Panzerkampfwagen E

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Model tanku E-100 v měřítku 1:72
Model tanku Maus v měřítku 1:43, na modelu je jasně zřetelná věž, která byla použita i na E-100 se 128 mm dělem KwK44 L/55

Názvem Panzerkampfwagen E s číselným označením byly během druhé světové války (resp. od roku 1943) označovány experimentální obrněná vozidla, tanky a vývojové vzory určené pro Wehrmacht. Písmeno E znamenalo Entwicklungstyp - vývojový typ. Poté následovalo označení hmotnostní kategorie daného typu.

Šlo o jeden z posledních pokusů Třetí říše vytvořit celou sérii nových tanků. Jednalo se o standardizovanou serii pásových podvozků v šesti váhových kategoriích schopných nahradit všechny typy pásových vozidel ve stavech obrněných jednotek Wehrmachtu při značné úrovni sjednocení komponent napříč řadami.

I když tyto návrhy byly konstrukčně jednodušší a levnější než jejich předchůdci, nevykazovaly podstatný technologický pokrok ve srovnání s již aktivně sloužícími stroji a byly poněkud pozadu oproti britskému i sovětskému vývoji. Kdyby válka trvala dost dlouho na to, aby mohly být E-series dány do provozu, byly by zajisté v nevýhodě oproti spojeneckým návrhům. Například T-54, který byl ve fázi funkčního prototypu již na konci války a sériově vyráběn byl od roku 1947 už měl čelní pancíř věže o 20 mm silnější než Tiger II, výkonné 100 mm dělo a vážil méně než 40 tun, čili srovnatelný s E-25.

E-5[editovat | editovat zdroj]

E-5 měl podle plánu vážit mezi 5-10 tunami a tvořit tak základ pro lehké tanky, fungující jako průzkumné, přepravní a lehká stíhací vozidla, podobného typu jako britský Universal carrier. Informace o této třídě jsou k dispozici jen velmi kusé a z neoficiálních zdrojů, takže je možné, že třída E-5 je pouze poválečnou fabrikací.

E-10[editovat | editovat zdroj]

E-10 měl být nástupcem Panzera 38(t) a jeho vzhled se na tomto modelu zakládal. Podvozek Panzera 38(t) byl rozšířen a předělán. Tento nový model byl přejmenován na PzKpfw 38 (d), d stálo pro deutsch (Německý) jako protiklad (t) pro tschechisch (Český). Tyto modely na novém podvozku byly ve váhových rozmezích 10-25 tun.

Smyslem E-10 bylo vytvořit skupinu nových stíhacích tanků jako náhradu za Jagdpanzer 38(t) a také novou skupinu Waffenträgerů vyzbrojenou těžkým protitankovým dělem.

E-25[editovat | editovat zdroj]

E-25 byl ve váhové třídě 25-50 tun, Měl fungovat jako nástupce všech strojů na podvozcích tanků Panzer III a Panzer IV. Tato skupina by zahrnovala střední průzkumné vozy, Jagdpanzer a těžké Waffenträgery.

E-50 Standardpanzer[editovat | editovat zdroj]

E-50 Standardpanzer měl operovat jako standardní střední tank, zastupující Panthera a Tigera a tanky založené na těchto modelech. Váha by se u E-50 pohybovala od 50 do 75 tun, výzbroj měl tvořit 8,8cm kanon tanku Tiger II (který byl dostatečně výkonný a dobře zavedený ve výrobních závodech i v zásobovacích liniích Wehrmachtu) a stroj měl sdílet maximální možné množství komponent se sesterským projektem E-75 - podvozek například měl využívat totožné sestavy náprav a pojezdů, ale pouze v počtu šesti párů pojezdových kol oproti osmi u E-75.

E-75 Standardpanzer[editovat | editovat zdroj]

E-75 Standardpanzer měl být standardním těžkým tankem použitým jako nástupce Tigera II a Jagdtigera. Jeho design se měl podobat E-50, měl však být těžší v rozmezí od 75 do 100 tun. Předpokládalo se použití stejného děla 8,8cm jako u tanku Tiger II a sesterského projektu E-50 a motoru Maybach odvozeného od pohonné jednotky tanku Tiger II s výkonem navýšeným na 900 koňských sil, se kterým měl stroj dosahovat maximální rychlostí až 40km/h, ale nikdy se nedostal přes fázi návrhu a nebyly postaveny žádné prototypy

E-100[editovat | editovat zdroj]

E-100 měl být supertěžký průlomový tank, levnější alternativa k supertěžkému tanku 'Maus'. Konstrukčně se jednalo o v podstatě zvětšený podvozek Tigera II. E-100 měl být původně vybaven stejnou věží jako Maus, osazenou 12,8cm kanonem, později bylo rozhodnuto o osazení této věže 15cm kanonem a nakonec padnul návrh na osazení stroje dokonce 17cm kanonem, což by v případě realizace tohoto návrhu znamenalo kompletní přestavbu stroje na těžký sturmgeschütz, jelikož objemný závěr 17cm děla by nebylo možné instalovat do jakékoliv věže, kterou by mohlo být možné instalovat na podvozek E-100, nemluvě o značně obtížné manipulaci s těžkou a objemnou municí ve stísněném vnitřním prostoru věže. Pohon prototypu zajišťoval motor Maybach HL 234 o výkonu 700 koní, tedy stejný motor, který poháněl již zhruba o polovinu lehčí stroje Panther a Tiger II (a již při instalaci v Tigeru II byl považován za poněkud poddimenzovaný). Stroje "seriové" výroby měly být poháněny zcela novým, větším motorem Maybach o výkonu 1200 koní, který však v době stavby prototypu nebyl k dispozici. Vývoj a konstrukce prototypu E-100 začala v roce 1944, byla však zastavena když Adolf Hitler nařídil konec vývoje Mause.

Ke konci války byl hotov pouze podvozek E-100, který byl transportován do Spojeného království, otestován a později zničen.

Technická data tanku E-100: Posádka 6 mužů Hmotnost 140 000 kg Rozměry délka 10 200 mm, šířka 4450 mm, výška 3290 mm Pancéřování 40 až 240 mm Pohon (prototyp) dvanáctiválec Maybach HL 234 Výkon motoru 700 kW Max. rychlost 40 km/h na silnici (teoretická) Dojezd 120 km po silnici Výzbroj (plánovaná) kanon 15 cm KwK 44 L/38 s 50 náboji, 7,5 cm KwK 44 L/36,5 s 200 náboji, kulomet MG 34 (ráže 7,92 mm)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]