Ulánbátar

Ulánbátar ; Ulaanbaatar
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	47°55′17″ s. š., 106°54′20″ v. d.
Nadmořská výška	1 350 m n. m.
Časové pásmo	UTC+08:00
Stát	Mongolsko
Samosprávné město	Ulánbátar
Administrativní dělení	9 okresů
	Ulánbátar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	4 704,4 km²
Počet obyvatel	1 396 288 (2015)
Hustota zalidnění	296,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Nyambaatar Khishgee (od 2023)
Vznik	1649 a 1639
Oficiální web	ulaanbaatar.mn
Telefonní předvolba	+976 (0)11
PSČ	210
Označení vozidel	УБ_ a УН_
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulánbátar (mongolsky Улаанбаатар) je hlavní město Mongolska. Leží v severovýchodní části země v údolí řeky Túl a na úpatí horského masivu Bogd úl v nadmořské výšce nad 1300 metrů. Je to nejchladnější hlavní město světa s velmi drsným, vnitrozemským podnebím. Žije zde přibližně 1,40 milionu obyvatel, což je téměř 50% obyvatel celého Mongolska. Dříve se město jmenovalo Urga, dnešní název Ulánbátar získalo až ve 20. letech 20. století. Ulánbátar znamená v překladu „rudý bohatýr“ a uctívá památku mongolského revolucionáře Süchbátara.

Zajímavostí je, že se jedná pravděpodobně o nejchladnější hlavní město na světě^[1], kde průměrná teplota zůstává po 6 měsíců v roce pod bodem mrazu.

Historie

Město bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska. Tehdy se jmenovalo Urga (Hlavní stan) nebo také Ich-chure (Velký klášter). Na přelomu 17. a 18. století vznikla nedaleko kláštera obchodní osada Majmačen. Během několika následujících desetiletí se plocha mezi klášterem a obchodní osadou začala zastavovat. Pro správu Vnějšího Mongolska si mandžuští místodržitelé vybrali město za své sídlo. Vzhledem k jeho strategické poloze mezi Ruskem a Čínou byl dokonce v roce 1861 ve městě otevřen ruský konzulát. V roce 1911 byla za ruské podpory čínsko-mandžuská vláda svržena a vyhlášen autonomní Mongolský stát. Tehdejší Urga byla na relativně krátkou dobu přejmenována na Nijs-lel-chure. Listopad 1919 ale znamenal opětovné obsazení Mongolska čínskými vojsky. Různé boje přetrvaly až do roku 1921, kdy bylo město 6. července osvobozeno revolučními skupinami Süchbátara a Čojbalsana za podpory Rudé armády. V roce 1924 se poprvé sešel Velký lidový chural a vyhlásil Mongolskou lidovou republiku. Tehdy došlo k přejmenování města na dnešní název Ulánbátar. V té době tvořily město hlavně jurty a různé hliněné a dřevěné domky. Mezi nimi vynikaly lámaistické chrámy se zlatými věžemi. Došlo k rozčlenění obyvatel města na lámy, knížata, kupce, řemeslníky, Číňany a Rusy. Vzhledem k velkému vlivu SSSR pokračovala výstavba města podobně jako u ostatních sovětských měst. Osou nové výstavby se stala 20 km dlouhá třída Míru, která protíná město od západu k východu. Podél ní byly postupem času vystavěny moderní výškové budovy s ministerstvy, úřady, obchody i byty. Na centrálním náměstí vyrostl obrovský pomník a mauzoleum Süchbátara, vládní budovy, opera, národní divadlo (1932) a velký hotel Altaj. Centrum města obepíná okružní ulice, navazující na třídu Míru. Podél ní je vystavěno univerzitní městečko (založené v roce 1942) s výzkumnými a vědeckými ústavy, Palácem pionýrů a Palácem sportu. V západní části města najdeme velké panelové sídliště. Jihovýchodně od centra byly vybudovány průmyslové závody.

Současnost

Po rozpadu Sovětského svazu došlo v Mongolsku k uvolnění politických poměrů a k prvním svobodným volbám. V nich překvapivě opět zvítězili komunisté – tentokrát však jejich mírnější „reformní“ odnož. V roce 1994 byl lámaismus (tibetský buddhismus) prohlášen za státní náboženství. Nejvýznamnějšími průmyslovými obory jsou průmysl obuvnický, kožedělný, potravinářský, strojírenský a hutnický. Město leží na odbočce Transsibiřské magistrály Ulan-Ude – Peking, která spojuje Rusko s Čínou a nazývá se Transmongolská magistrála. Leteckou dopravu zajišťují nové Čingischánovo letiště a staré letiště Bujant Uchá. Ulánbátar působí jako relativně moderní město s velkým množstvím paneláků. Typické jurty ale ve městě najdeme také. Ve městě má sídlo prezident, vláda a mongolský parlament – jednokomorový Velký lidový chural. Město řídí městská rada.

