontrolu nad východními částmi země. 5. července ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a později se přeskupit v Doněcku. Což znamenalo výrazné zmenšení území ovládaného povstalci. 17. července byl nad povstaleckým uzením střelen civilní dopravní letoun Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě.

V 22. srpna 2014 došlo k rozsáhlé protiofenzivě proruských povstalců, během níž byl obsazen přístav Novoazovsk a strategická výšina okolo Savur-Mohyla. Ukrajina tyto události považuje za přímou ruskou invazi a požaduje svolání Rady bezpečnosti OSN. Dle ukrajinského prezidenta se jedná o ruskou armádu, což vůdce separatistů popírá a zároveň dodal, že jde skutečně o ruské vojáky, nikoliv však o pravidelnou armádu Ruské federace, ale dobrovolníky, kteří ji opustili, mají dovolenou nebo tzv. opušťák.

Vývoj situace

Podrobnější informace naleznete v článcích Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika.

Duben 2014

Doněcká oblast

Doněck

Slovjansk

Kramatorsk

Družkivka

Krasnyj Lyman

Mariupol

Jenakijeve

Horlivka

Artemivsk

Makijivka

Charcyzk

Ždanivka

Siversk

Krasnoarmijsk

Novoazovsk

Komsomolske

Starobeševe

Kirovske

Situace v Doněcké oblasti v dubnu 2014

Města obsazená povstalci 6. dubna
Města obsazená povstalci 12. dubna
Města obsazená povstalci 13. dubna
Města obsazená povstalci do 20. dubna

Vlajka samozvané Doněcké republiky

Proruská demonstrace v Doněcku, 8. března 2014

Při demonstraci 6. dubna 2014, na které se sešlo na 2 000 lidí, kteří požadovali referendum o připojení k Rusku, bylo davem obsazeno sídlo gubernátora Doněcké oblasti. Proti demonstrantům byla nasazena mj. vodní děla a došlo k mnoha střetům a zraněním. V noci na 7. dubna byla obsazena budova tajné služby a byl ustanoven nový parlament, který vyhlásil nezávislou Doněckou lidovou republiku, a zároveň oznámil, že do 11. května vyhlásí referendum o připojení k Rusku a požádal ruského prezidenta o vojenskou pomoc. 8. dubna 2014 zahájily ukrajinské bezpečnostní složky protiútok. Podle slov starosty Doněcku složili vzbouřenci část zbraní a opustili budovu tajné služby. Toho samého dne Výbor vlasteneckých sil Donbasu vyhlášení nezávislosti stáhl. Dle ukrajinských novin Vesti.ua však tato organizace nemá nic společného s Doněckou lidovou radou, která republiku vyhlásila, ale naopak se jedná o proukrajinskou organizaci, usilující o jednotu Ukrajiny. Vyhlášení nezávislosti je tak stále v platnosti. Doněcká republika zůstala bez podpory izolována pouze v obsazeném sídle gubernátora až do 12. dubna.

Proruští protestanti před obsazeným sídlem místní správy, 7. dubna 2014

Ráno 12. dubna zaútočilo 6 ozbrojenců na sklad zbraní ve městě Slovjansk, který obsadili a zbraně rozdali proruským demonstrantům. Později zde dav obsadil také radnici a policejní stanici. Ozbrojence podpořila také starostka města a prohlásila, že se ve městě bude konat referendum o připojení k Rusku. Ten samý den byly obsazeny policejní stanice také v Kramatorsku, Družkivce, a Krasném Lymanu. Na mnoha dalších místech došlo ke střetům a neúspěšným napadením policejních stanic. Následujícího dne byly obsazeny policejní stanice také ve městech Mariupol a Jenakijeve a zároveň zahájila ukrajinská armáda protiútok ve Slovjansku. Podle různých zdrojů zde tehdy byli až 3 mrtví a mnoho zraněných, ale centrum města se vzbořencům podařilo udržet. 14. dubna byla obsazena policejní stanice v Horlivce, poté co se místní policie přidala na stranu vzbouřenců, a také byla obsazena radnice v obci Ždanivka. Protiútok armády začal 15. dubna v Kramatorsku, kde povstalci pod tlakem opustili policejní stanici, ale později téhož dne napadli místní letiště, které se armádě podařilo uhájit. Povstalci pak nadále drželi ve městě radnici a jiné administrativní budovy. Boje v Kramatorsku pokračovaly i příští den a vzbouřencům se podařilo ukořistit 6 obrněných vozidel ukrajinské armády. Několik vojáků odmítlo zasahovat a podle agentury Reuters jich několik dezertovalo na stranu vzbouřenců. Toho samého dne byla napadena ukrajinská posádka u přístavního města Mariupol, ovládaného povstalci. Střetnutí si podle ukrajinské vlády vyžádalo 3 mrtvé na straně povstalců a také nejméně 13 zraněných.

Ve Slovjansku se 17. dubna povstalcům podařilo obsadit televizní stanici a obnovili vysílání ruských stanic, ale Ukrajinci je odtud během dne vytlačili. Později ale povstalci obsadili druhou televizní stanici, která je ve městě. Toho samého dne prozatímní ukrajinský prezident Turčynov nařídil rozpuštění 25. výsadkové brigády, která obléhala město Slovjansk. Důvodem byla ztráta či předání ozbrojených vozů povstalcům, neochota útočit na povstalce a časté dezerce. Během 18. dubna přijeli zástupci Doněcké lidové republiky do města Siversk a podařilo se jim podle ruské agentury ITAR-TASS bez boje vyjednat přidání města k republice. Místní policie se prý k vzbouřencům také přidala.

Barikáda ve Slovjansku, 20. dubna 2014

Boje u Slovjansku a Kramatorsku byly po dobu velikonočních svátků zastaveny v důsledku toho, že ukrajinská vláda přerušila protiteroristickou operaci. Kromě incidentu, kdy 20. dubna zaútočili neznámí ozbrojenci na kontrolní stanoviště separatistů u Slovjansku, byla situace o Velikonocích relativně klidná. 22. dubna byla u Slovjansku objevena dvě těla se známkami brutálního mučení^[zdroj?]. Jednou z obětí byl Volodymyr Rybak, člen strany Vlast a zastupitel Horlivky, kterého nedávno před tím unesli proruští ozbrojenci^[zdroj?]. Proto, i pro údajné zásadní nedodržování dohod z Ženevy separatisty,^[zdroj?] obnovil úřadující prezident Turčynov 23. dubna protiteroristické akce, které byly po dobu Velikonoc přerušeny. Téhož dne byl zadržen proruskými separatisty také Simon Ostrovsky, reportér amerického webu Vice News, což oznámil Vjačeslav Ponomarjov, samozvaný „lidový starosta“ Slovjansku. V Kramatorsku byl separatisty také zajat velitel městské policie Vitalij Kolupaj a za jeho výměnu byl požadován volný přístup k policejním zbrojním skladům. Ve Slovjansku byl 21. dubna vyhlášen zákaz nočního vycházení. Hned 23. dubna ohlásila ukrajinská armáda první úspěch, když obsadila klášter v Svjatohirsku, který prý drželi separatisté, což až do toho dne nebylo známo. Den nato zformoval Pravý sektor dobrovolnický oddíl, což bylo další jasné porušení dohody z Ženevy. Ten samý den se opět rozhořely ostré boje napříč celou oblastí, hned ráno byla přepadena ukrajinská základna v Artemivsku, později došlo k potyčkám v Mariupoli a během dne opět začal útok na Slovjansk, při kterém se armádě povedlo zneškodnit tři vzbouřenecká stanoviště.

25. dubna byl u Kramatorska sestřelen vrtulník ukrajinské armády a ukrajinská armáda ohlásila začátek druhé fáze protiterotistické operace, při které mělo být obklíčeno město Slovjansk, ale zároveň prohlásil náčelník protiteroristického centra tajné služby SBU Vasyl Krutov, že na město se nebude útočit. Během následujících dní Ukrajina stahovala do oblasti stále více jednotek. Podle ruské agentury RIA Novosti bylo 27. dubna v oblasti již 15 000 mužů, 230 bojových vozidel a 150 minometů a raketových systémů Grad a Smeršč. V Doněcku byl separatisty 27. dubna obsazen televizní vysílač, který byl hned v noci na 28. dubna opuštěn po domluvě s místní vysílací správou. 28. dubna pokračovaly střety u Kramatorsku, při nichž povstalci ostřelovali místní letiště. Ukrajinská armáda vyhlásila 30. dubna stav plné bojové pohotovosti. Ten samý den byly obsazeny daňový úřad a celní úřad v Doněcku, ale ještě téhož dne byly opuštěny. Příští den vzbouřenci v Doněcku obsadili sídlo místní prokuratury.

