Chorlogín Čojbalsan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chorlogín Čojbalsan je mongolské jméno, v němž Chorlogín je patronymum a Čojbalsan je rodné jméno. Osoba je řazena podle rodného jména.
Chorlogín Čojbalsan
Narození 8. února 1895
Mongolsko
Úmrtí 26. ledna 1952 (ve věku 56 let)
Ulánbátar
Ocenění medaile Za vítězství nad Japonskem
Leninův řád
Jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády
Řád rudého praporu
medaile Za vítězství nad Německem
… více na Wikidatech
Politická strana Mongolská lidová strana
Rodiče Khorloo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chorlogín Čojbalsan (8. února 189526. ledna 1952 Moskva; mongolsky Хорлоогийн Чойбалсан) byl komunistický vůdce Mongolské lidové republiky od 30. let 20. století do své smrti v roce 1952.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině chudých aratů a byl dán na výchovu do buddhistického kláštera, odkud ve třinácti letech utekl a živil se jako noční hlídač. V roce 1912 odešel do Urgy, kde pracoval jako poslíček a přitom navštěvoval kurzy ruštiny, aby se mohl stát překladatelem. V roce 1914 odešel dokončit své studium do Irkutska, kde byl až do revoluce v roce 1917.

Revoluce a následné uchopení moci bolševiky v listopadu 1917 měly na mladého Čojbalsana veliký vliv. Brzo začal být politicky aktivní, vstoupil do revolučního kroužku a poté společně se Soliinem Danzanem a Damdinem Süchbátarem v Urze založil Mongolskou lidovou stranu (MLS), později přejmenovanou na Mongolskou lidovou revoluční stranu (MLRS). V létě 1920 byl v čele delegace, která přijela požádat Leninovu vládu o pomoc proti bělogvardějcům a japonským interventům. V listopadu téhož roku již organizoval s pomocí Moskvy lidovou revoluční armádu. Tím se počíná období sovětské nadvlády nad Mongolskem.

Po uchopení moci komunisty se stal v červenci 1921 členem vlády a současně zástupcem vrchního velitele Mongolské lidové revoluční armády. V letech 1923 – 24 studoval Vojenskou akademii v Moskvě a po smrti Süchbátára se roku 1924 stal vrchním velitelem armády a v letech 1928 – 30 předsedou Prezidia Malého churalu. Od roku 1930 pak byl postupně ministrem zahraničí, výživy a zemědělství a místopředsedou vlády. V roce 1939 se stal předsedou vlády a zúčastnil se sovětsko-japonské války jako velitel Mongolské lidové revoluční armády v hodnosti maršála. Zahraniční politiku své země zcela podřídil Stalinově vůli a z Mongolska učinil prakticky přívěsek Sovětského svazu.

Říkalo se mu „mongolský Stalin“. MLRS vedl v letech 1939–1952, zároveň v těchto letech působil jako premiér Mongolska. Jeho vláda patří v dějinách Mongolska k jedné z nejkrutějších, od poloviny 30. let nechal vyvraždit mnoho lámů a zničit mnoho klášterů. K tomuto účelu sestavil speciální komisi, která mezi zářím 1937 a dubnem 1939 vynesla rozsudek nad 25 824 podezřelými, z nichž bylo 20 474 popraveno a 5343 vyhnáno nebo uvězněno. Byly prováděny masové represe proti potencionálním odpůrcům, zejména buddhistickým kněžím. Jen v letech 1937-42 bylo zavražděno na 17 tisíc mnichů a zničeno 746 klášterů. Odpor proti násilné kolektivizaci byl zlomen až počátkem 30. let s pomocí sovětské NKVD. Čojbalsan nechal dle Stalinova vzoru vyvraždit starou revoluční gardu a poté provedl čistku v armádě, které padlo za oběť až 80 procent vyšších důstojníků. Celkový počet obětí mongolského diktátora se odhaduje na 100 tisíc lidí. Maršál Čojbalsan svůj vzor nepřežil, zemřel 26. ledna 1952 a byl balzamován v mauzoleu v Ulanbátaru.

Čojbolsan je jednou z nejdiskutovanějších osobností období mongolské revoluce. Na jedné straně je odsuzován za krutost, masové vraždy odpůrců a destrukci tradiční kultury, zároveň však bývá považován za hrdinu, který udržel státní samostatnost a nezávislost Mongolska, zatímco většina ostatních národů střední Asie, jako Ujgurové, Kyrgyzové, Turkméni, Kazaši aj., byla připojena k Čínské lidové republice nebo k Sovětskému svazu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]