SU-152

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SU-152
SU-152 zkoumán německými vojáky, 1943
SU-152 zkoumán německými vojáky, 1943
Typ vozidla samohybné dělo
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Období výroby 1943
Vyrobeno kusů 704
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 8,95 m
Šířka 3,3 m
Výška 2,5 m
Hmotnost 45,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 75 mm
Hlavní zbraň 152,4 mm kanón ML-20
Sekundární zbraně ruční zbraně osádky
Pohon a pohyb
Pohon V-2K
600 hp (450 kW)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 43 km/h
Dojezd 330 km

Samohybné dělo SU-152 vzniklo vpodstatě jako nouzové bojové vozidlo, silně obrněný stroj s těžkou výzbrojí, měl pomoci Rudé armádě čelit německým tankům nové generace.

Práce na projektu, který získal provizorní označení KV-14, byly zahájeny 31. prosince 1942 a již v únoru 1943 byl spěšný vývoj úspěšně ukončen. Šlo vlastně o relativně jednoduché a účelné spojení podvozku stávajícího těžkého tanku KV-1 a upravené polní houfnice ML-20 ráže 152,4 mm. Původní plány předpokládaly prodloužení podvozku tanku KV, ale z důvodů zkrácení vývoje a zjednodušení zahájení výroby nakonec byla zachována jeho původní délka.

Nevýhodou tohoto samohybného děla byla především malá rychlost střelby (okolo dvou výstřelů za minutu), protože používalo těžkou a dělenou munici. Další nevýhodou SU 152 byla pomalá akcelerace která z něj dělala lehký cíl pro letectvo. Neobratnost znamenala lehký cíl pro nepřátelsku pěchotu. Velkou předností však byla účinnost výzbroje, protože zbraň vystřelující mohutné 43 kg vysoce výbušné střely dokázala zničit téměř jakýkoliv cíl, i na hranici svého dostřelu. Ačkoliv se vyráběla i protipancéřová munice, přímý zásah výbušným granátem dokázal zničit, těžce poškodit nebo vyřadit z boje prakticky jakékoliv obrněné vozidlo, včetně německých Tigerů a Ferdinandů, aniž by vlastně pancíř musel "probít". Kvůli schopnosti ničit i ty nejtěžší tanky nepřítele se po bitvě u Kurska samohybnému dělu SU-152 dostalo přezdívky „Zveroboj“ (zabiják zvířat).

Výroba SU-152 byla ukončena v prosinci 1943 po vyrobení 671-704 strojů (různé zdroje). Nedošlo k tomu však kvůli nějakým problémů nebo vyloženě špatným vlastnostem této zbraně, ale především proto, že ji nahradil její nástupce v podobě ISU-152, uživající podvozku nového těžkého tanku Josif Stalin, nahrazujícího tanky KV. Vyrobené stroje však dále sloužily až do konce války a poslední byly definitivně vyřazeny z výzbroje až roku 1954.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]