Luhanská oblast

Mapa Luhanské oblasti, modré oblasti ovládají povstalci

V Luhansku se 6. dubna konala několika tisícová demonstrace, požadující propuštění předáka proruské organizace a dalších demonstrantů. Protestující obsadili sídlo tajné služby a zmocnili se zbraní. I přes zásah policie, který za sebou zanechal 9 zraněných, se protestujícím podařilo sídlo udržet a 8. dubna vyhlásili luhanskou parlamentní republiku. Podle policie se demonstranti v budově zaminovali a drželi na 60 rukojmích, což ovšem demonstranti odmítali. Údajní rukojmí odešli z budovy 9. dubna. Toho samého dne byly do Luhansku poslány obrněné transportéry. Povstalci požadovali amnestii, referendum o federalizaci a nezávislé vyšetření střelby na kyjevském náměstí. Na náměstí se shromáždilo asi 1 000 lidí, kteří je podporovali. Policii se podařilo budovu dostat pod kontrolu 12. dubna.

14. dubna napadli demonstranti policejní stanici v Luhansku. Na rozdíl od Doněcké oblasti byla v Luhanské oblasti po celý duben situace relativně klidná. 16. dubna byli zajati 2 ukrajinští vojáci, ale jinak zde nedošlo k žádným střetům. Luhanské úřady tlačily na Kyjev, aby dovolil uspořádat referenda o statusu oblasti, s požadavkem se na parlament obrátily 18. dubna a poté výhružněji 27. dubna. V noci 27. dubna byla vyhlášena Luhanská lidová republika, v Luhansku se okamžitě podařilo obsadit několik správních budov. O dva dny později, 29. dubna, se povstalcům povedlo obsadit sídlo místní správy a kompletně převzali kontrolu nad Luhanskem, kromě toho se jim podařilo obsadit také město Pervomajsk. Den nato ovládli i města Alčevsk a Krasnyj Luč.

Květen 2014

Doněcká oblast

I přes předchozí vyjádření, že na Slovjansk se nebude útočit, 2. května ukrajinská armáda zahájila rozsáhlou ofenzivu s použitím pozemních jednotek bojových vozů a vrtulníků, a podle neověřených zpráv i letectva, jejímž cílem bylo zřejmě obsazení Slovjansku. Ukrajinská vláda vyzvala civilisty, aby zůstali doma. Zprvu se armádě dařilo a do konce dne obsadila téměř všechna kontrolní stanoviště vzbouřenců na cestách do města. Podle některých představitelů ukrajinské vlády dokonce všechna kontrolní stanoviště a prý až polovinu města, ale vzbouřencům se povedlo sestřelit 2 vrtulníky a armádě způsobovat ztráty.Ve vesnici Adrijivka byla ukrajinská armáda zastavena místními, kteří ji nepustili dál. Boje se protáhly a 3. května povstalci sestřelili další vrtulník, ale Ukrajincům se údajně povedlo obsadit nedaleký Kramatorsk a bojovalo se také u vesnice Kostjantynovky. Podle ruských médií začala 4. května protiofenziva povstalců, při které se jim povedlo znovu obsadit celý Slovjansk a Kramatorsk. Přestože tyto zprávy Ukrajina nepotvrdila, tak později téhož dne vydala prohlášení že Slovjansk je úplně obklíčen a obě města jsou pod kontrolou povstalců. Na pozadí událostí ve Slovjansku se povstalcům podařilo 2. května bez boje obsadit město Stachanov a v Doněcku byly obsazovány další správní budovy.Armáda obnovila ofenzívu na Slovjansk hned 5. května a intenzivní boje pokračovaly i 6. a 7. května, povstalcům se povedlo sestřelit další vrtulník a neúspěšně se 6. a 7. května pokusili o průlom. Ukrajinci odhadují počet obránců města na 800 a prý na jejich straně bojují i občané Ruska a Čečenci. V bojích do této doby přišlo o život podle odhadů kolem 30 lidí.

Lidový gubernátor Denis Pušilin v Doněcku v Den vítězství 9. května 2014

6. května začaly boje také v Mariupoli, kde útočníci ruskými médii označení jako příslušníci Pravého sektoru napadli stanoviště vybudovaná vzbouřenci. Později se boje dostaly i do města a ukrajinským silám se podařilo převzít od povstalců místní radnici, ale později téhož dne ji vzbouřenci obsadili nazpátek. V celé oblasti se 7. května situace zlepšila, ale boje se znovu rozhořely 9. května, přesně na ruský den vítězství. Nejsilnější střety se odehrály v Mariupoli, kde se bojovalo o budovy vnitra a policie. Při bojích padlo kolem 20 až 40 lidí a obě strany se obvinily ze zahájení bojů, ukrajinská armáda přitom nasadila obrněné vozy. V Doněcku byly 9. května povstalci úspěšně přepadeny další objekty a menší potyčky se odehrály i u Slovjansku. K dalšímu vyostření situace došlo 11. května, což byl den na který bylo naplánované referendum o nezávislosti. Ráno začaly ostré střety u Slovjansku a také u přilehlé vesnice Andrijivka, která prý byla přepadena příslušníky Pravého sektoru.

Lidé v Doněcku stojí 11. května 2014 ve frontě, aby mohli hlasovat v referendu o statusu Doněcké oblasti

Armáda se snažila referendum zastavit i na ostatních místech a v Krasnoarmijsku bylo referendum ukončeno střelbou do davu. Podle výsledků zveřejněných povstalci hlasovalo pro vytvoření nezávislého státu 89,07 % lidí při volební účasti 74,87 %. Toto referendum nebylo uznáno žádným státem světového společenství. Po referendu oznámila Doněcká lidová republika, že vybuduje vlastní armádu a její zástupci vyhlásili „protiteroristickou operaci“ s cílem vyhnat ukrajinskou armádu z oblasti. Po referendu vypukl v celé oblasti ještě větší chaos a zřejmě došlo mezi rebely k rozkolu – podle nejasných zpráv převzal moc ve Slovjansku Igor Girkin (známý také jako Igor Strelkov), který zřejmě zastává nezávislou republiku, zatímco vůdce v Doněcku Denis Pušilin požádal Rusko o připojení Doněcké republiky k Ruské federaci. Hned 12. května po vyhlášení protiteroristické operace zesílil tlak na ukrajinské jednotky u Slovjanska, kde povstalci použili i minomety. Podle nových odhadů bylo ve Slovjansku 1 500 povstalců, což je mnohem více než původně odhadovaných 800. Den nato se povstalcům povedlo úspěšně přepadnout armádní kolonu u Kramatorska, kde při boji zemřelo až osm lidí, z nichž prý jen jeden na straně povstalců. Tato skupina byla zničena 15. května speciální jednotkou ukrajinské armády. Ve Slovjansku probíhaly tvrdé boje o televizní vysílač a 15. května se ukrajinské armádě podařilo definitivně dostat vysílač pod kontrolu. Tou dobou se také začínaly objevovat zprávy o kozácích operujících v oblasti. V Mariupoli došlo 16. května k dalším střetům i přes to, že se do řešení situce zapojil místní oligarcha Achmetov. Ten samý den vyšla zpráva OSN, podle které má Ukrajinská krize již 250 obětí, ale samozvaný starosta Vjačeslav Ponomarjov ten den prohlásil, že se povstalcům povedlo zabít, zranit či zajmout již 650 ukrajinských bojovníků (do toho započítal i ztráty Pravého sektoru a údajných zahraničních žoldáků). Boje pokračovaly v Kramatorsku, kde povstalci 17. května opět napadli místní letiště a také ve Slovjansku, kde byly ukrajinskou armádou nasazeny poprvé houfnice a minomety. Boje byly nadále situované mimo a na okrajích města a podle vyjádření slovjanského starosty z 18. května se obráncům podařilo zabít 7 útočníků a sami nikoho neztratili. 19. května byl z minometů ostřelován televizní vysílač ve Slovjansku.

Oligarcha Rinat Achmetov se 20. dubna rozhodl podpořit jednotu Ukrajiny několika akcemi s různými výsledky, ale povstalci se rozhodli, že mu za to a za neplacení daní lidové republice zabaví majetek. Tvrdé boje pokračovaly 21. května ve Slovjansku, kde armáda ostřelovala celé město i obytné čtvrti. Pokračoval také rozkol mezi povstalci, kdy starosta Slovjansku vyhrožoval, že pošle do Doněcku armádu. Podle ukrajinských zdrojů si povstalci ze Slovjansku začali připravovat únikovou cestu do Ruska. Starosta Slovjansku také vyzval k evakuaci dětí z města. Ten samý den vyhlásil prezident Ukrajiny finální útok na separatisty. Ostřelování a boje o Slovjansk pokračovaly i další dny a 23. května vyzvali povstalci civilní obyvatele, aby raději opustili město. Během 22. května došlo k přepadení ukrajinských vojáků u města Volnovacha, při kterém padlo 13 až 18 ukrajinských vojáků. Separatisté obvinili z útoku Pravý sektor a tvrdili, že zabití odmítali zasahovat proti povstalcům, také uvedli, že příslušníci pravého sektoru měli při zásahu podle svědků podporu ukrajinských vrtulníků. U vsi Karlivka došlo 23. května ke střetu mezi příslušníky Pravého sektoru a povstalci, později byli povstalci obviněni ze zabití 6 zajatců z tohoto střetu. Také situace v Mariupoli se zhoršila a 24. května byl vydán zákaz nočního vycházení.

