Valerij Zalužnyj
| Valerij Fedorovyč Zalužnyj | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 8. července 1973 (51 let) Novohrad-Volynskyj, Ukrajinská SSR, Sovětský svaz |
| Národnost | ukrajinská |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | .svg){kind=small} Generál |
| Doba služby | 1993–2024 |
| Sloužil |  Ukrajina |
| Složka | Ukrajinské pozemní síly |
| Velel | Ozbrojené síly Ukrajiny Operační velitelství Sever 51. mechanizovaná brigáda 24. mechanizovaná brigáda |
| Války | Válka na východní Ukrajině Ruská invaze na Ukrajinu |
| Vyznamenání | Kříž za vojenské zásluhy Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy Medaile 20. výročí nezávislosti Ukrajiny medaile 10 let Ozbrojených sil Ukrajiny medaile 15 let Ozbrojených sil Ukrajiny Řád Bohdana Chmelnického odznak Veterán vojenské služby Hrdina Ukrajiny Řád zlaté hvězdy |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Valerij Fedorovyč Zalužnyj (ukrajinsky Валерій Федорович Залужний; * 8. července 1973 Novohrad-Volynskyj) je bývalý ukrajinský voják, od 5. března 2022 v hodnosti generála.[1] Od 27. července 2021 do 8. února 2024 byl vrchním velitelem Ozbrojených sil Ukrajiny. Od 28. července 2021 je členem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.[2] V březnu 2024 byl jmenován velvyslancem Ukrajiny ve Spojeném království.[3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Valerij Zalužnyj se narodil ve vojenské rodině a část dětství strávil v Černihivě, odkud pochází jeho matka. V té době sloužil jeho otec v posádce v Novohradu-Volyňskym, městě v Žytomyrské oblasti na severu Ukrajiny, zhruba 240 km západně od Kyjeva.[4]
Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]V roce 1989 nastoupil na Novograd-volyňskou strojírenskou technickou školu, kterou v roce 1993 ukončil s vyznamenáním. Později nastoupil na všeobecnou vojenskou fakultu Oděského institutu pozemního vojska. V roce 1997 absolvoval institut s vyznamenáním, poté prošel všemi stupni vojenské služby: velitel čety, velitel výcvikové čety, velitel bojové čety, velitel výcvikové roty, velitel roty kadetů, velitel praporu. V roce 2005 nastoupil na Národní akademii obrany Ukrajiny. V roce 2007 ji absolvoval se zlatou medailí, byl jmenován náčelníkem štábu a prvním zástupcem velitele 24. samostatné mechanizované brigády v Javorově ve Lvovské oblasti. V této funkci úspěšně působil dva a půl roku.[5]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny ze dne 13. října 2009 byl jmenován velitelem 51. samostatné mechanizované brigády. Velel jí do roku 2012.[6] V roce 2014 absolvoval Národní akademii obrany.[7] Zalužnyj velel brigádě, která byla v srpnu 2014 nasazena v Debalceve, kde se odehrály jedny z nejkrvavějších bojů války a kde ukrajinské síly utrpěly velké ztráty. Naléhavá potřeba zabránit dalším ztrátám v Debalceve nakonec zvýšila tlak na tehdejšího prezidenta Petra Porošenka, aby podepsal mírové dohody Minsk 2 za podmínek, které se ukázaly jako nevýhodné.[4]
Dne 9. prosince 2019 byl jmenován velitelem Operačního velitelství Sever[8], které sídlí v Černihivě, rodném městě jeho matky.[4] V prosinci roku 2020 absolvoval Ostrožskou akademii s magisterským titulem v oboru mezinárodních vztahů.
