Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa
Mario Vargas Llosa
	Mario Vargas Llosa (7. června 2016)
Rodné jméno	Jorge Mario Pedro Vargas Llosa
Narození	28. března 1936 (88 let); Arequipa
Povolání	romanopisec, dramaturg, politik, novinář, esejista, literární kritik, vysokoškolský učitel, prozaik, dramatik a filozof
Stát	Peru
Alma mater	Colegio La Salle (1947–1949); Colegio Militar Leoncio Prado (1950–1951); Colegio San Miguel de Piura (1952); Národní univerzita svatého Marka (1953–1958); Univerzita Complutense v Madridu (1958–1971)
Témata	literatura
Významná díla	The Time of the Hero; The Green House; Conversation in The Cathedral
Ocenění	Cena krátké knihovny (1962); Cena kastilské narativní kritiky (1964); Cena Formentor (1967); Premio Nacional de Cultura (Peru) (1967); Cena kastilské narativní kritiky (1967); … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Liberty Movement; Liberty Movement (1987–1993); People's Liberty (od 2023)
Manžel(ka)	Julia Urquidi Illanes (1955–1964); Patricia Llosa Urquidi (1965–2016)
Partner(ka)	Isabel Preysler (od 2015)
Děti	Álvaro Vargas Llosa; Morgana Vargas Llosa
Rodiče	Ernesto Vargas Maldonado a Dora Llosa Ureta
Příbuzní	Luis Llosa (bratranec)
Vlivy	William Faulkner; Gustave Flaubert; Isaiah Berlin; Karl Popper; Friedrich August von Hayek; … více na Wikidatech
Podpis
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Vargas Llosa (* 28. března 1936 Arequipa, Peru) je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům (La casa verde, 1966) a v roce 1994 prestižní cenu Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.^[2]

Je bratrancem peruánského režiséra a producenta Luise Llosy.^[3]

Život

V peruánském hlavním městě Lima studoval práva. Tuto zkušenost zužitkoval při popisech života mnoha svých částečně autobiografických protagonistů. V Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi nejvýznamnější představitele latinskoamerického románu.

Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům (čes. 1981 Odeon), který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim.^[4]

Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské.^[5] V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, což je nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie (RAE).^[6] Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu.^[7]

Životní názory a postoje

Za jednotu Španělska

V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“^[8]

Dílo

Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Přehled (nepřeložených) děl v originále

El héroe discreto (2013)
Los cuadernos de don Rigoberto (1997)
Historia de Mayta (1984)
Los jefes (1959)

České překlady

Město a psi (orig. 'La ciudad y los perros', 1963). 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 293 S. Překlad: Miloš Veselý (Tato románová prvotina měla velký ohlas ihned po vydání. Autor popisuje prostředí vojenského lycea v Limě, které sám absolvoval před univerzitou. Dílo zaznamenávající hrubost, násilí a nesmyslný dril vyšlo i přes problémy s cenzurou a rozzuřilo některé důstojníky natolik, že veřejně spálili před budovou akademie tisíce svazků.)

Zelený dům (orig. 'La casa verde', 1966). 1. vyd. Praha: Odeon, 1981; 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Hedvika Vydrová
Rozhovor u Katedrály (orig. 'Conversación en La Catedral', 1969), 1. vyd Praha: Argo, 2021. 608 s, Překlad: Anežka Charvátová
Pantaleón a jeho ženská rota (orig. 'Pantaleón y las visitadoras', 1973). 1. vyd. Praha: ERM, 1994. 226 S. Překlad: Vladimír Medek
Tetička Julie a zneuznaný genius (orig. 'La tía Julia y el escribidor', 1977). 1. vyd. Odeon (1984), 2. vyd. Mladá fronta (2004). Překlad: Libuše Prokopová
Válka na konci světa (orig. 'La guerra del fin del mundo', 1981). 1. vyd. Praha: Odeon, 1989. 642 S. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Jan Hloušek
Kdo zabil Palomina Molera? (orig. '¿Quién mató a Palomino Molero?', 1986). 1. vyd. Praha: Garamond, 2014. 174 S. Překlad: Jana Novotná a Dora Poláková
Vypravěč (orig. 'El hablador', 1987). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 183 S. Překlad: Anežka Charvátová
Chvála macechy (orig. 'Elogio de la madrastra', 1988). 1. vyd. Argo, 2019. 160 S. Překlad: Jan Hloušek
Smrt v Andách (orig. 'Lituma en los Andes', 1993). 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1997. 214 S. Překlad: Alena Šimková
Kozlova slavnost (orig. 'La fiesta del chivo', 2000). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2006. 415 S. Překlad: Petr Zavadil (Román pojednává o atentátu na dominikánského diktátora Rafaela Trujilla v roce 1961. Je sugestivní obžalobou diktátorských režimů.)
Ráj je až za rohem (orig. 'El paraíso en la otra esquina', 2003). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2007. 362 S. Překlad: Jan Hloušek a Jiří Holub
Zlobivá holka (orig. 'Travesuras de la niña mala', 2006). 1. vyd. Praha: Garamond, 2007. 393 S. Překlad: Vladimír Medek
Keltův sen (orig. 'El sueño del celta', 2010). 1. vyd. Praha: Garamond, 2011. 414 S. Překlad: Jana Novotná
Volání kmene (orig. 'La llamada de la tribu', 2018). 1. vyd. Bourdon, 2019. 245 S. Překlad: Iveta Gonzálezová
Pětinároží (orig. 'Cinco esquinas', 2016). 1. vyd. Praha: Argo, 2019. 256 S. Překlad: Anežka Charvátová