Mapa Doněcké oblasti podle volební účasti na prezidentských volbách 25. května 2014. Šedě jsou vyznačené oblasti, ve kterých nebylo možné ani na jednom místě odevzdat hlas.

S přípravami na prezidentské volby, které se měly uskutečnit 25. května a které povstalci odmítali, se množily útoky na volební místnosti. Podle odhadů 24. května fungovalo v Doněcké oblasti 13 z 22 volebních okrsků, ale 25. května bylo v Luhanské oblasti a Doněcké oblasti možné hlasovat jen na 735 místech z celkového počtu 3 900. V Doněcku se 25. května konala demonstrace proti volbám, která vyústila v napadení sídla oligarchy Achmetova. 26. května byla přepadena letiště v Doněcku a poblíž Slovjansku. Zatímco u Slovjansku byly útočníci rychle odraženi o Doněcké letiště se strhl několikadenní boj. Ukrajinci nasadili letectvo a 27. května se jim povedlo získat letiště nazpět, podle různých zpráv utrpěli povstalci těžké ztráty mezi 35 – 50 mrtvými, což je podle nich následkem toho, že Ukrajinci zasáhli vůz převážející zraněné. V Doněcku byl 27. května vyhlášen zákaz nočního vycházení a 28. května se boje přesunuly do centra Doněcku. Podle Ukrajinců byli mezi mrtvími na letišti i lidé z Čečenska, Ingušska, Dagestánu a Abcházie. Na Slovjansk a Kramatorsk 29. května opět tvrdě zaútočila armáda s použitím artilerie i letectva, bojovalo se ve městě i v obytných čtvrtích a při bojích se povstalcům povedlo sestřelit vrtulník, ve kterém letělo 14 vojáků a generál ukrajinské armády; pád přežil jen jeden voják. Bojovalo se také o přilehlé obce Andrijivka a Červonyj Moločar, kde se prý povstalcům povedlo sestřelit další vrtulník. Z Doněcka bylo hlášeno rabování, místní situace připomínala anarchii. Ze Slovjansku přicházely zprávy o stále větších civilních obětech, město bylo intenzivně ostřelováno z minometů, děl a vrtulníků, podle Ukrajinců se povstalci snažili z města uniknout, ale pokusy o průlom 29. května a 2. června byly zastaveny. 2. června opět začaly boje o kramatorské letiště a také na předměstích Kramatorsku.

Luhanská oblast

1. května 2014 ovládli povstalci v Luhanské oblasti město Stachanov, 5. května Roveňky a Slovjanoserbsk, 7. května Sjeverodoneck a 8. května Starobilsk. Dne 3. května vyhlásil místní vůdce proruských aktivistů Valerij Bolotov, titulující se jako „lidový gubernátor“, v souvislosti s ukrajinskou „protiteroristickou“ operací v Doněcké oblasti všeobecnou mobilizaci Luhanské oblasti, zákaz nočního vycházení a postavení ukrajinské strany Pravý sektor a spolků fotbalových fanoušků mimo zákon. Za svůj první cíl prohlásil Kyjev. Policie 6. května oznámila, že nemá situaci v oblasti pod kontrolou. První ozbrojený střet se odehrál 8. května, když povstalci napadli jeden z hraničních přejezdů a během dne byli odraženi. Situace se podobně jako v Doněcké oblasti vyostřila během referenda 11. května. Podle povstalců na mnohých místech ukrajinská armáda zastrašovala voliče a v Novoajdaru prý došlo i k ozbrojeným střetům mezi armádou a povstalci. Podle výsledků zveřejněných povstalci hlasovalo 96 % pro vytvoření samostatného státu, a to při volební účasti kolem 80 %. Toto referendum neuznal žádný stát mezinárodního společenství. Situace v Luhanské oblasti byla stále nesrovnatelně klidnější než v Doněcké oblasti, navíc mezi povstalci nedošlo k rozkolu jako tomu bylo v Doněcku. O připojení k Rusku nakonec Luhanská lidová republika nepožádala. Na hraničním přechodu Dobžanskij u hranic s Ruskem byl 17. května zadržen povstalecký velitel Valerij Bolotov. Hraniční přechod ale byl napaden povstalci a těm se po dvou hodinách bojů podařilo Bolotova vysvobodit. Luhanská lidová republika si 19. května zvolila nové vedení – prezidentem se stal Valerij Bolotov a premiérem Vasilij Nikitin. Podobně jako v Doněcké oblasti, ani v Luhanské povstalci nehodlali připustit uskutečnění prezidentských voleb, které se měly konat 25. května. Podle zpráv ústřední volební komise se do 21. května podařilo rozeslat pouze třetinu volebních lístků. Situace se vyostřila 22. května, kdy proběhly boje o město Lysyčansk a zároveň povstalci napadli několik hraničních přechodů; největší boje probíhaly prý u Stanično-Luhanska. Kromě toho byla toho dne vyhlášena v Luhanské lidové republice všeobecná mobilizace. Tvrdé boje přetrvaly i další den a armáda hlásila údajné zabití 20 povstalců při útoku na konvoj mezi obcemi Rubižne a Druželjubivka. Povstalci znovu napadli hraniční přechod Stanično-Luhansk. Kromě toho se začaly šířit útoky na volební komise. Podle mluvčího Luhanské lidové republiky Ostapa Čornyje zaznamenali povstalci několik incidentů, při nichž Pravý sektor útočil na ukrajinskou armádu. Ve vesnici Pryvillja měli prý příslušníci ukrajinské armády složit zbraně a přidat se k povstalcům, ale následně byli prý napadeni příslušníky Pravého sektoru, kteří prý postříleli kolem 30 vojáků, navíc v boji padlo ještě 7 povstalců; o ztrátách Pravého sektoru se povstalci nezmiňují. Další incident se prý odehrál v Lysyčansku, kde měli příslušníci Pravého sektoru pobít zraněné ukrajinské vojáky v místní nemocnici. Den před prezidentskými volbami fungovaly v Luhanské oblasti 4 volební okrsky z 12, ale 25. května se volby uskutečnily pouze ve dvou okrscích. V den voleb proběhlo několik incidentů, při jednom z nich byla postřílena volební komise ve městě Novoajdar, protože odmítla otevřít volební místnost, ze střelby se obvinily obě strany navzájem. 27. května se opět bojovalo u hranic, když se skupina nákladních aut, dodávek a mikrobusů pokoušela projet hranici z Ruska; podařilo se to pouze části. O dva dny později, tedy 29. května, vypukly intenzivní boje napříč celou oblastí. Nejtvrdší boje se vedly v Luhansku a znovu byl napaden hraniční přechod Stanično-Luhansk. Další hraniční post, obec Djakove, byla povstalci napadena 31. května.

Vznik Nového Ruska

Podrobnější informace naleznete v článku Nové Rusko (republika).

Dne 24. května podepsali zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky dohodu o spojení a vytvoření státního útvaru „Nové Rusko“.

Červen 2014

Doněcká oblast

Zničená budova na předměstí Doněcku

Armáda zahájila 3. června novou, v pořadí již čtvrtou ofenzivu na Slovjansk a přilehlá města, poprvé zde byly údajně nasazeny tanky, armáda útočila také na povstalce u Doněcku. Ještě téhož dne ukrajinská armáda hlásila obrovské úspěchy, kdy se prý povedlo zlomit odpor v Krasnym Lymanu a ve vesnici Semenivka a také se prý povedlo zabít 500 povstalců a 1 500 jich zranit (přitom Ukrajinci odhadovali počet povstalců ve Slovjansku pouze na 1 500), ale tyto informace nebyly nikým potvrzeny a jiné zdroje mluví o 10 mrtvých a 12 zraněných. Sama armáda hlásila pouze 3 mrtvé a 50 zraněných na své straně. Příští den pokračovaly boje o Slovjansk. Kromě toho, přestože bylo den předtím oznámeno dobytí těchto měst, byly 4. června hlášeny nálety na Semenivku a prezident Ukrajiny informoval o pokračujících bojích v Krasnym Lymanu. 5. června napadli povstalci hraniční přechod Marynivka, ale po přivolání posil se je 6. června podařilo odrazit. Ukrajina zareagovala uzavřením všech hraničních přechodů s Ruskem. Během pokračujících bojů ve Slovjansku bylo 6. června sestřeno letadlo ukrajinské armády. Povstalci toho dne ovládli město Torez a ohlásili, že na straně ukrajinské armády bojují žoldáci z cizích zemí, především občané Polska a Česka.

