Marder I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marder I
Marder I v muzeu Saumur
Marder I v muzeu Saumur
Typ vozidla Stíhač tanků
Země původu Nacistické Německo Německo
Historie výroby
Návrh 1942
Vyrobeno kusů 170
Ve službě 1942–1944
Základní charakteristika
Posádka 4 nebo 5
Délka 5,38 m
Šířka 1,88 m
Výška 2 m
Hmotnost 8,2 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 12 mm
Hlavní zbraň 7,5 cm Pak 40
Sekundární zbraně MG 34
Pohon a pohyb
Pohon De laHaye 103 T 5
70 hp (52 kW)
Max. rychlost 35 km/h
Dojezd 135 km

Marder I (SdKfz 135) byl německý lehký stíhač tanků produkovaný v roce 1942. Šlo o improvizovanou konstrukci založenou na podvozcích ukořistěné techniky, zpočátku na podvozku francouzského pásového tahače Tracteur Blinde 37L (Lorraine), později na podvozcích francouzských tanků Hotchkiss 38 H a FCM-36. Na podvozek byla přidána nástavba a hlavní zbraň: kanon 7,5 cm Pak 40. Bojový prostor byl shora a zezadu otevřený (při nepříznivém počasí se zakrýval plachtou), boky kryly plechové stěny se slabým pancířem, čelo kryl posílený pohyblivý štít děla. Celé jméno takto zkonstruovaného stroje znělo 7,5cm PaK 40/1 auf Panzerjäger Lr.S., známější je ovšem pod jménem Marder I, které mu bylo oficiálně přiděleno v roce 1944. Celkem bylo vyrobeno 184 (resp. 185), z nichž většina zůstala v Evropě a v roce 1944 se v počtu 130 kusů zúčastnila boje proti spojeneckým jednotkám. Konce války se dožila jen malá část z nich.

Krom tohoto stíhače tanků bylo na podobném principu vybudováno několik samohybných houfnic (SdKfz 135/1)

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Největší nevýhodou této improvizované konstrukce byla poměrně vysoká silueta a slabá pasivní ochrana. Oproti těmto nedostatkům byly Mardery v boji proti tankům účinné díky výbornému kanónu PaK 40 a dobré průchodnosti terénem. I když stíhače Marder vznikly jako reakce na množství sovětské obrněné techniky, nakonec sloužily ve větším množství na západní frontě. V druhé polovině roku 1942 byly postupně nasazovány k jednotkám stíhačů tanků pěchotních divizí. Původně měly Mardery sloužit jako dočasné řešení, dokud nepřijdou do produkce dokonalejší stroje, ale jak to u „dočasných“ řešení častokrát bývá, Mardery nakonec sloužily až do kapitulace Německa v květnu 1945.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Marder I na západní frontě