SU-14

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
SU-14
Prototyp SU-14 v roce 1934
Prototyp SU-14 v roce 1934
Typ vozidla samohybné dělo
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie
Výrobce Závod č. 185 Im. Kirova[1]
Období výroby 1934–1936
Vyrobeno kusů 1 (SU-14)
1 (SU-14-1)
Základní charakteristika
Posádka 7
Délka 9,45 m
Šířka 3,24 m
Výška 3,05 m
Hmotnost 47 t (SU-14)
64 t (SU-14-1)
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 10–20 mm (SU-14)
30–50 mm (SU-14-1)
Hlavní zbraň 203mm dělo B4 vz.1931
152mm dělo Br-2
Sekundární zbraně 2x kulomet DT ráže 7,62 mm
Pohon a pohyb
Pohon zážehový dvanáctiválec M-17T (SU-14)
M-17F (SU-14-1)
298 kW (SU-14)
500 kW (SU-14-1)
Max. rychlost 27 km/h
Dojezd 100 km

SU-14 je sovětské samohybné dělo postavené na podvozku tanku T-35 a využívající díly z typu T-28. Původní prototyp z roku 1934 byl vyzbrojen dělem B-4 vz. 1931 ráže 203 mm. Samohybné dělo SU-14 bylo testováno v letech 1934–1935. V roce 1936 byl postaven upravený prototyp SU-14-1. Výzbroj poté tvořilo námořní dělo Br-2 ráže 152,4 mm.[2][3]

Vývoj a nasazení[editovat | editovat zdroj]

SU-14-2 jako exponát muzea v Kubince

Prototyp SU-14-1 měl rekonstruovanou převodovku, upravený podvozkový systém a výkonnější motor M-17F o výkonu 500 kW. Během zkoušek probíhajících od dubna do května 1936 prototyp najezdil cca 800 km. V plánu byla výroba pěti vozidel SU-14 s dělem Br-2, ke které ovšem nedošlo kvůli zatčení šéfkonstruktéra P. I. Sjačentova, jehož v roce 1937 popravili jako "nepřítele lidu" během Stalinských čistek. Oba prototypy byly poté uloženy v armádním skladu, kde zůstaly až do zimy 1939.

V roce 1940 dostala obě vozidla radiostanice a silnější pancéřování chránící bojový prostor, protože měla být nasazena v Zimní válce proti Finsku a ostřelovat bunkry Mannerheimovy linie. Úpravy však byly dokončeny až 20. března 1940 a do bojů této války již SU-14 nezasáhly. V září 1940 byly přesunuty na polygon v Kubince u Moskvy a o rok později během Operace Barbarossa na dálku ostřelovaly německé jednotky postupující na hlavní město.

První prototyp SU-14 byl v 60. letech sešrotován, ale druhý prototyp SU-14-2 se dochoval do současnosti a je k vidění v tankovém muzeu v Kubince v Ruské federaci.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOV - SU-14 [online]. forum.valka.cz, 2009-10-30 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. 
  2. a b SOV - SU-14/2 [online]. forum.valka.cz, 2004-03-08 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. 
  3. SU-14-1 [online]. wiki.worldoftanks.com [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]