Při své inauguraci 8. června 2014 prohlásil nový prezident Ukrajiny Petro Porošenko, že v nadcházejícím týdnu (9. června – 15. června) zastaví boje na východě Ukrajiny. I přes toto prohlášení ostřelování Slovjansku pokračovalo, boje se vrátily i do Mariupole a opět se bojovalo i o kramatorské letiště. Lidé hromadně utíkali ze Slovjansku, který byl z velké části zničen, v přilehlé vesnici Semenivce prý 9. června už nestál jediný dům. Podle zpráv ze dne 11. června opustila Slovjansk už třetina jeho obyvatel a další utíkali, ale ukrajinská armáda pouštěla z města jenom ženy a děti. Podle ukrajinských zdrojů 12. června přijely z Ruska 3 tanky T-72 a s nimi i kolona dalších vozidel, která byla částečně zničena. Rusko se ohradilo s tím, že tanky nejsou z Ruska, ale že je povstalci ukořistili od Ukrajinců. Tanky byly nasazeny u Horlivky a armáda prý dva z nich během 13. června zničila. 13. června též armáda zahájila operaci v Mariupoli a město bylo po bojích obklíčeno a později téhož dne i dobyto. U Horlivky byl 14. června sestřelen armádní bombardér Su-24. Povstalcům se 16. června povedlo obsadit centrální banku v Doněcku. Téhož dne prezident Porošenko oznámil, že povstalcům navrhne příměří a den nato bylo příměří mezi oběma stranami dohodnuto. Během příměří si strany vyměnily ostatky padlých. Porošenko 18. června nabídnul povstalcům možnost odejít do Ruska, ale to zůstalo bez odezvy. Ten samý den povstalci obvinili armádu z porušení příměří a den nato se rozhořela bitva u obce Krasnyj Lyman. 20. června prohlásil ukrajinský ministr obrany, že armádě se podařilo odříznout povstalce od ruských hranic a toho samého dne vyhlásil prezident Porošenko jednostranné příměří. Obě strany se hned dalšího dne obvinily z porušení příměří a opět byl ostřelován Slovjansk. 22. června se boje rozšířily do Kramatorsku a Artěmivsku, kde byly ostřelovány ukrajinské posádky a podle Ukrajinské pravdy se separatisté také „snažili o odpor“ u Jampolu a v Zakotném; kromě toho začaly i pozemní boje ve Slovjansku. 23. června se separatisté zavázali dodržovat příměří, ale, i přestože se situace uklidnila, se obě strany opakovaně obviňovaly z porušení příměří i v následujících dnech. 24. června byl u Slovjansku sestřelen ukrajinský vrtulník a na místě zemřelo 9 lidí, ale kromě menších incidentů přetrvalo příměří až do 26. června, kdy se opět v celé oblasti rozhořely boje. Přestože bylo 27. června příměří oboustranně prodlouženo, boje napříč celou oblastí pokračovaly. Nejproblematičtějíší situace byla ve Slovjansku, kde ukrajinská armáda hlásila útoky na své stanoviště a na vysílací věž, a v Kramatorsku, kde se bojovalo o místní letiště. Tyto boje pokračovaly až do konce června. 30. června nasadila podle separatistů ukrajinská armáda u Slovjansku chemické zbraně.

Luhanská oblast

2. června zasáhla bomba sídlo povstalců v Luhansku. Očití svědci prý viděli těsně před výbuchem prolétat nad městem ukrajinský bojový letoun SU-25, ale Ukrajinci tvrdili, že se jednalo o omyl povstaleckého dělostřelectva. Téhož dne se opět rozhořel boj u hranic, když bylo napadeno velitelství ukrajinských pohraničníků. Obráncům se podařilo odrazit několik povstaleckých útoků, přestože povstalci údajně útočili pomocí těžkých kulometů a minometů. Obránci odhadli počet útočníků na 500. Dalšího dne se útoky opakovaly, ale ukrajinští obránci se stále drželi. Boje pokračovaly přes noc a dalšího dne, tedy 4. června se i přes nasazení letectva pohraničníci stáhli a přenechali velitelství povstalcům. Téhož dne se rozhořel boj o kasárna v Luhansku, na které zaútočilo asi 500 povstalců s pomocí minometů. Ještě téhož dne byla kasárna povstalci obsazena, protože armádě prý došla munice a musela se stáhnout. Ukrajina se rozhodla 6. června uzavřít sedm hraničních přechodů v Luhanské oblasti. Téhož dne podniklo ukrajinské letectvo několik náletů a údajně se mu podařilo zničit dvě povstalecké základny. 10. června bylo napadeno letiště u Luhanska a téhož dne se objevily zprávy, že značnou část luhanské oblasti ovládají donští kozáci, kteří prý bojují spolu s povstalci, jejich počet je odhadován na 4 000. Celkem měli 10. června ovládat devět měst, a to Severodoněck, Lysyčansk, Stachanov, Brjanka, Alčevsk, Krasnyj Luč, Antracyt, Sverdlovsk a Perevalsk. Dalšího dne se opakovaly boje o luhanské letiště, které bylo obklíčeno a ostřelováno z minometů a granátometů. Zprávy o nejednotě povstalců se objevily opět 12. června, když byla v Lysyčansku vyhlášena Lysyčanská lidová republika (dva dny předtím přišla zpráva, že Lysyčansk je pod kontrolou donských kozáků). Téhož dne přišly zprávy o tom, že hranici z Ruska měla v okresu Ďjakovo překročit ozbrojená kolona, ve které měly mimo jiné jet také tři tanky (později nasazené v Doněcké oblasti). Rusko popřelo, že by z jeho území měla přijet ozbrojená kolona a tvrdilo, že tanky povstalci ukořistili od Ukrajinců. Ruská agentura RIA Novosti v souvislosti s tím vydala zprávu, podle níž disponují povstalci severně od Luhanska až 40 tanky, které ukořistili Ukrajincům.

U Luhanska byl 13. června sestřelen letoun Iljušin Il-76 s vojáky a výzbrojí na palubě. Přitom zahynulo 40 parašutistů a 9 členů posádky.

Červenec 2014

Prvního července bylo příměří ukončeno a ukrajinská armáda zaútočila pomocí letectva, dělostřelectva i tanků ve Slovjansku, Kramatorsku, Doněcku a na dalších místech napříč celou oblastí. Toho samého dne byl na východní Ukrajině vyhlášen výjimečný stav. Povstalci napadli 2. července hraniční přechod Novoazovsk. Po třech dnech od zahájení útoku oznámila armáda první úspěch, když se jí podařilo obsadit obec Mykolajivku. Příštího dne, 5. července, po dlouhých nočních bojích, kdy se separatisté snažili prolomit blokádu, ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a později se přeskupit v Doněcku. Po vítězství ve Slovjansku se armádě podařilo dobýt také Kramatorsk a město Konsťantynivka. Přes rychlý postup se situace na východě nezlepšovala a Ukrajina uzavřela 8. července nad oblastí vzdušný prostor, ale pouze do výšky 7 900 metrů nad mořem. I přes to, že podle různých zpráv se do Doněcku stáhlo až 3 000 povstalců (počet obránců Slovjansku se odhadoval na 1 500) vyzbrojených i těžkou technikou, ukrajinský ministr obrany 8. července prohlásil, že v Doněcku se nebudou opakovat tvrdé boje jaké probíhaly u Slovjansku, Kramatorsku a Luhansku a že při útoku nebude nasazeno ani dělostřelectvo ani letectvo. Obdobné ujištění, totiž že armáda nezaútočí na město Doněck, dal ještě 10. července 2014 v rozhovoru s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung ministr zahraničí Pavlo Klimkin. Tvrzení ministra obrany vypadalo ještě reálněji poté, co velitel povstalců Igor Girkin prohlásil 9. července, že město není připravené se bránit a že v případě brzkého ukrajinského útoku by mohli separatisté utržit těžké ztráty. Už 10. července ovšem dorazila k Doněcku 1,5 kilometru dlouhá kolona tanků, obrněných transportérů a nákladních aut, ale zastavila se na okraji města, kde poté začaly tvrdé boje. Ukrajinská armáda pokračovala také v bojích o obce kolem Doněcka a snažila se město obklíčit. Tvrdé boje probíhaly také u města Horlivka, které bylo po pádu Slovjansku nejsevernější baštou Doněckých povstalců. I přes mezinárodní nátlak Kyjev odmítl jednání o dalším příměří. Povstalci údajně nasadili 11. července raketomety GRAD, které jim mělo dodat Rusko. O den později ukrajinská armáda zničila značné množství vybavení a zabila značné množství povstalců pomocí masivních leteckých útoků. Podle různých zpráv proběhly během těchto dnů dosud nejkrvavější boje. Ukrajinská armáda ohlásila 14. července osvobození dalších měst. Téhož dne bylo sestřeleno ukrajinské transportní letadlo An-26 s osmi lidmi na palubě a neznámé letadlo údajně bombardovalo Ukrajinci nedávno dobyté město Snižne. Z obou událostí obvinili Ukrajinci Rusko, které v obou případech vinu popřelo. U druhého případu povstalci tvrdili, že letadlo odpovědné za bombardování (prý SU-25) sestřelili a že patřilo k ukrajinské armádě. Povstalci zahájili 16. července spolu s povstalci z Luhanské oblasti rozsáhlou ofenzívu, kdy byl napaden hraniční přechod Marynivka (ležící v Doněcké oblasti) spolu s okolními vesnicemi a měla tak být odříznuta část ukrajinské armády podél hranice s Ruskem v Luhanské oblasti. Marynivku se povstalcům ještě téhož dne podařilo dobýt.

