T-38 (tank)
| T-38 | |
|---|---|
.jpg) Raritní T-38RT vyzbrojený 20mm kanónem | |
| Typ vozidla | obojživelný tank |
| Země původu | Sovětský svaz |
| Historie | |
| Výrobce | továrna č. 37 |
| Návrh | 1934-1936 |
| Období výroby | 1937-1939 |
| Vyrobeno kusů | ~1300 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 |
| Délka | 3,78 m |
| Šířka | 2,33 m |
| Výška | 1,63 m |
| Hmotnost | 3,3 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 9 mm |
| Hlavní zbraň | kulomet DT 7,62 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | zážehový GAZ-AA nebo GAZ M-1 |
| Síla motoru | 40 hp (30 kW) |
| Odpružení | vinutá pružina |
| Max. rychlost | 40 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 12 hp/tunu |
| Dojezd | 220 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
T-38 byl sovětský obojživelný tank produkovaný v letech 1936-1939. Vznikl na základě důkladné přestavby tanku T-37, který měl nahradit. Celkem bylo vyrobeno asi 1300 kusů.
Tento stroj byl celkově technicky spolehlivější a v některých parametrech i lepší, než jeho předchůdce, nicméně základní nedostatky: slabá výzbroj a zcela nedostatečné pancéřování, mu zůstaly. Tanky T-38 utrpěly během Zimní války i prvních měsíců Velké vlastenecké války značné ztráty, nicméně u průzkumných jednotek se ještě nějakou dobu udržely. Poslední bojové nasazení těchto strojů bylo zaznamenáno v roce 1944 při překračování řeky Svir. Tehdy ovšem již představovaly raritu i pro rudoarmějce.
Určitý počet ukořistěných T-38 zařadila ke svým průzkumným jednotkám i Finská armáda, která je nasazovala v severských oblastech, kde tolik nehrozilo jejich střetnutí s protitankovými děly nebo obrněnou technikou. V roce 1944 byly všechny tyto stroje vyřazeny a použity jako cvičné cíle.
Byl učiněn pokus přezbrojit tyto tanky na 20mm automatický kanón TNŠ, ale nakonec od toho bylo upuštěno. Nový kanón dostalo mizivé množství strojů.
Verze[editovat | editovat zdroj]
- T-38 - standardní sériová verze
- T-38-M1 - pokus o zavedení nové převodovky, která se však nakonec ukázala příliš složitá pro sériovou výrobu
- T-38-M2 - verze s novým motorem GAZ M-1
- T-38RT - verze vybavená radiostanicí
- NII-20 - experimentální verze. T-38 (NII-20) se zvláštní radiostanicí měl nasměrovat teletank T-26 (TT-26) naložený výbušninami na objekt a odpálit ho na dálku.
- T-38(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
- OT-38 - plamenometná verze
- T-38TT - teletank
- T-20 Komsomolec - Dělostřelecký tahač
- SU-45 - samohybné dělo vyzbrojené 45mm kanónem
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný - Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu T-38 na Wikimedia Commons
