T-34/85

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-34/85
T-34/85 jako pomník v polském městě Wejherowo
T-34/85 jako pomník v polském městě Wejherowo
Typ vozidla střední tank
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce

ČKZ, UZTM, UVZ, závod č. 112

licenčně: Československo (ČKD Sokolovo Praha, ZJVS Martin), Polsko
Návrh 1943
Období výroby 1943-1958
Vyrobeno kusů 48,950
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 6,10 m
8,15 m (s kanónem vpřed)
Šířka 3,00 m
Výška 2,60 m
Hmotnost 32 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 45/45/40 mm pancíř korby (čelní/boční/zadní), 90/72/52 mm pancíř věže(čelní/boční/zadní).
Hlavní zbraň 85mm kanón ZiS-S-53 nebo L11
Sekundární zbraně 2x 7,62mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon vznětový motor V-2: vidlicový, 12válcový, čtyřdobý, vodou chlazený
500 hp (370 kW)
Odpružení podvozek Christie
Max. rychlost 55 km/h
Dojezd 310 km

Tank T-34/85 byl druhou hlavní verzí sovětského tanku T-34. Je asi nejznámějším, druhoválečným sovětským tankem vůbec. Bylo jej vyrobeno téměř 50 000 kusů. V bojovém použití byl použit naposledy na Balkáně v 90. letech.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Již na počátku roku 1943 bylo Sovětům jasné, že Německo má nový těžký tank, s nímž si nedokázal T-34/76 poradit. Poté, co se jim podařilo tank Tiger ukořistit a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[1] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 633 kusů a roku 1945[[ 12 250 kusů T-34/85.

Válečné užití[editovat | editovat zdroj]

První tanky T-34/85 model 1943

Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.

V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.

Skončením druhé světové války však éra T-34 neskončila. Tento tank významně zasáhl do bojů v Korejské válce, v Evropě neblaze proslul v roce 1953, kdy zasahoval při povstání v Polsku a ve Východním Německu, a zejména roku 1956, kdy potlačoval povstání v Maďarsku. Tank bojoval v arabsko-izraelských válkách v letech 1956, 1967 a 1973. Velmi oblíbený byl pro svou jednoduchost až do 70. let v Africe, kde ho bez problémů obsluhovali pologramotní domorodci. Posledním známým bojovým vystoupením T-34 byla účast v občanské válce na území Bosny a Hercegoviny v 90. letech.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Tank T-34 u Sýkorova mostu v Ostravě

Sovětský tank T-34 byl jedním z nejvýznamnějších typů tanků 2. světové války. Jeho existence byla rozhodujícím faktorem při porážce armády nacistického Německa ve Velké vlastenecké válce. Díky svým širokým pásům a nízkému měrnému tlaku snadno projížděl i měkkým terénem, kde se německé tanky často bořily, než přišel model Panther v 1942. V bojích na východní frontě znamenala vyšší průjezdnost rozhodující výhodu.

Britský vojenský historik a teoretik Sir Basil Liddell Hart o tancích T-34 napsal, že byly „hrubé, postrádající nátěr zvenčí a dokonce i zevnitř. Jejich konstrukce brala jen malý ohled na pohodlí osádky. Tanky neměly drobná technická vylepšení a nástroje, které byly podle západních odborníků nezbytné pro řízení, střelbu a bojovou součinnost. Na druhou stranu měly tanky T-34 mohutné a dobře tvarované pancéřování, výkonnou výzbroj, byly rychlé a spolehlivé, což jsou čtyři nezbytné vlastnosti úspěšného tanku.“[1]

Američané, kteří tank podrobili testům na zkušebně v Aberdeenu, m.j. napsali: „Důležité vlastnosti tanku T-34 jsou nízká stavba, splývavé tvary, vysoký výkon, jednoduchá konstrukce, malý měrný tlak a velký sklon pancíře, poskytující výbornou protipancéřovou ochranu ve všech směrech.“[1]

Kromě výborných vlastností tanku T-34 v boji byla důležitá i skutečnost, že se jednalo o jediný univerzální sovětský střední tank, který byl navíc vhodný pro hromadnou výrobu s vysokým podílem nekvalifikované pracovní síly. Pomineme-li poměrně malé množství lehkých tanků (T-70), pak mimo T-34 vyráběli Sověti jen těžký tank KV, který měl řadu dílů (motor, kanón, převodovka, pozorovací prostředky) s T-34 shodných. Z tanku KV vzešel později nový typ těžkého 45tunového tanku řady IS se 122mm kanónem. Také samohybné kanóny řady SU (typy 85, 100, 122 - dle ráže kanónu) byly stavěny na stejných podvozcích, jako T-34. Za tohoto stavu, kdy sovětská armáda neměla množství různých typů tanků, se výrazně snižovaly problémy s dodávkou náhradních dílů a zjednodušovaly se opravy strojů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Dr. Matthew Hughes, Dr. Chris Mann - Tank T-34

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Matthew Hughes, Dr. Chris Mann - Tank T-34
  • ZALOGA, Stephen J.. T–34–85 vs M26 Pershing. Korea 1950. Praha : Grada, 2012. 80 s. ISBN 978-80-247-4320-2.