Podrobnější informace naleznete v článku Let Malaysia Airlines 17.

17. července bylo nad Doněckou oblastí sestřeleno letadlo společnosti Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě, z nichž nikdo nepřežil. Zřítilo se u města Šachtarsk nedaleko Doněcku na území ovládaném povstalci. Obě strany se navzájem obvinily ze sestřelu. Během tvrdých bojů u hranic s Ruskem Ukrajina 18. a 19. července obvinila Rusko, že dělostřelecky útočí na pozice ukrajinské armády. Vyšetřování pádu letadla provázely značné problémy, protože se místo dopadu nacházelo u oblastí bojů. Po silném mezinárodním tlaku vyhlásily obě strany v místě dopadu 21. července příměří. Během toho pokračovaly boje u Doněcku; podle povstalců si tu boje vyžádaly desítky mrtvých a armáda do 21. července zajistila oblasti severně od Horlivky a okolí doněckého letiště. Při bojích 22. července u města Marynivka padlo 13 ukrajinských vojáků, téhož dne se ale povedlo probít z obklíčení Mykolajivky 79. výsadkové brigádě ukrajinské armády. U Doněcku se povstalci pokoušeli o protiútok a boje se opět přesunuly na místní letiště, kromě toho se obě strany ostřelovaly z minometů a raketometů a ve městě přestala téct voda a proudit elektřina. Poblíž Doněcku sestřelili povstalci 23. července letoun SU-25. Podle ukrajinských zpráv byly sestřeleny dva letouny SU-25, ovšem u Saur-mohyly (u hranic s Ruskem) a sestřelit je měli Rusové, což Rusové popřeli. Následujícího dne se povstalci pokusili na mnoha místech o protiútok, bojovalo se u obcí Amvrosijivka, Illinka, Dubrivka a Marynivka. U poslední zmíněné obce bylo podle Igora Girkina zabito nebo zraněno 50 povstalců, ale ztráty armády byly prý „několikanásobně vyšší“. Během těchto protiútoků se povstalci přeskupovali a připravovali na obranu Horlivky a Doněcku. Útok na Horlivku přišel 27. července a město bylo tvrdě ostřelováno z raketometů. Při ostřelování přišlo o život až 30 civilistů.

Během následujících dnů byla sitauce v Doněcku klidnější, ale ukrajinská armáda zaútočila 29. července na města Snižne, Šachtarsk a Torez, z nichž poslední dvě se nacházejí v oblasti kolem dopadu letadla Malaysia Airlines, kde bylo předtím vyhlášeno příměří. Kromě toho se bojovalo i v místě, kam se letoun zřítil, a pokračovalo intenzivní ostřelování Horlivky, při kterém zemřelo dalších 17 civilistů. Další příměří v oblasti dopadu letadla bylo vyhlášeno 31. července. Hned po jeho vyhlášení Ukrajina obvinila separatisty z jeho porušení, když měli ostřelovat obec Pobědnoje, ta se ale vůbec nenachází v oblasti dopadu letadla. Téhož dne prohlásil náčelník ukrajinského generálního štábu Viktor Muženko, že boje proti separatistům skončí nejspíš do jednoho měsíce.

Srpen 2014

Příměří kolem místa dopadu sestřeleného letadla Malaysia Airlines bylo porušeno hned 1. srpna. Během noci proběhly u místa tvrdé boje, které si vyžádaly až 20 mrtvých Ukrajinců a podle separatistů bylo zničeno 30 obrněných vozidel. Téhož dne zahájila armáda operaci s cílem oddělit doněcké povstalce od luhanských a tím tak odtrhnout Doněck od zbytku povstalci ovládaného území. Tato ofenzíva také vedla skrz oblast příměří. Především šlo o oblasti severně od města Šachťarsk, ve kterém již několik dní probíhaly boje. Podle ukrajinských zdrojů se armádě hned druhého dne povedlo separatisty rozdělit. V dalších dnech se bojovalo hlavně na předměstích Doněcku a ukrajinská armáda se připravovala na ofenzívu. I přes předchozí vyjádření, že při dobytí Doněcku nebude nasazeno letectvo ani dělostřelectvo, byl Doněck zřejmě 3., 4. a 5. srpna ostřelován i bombardován a Ukrajina vyzvala obyvatele, aby oblast raději opustili. Během těchto dní ukrajinská armáda hlásila nové úspěchy v předměstích Doněcka a nejpozději 6. srpna se jí údajně podařilo vstoupit ze severu do města. Tvrdé boje probýhaly také v Luhansku a město bylo armádou obklíčeno. V dalších dnech byl Doněck ostřelován ještě silněji a byla zasažena i místní nemocnice, ale ukrajinské jednotky hlouběji do města nepostoupily. Na začátku srpna se také zhoršila situce v Luhanské oblasti u hranic s Ruskem, kde byly odříznuté ukrajinské jednotky. Povstalci se snažili tento kotel zlikvidovat. Odříznutým vojákům docházely zásoby a 4. srpna jich více než 400 uteklo na druhou stranu hranice do Ruska. Ale 8. srpna se 1 000 vojákům podařilo prorazit obklíčení u Saur-Mohyly. Dalšího dne byl kotel zlikvidován a ti, kdo v něm zůstali se vzdali, čímž se povstalcům povedlo opět ovládnout značnou část hranice s Ruskem. Ztráty nespecifikovala ani jedna strana, ale celkem se z obklíčení dostalo 1000 vojáků a dalších 400 přešlo hranici do Ruska, odkud se směli také vrátit do Ukrajiny. Povstalci ale odhadovali počet vojáků v kotli na 7 000. Pokračující boje v Doněcku si 9. srpna vyžádaly 13 mrtvých Ukrajinců, ale armádě se podle vyjádření povstalců povedlo dobýt město Krasnyj Luč a úplně obklíčit Doněck, avšak příští den se o město opět vedly boje. Povstalci také nabídli 9. srpna příměří, ale to Kyjev okamžitě odmítl.

11. srpna oznámil ukrajinský armádní mluvčí Andrij Lysenko, že armáda chystá finální úder na Doněck. V Doněcku pokračovalo ostřelování, při kterém byla zasažena místní věznice, ze které pak uteklo 106 vězňů. Příštího dne povstalci oznámili, že se pokusí prorazit obklíčení kolem Doněcka. Téhož dne se ukrajinské armádě podařilo obsadit Pervomajsk, Kamyševachu a Kalynove v Doněcké oblasti a Vuhlehirsk v Luhanské oblasti, při čemž mělo být zabito "asi třicet teroristů". V Luhanské oblasti se armádě 13. srpna podařilo obklíčit města Alčevsk a Stachanov, kromě toho probíhaly také tvrdé boje o luhanské letiště. Téhož dne přišla od povstalců zpráva o zranění jednoho z jejich hlavních vůdců Igora Girkina, ale později téhož dne ji samotní povstalci prohlásili za falešnou. Nicméně Igor Girkin hned druhého dne rezignoval na post ministra obrany. Dříve téhož dne rezignoval také "lidový gubernátor" Luhanské republiky Valerij Bolotov. 15. srpna přišla zpráva, že hranici z Ruska překročila kolona 23 obrněných vozidel, která měla být ještě téhož dne zčásti zničena ukrajinským dělostřelectvem. Téhož dne byly také zahájeny závěrečné ofenzívy na Luhansk a Doněck. Následujícího dne ale prý povstalci nasadili do bojů velké množství těžké techniky (mimo jiné 30 tanků a/nebo 120 obrněných transportérů) a ještě téhož dne povstalci údajně obnovili spojení mezi jimi drženými částmi oblastí Doněcké a Luhanské. Podle ruských zdrojů se téhož dne povstalcům podařilo na jihu Doněcké oblasti u hranic s Ruskem jižně od města Krasnyj Luč, okolo městečka Dmitrovka, obklíčit tři ukrajinské prapory a obsadit město Marynivka. Tvrdé boje a ostřelování pokračovaly i přes noc. Obec Chrjaščuvate, která leží jihovýchodně od Luhanska, měla být podle Ukrajiny povstaleckou dělostřeleckou palbou srovnána se zemí a naopak měla být podle povstalců armádou rozstřílena obec Makijivka ležící nedaleko Doněcka. Armáda ohlásila 17. srpna, že se jí podařilo obsadit Jasynuvata, což je město na přístupové cestě do Doněcka, a že vstoupila do Luhanska, kde se jí prý podařilo obsadit jednu čtvť. Téhož dne byl povstalci sestřelen ukrajinský bojový letoun MiG-29, což bylo potvrzeno Ukrajinci, a prý i dva letouny Su-25, což potvrzeno nebylo. Další dvě vesnice (Chrjaščuvate a Černuchino) byly ukrajinskými jednotkami obsazeny hned příští den, u Chrjaščuvate byla při dělostřelecké přestřelce zasažena kolona autobusů s uprchlíky z Luhanska. Armáda také ohlásila obklíčení Horlivky. Přestože podle zpráv vedení ukrajinské antiteroristické operace byl Luhansk již několik dní obklíčen, tak ředitel ukrajinského Centra pro vojensko-politická studia Dmytro Tymčuk 18. srpna prohlásil: „Rozvinul se postup v rajónu obydlených obcí Novosvitlivka–Chrjaščuvate s cílem odříznout Luhansk od zbylých oblastí kontrolovaných Luhanskou lidovou republikou.“. Na jihu u Saur-Mohyly povstalci podnikli protiútok, při bojích v Ilovajsku a Novosvitlivce dokázali povstalci údajně zničit 10 ukrajinských tanků.

