Sturer Emil
| Sturer Emil | |
|---|---|
_chassis.JPG) Sturer Emil v tankovém muzeu Kubinka | |
| Typ vozidla | stíhač tanků |
| Země původu |  Německo |
| Historie | |
| Návrh | 1941 |
| Období výroby | 1942 |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Ve službě | 1942-1943 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 |
| Délka | 9,7 m |
| Šířka | 3,16 m |
| Výška | 2,7 m |
| Hmotnost | 35 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 15 - 50 mm |
| Hlavní zbraň | Rheinmetall PaK 40 L/61 128 mm |
| Sekundární zbraně | MG 34 |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vodou chlazený Maybach HL116, V-6, |
| Síla motoru | 300 k (220 kW) |
| Max. rychlost | 25 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 8,57 k/tunu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
12.8 cm Selbstfahrlafette auf VK30.01(H) „Sturer Emil“ („Tvrdohlavý Emil“) byl experimentální německý stíhač tanků z období druhé světové války. Byl založen na podvozku Henschel VK3001 prodlouženém o jedno pojezdové kolo a vyzbrojen kanonem Rheinmetall 12,8 cm K L/61. Toto dělo mělo odměr 14° na každou stranu, náměr +10° a −15°. V bojovém prostoru vezl 15 granátů pro hlavní dělo. Sturer Emil byl vyroben ve dvou kusech (s názvem Max a Moritz) a oba sloužily na východní frontě. Jedno vozidlo bylo zničeno a druhé ukořistěno u Stalingradu v lednu 1943.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sturer Emil na Wikimedia Commons - Sturer Emil na Achtung Panzer!
