Sturer Emil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sturer Emil
Sturer Emil v tankovém muzeu Kubinka
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 9,7 m
Šířka 3,16 m
Výška 2,7 m
Hmotnost 35 tun
Pancéřování a výzbroj
Hlavní zbraň Rheinmetall 128 mm PaK 40 L/61
Sekundární zbraně MG 34
Pohon a pohyb
Pohon Maybach vodou chlazený, V-6, HL116
300 hp (220 KW)
Max. rychlost 25 km/h

12.8 cm Selbstfahrlafette auf VK3001(H) „Sturer Emil“ (Tvrdohlavý Emil) byl experimentální německý stíhač tanků z období druhé světové války. Byl založen na podvozku Henschel VK3001 prodlouženém o jedno pojezdové kolo a vyzbrojen kanonem Rheinmetall 12.8 cm K L/61. Toto dělo mělo odměr 14° na každou stranu, náměr +10° a −15°. V bojovém prostoru vezl 15 granátů pro hlavní dělo. Sturer Emil byl vyroben ve dvou kusech (s názvem Max a Moritz) a oba sloužily na východní frontě. Jedno vozidlo bylo zničeno a druhé ukořistěno u Stalingradu v lednu 1943.

Nákres

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]