19. srpna 2014 byl na Ukrajině zakázán příjem 14 ruských televizních stanic (mj. RT, doposud známá jako Russia Today, nebo Life News) v kabelových sítích. Podle poradce ukrajinského ministerstva vnitra Antona Heraščenka se jedná o obranu před propagandou ze strany Ruska. Ruská média označují ukrajinskou vládu vzniklou po únorovém převratu jako fašistickou. Podle Heraščenka nejsou ukrajinské stanice vpouštěny do ruských sítí. Již koncem března 2014 pozastavil kyjevský soud vysílání několika ruských státních a polostátních televizí na Ukrajině. Rusko vzápětí protestovalo proti porušení lidských práv a svobod.

Téhož dne se opět bojovalo o obce Chrjaščuvate a Novosvitlivka, které pár dní před tím obsadila armáda a tvrdé boje pokračovaly i v Luhansku, kde armáda oznámila boje o centrum města. Podle Ukrajiny dorazila 20. srpna do Luhanska kolona čítající více než 150 ozbrojených vozů a 1500 vojáků údajně pocházejících z Ruska, což Rusko odmítlo. Velmi tvrdé boje vypukly u města Ilovajsk, které leží jihozápadně od Doněcku, přestože Ukrajina oznámila 20. srpna, že město obsadila, ale později téhož dne přišly zprávy, že se zde stále bojuje; armáda ohlásila ztráty až 9 mužů a 22 bylo zraněných. Během těchto dní se bojovalo také o Doněck, Luhansk a na jihu o Saur-Mohylu. Boje v těchto místech pokračovaly i následující den a povstalcům se podařilo sestřelit ukrajinský letoun Su-24M.

Ukrajina 21. srpna také ohlásila, že nadále nebude pokračovat v cílených útocích, ale že podnikne plošnou ofenzívu; ještě téhož dne ohlásila údajné úspěchy této strategie, kdy měly být zničeny "tři tanky a dvě bojová vozidla uskupení teroristů". Ale hned dalšího dne se situace změnila, ráno byl sestřelen ukrajinský vrtulník u vesnice Heorhijivka v Luhanské oblasti a hlavně se opět rozhořely boje o Ilovajsk. Povstalci obklíčili ukrajinské jednotky, které bojovaly o město, a ostřelovali je z minometů a granátometů. Ukrajinci utrpěli těžké ztráty a podle Semenčenka ve městě už nebylo ani 300 ukrajinských vojáků. Kromě toho téhož dne oznámil litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius, že litevský honorární konzul v Luhansku Mykola Zelenec "byl unesen a brutálně zabit teroristy" z řad proruských separatistů.

Situace na východní Ukrajině 25.srpna:

     Oblasti kontrolované povstalci

     Sporné oblasti, které podle povstalců drží oni a podle Ukrajinců zase oni

     Oblasti kontrolované Ukrajinci

Příštího dne, tedy 23. srpna, boje pokračovaly, ale podle povstalců již ne přímo ve městě, ale v jeho okolí. Podle povstalců zde 23. srpna bojovalo 1500 povstalců proti 4000 Ukrajincům. Kromě dalších bojů v okolí Doněcka a Luhanska bylo toho dne povstalci napadeno město Novoazovsk a přilehlá vesnice Sedovo, které leží na jihu u Černého moře východně od Mariupole, tedy v oblasti, která měla být od povstalců vyčištěna již počátkem června.

Mapa oblasti 25. srpna bíle jsou vyznačeny oblasti kudy vedla povstalecká či ruská ofenzíva a zároveň tedy oblasti, které měli údajně kontrolovat povstalci.

24. srpna, na ukrajinský Den nezávislosti, vyhlásili povstalci další protiofenzívu a údajně se jim podařilo obklíčit jižně od Ilovajsku až 7 000 ukrajinských vojáků. Podle ruských zdrojů ovládali povstalci oblast kolem ruské hranice, odkud pak měli zaútočit a spojit se s povstaleckám územím jižně od Doněcka, čímž měl vzniknout velký kotel kolem ukrajinských vojáků bojujících v Ilovajsku a u Saur-Mohyly. Ukrajinci tyto zprávy nepotvrdili, ale v místech, kudy měla vést ofenzíva povstalců, prý ten samý den zaútočily ruské jednotky. Navíc během dvou předešlých dnů pravděpodobně bylo zabito více než 150 ukrajinských vojáků, bylo zničeno 17 tanků a 10 raketometů. Ukrajinské vedení na to regovalo prohlášením, že během dvou předešlých dnů Ukrajinci zabili či zranili 500 povstalců, ale své ztráty ani jedna strana nespecifikovala.

Téhož dne, tedy 24. srpna, byl dělostřeleckou palbou ukrajinské armády dvakrát zasažen a těžce poškozen fotbalový stadion Donbas Arena v Doněcku, kde hraje klub FK Šachtar Doněck. Stadion doposud patřil k nejmodernějším v Evropě. Jeho vlastníkem je oligarcha Rinat Achmetov. Podle ruských zpráv ovládali povstalci oblast kolem rusko-ukrajinské hranice, kudy se jim 24. srpna podařilo zaútočit na téměř 100 kilometrů jižně vzdálený přímořský Novoazovsk, kde Ukrajina neměla silnou posádku, ale boje přesto probíhaly několik dní. Ukrajinské zprávy útok nezmiňovaly, až 25. srpna se objevila zpráva, že ukrajinské jednotky u Novoazovska jsou napadeny ozbrojenou kolonou z Ruska.

Povstalecká ofenzíva z 24. srpna

Domobrana zahájila 24. srpna 2014 protiofenzívu, doposud hlásí úspěchy.

Branné síly během tří dnů osvobodily celé území Doněcké a Luhanské republiky až k hranici s Ruskem a k Azovskému moři a nyní je plně kontrolují.

Vojska domobrany jsou jen pár kilometrů od města a přístavu Mariupol, což je strategické místo pro zásobování civilního obyvatelstva a obnovení provozu ve městech Nového Ruska.

Několik vojenských uskupení ukrajinské armády se dostalo do obklíčení, je to asi 10 000 mužů.

Pokusy o příměří a diplomatické aktivity

Dne 23. června 2014 ohlásil nový ukrajinský prezident Porošenko jednostranně příměří, které se však projevilo pouze jako omezení bojů na obou stranách. V pátek 27. června prodloužil Porošenko toto příměří do pondělí 30. června. Poté se ocitl pod tlakem radikálních kruhů, aby vyhlásil pro východ Ukrajiny válečné právo a příměří odvolal. V neděli 29. června 2014 vydali německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande společné prohlášení, kterým vyzvali jak Ukrajinu, tak Rusko k většímu úsilí o omezení válečného konfliktu a k prodloužení příměří. V průběhu dne 30. června vznikla po čtyřstranných telefonických rozhovorech jmenovaných státníků a ruského prezidenta Vladimira Putina domněnka, že by déledobé prodloužení klidu zbraní mohlo být reálné. Tato naděje se však nesplnila, ačkoliv bylo prodloužení příměří již téměř dojednáno (i bilaterálně mezi Ukrajinou a Ruskem). Téhož dne po 21. hodině oznámila Porošenkova kancelář, že ukrajinský prezident rozhodl pokračovat v "protiteroristických" operacích. Tisková agentura Associated Press citovala Porošenkova slova: "My zaútočíme a osvobodíme svou zemi."

Podle odhadů Organizace spojených národů (OSN) bylo v občanské válce na východní Ukrajině od poloviny dubna 2014 do 20. června 2014 zabito celkově 423 lidí, a to vojáků či ozbrojenců na obou stranách a civilistů.

