SU-152

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SU-152
SU-152 zkoumán německými vojáky, 1943
SU-152 zkoumán německými vojáky, 1943
Typ vozidla samohybné dělo
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Období výroby 1943
Vyrobeno kusů 704
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 8,95 m
Šířka 3,3 m
Výška 2,5 m
Hmotnost 45,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 75 mm
Hlavní zbraň 152,4 mm kanón ML-20
Sekundární zbraně ruční zbraně osádky
Pohon a pohyb
Pohon V-2K
600 hp (450 kW)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 43 km/h
Dojezd 330 km

Samohybné dělo SU-152 vzniklo vpodstatě jako nouzové bojové vozidlo, silně obrněný stroj s těžkou výzbrojí, měl pomoci Rudé armádě čelit německým tankům nové generace.

Práce na projektu, který získal provizorní označení KV-14, byly zahájeny 31. prosince 1942 a již v únoru 1943 byl spěšný vývoj úspěšně ukončen. Šlo vlastně o relativně jednoduché a účelné spojení podvozku stávajícího těžkého tanku KV-1 a upravené polní houfnice ML-20 ráže 152,4 mm. Původní plány předpokládaly prodloužení podvozku tanku KV, ale z důvodů zkrácení vývoje a zjednodušení zahájení výroby nakonec byla zachována jeho původní délka.

Nevýhodou tohoto samohybného děla byla především malá rychlost střelby (okolo dvou výstřelů za minutu), protože používalo těžkou a dělenou munici. Velkou předností však byla účinnost výzbroje, protože zbraň vystřelující mohutné 43 Kg vysoce výbušné střely dokázala zničit téměř jakýkoliv cíl, i na hranici svého dostřelu. Ačkoliv se vyráběla i protipancéřová munice, přímý zásah výbušným granátem dokázal zničit, těžce poškodit nebo vyřadit z boje prakticky jakékoliv obrněné vozidlo, včetně německých Tigerů a Ferdinandů, aniž by vlastně pancíř musel "probít". Kvůli schopnosti ničit i ty nejtěžší tanky nepřítele se po bitvě u Kurska samohybnému dělu SU-152 dostalo přezdívky „Zveroboj“ (zabiják zvířat).

Výroba SU-152 byla ukončena v prosinci 1943 po vyrobení 671-704 strojů (různé zdroje). Nedošlo k tomu však kvůli nějakým problémů nebo vyloženě špatným vlastnostem této zbraně, ale především proto, že ji nahradil její nástupce v podobě ISU-152, uživající podvozku nového těžkého tanku Josif Stalin, nahrazujícího tanky KV. Vyrobené stroje však dále sloužily až do konce války a poslední byly definitivně vyřazeny z výzbroje až roku 1954.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]