Nashorn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nashorn
Nashorn v americkém muzeu v Aberdeenu
Nashorn v americkém muzeu v Aberdeenu
Typ vozidla stíhač tanků
Země původu Nacistické Německo Německo
Historie výroby
Výrobce Deutsche Eisenwerke
Návrh 1942
Období výroby 1943–1945
Vyrobeno kusů 494
Ve službě 1943–1945
Základní charakteristika
Posádka 4 nebo 5
Délka 7,26 m
Šířka 2,95 m
Výška 2,94 m
Hmotnost 24 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování trup 20–30 mm, nástavba 10 mm
Hlavní zbraň 88 mm kanón PaK 43/1 L/71
Sekundární zbraně volně ložený kulomet
Pohon a pohyb
Pohon V-12 Benzínový motor Maybach HL 120 TRM
300 hp (224 kW)
Max. rychlost 42 km/h
Dojezd 235 km na silnici
130 km v terénu
Tento článek je o stíhači tanků. O javaScriptovém enginu pojednává článek Nashorn (javascriptový engine).

Stíhač tanků Nashorn (česky: nosorožec), původním názvem Hornisse (česky: sršeň), též SdKfz 164, byl německý těžký stíhač tanků vyráběný v letech 19431945. Celkem bylo vyrobeno 494 kusů.

Nashorn byl postavený na trupu samohybného děla Hummel, vyvinutého v roce 1942 z kombinace vany a podvozku tanků Pz III a Pz IV. Stroj byl určen pro přepad ze zálohy nebo pro boj na extrémně velkou vzdálenost, proto byla značně snížena kvalita ochrany posádky, což zlepšilo další parametry, zejména rychlost, průchodnost terénem a velkou údernou sílu. Ačkoliv šlo stále o improvizovaný typ stíhače tanků, je považován za úspěšný stroj, byť ke konci války se začaly dost značně projevovat některé nedostatky jeho konstrukce,[1] a byl proto nahrazován modernějšími typy, jako byl například Jagdpanther. Nicméně, Nashorn se může jakožto jediný německý obrněný vůz pochlubit zničením tanku M26 Pershing.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Lüdeke, Alexander. Vojenská technika druhé světové války, Praha: Slovart, 2009, ISBN 978-80-7391-207-9, 320 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]