Od 20. června ovšem boje v zásadě neustaly, takže jsou další značné ztráty na životech a na zničených objektech. Ve středu 2. července 2014 se v Berlíně sešli ministři zahraničních věcí Ukrajiny (Pavlo Klimkin), Ruska (Sergej Lavrov), Německa (Frank-Walter Steinmeier) a Francie (Laurent Fabius) a hovořili o postupném zastavení bojů za určitých podmínek. Jedním z bodů jednání je návrh Ruska, který byl ovšem předložen již v pondělí 30. června. Moskva je ochotná svolit k tomu, aby ukrajinští zástupci společně s Rusy dohlíželi nad spornými hraničními přechody na ruském území, aby se zabránilo dalšímu přílivu bojovníků a zbraní. Definitivní dohoda o příměří však stále nebyla uzavřena. Ministři se pouze předběžně dohodli na své další schůzce v sobotu 5. července 2014.

Od počátku nové ofenzívy a po výměně ministra obrany a náčelníka generálního štábu hlásila ukrajinská armáda velké úspěchy včetně zlepšení své kontroly nad ukrajinsko-ruskou hranicí. Zároveň zahájilo Rusko velké manévry válečných lodí a jiných útvarů v oblasti Černého moře. Postupně byly vyvinuty značné diplomatické aktivity. Konaly se telefonické rozhovory nejvyšších představitelů včetně prezidenta USA Baracka Obamy a viceprezidenta Joe Bidena. Novým prvkem byl návrh, aby se sešli zástupci Ukrajiny a Ruska v sobotu 5. července na zatím neurčeném místě na východě Ukrajiny a vyjednávali o novém příměří v rámci tzv. kontaktní skupiny za účasti separatistů a se záštitou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) pod vedením Švýcarky Heidi Tagliavini. K tomuto setkání však nedošlo. Města Slavjansk a Kramatorsk jsou nyní pod kontrolou ukrajinské armády a válka pokračuje.

Ministr zahraničních věcí Klimkin vedl 10. července 2014 rozhovor s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). V něm přislíbil, že ukrajinská armáda nenapadne při své nové ofenzívě proti povstalcům samotné město Doněck. „Jsme připraveni hovořit se separatisty, ale nemůžeme je pro to získat.” Vláda je ochotná zavést „decentralizaci” země a přiznat ruštině zvláštní postavení ve městech a obcích. „Kdyby však byly obě řeči uznány jako úřední v celém státě, bude mít ukrajinština sotva šanci“, uvedl Klimkin.

V neděli 17. srpna 2014 se v Berlíně již potřetí sešli ministři zahraničních věcí Pavlo Klimkin (Ukrajina), Sergej Lavrov (Rusko), Laurent Fabius (Francie) a Frank-Walter Steinmeier (Německo), aby jednali o možném řešení ukrajinské krize. Těsně před setkáním požádal ministr Klimkin Evropskou unii a NATO o vojenskou pomoc pro Ukrajinu. Pětihodinové rozhovory ministrů bez přítomnosti jiných osob však nepřinesly hmatatelné výsledky. Ministr Klimkin pouze prohlásil: „Abychom dosáhli pokroku, budeme se asi muset setkat ještě mnohokrát na dobu pěti hodin.“ Od neděle 17. srpna ovšem pokračují boje na východě Ukrajiny s velkou intenzitou.

Pokračují také diplomatické aktivity s úmyslem, tento konflikt nějakým způsobem omezit, zmrazit nebo dokonce zastavit. Nejprve navštívil 15. srpna 2014 finský prezident Sauli Niinistö ruského prezidenta Putina v Soči. Byla to první oficiální návštěva nejvyššího představitele členské země Evropské unie v Rusku od vypuknutí ukrajinské krize. Niinistö poté řekl v rozhovoru s německým deníkem FAZ, že jeho cesta do Soči se uskutečnila proto, že „mnozí lidé ve Finsku a mimo Finsko ji považovali za potřebnou“. Poté byla na sobotu 23. srpna ohlášena návštěva německé kancléřky Angely Merkelové v Kyjevě a její rozhovory s prezidentem Porošenkem, premiérem Arsenijem Jaceňukem a několika starosty ukrajinských měst. Podle názoru francouzského konzervativního deníku Le Figaro připomene Merkelová ukrajinským politikům, že EU nebude moci Ukrajině poskytnout vojenskou pomoc, o kterou Kyjev již několikrát žádal. Kancléřka při své návštěvě v Kyjevě naléhala na příměří na východě Ukrajiny a na politické řešení krize. Zároveň přislíbila „finančně těžce postižené“ Ukrajině úvěr ve výši 500 milionů eur na obnovu válkou zničené infrastruktury (hlavně elektráren a vodáren) a pomoc ve výši 25 milionů eur na stavbu ubytoven pro uprchlíky, ale neslíbila žádnou vojenskou pomoc jakéhokoliv druhu.

V úterý 23. srpna se sešli na summitu o ukrajinské krizi v běloruském Minsku prezidenti Porošenko a Vladimir Putin. Tato schůzka mezi čtyřma očima trvala bezmála dvě hodiny a prezidenti obou států mluvili převážně o potřebě rychlého ukončení bojů. Schůzka se konala v rámci setkání všech nejvyšších představitelů Euroazijské celní unie, jejímž členem Ukrajina doposud je.

Pozorovatelé jsou toho názoru, že tento válečný konflikt může být definitivně vyřešen pouze dohodou mezi USA, Evropskou unií a Ruskem. Nyní se projevilo, že již v červnu 2014 se na finském ostrově Boisto sešli vysoce postavení vyjednavači z Washingtonu a Moskvy. Tito diplomaté navrhují mírovou misi OSN a uzavření hranice mezi Ruskem a Ukrajinou, ale také stažení ukrajinských jednotek ze sporného území a amnestii pro separatisty. Zatím ale nejsou ani ukrajinská ani ruská vláda ochotny skutečně udělat požadované ústupky, neboť za stávající situace (ke konci srpna 2014) by to bylo vyloženo jako znamení slabosti.

Sestřelení malajsijského letadla

Podrobnější informace naleznete v článku Let Malaysia Airlines 17.

17. července 2014 byl při přeletu nad povstaleckým územím sestřelen civilní malajsijský letoun ve výšce 10 km. Sestřelení měli údajně na svědomí povstalci. Naproti tomu, povstalci obviňovali ze sestřelení ukrajinskou armádu. Čin vyvolal odsouzení mezinárodní komunity, která vyslovila požadavek na důkladné vyšetření události, avšak ozbrojenci z DLR prý bránili vyšetřovatelům z OBSE v přístupu na místo havárie.

Bojující strany

Proruští povstalci

• Lidová domobrana Donbasu (rusky Народное ополчение Донбасса) - působí jako armáda Doněcké lidové republiky.
• Armáda jihozápadu (rusky Армия Юго-Востока) - působí v Luhanské lidové republice. Mají do ní být zapojeni i bývalí členové jednotek Berkut.
• Ruská pravoslavná armáda (rusky Русская православная армия) - byla založena v květnu 2014. V červnu měla mít 4000 členů. Její ústředí se nacházelo v ústředí služby bezpečnosti Ukrajiny v Doněcku. Podle ukrajinského ministerstva obrany byla v konfliktu batalionem Vostok, který ji obvinil z rabování a vyhýbání se boji.
• Batalion Vostok - vytvořen v květnu 2014, vede ho Alexander Chodakovskij. Slouží v něm mnoho členů původního ruského Batalionu Vostok, který byl vytvořen ruskou Rozvědkou GRU a který se zapojil do válek v Čečensku a v Gruzii. Někteří jeho členové měli dostávat plat 100 dolarů měsíčně, ačkoli tvrdili, že jsou jen dobrovolníci.
• Ruští kozáci
• Čečenští ozbrojenci - objevily se zprávy, že po boku povstalců bojují i Kadyrovci, čečenští ozbrojenci věrní Ramzanu Kadyrovovi, věrnému spojenci Putina.
• Po boku povstalců bojují i jiné národnosti Kavkazu, především Osetinci a Abchazové, kteří jsou prorusky zaměření.
• Ruští občané - část povstalců jsou ruští občané, včetně bývalého velitele Igora Girkina (Strelkova), který byl v srpnu 2014 odvolán, spekulovalo se o tom, že se stal Moskvě nepohodlným. Podle ukrajinského vojenského analytika Dmytra Tymčuka na straně povstalců v Donbasu bojuje nanejvýš 40 až 45 procent Ukrajinců a jejich počet klesá.
• Ostatní - na Ukrajině bojují za povstalce také dobrovolníci z dalších evropských zemí především jsou údajně i Češi, Poláci, Bulhaři, Bělorusové, Lotyši nebo Srbové. Většinou se ale jedná o malé skupiny.