Vyznamenání

rytíř Řádu čestné legie – Francie, 1985
důstojník Řádu umění a literatury – Francie, 1988
komandér Řádu umění a literatury – Francie, 19. února 1993^[9]
velkokříž Řádu peruánského slunce – Peru, 2001
plaketa Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2011
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Kryštofa Kolumba – Dominikánská republika
velkodůstojník Řád za zásluhy o vzdělání a kulturu Gabriely Mistral – Chile
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubéna Daría – Nikaragua
velkokříž Řádu Vasco Núñeze de Balboa – Panama
Čestného kříže Za vědu a umění I. třídy – Rakousko

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Geni.com.
↑ Vargas Llosa awarded Nobel Prize. BBC News. 2010-10-07. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (anglicky)
↑ Lucho Llosa: “Quiero que volvamos a hacer TV de exportación”, diariocorreo.pe, cit. 14. 12. 2023 (španělsky)
↑ ČTK. Spisovatel Vargas Llosa slaví osmdesátiny, kdysi stál u vzestupu latinskoamerické literatury. Hospodářské noviny. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2017-10-09].
↑ Biografía español. Mario Vargas Llosa, novelista peruano. Biblioteca español. Instituto Cervantes. www.cervantes.es [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (španělsky)
↑ JARQUE, FIETTA. Mario Vargas Llosa hablará sobre Azorín en su ingreso en la RAE. EL PAÍS. 1995-11-29. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky)
↑ The Nobel Prize in Literature 2010. nobelprize.org [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
↑ iDNES.cz, ČTK. „Katalánsko je Španělsko“. Za jednotu země demonstrovaly statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
↑ Archives Nationales: Culture; Cabinet et services rattachés au Ministre ; Cabinet; Bureau Cabinet (1962-2000) Dostupné online

Související články

Seznam literárních překladů ze španělštiny

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Vargas Llosa na Wikimedia Commons
Osoba Mario Vargas Llosa ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mario Vargas Llosa
Mario Vargas Llosa v Databázi knih
Profil autora na stránkách Latinská Amerika Dnes Archivováno 11. 4. 2021 na Wayback Machine.
Článek na Aktuálně.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Michel Serres	2021– Mario Vargas Llosa	Nástupce: –

[1f8ad12bcfe3b7fea3d389573b01d1dc0d39d9ec-1] Geni.com.

[2] Vargas Llosa awarded Nobel Prize. BBC News. 2010-10-07. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (anglicky)

[3] Lucho Llosa: “Quiero que volvamos a hacer TV de exportación”, diariocorreo.pe, cit. 14. 12. 2023 (španělsky)

[4] ČTK. Spisovatel Vargas Llosa slaví osmdesátiny, kdysi stál u vzestupu latinskoamerické literatury. Hospodářské noviny. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2017-10-09].

[5] Biografía español. Mario Vargas Llosa, novelista peruano. Biblioteca español. Instituto Cervantes. www.cervantes.es [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (španělsky)

[6] JARQUE, FIETTA. Mario Vargas Llosa hablará sobre Azorín en su ingreso en la RAE. EL PAÍS. 1995-11-29. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky)

[7] The Nobel Prize in Literature 2010. nobelprize.org [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.