Ulánbátar (panorama)

Ulaanbaatar

Fotogalerie

Süchbátarovo náměstí v centru Ulánbátaru
Třída Míru
Administrativní členění Ulánbátaru
Podnebí v Ulánbátaru
Národní akademické divadlo opery a baletu
Státní akademické divadlo činohry
Národní galerie umění
Socha Čingischánova generála na Süchbátarově náměstí (za sochou sídlo parlamentu)

Partnerská města

Ankara, Turecko
Bangkok, Thajsko
Bonn, Německo
Denver, USA
Elista, Rusko
Gaziantep, Turecko
Chaj-kchou, Čína
Inčchon, Jižní Korea
Irkutsk, Rusko
Jin-čchuan, Čína
Kazaň, Rusko
Krasnojarsk, Rusko
Moskva, Rusko
Novosibirsk, Rusko
Astana, Kazachstán
Peking, Čína
Pchjongjang, Severní Korea
Soul, Jižní Korea
Strelča, Bulharsko
Tchaj-pej, Tchaj-wan
Tchien-ťin, Čína
Ulan-Ude, Rusko

Odkazy

Reference

↑ Chill out in the world’s top 10 coldest capital cities, The Sunday Post

Související články

Externí odkazy

Galerie Ulánbátar na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Ulánbátar ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulánbátar na Wikimedia Commons
(mongolsky) Oficiální stránky
(mongolsky) Městská rada Archivováno 9. 5. 2021 na Wayback Machine. oficiální stránky
(mongolsky) Starosta města oficiální stránky
(česky) Ulaanbaatar – Pohnuté osudy – článek Jiřího Šímy na Mongolové.cz

[1] Chill out in the world’s top 10 coldest capital cities, The Sunday Post

[1]

Mongolsko – Монгол улс (Mongol uls) – (MGL)

Ajmagy Mongolska a jejich správní centra

Bajanchongorský ajmag (Bajanchongor) • Bajanölgijský ajmag (Ölgij) • Bulganský ajmag (Bulgan) • Centrální ajmag (Zúnmod) • Darchanúlský ajmag (Darchan) • Gobialtajský ajmag (Altaj) • Gobisümberský ajmag (Čojr) • Chentijský ajmag (Öndörchán) • Chovdský ajmag (Chovd) • Chövsgölský ajmag (Mörön) • Jihogobijský ajmag (Dalanzadgad) • Jihochangajský ajmag (Arvajchér) • Orchonský ajmag (Erdenet) • Selengský ajmag (Süchbátar) • Severochangajský ajmag (Cecerleg) • Středogobijský ajmag (Mandal Gov) • Süchbátarský ajmag (Barún Urt) • Uvský ajmag (Ulángom) • Východní ajmag (Čojbalsan) • Východogobijský ajmag (Sajnšand) • Zavchanský ajmag (Uliastaj)

Samosprávné město: Ulánbátar

Hlavní města Asie

Nezávislé státy	Abú Zabí (Spojené arabské emiráty) • Ammán (Jordánsko) • Ankara (Turecko) • Astana (Kazachstán) • Ašchabad (Turkmenistán) • Bagdád (Irák) • Baku (Ázerbájdžán) • Bandar Seri Begawan (Brunej) • Bangkok (Thajsko) • Bejrút (Libanon) • Biškek (Kyrgyzstán) • Damašek (Sýrie) • Dauhá (Katar) • Dháka (Bangladéš) • Dili (Východní Timor) • Dillí (Indie) • Dušanbe (Tádžikistán) • Hanoj (Vietnam) • Islámábád (Pákistán) • Jakarta (Indonésie) • Jerevan (Arménie) • Jeruzalém* (Izrael, Palestina) • Kábul (Afghánistán) • Káthmándú (Nepál) • Kuala Lumpur (Malajsie) • Kuvajt (Kuvajt) • Male (Maledivy) • Manáma (Bahrajn) • Manila (Filipíny) • Maskat (Omán) • Neipyijto (Myanmar) • Peking (Čína) • Phnompenh (Kambodža) • Pchjongjang (Severní Korea) • Rijád (Saúdská Arábie) • Saná (Jemen) • Singapur (Singapur) • Soul (Jižní Korea) • Šrí Džajavardanapura Kotte (Srí Lanka) • Taškent (Uzbekistán) • Tbilisi (Gruzie) • Teherán (Írán) • Thimphu (Bhútán) • Tokio (Japonsko) • Ulánbátar (Mongolsko) • Vientiane (Laos)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Austrálie: West Island (Kokosové ostrovy) • Flying Fish Cove (Vánoční ostrov) Čína: Hongkong (Hongkong) • Macao (Macao) Spojené království: Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Diego García (Britské indickooceánské území)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Gaza (Pásmo Gazy) • Suchumi (Abcházie) • Cchinvali (Jižní Osetie) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Tchaj-pej (Tchaj-wan)

legenda: *nárokováno Izraelem i Palestinou, faktická kontrola Izraele.