88mm kanón Flak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
8,8 cm Flak 18-36
88mm hlaveň kanónu FlaK 18 na lafetaci FlaK 36 v expozici Imperial War Museum London
88mm hlaveň kanónu FlaK 18 na lafetaci FlaK 36 v expozici Imperial War Museum London
Typprotiletadlový kanón
Místo původuNěmecká říše Nacistické Německo
Historie služby
Ve službě1936–1945
PoužívánaNěmecko, Španělsko, Finsko, SSSR, USA, Čínská republika
Válkyšpanělská občanská válka, čínsko-japonská válka, druhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérKrupp
Navrženo1928
VýrobceKrupp, Rheinmetall
Výroba1933–45
Vyrobeno kusů21 310
Základní údaje Flak 36[1]
Hmotnost7 407 kg
Délka5,791 m
Délka hlavně4,938 m
Typ náboje88 × 571 mm. R
Ráže88 mm
Kadence15–20 střel/min
Úsťová rychlost840 m/s
Účinný dostřel14 860 m (na zemi), 8000 m (vzdušný objekt)
Maximální dostřel9 900 m (max. dostup)

88mm kanón Flak 18/36/37/41 je německý protiletadlový a protitankový kanón ráže 88 mm vyvinutý ve 30. letech. Během druhé světové války se dočkal rozsáhlého nasazení a stal se jednou z nejuznávanějších německých zbraní tohoto konfliktu. Vývoj původního modelu vedl k širokému spektru zbraní a našel různé uplatnění. FlaK je zkratkou německého slova Flugabwehrkanone anebo Flugzeugabwehrkanone (tj. protiletecký či protiletadlový kanón, doslova kanón protiletecké či protiletadlové obrany).

Název se vztahuje na řadu spolu souvisejících zbraní, první oficiálně nazývaná 8,8 cm Flak 18, vylepšená 8,8 cm Flak 36 a později 8,8 cm Flak 37. V angličtině se slovo „flak“ stalo obecným pojmem pro pozemní protiletadlové zbraně. Němci byly neformálně všeobecně nazývány „Acht-acht“ („osm osm“) a „osmdesát osm“ (eighty-eight) spojenci.

Jednotky protivzdušné obrany byly obvykle rozmísťovány buď s počítačem řízení palby nazývané Kommandogerät („velitelské zařízení“), nebo s přenosným radarem Würzburg, které byly odpovědné za jeho vysokou úroveň přesnosti proti cílům.

Všestranný podvozek umožňoval vystřelit kanonu, když byl ještě na kolech, v omezeném protitankovém režimu a mohl být zcela pevně ukotven za pouhé dvě a půl minuty.[1] Jeho úspěšné použití jako improvizovaného protitankového děla vedlo k vývoji na něm založeného tankového kanonu 8,8 cm KwK 36, kdy zkratka „KwK“ znamená „Kampfwagen-Kanone“ (doslova „kanon bojového vozidla“). Tato zbraň sloužila jako hlavní výzbroj těžkého tanku Tiger I.