[8] DNES.cz, ČTK. „Katalánsko je Španělsko“. Za jednotu země demonstrovaly statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.

[9] Archives Nationales: Culture; Cabinet et services rattachés au Ministre ; Cabinet; Bureau Cabinet (1962-2000) Dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

1901–1925	Sully Prudhomme (1901) Theodor Mommsen (1902) Bjørnstjerne Bjørnson (1903) Frédéric Mistral / José Echegaray (1904) Henryk Sienkiewicz (1905) Giosuè Carducci (1906) Rudyard Kipling (1907) Rudolf Eucken (1908) Selma Lagerlöfová (1909) Paul von Heyse (1910) Maurice Maeterlinck (1911) Gerhart Hauptmann (1912) Rabíndranáth Thákur (1913) Romain Rolland (1915) Verner von Heidenstam (1916) Karl Gjellerup / Henrik Pontoppidan (1917) Carl Spitteler (1919) Knut Hamsun (1920) Anatole France (1921) Jacinto Benavente (1922) William Butler Yeats (1923) Władysław Reymont (1924) George Bernard Shaw (1925)

1926–1950	Grazia Deleddaová (1926) Henri Bergson (1927) Sigrid Undsetová (1928) Thomas Mann (1929) Sinclair Lewis (1930) Erik Axel Karlfeldt (1931) John Galsworthy (1932) Ivan Alexejevič Bunin (1933) Luigi Pirandello (1934) Eugene O'Neill (1936) Roger Martin du Gard (1937) Pearl S. Bucková (1938) Frans Eemil Sillanpää (1939) Johannes Vilhelm Jensen (1944) Gabriela Mistralová (1945) Hermann Hesse (1946) André Gide (1947) T. S. Eliot (1948) William Faulkner (1949) Bertrand Russell (1950)

1951–1975	Pär Lagerkvist (1951) François Mauriac (1952) Winston Churchill (1953) Ernest Hemingway (1954) Halldór Laxness (1955) Juan Ramón Jiménez (1956) Albert Camus (1957) Boris Pasternak (1958) Salvatore Quasimodo (1959) Saint-John Perse (1960) Ivo Andrić (1961) John Steinbeck (1962) Jorgos Seferis (1963) Jean-Paul Sartre (cenu odmítl) (1964) Michail Šolochov (1965) Šmu'el Josef Agnon / Nelly Sachsová (1966) Miguel Ángel Asturias (1967) Jasunari Kawabata (1968) Samuel Beckett (1969) Alexandr Solženicyn (1970) Pablo Neruda (1971) Heinrich Böll (1972) Patrick White (1973) Eyvind Johnson / Harry Martinson (1974) Eugenio Montale (1975)

1976–2000	Saul Bellow (1976) Vicente Aleixandre (1977) Isaac Bashevis Singer (1978) Odysseas Elytis (1979) Czesław Miłosz (1980) Elias Canetti (1981) Gabriel García Márquez (1982) William Golding (1983) Jaroslav Seifert (1984) Claude Simon (1985) Wole Soyinka (1986) Josif Brodskij (1987) Nagíb Mahfúz (1988) Camilo José Cela (1989) Octavio Paz (1990) Nadine Gordimerová (1991) Derek Walcott (1992) Toni Morrisonová (1993) Kenzaburó Óe (1994) Seamus Heaney (1995) Wisława Szymborská (1996) Dario Fo (1997) José Saramago (1998) Günter Grass (1999) Kao Sing-ťien (2000)

2001–2025	V. S. Naipaul (2001) Imre Kertész (2002) John Maxwell Coetzee (2003) Elfriede Jelineková (2004) Harold Pinter (2005) Orhan Pamuk (2006) Doris Lessingová (2007) Jean-Marie Gustave Le Clézio (2008) Herta Müllerová (2009) Mario Vargas Llosa (2010) Tomas Tranströmer (2011) Mo Jen (2012) Alice Munroová (2013) Patrick Modiano (2014) Světlana Alexijevičová (2015) Bob Dylan (2016) Kazuo Ishiguro (2017) Olga Tokarczuková (2018) Peter Handke (2019) Louise Glücková (2020) Abdulrazak Gurnah (2021) Annie Ernauxová (2022) Jon Fosse (2023) Han Kang (2024)

Laureáti Cervantesovy ceny

1976–2000	Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)

2001–2020	Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)

2021–	Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)