Ukrajina

• Ozbrojené síly Ukrajiny - vedou hlavní část vojenských operací proti povstalcům
• Ukrajinská národní garda - znovuzaložena 13. března 2013, tvoří rezervní síly ozbrojených sil Ukrajiny
• Ministerstvo vnitra Ukrajiny - policejní jednotky vedené ministrem vnitra Arsenem Avakovem. Spadají pod něj dobrovolnické prapory.
  • prapor Azov
  • prapor Ajdar
  • prapor Dnipro
  • prapor Donbas
  • prapor Charkov
  • milice Oleha Ljaška
• Pravý sektor - polovojenská organizace, její členové jsou většinou součástí výše zmíněných dobrovolnických praporů

Rusko

Ukrajina, Polsko a Spojené státy už několikrát varovaly, že Rusko separatistům na Ukrajině dodává zbraně i vojáky. Rusko ale vytrvale svou účast v bojích na Ukrajině odmítá a tvrdí, že není stranou konfliktu. Existují o tom ale pochyby i proto, že také na Krymu, jejž následně Rusko anektovalo, dlouho popíralo svou vojenskou přítomnost. Předložené důkazy o účasti Ruska na konfliktu jsou jen nepřímé.

Ruští občané bojující ve válce jsou otevřeně podporováni ruským státem. V ruských městech byl otevřeně prováděn nábor nových bojovníků s využitím vojenských komisariátů.

24. července, týden po sestřelení malajsijského letadla, údajně proruskými povstalci, vláda USA oznámila, že má důkazy o ostřelování ukrajinského území armádou Ruské federace zpoza hranic. Podle vyjádření mluvčího bylo "nezpochybnitelné", že ruská armáda útočila na ukrajinskou armádu. 28. července publikovala satelitní snímky ukazující těžké ostřelování ukrajinských pozic z ruského území. Od 30. července z těchto důvodů zahájila na hranicích Ukrajiny s Ruskem misi OBSE, která po týdnu vydala zprávu, že ke střelbě z Ruska nedocházelo, přestože Ukrajina Rusko několikrát ze střelby obvinila.

14. srpna překročil hranice nedaleko hraničního přechodu Izvaryne konvoj obrněných vozidel s ruskými poznávacími značkami. Ukrajina později oznámila, že většinu konvoje zlikvidovala pomocí dělostřelectva. Generální sekretář NATO Anders Fogh Rasmussen oznámil, že toto je "jasným důkazem pokračující ruské účasti na destabilizaci východní Ukrajiny." Naproti tomu mise OBSE na hranicích Ruska a Ukrajiny vydala 13. srpna a 19. srpna zprávy, ve kterých stálo, že nezaznamenala žádnou přeprau vojsk ani zbraní skrz hranici.

Ukrajinský ministr obrany Valerij Heletej 21. srpna prohlásil, že povstalci používali v Rusku vyrobené zbraně, které nikdy nebyly využívány ani zakoupeny ukrajinskou armádou. Zranění povstalci jsou většinou ošetřováni v Rusku s pomocí ruského ministerstva pro mimořádné situace. Jsou také vyslýcháni a registrováni FSB (ruskou kontrarozvědkou a vnitřní bezpečností).

18. srpna ministr obrany Sergej Šojgu udělil Suvorovovu medaili Pskovské výsadkářské divizi. Ruská média vyzdvihla skutečnost, že Sovorovova medaile je udělována pouze za účast v bojových operacích a informovala, že mnoho vojáků z této divize padlo na Ukrajině jen několik dní předtím, ale jejich pohřby byly drženy v tajnosti.

Podle zpráv NATO Rusko ostřeluje ukrajinské pozice přes hranici od poloviny srpna a od 22. srpna ruské dělostřelectvo a pěchota operují uvnitř ukrajinského území. 25. srpna byla spatřena kolona ruských tanků a vojenských vozidel na jihovýchodě Ukrajiny u města Novoazovsk, která jela směrem na přístav Mariupol.

25. srpna Služba bezpečnosti Ukrajiny oznámila zajetí skupiny ruských vojáků z výsadkové skupiny 71211 v Kostromě, kteří překročili hranici do Ukrajiny v noci na 23. srpna. Vojáci byli zajati v Dzerkalne, 20 km od hranice. SBU také zveřejnila jejich fotografie a jména. Příští den k tomu ruské ministerstvo obrany uvedlo, že vojáci překročili hranici "omylem" a zatčení se nebránili. Nakonec Rusko přiznalo, že dva z nich padli na Ukrajině. Samotní zajatí vojáci při tiskové konferenci ukrajinské tajné služby uvedli, že sami nevěděli, že míří na Ukrajinu, a že za překročení hranice mohou jejich velitelé. Ruská média podle nich líčí situaci na Ukrajině jinak, než jak to je ve skutečnosti, a spoustu věcí neříkají.

27. srpna bylo dobyto město Novoazovsk, podle ukrajinských zpráv bylo město dobyto ruskou kolonou, což ruská média i povstalci popírají a tvrdí, že město dobyli povstalci, kteří se k němu dostali přes málo střeženou oblast u rusko-ukrajinské hranice. Ukrajinští policisté se stáhli do Mariupolu.

28. srpna prohlásil nový premiér Doněcké lidové republiky Aleksandr Zacharčenko, že na straně povstalců bojují tisíce dobrovolníků z Ruska, mezi nimiž jsou i bývalí vojáci nebo také vojáci na "dovolené".

Humanitární krize

Únosy a mučení

V červnu OSN varovala před množícími se případy zabíjení, mučení a únosů na východní Ukrajině, které páchají tamní ozbrojené skupiny. V červenci mezinárodní organizace Amnesty International shromáždila důkazy o mučení, kterému byla za poslední tři měsíce podrobena na východě Ukrajiny více než stovka unesených civilistů. Podle této zprávy jsou za tyto zločiny zodpovědní jak proruští separatisté, tak síly věrné Kyjevu. Podle zprávy Výboru OSN pro lidská práva povstalci unášejí, zadržují, mučí a popravují rukojmí, aby tak zvýšili kontrolu nad populací. Podle zprávy bylo uneseno nejméně 812 lidí. Rusko tuto zprávu označilo za jednostrannou.

V květnu 2014 také separatisté ve Slavjansku unesli několik pozorovatelů z OBSE, mezi nimiž byl i jeden Čech. Rukojmí však po čase propustili.

Uprchlíci

Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z počátku srpna 2014 přibližně 730 000 Ukrajinců uprchlo před válkou do Ruska a dalších 117 000 byli uprchlíci do jiných částí Ukrajiny.

Ruská humanitární pomoc

Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) vydal 12. srpna 2014 prohlášení, že na východní Ukrajině v místech postižených boji trpí tisíce lidí v kritických podmínkách. Současně oznámil, že je připraven distribuovat humanitární pomoc vyslanou Ruskem za podmínek, že mu to bude umožněno, a on při tom bude moci zachovat neutralitu. „Je urgentní, aby se dostalo pomoci lidem v Luhansku a dalších oblastech na východě země, kde probíhají po týdny těžké boje. Situace je kritická – udává se, že tisíce lidí nemají přístup k vodě, elektřině ani zdravotní péči,“ uvedl v tiskové zprávě Laurent Corbaz, vedoucí operací MVČK v Evropě a Střední Asii. Konvoj s humanitární pomocí pro východní Ukrajinu vypravilo v úterý Rusko. Červený kříž je ochoten pomoc distribuovat „za účasti, se souhlasem a podporou všech zúčastněných stran“ a za podmínky, že zůstane zachována jeho neutralita a nezávislost. Zástupci MVČK se 11. srpna setkali s ukrajinskými i ruskými zástupci a předložili jim dokument specifikující způsob, kterým by se akce uskutečnila. Červený kříž současně po ruské straně žádá, aby deklarovala, jaký materiál a v jakém objemu na Ukrajinu veze. „Všechny strany musí také zaručit bezpečnost personálu a vozidel MVČK během operace s ohledem na skutečnost, že MVČK zásadně nepřijímá ozbrojený doprovod,“ oznámila organizace. Laurent Corbaz upozornil, že je třeba všechny podrobnosti vyjasnit dříve, než se zahájí distribuce. Moskva oznámila, že se konvoj zastaví na hranici. Rusko veze na Ukrajinu 2000 tun potravin, léků a zdravotnických potřeb a mobilní elektrické generátory.

Po několikadenním zkoumání nákladu ukrajinskou stranou a vyjednávání dodržení podmínek stanovených MVČK překročilo dne 22. srpna 2014 celkově 227 ruských nákladních automobilů s humanitární pomocí ukrajinské hranice na přechodu Doněck (Rusko) – Izvarino. Stalo se tak bez souhlasu ukrajinské pohraniční stráže a bez doprovodu MVČK. Ruské ministerstvo zahraničí varovalo před pokusy, tento konvoj zastavit. Automobily pak údajně dorazily do města Luhanska a náklad byl vyložen. Ukrajinští funkcionáři prohlásili, že ze strany Ruska to je invaze, ale že konvoj nebude napaden. USA vyzvaly Rusko, aby konvoj z území Ukrajiny neprodleně stáhlo. Pozorovatelská mise OBSE na rusko-ukrajinských hranicích potvrdila, že se 23. srpna všech 220 nákladních aut vrátilo zpět do Ruska (7 doprovodných vozidel se vrátilo již předchozí den).

Externí odkazy

• Šablona:Commonscat-řádek
• Kategorie Válka na východní Ukrajině ve Wikizprávách

Související články

• Nadija Savčenková