Jagdpanther
| Jagdpanther | |
|---|---|
 Jagdpanther v německém muzeu v Munsteru | |
| Typ vozidla | stíhač tanků |
| Země původu |  Německo |
| Historie | |
| Návrh | 1942–1943 |
| Období výroby | 1944–1945 |
| Vyrobeno kusů | 415 |
| Ve službě | 1944–1945 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 |
| Délka | 9,87 m |
| Šířka | 3,217 m |
| Výška | 2,715 m |
| Hmotnost | 45,5 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 80 mm čelní 45 mm boční 40 mm zadní |
| Hlavní zbraň | 88mm kanón PaK 43 L/71, 57 nábojů |
| Sekundární zbraně | 7,92 mm MG 34, 600 nábojů |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | V-12 zážehový Maybach HL 230 P30 700 hp (515 kW) |
| Odpružení | zdvojené torzní tyče |
| Max. rychlost | 55 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 16 hp/tunu |
| Dojezd | 250 km na silnici 100 km v terénu |
Jagdpanzer V (nebo Panzerjäger V) Panther, Jagdpanther nebo Sd. Kfz. 173 byl německý těžký stíhač tanků vyráběný během druhé světové války. Celkem bylo vyrobeno 415 kusů Jagdpantherů. Přestože se jednalo o velice kvalitní typ, který měl účinnou výzbroj, dobrou pohyblivost i pancéřovou ochranu, v počtu pouhých několika set kusů nemohl situaci na frontě nijak ovlivnit.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Vývoj těžkého stíhače tanků, využívajícího podvozku tanku Panther a vyzbrojeného kanónem Pak 43 L/71 ráže 88 mm byl firmě Krupp zadán v srpnu roku 1942. Projekt nesl označení Sd. Kfz. 173 a bojové jméno Jagdpanther. Na konci měsíce byl hotov model ve velikosti 1:10 a v listopadu maketa ve velikosti 1:1. Prototyp stíhače byl dokončen v listopadu 1943 a dne 20. prosince 1943 byl předveden Hitlerovi. Počátkem roku 1944 byla zahájena sériová výroba typu, která dala 425 kusů.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Jagdpanther, jak už bylo zmíněno, vznikl na podvozku tanku Panther. Na trupu byla postavena kompletně uzavřená nástavba s výrazně skosenými stěnami. Vstupovalo se do něj dvěma kruhovými poklopy na střeše nebo jednodílnými dvířky v její zadní části. Napravo od něj byl poklop pro nakládání munice. Posádka byla pětičlenná: velitel, střelec, řidič, nabíječ a radista. Hlavní zbraní byl vynikající 88 mm protitankový kanón PaK 43/3 (anebo 43/4) L/71, který byl použit i u tanku Tiger II. Náměr kanónu byl možný v rozmezí −8° až +14°. Odměr 11° nalevo i napravo. Protipěchotní zbraní byl kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (ovládaný radistou) umístěný vedle kanónu; v tanku byly i dva samopaly MP 40. Pro kanón měla posádka k dispozici 57 kusů granátů a pro kulomet 600 kusů nábojů. Pancéřování trupu se pohybovalo v rozmezí 40 až 60 mm, nástavby 25 (vrch) až 80 mm (předek). Kanón chránil štít Saukopfblende („prasečí hlava“) silný 100 mm.
Podobně jako jiné německé stroje i mnoho stíhačů Jagdpanther bylo při výrobě natřeno antimagnetickou pastou Zimmerit, která chránila vozidlo před magnetickými minami.
Výkony[editovat | editovat zdroj]
Stroj vážící víc než 45 tun poháněl motor Maybach HL 230 o výkonu 700 koňských sil. Ten při jízdě na cestě spotřeboval 280 litrů benzínu na 100 km, ale v náročném terénu se spotřeba vyšplhala až na 700 litrů paliva. Na přelomu let 1944 a 1945, kdy německý válečný průmysl trpěl akutním nedostatkem pohonných hmot, to byl asi největší nedostatek tohoto vozidla, jehož nádrže pojaly celkově 730 litrů benzínu. Na cestě se maximální rychlost pohybovala v rozmezí 45 až 55 km/h a vzhledem k relativně vysoké hmotnosti byl Jagdpanther dobře pohyblivý i v terénu, kde dokázal vyvinout rychlost 25 až 30 km/h.
Výborná pohyblivost, vynikající 88mm kanón a dobrá pasivní ochrana posádky z Jagdpantheru činily obávaného soupeře ať už spojeneckých nebo sovětských tankistů. V období let 1944 až 1945, kdy Německo čelilo tisícům ruských, amerických nebo britských tanků už ale i přes vydařenou konstrukci nemohlo několik stovek těchto strojů v žádném případě zvrátit situaci na frontách, na kterých byl nasazen. I přes to všechno se pravděpodobně jednalo o nejlepší vozidlo ve své kategorii v celé druhé světové válce.
Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]
Jagdpanther byl zařazován do oddílů těžkých stíhačů tanků. Většinu strojů obdržely jednotky Wehrmachtu, ale menší počet sloužil i u Waffen-SS. Prvními jednotkami vyzbrojenými Jagdpanthery byly schwere Panzerjäger Abteilung 559 a 654. Druhá zmíněná jich několik nasadila proti západním spojencům v bojích v Normandii, ale většina z vyrobených strojů bojovala na východní frontě. Na západě se zúčastnily hlavně bojů během ofenzivy v Ardenách na konci roku 1944, kde jich bylo pro tento účel shromážděno 51.
Od začátku roku 1945 byly postupně zařazovány i do stavů sedmi tankových divizí, v kterých měly vytvořit aspoň jednu rotu.
Zachované exempláře[editovat | editovat zdroj]
Nejméně tři stroje Jagdpanther jsou v pojízdném stavu. Po jednom mají Deutsches Panzermuseum v Munsteru a Wehrtechnische Studiensammlung ve městě Koblenz v Německu. Skupina SDKFZ Foundation z Velké Británie zkompletovala jeden stroj z dvou vyřazených.
Dalších sedm je vystaveno v zde:
- Bovington Tank Museum, Spojené království
- Imperial War Museum, Londýn
- Tankové muzeum v Kubince u Moskvy
- Musée des Blindés v městě Saumur, Francie
- Sinsheim Auto & Technik Museum, Sinsheim, Německo
- Panzermuseum Thun, Thun, Švýcarsko
- United States Army Ordnance Museum ve městě Aberdeen, stát Maryland, USA
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jagdpanther vystavený v Thunu ve Švýcarsku
-
Exemplář vystavený v Imperial War Museum, Londýn
-
Jagdpanther v Tankové muzeum v Kubince
-
Jagdpanther v Munsteru v Německu
.jpg)