Dne 27. července 2021 prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj jmenoval Valerije Zálužného vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny,[9] v této funkci nahradil Ruslana Chomčaka, následující den byl jmenován členem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.[10][11] Je označován za jednoho z nejotevřenějších generálů, který chápe problémy vojáků a nižších důstojníků.[12] Jako představitel ukrajinských vyšších důstojníků a účastník bojů na Donbasu, který nesloužil v SSSR, má kladný postoj k obnově personálu mladými lidmi a odklonu od sovětských praktik.[13]
Zalužnyj má zásluhu na tom, že ukrajinská armáda byla na ruskou agresi připravena. V předcházejících letech otevřely USA, Velká Británie, Kanada, Polsko, Litva a další spojenci NATO na západní Ukrajině výcviková střediska, včetně středisek pro speciální operace. Tento výcvik a zkušenosti z bojů proti Rusům a separatistům v Donbasu umožnily velitelům malých, rozptýlených jednotek myslet samostatně a flexibilně a opustit starý sovětský model velení shora.[4]
Před začátkem ruské invaze na Ukrajinu roku 2022 vyjednával v České republice o dodávkách vojenského materiálu.[14][15] Během invaze se stal jednou z klíčových osobností ukrajinské armády.[16] Média citují jeho výrok: „Zastavili jsme protivníka ve všech směrech.“ „Způsobili jsme jim ztráty, které nikdy neviděli a nedokázali si je představit. Všichni Ukrajinci o tom vědí. Ví o tom celý svět.“ Vlastenecké video dokonce navrhlo přezdívku, která se v ukrajinštině rýmuje stejně jako Stormin' Norman: Zalizni Nezlamnyj Zalužnyj – „Železný nezlomný“ Zalužnyj.[4]
5. března 2022 oznámilo ukrajinské Ministerstvo obrany jeho povýšení do hodnosti (čtyřhvězdičkového) generála.[1]
V 8. února 2024 byl odvolán z funkce vrchního velitele ukrajinských vojsk a nahrazen generálem Oleksandrem Syrským. Při této příležitosti obdržel vyznamenání Hrdina Ukrajiny.[17][18]
V březnu 2024 byl jmenován velvyslancem Ukrajiny ve Velké Británii. Byl formálně propuštěn prezidentem Zelenským z armády ze „zdravotních důvodů“ 9. května 2024, ale bylo mu povoleno nosit vojenskou uniformu.[19] Dne 15. listopadu 2024 ocenil Valerije Zalužného český ministr zahraničí Jan Lipavský medailí Za zásluhy o diplomacii.[20]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valerii Zaluzhnyi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b https://twitter.com/defenceu/status/1499904884950421509/. Twitter [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Zalužnyj, Valerij Fedorovyč : Ukrajina (UKR). Valka.cz [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Zalužnyj se stal velvyslancem v Británii. Deník N [online]. 2024-03-07 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ukraine’s 'iron general' is a hero, but he's no star. POLITICO [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ВАЛЕРІЙ ЗАЛУЖНИЙ: «НОВОГРАД-ВОЛИНСЬКИЙ БУВ КОЛИСКОЮ МРІЙ І ПРАГНЕНЬ, ВОЛОДИМИР-ВОЛИНСЬКИЙ ДАВ МОЖЛИВІСТЬ ВТІЛИТИ ЇХ У ЖИТТЯ…» | «ЗВЯГЕЛЬ», щотижнева газета (Новоград-Волинський) [online]. 2010-02-05 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ У найбільшої військової частини у Волинській області новий командир!. blogs.korrespondent.net [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ www.zsu.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online.
- ↑ В ОК «Північ» новий командувач – генерал-майор Валерій Залужний. armyinform.com.ua [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Президент призначив головнокомандувачем ЗСУ Валерія Залужного. www.ukrinform.ua [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Хомчак іде з посади. Призначено нового головнокомандувача – ОП. Українська правда [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Названо наступника Хомчака на посаді головнокомандувача ЗСУ. РБК-Украина [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Генерал Валерій Залужний. Що відомо про нового головнокомандувача ЗСУ. BBC News Україна. Dostupné online [cit. 2022-02-28]. (ukrajinsky)
- ↑ Новий головнокомандувач ЗСУ Залужний назвав свої пріоритети на цій посаді. espreso.tv [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Potřebujeme od vás více zbraní, vzkázal českým firmám náčelník ukrajinské armády. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-18 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Do Prahy dorazil Valerij Zalužnyj, jeden z nejmocnějších mužů Ukrajiny. tn.nova.cz [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Zneškodnili jsme řízenou střelu vypálenou z Běloruska, oznámila ukrajinská armáda. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Zalužnyj skončil v čele ukrajinské armády, nahradil ho Syrskyj. ČT24 [online]. 2024-02-08 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Zaluzhny and Intelligence Chief Budanov Honored with Hero of Ukraine Titles. Kyiv Post [online]. 2024-02-09 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Zelensky dismisses Zaluzhnyi from military service. The Kyiv Independent [online]. 2024-05-09 [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lipavský medailí ocenil Zalužného - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-11-15 [cit. 2024-11-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Fedorovyč Zalužnyj na Wikimedia Commons
