Palác Michny z Vacínova
| Palác Michny z Vacínova | |
 Palác Michny z Vacínova |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Země |  Česká republika |
| Vystavěn | Konec 16. století (renesanční letohrádek) |
| Zrekonstruován | Po roce 1921 (arch. František Krásný) |
| Architekt | Pravděpodobně Ottavio Aostallio (renesanční letohrádek), do dnešní podoby asi Francesco Caratti |
| Sloh | Renesance, baroko |
| Původní majitel | Jan Kinský |
| Rod | Kinští 
Thurn-Taxisové  |
| Současný majitel | Národní památkový ústav |
| Zeměpisné souřadnice | 50° 5′ s. š., 14° 24′ 18″ v. d. |
Palác Michny z Vacínova nebo Michnův palác známý též pod novějším názvem Tyršův dům je honosný barokní palác, nacházející se v Praze v jižní části Malé Strany přibližně na rozhraní Újezda a Karmelitské ulice v městské části Praha 1. Dnes sídlo České obce sokolské v ulici Újezd č. 450 a sídlo Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Obsah |
Historie [editovat]
Historie tohoto místa jakož i staveb na ní umístěných je relativně spletitá a poměrně bouřlivá. Ve středověku se v těchto místech patrně nacházely sady, zahrady a vinice, jež přináležely k místnímu klášteru dominikánek. Někdy koncem 16. století si zde hrabě Jan Kinský nechal postavit renesanční letohrádek, jehož pravděpodobným autorem byl italský architekt Ottavio Aostallio. V průběhu několika desítek následujících let se zde vystřídalo několik šlechtických majitelů. Každý z nich zde prováděl další stavební úpravy a drobná rozšíření. Po několika přestavbách nakonec z původního letohrádku vznikla pohodlná renesanční vila s velkou zahradou. V roce 1623 celý objekt přešel z majetku rodiny Jindřicha Matyáše z Thurnu do rukou císařského dvorního úředníka Pavla Michny z Vacínova, po němž tento objekt nese dodnes své jméno. Tento bohatý státní úředník nechal vilu kompletně přestavět do barokní podoby. Malebnou vilu přeměnil na nádherný a mohutný palác. Autorem této přestavby byl patrně italský architekt Francesco Caratti. Od roku 1632 pak tuto přestavbu financoval syn Pavla Michny Václav Jan Michna. Původní stavba byla touto přestavbou podstatně rozšířena i celkově zvýšena, byla opatřena bohatou štukovou výzdobou. Z této části stavby byl asi nejhezčí zahradní rizalit na východní straně (směrem ke Kampě) s půvabnou salou terrenou. Všechny práce však byly na přelomu 40. a 50. let 17. století z finančních důvodů zastaveny a nebyly již nikdy obnoveny, kompletní výzdoba paláce tak zůstala nedokončena. V druhé polovině 17. století palác opět změnil majitele, dalším majitelem se stal Jan Adolf ze Schwarzenbergu, jenž zde provedl další úpravy zahrady východním směrem k ostrovu Kampa. Směrem jižním ke Všehrdově ulici byla v té době dostavěna velká jízdárna. V roce 1763 palác opět změnil svého majitele, Schwarzenbergové palác prodali Janu Bornscheinovi, který jej o rok později prodal vojenskému eráru. Během 150 následujících let, kdy objekt využívalo vojsko, palác pustl a chátral, došlo k velkému znehodnocení a nenávratnému poškození mnoha zdejších prostor. V roce 1772 navíc došlo k další dostavbě západního průčelí (směrem k Petřínu), v nejpůvabnější a nejcennější části objektu zahradního rizalitu byla zřízena výrobna střeliva, v zahradě byla postavena rozsáhlá ubytovna (kasárna) s vnitřním nádvořím (tzv. carré). Stav objektu na konci první světové války byl natolik žalostný, že byl klasifikován jakožto ruina.
Tyršův dům [editovat]
Dne 30. dubna 1921 od pražské obce ruiny Michnova paláce zakoupila Česká obec sokolská, která zde zahájila další přestavby a dostavby. Ve vypsané soutěži na přestavbu paláce zvítězil návrh architekta Františka Krásného. Byla dostavěny šatny a tělocvična, bývalá jízdárna byla zvýšena a přebudována na velkou sokolskou ubytovnu. Touto poslední další náročnou přestavbou a dostavbou byl někdejší barokní palác přestavěn na moderní tělovýchovné a společenské zařízení, ve kterém se také nacházela výstavní síň, kuchyně, jídelna, mnoho kanceláří a i velká tělocvična vybavená šatnami a umývárnami. Pod tělocvičnou se nalézá 20 metrů dlouhý bazén. Někdejší zahrada a pozdější vojenský dvůr byl proměněn na lehkoatletické cvičiště. Areál byl slavnostně otevřen v květnu 1925 za účasti prezidenta Masaryka, jeho syna Jana, předsedy vlády Antonína Švehly, ministra Františka Udržala, primátora Karla Baxy, starosty ČOS Josefa Scheinera, náčelníka ČOS Jindřicha Vaníčka a dalších osobností. [1] Celý objekt od té doby slouží české tělovýchově. V roce 1926 v průběhu VIII. Všesokolského sletu byla na prvním nádvoří odhalena socha dr. Miroslava Tyrše, kterou vytvořil sochař Ladislav Šaloun.[2]
V roce 2002 byl, jako mnoho jiných malostranských objektů, těžce poškozen ničivou povodní na Vltavě.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Karel Čáslavský: Hledání ztraceného času, 1999 Sokolská kronika (5)
- ↑ KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Všesokolský slet 1926, s. 29.
Literatura [editovat]
- Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
