ADGZ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Steyr ADGZ
ADGZ v Sudetech, říjen 1938
ADGZ v Sudetech, říjen 1938
Typ vozidla obrněný automobil
Země původu Rakousko Rakousko
Historie
Výrobce Steyr AG
Návrh 1931
Období výroby 1935–1937, 1942
Vyrobeno kusů 27 + 25
Základní charakteristika
Posádka 6–7 mužů
Délka 6,26 m
Šířka 2,16 m
Výška 2,56 m
Hmotnost 12 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 11 mm
Hlavní zbraň 20mm kanón M35 (KwK 35)
Sekundární zbraně 3 × kulomet M7/12 ráže 8 mm
Pohon a pohyb
Pohon

benzínový šestiválec
Austro Daimler M612,

objem 12 litrů
110 kW (150 k)
Odpružení listová pružina
Max. rychlost 70 km/h
Dojezd

450 km (silnice)

220 km (terén)

Steyr ADGZ (Austro Daimler Geländegängiger Zugwagen) bylo rakouské obrněné kolové vozidlo, které sloužilo v rakouské armádě a později v řadách Wehrmachtu a Waffen SS.

Historie[editovat | editovat zdroj]

ADGZ byl vyvinut na základě armádní specifikace, požadující těžký obrněný automobil, určený k provozu po zpevněných komunikacích. Prototyp postavila firma Steyr v roce 1931. Po továrních a a armádních testech bylo vozidlo přijato do výzbroje rakouského Bundesheeru pod označením M35 mittlere Panzerwagen. Sériová výroba probíhala v letech 1935–37, bylo vyrobeno 27 vozidel. ADGZ byly zařazeny do výzbroje tankového praporu v Bruckneudorfu.

Po anšlusu v roce 1938 byla většina vozidel předisponována k policejní službě, ostatní byly zařazeny do druholiniové služby ve Wehrmachtu a Waffen SS. Většinou byly používány k protipartyzánské a strážní službě na okupovaných územích Sovětského svazu. V roce 1942 bylo pro Waffen SS vyrobeno z dostupných dílů dalších 25 vozidel. Některé byly použity k policejní a protipartyzánské službě na Balkáně, používala je zde divize SS Prinz Eugen. Poslední ADGZ byly vyřazeny během roku 1944.

Minimálně jeden ADGZ byl použit při bojích v Gdaňsku 1. září 1939, kde podporoval jednotku SS Heimwehr Danzig při dobývání polského poštovního úřadu.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

ADGZ je těžký čtyřnápravový obrněný automobil s pohonem všech kol. Krajní nápravy jsou řiditelné. Prostřední nápravy jsou osazeny dvojmontážemi. Motor Austro Daimler M612 je umístěn vzadu, vpředu se nachází chladič krytý žaluzií. Převodovka Austro Voith JDL je vybavena třemi stupni vpřed i vzad, dovoluje dosažení stejné rychlosti oběma směry. Stanoviště řidiče je zdvojené (vpředu a vzadu), proto se vozidlo nemusí otáčet.

Na podvozku je osazena nástavba z pancéřových plechů tloušťky 11 mm. Plechy jsou spojené svařováním a nýtováním. V trupu jsou umístěny čtyři dveře se sklopnou horní částí. Hlavní výzbroj (kanon+kulomet) je umístěna ve věži. Ostatní dva kulomety se nacházejí vpředu a vzadu, vedle stanovišť řidičů.

Posádku tvoří 6 mužů : 3 ve věži (velitel, nabíječ, střelec z kanónu a kulometu) a 3 v trupu (řidič +2 střelci z kulometu; zadní střelec v případě potřeby zastupoval jako zadní řidič). Při policejní službě bývala posádka omezena na 4 muže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, I.; PEJS, O. Obrněná technika 5 : Střední Evropa 1919–1945 (I.část). 1. vyd. Praha: ARES, 2004. ISBN 80-86158-32-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]