Sd.Kfz. 254
| Sd.Kfz.254 | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | kolopásový obrněný automobil |
| Země původu |  Německo |
| Historie | |
| Výrobce | Saurer |
| Návrh | 1938 |
| Období výroby | 1938–1940 |
| Vyrobeno kusů | 129 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 muži |
| Délka | 4,5 m |
| Šířka | 2,07 m |
| Výška | 2,20 m (na kolech) 1,96 m (na pásech) |
| Hmotnost | 6,4 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 5,5–14,5 mm |
| Hlavní zbraň | – |
| Sekundární zbraně | samopal MP38 |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový čtyřválec Saurer CRDv |
| Síla motoru | 70 k (52 kW) při 2000 ot./min |
| Odpružení | vinuté pružiny |
| Max. rychlost | 60 km/h (na kolech) 30 km/h (na pásech) |
| Poměr výkon/hmotnost | 10,9 k/tunu |
| Dojezd | 400 km (na kolech) 90 km (na pásech) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sd.Kfz. 254 bylo průzkumné kolopásové vozidlo německého Wehrmachtu, používané během II. světové války.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Podle požadavku velení rakouské armády postavila firma Saurer roku 1935 prototyp kolopásového dělostřeleckého tahače. Prototyp dostal označení RR-6 (Räder-Raupen). Po dalším vývoji vznikl typ RR-7, schválený roku 1937 pro armádní službu. Bylo objednáno 160 vozidel. Produkce začala roku 1938, do anšlusu se podařilo vyrobit jen 15 kusů, poté byla výroba zastavena. Vyrobené tahače převzal Wehrmacht.[1]
Ještě v roce 1938 však německý zbrojní úřad nařídil výrobu dalších 140 vozidel. Byla však požadována pancéřovaná vozidla, určená pro frontový průzkum. Vzniklá pancéřovaná verze nesla tovární označení RK-7 (Räder-Kettenfahrgestell), označení Wehrmachtu Sd.Kfz. 254. Sériová výroba probíhala v letech 1938–1940. V pancéřované verzi bylo dokončeno 129 kusů, zbylých 11 zůstalo ve formě nepancéřovaných tahačů.[1]
Sd.Kfz. 254 byly nasazeny v Africe, na východní frontě a na Balkáně. Byly využívány především jako průzkumná vozidla motorizovaných dělostřeleckých pluků tankových divizí. Sloužily v řadách 1.Pz.Div. ,2.Pz.Div., 7.Pz.Div., 11.Pz.Div. a 15.Pz.Div. Z důvodu náročnosti na údržbu a nedostatku náhradních dílů byly postupně stahovány ze služby, poslední snad kolem roku 1944.[1]
Tank svobody[editovat | editovat zdroj]
V roce 1950 nalezl vrak tahače RR-7 bývalý automechanik Václav Uhlík z Líní u Plzně. Stroj opravil a přestavěl na opancéřovaný transportér. V něm hodlal uprchnout do Bavorska, spolu se svou ženou, dvěma dětmi, Libuší Cloudovou a dalšími třemi uprchlíky. Dne 25. července 1953 prorazili tři pásma drátěných překážek a pronikli třicet kilometrů hluboko na západoněmecké území. Tam požádali o azyl a vystěhovali se do USA, kde byl jejich stroj vystavován jako „Freedom Tank“ (Tank svobody), dokonce se pro svou popularitu objevil i v televizní show Eda Sullivana. Uhlík svůj tank daroval Fordovu muzeu v USA, kde byl jako exponát uložen desítky let. Později ho získal soukromý sběratel z Michiganu, který ho vlastní ve své soukromé sbírce dodnes.[2]
Technický popis[editovat | editovat zdroj]
Sd.Kfz. 254 je postaven na základě rakouského kolopásového tahače Saurer RR-7. Vozidlo má tedy pásový i kolový podvozek.
Pásovou část tvoří sestava šesti pojezdových kol odpružených vinutými pružinami. Dále je zde hnací kolo (vpředu) a napínací kolo (vzadu). Pás je nesen třemi kladkami.[1]
Kolovou část tvoří čtyři mechanicky sklopná kola s automobilovými pneumatikami. Při jízdě na kolech jsou poháněna pouze zadní kola, přední kola jsou řiditelná. Sklápění kol zajišťuje pomocný motor přes šnekový převod. Změna podvozku trvá asi 4 sekundy a lze ji provádět pouze při stání. Sklápění je ovládáno z místa řidiče.[3]
Vozidlo je poháněno dieselovým motorem Saurer CRDv. Převodovka má 5 stupňů vpřed a 1 vzad.
Nástavba vozidla je plně uzavřená, svařená z pancéřových plechů tl. 14,5 mm (vpředu), 10 mm (boky, záď) a 5,5 mm (vrchní a spodní část). Vozidlo je vybaveno radiostanicemi FuG 4 a FuG 8 s rámovou anténou a FuSpr s prutovou anténou.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e PEJČOCH, I.; PEJS, O. Obrněná technika 5 : Střední Evropa 1919–1945 (I.část). 1. vyd. Praha: ARES, 2004. 375 s. ISBN 80-86158-32-2. S. 139–143.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. František Uhlík a Tank svobody. Historie a plastikové modelářství. 2005, roč. 15, čís. 6, s. 22–27. Dostupné online. ISSN 1210-1427.
- ↑ Track-wheel vehicles. Tactical and Technical Trends. Prosinec 1943, čís. 39. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, I.; PEJS, O. Obrněná technika 5 : Střední Evropa 1919–1945 (I.část). 1. vyd. Praha: ARES, 2004. 375 s. ISBN 80-86158-32-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SdKfz 254 na Wikimedia Commons - SdKfz 254 na www.panzernet.net
- Fotogalerie SdKfz 254 na www.panzernet.cz
- Fotografie Uhlíkova Tanku Svobody