Kromě těchto Kruppových návrhů Rheinmetall později vytvořil silnější protiletadlové dělo - 8,8 cm Flak 41, které vzniklo v relativně malém počtu. Krupp reagoval dalším prototypem děla ráže 8,8 cm s dlouhou hlavní 8,8cm Pak 43, která byla dále vyvinuta v protitankový kanon a výzbroj stíhačů tanků jako Elefant a Jagdpanther a 8,8 cm KwK 43 pro věž těžkého tanku Tiger II.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj kanónu sahá až ke konci první světové války, kdy tehdejší protiletadlové kanóny přestávaly mít účinnost vůči stále se zdokonalujícím letounům. Mírovými dohodami z Versailles však mělo Německo vývoj a výrobu těžkého dělostřelectva zakázánu. Přesto se firmě Krupp podařilo vyslat skupinu techniků do švédské společnosti Bofors, která byla jedním z předních výrobců protiletadlových kanónů. Ta vyrobila na základě projektové dokumentace z roku 1931 několik vzorků, které byly tajně dodány do Německa. V roce 1933 se zde kanóny začaly vyrábět sériově. Dostaly vzorové označení „18“, a to podle roku 1918, aby byl utajen jejich vývoj po prohrané válce.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl protiletadlový kanón testován během španělské občanské války, kde měl uspokojivé výsledky. Zde byl také zkoušen pro použití k boji proti tankům. Po vypuknutí druhé světové války byl používán prakticky na všech frontách. Po přepadení Sovětského svazu, kde se Němci poprvé setkali s novými tanky T-34, KV-1 a KV-2, začal kanón sloužit stále ve větší míře k boji proti těmto obrněncům, protože žádný stávající německý tank nedokázal moderní sovětské tanky v boji přímou střelbou zničit. Nevýhodou kanónu v přímém boji proti tankům však byla vysoká silueta a poměrně velká hmotnost zbraně. Pro svou účinnost byl kanón v pozměněné podobě instalován pod označením 8,8cm-KWK 36 L/56 do tanků Tiger. FlaK však byl zejména používán k tomu, k čemu byl původně určen, a to byla protivzdušná obrana. Stal se páteří protivzdušných baterií, které chránily německá města, průmyslové podniky a infrastrukturu před bombardováním Spojenců.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Protitanková munice
88mm kanón FlaK 37
FlaK 37 L/56 vystavený v Deutsches Panzermuseum Munster
Flak 41
  • FlaK 18 – první verze
  • FlaK 36 – první modernizace, umožňovala rychlejší manipulaci a lepší ovládání, některé kanóny byly vybaveny ochranným štítem pro obsluhu.
  • FlaK 37 – další modernizace, byl vybaven systémem přenosu cílových údajů
  • FlaK 41 – výrazná modernizace, zvýšen dostřel, zvětšena rychlost střelby

Kromě stávajících verzí FlaKu došlo k vývoji dalších kanónů. 88mm kanón PaK 43 byl používán jako protitankový kanón a jeho obměny byly montovány do stíhačů tanků Ferdinand, Nashorn a Jagdpanther. 88mm kanón KWK 43 byl zase montován do tanků Tiger II.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

FlaK 18, 36 a 37[editovat | editovat zdroj]

  • Délka v palebném postavení: 7620 mm
  • Šířka: 2305 mm
  • Výška: 2418 mm
  • Délka hlavně: 4930 mm
  • Ráže: 88 mm
  • Hmotnost v bojovém postavení: 5000 kg
  • Hmotnost během přepravy: 7400 kg
  • Odměr: 360 °
  • Náměr: -3 ° až +85 °
  • Úsťová rychlost: 820 m/s
  • Úsťová rychlost protitankového granátu: 795 m/s
  • Dostřel dálkový: 14 860 m
  • Dostřel výškový: 10 600 m
  • Rychlost střelby: 15-20 výstřelů/min.
  • Nábojnice 88 x 571R (R111) byla společná i s 8,8cm KwK36 L/56 v PzKpfw V Tiger, jen zápalkový šroub pro FlaK byl perkusní C12, pro KwK byl elektrický C22

FlaK 41[editovat | editovat zdroj]

  • Délka v palebném postavení: 9658 mm
  • Šířka: 2400 mm
  • Výška: 2360 mm
  • Délka hlavně: 6548 mm
  • Ráže: 88 mm
  • Hmotnost v bojovém postavení: 8000 kg
  • Hmotnost během přepravy: 11 200 kg
  • Odměr: 360 °
  • Náměr: -3 ° až +90 °
  • Úsťová rychlost: 1000 m/s
  • Úsťová rychlost protitankového granátu: 980 m/s
  • Dostřel dálkový: 19 800 m
  • Dostřel výškový: 14 700 m
  • Rychlost střelby: 20-25 výstřelů/min.
  • Nábojnice 88 x 855R (R123), pro 8,8cm PaK 43 L/71 nábojnice 88 x 822R (R146)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TM E9-369A: German 88-mm Antiaircraft Gun Materiel - Technical Manual, U.S. War Department, June 29, 1943 (Lone Sentry) [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]