T-62

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-62
T-62A
T-62A
Typ vozidla hlavní bojový tank
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce Uralvagonzavod
Návrh 50. léta
Období výroby 1961–1975 (SSSR)
Vyrobeno kusů 22 700+
Základní charakteristika
Posádka 4
Délka 6,63 m
Šířka 3,52 m
Výška 2,4 m
Hmotnost 41,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 275 mm
Hlavní zbraň 115mm kanón
Sekundární zbraně 1× 7,62mm spřažený kulomet
1× 12,7mm protiletadlový kulomet
Pohon a pohyb
Pohon 12válcový diesel
390 kW (580 hp)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 45 km/h
Dojezd 450 km, 650 km
s přídavnými nádržemi

T-62 nebo Objekt 166 (rus. Объект 165) byl sovětský hlavní bojový tank používaný v 60. a 70. letech 20. století. Do konce 70. let představoval spolu s T-54/55 základní výzbroj sovětských tankových vojsk. Vznikl modernizací konstrukce T-55 instalací mj. 115mm kanónu. Vozidlo nepředstavovalo velký pokrok v konstrukci sovětských tanků a bylo zanedlouho nahrazeno tanky T-64 a T-72.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Identifikační prospekt americké armády s tankem T-62

V polovině 50. let 20. století bylo jasné, že tanky T-55 bude třeba nahradit modernější konstrukcí. Tuto potřebu urychlily snahy Francie a NSR v produkci vlastní tankové konstrukce, která později vyústila do tanku Leopard 1. Ve stejné době se objevilo nebezpečí v důsledku příchodu západních tanků M60 Patton a Centurion. Především nový 105mm kanón tanku Centurion vzbuzoval v sovětských ozbrojených složkách velké obavy.

Modernizací T-55 byl pověřen OKB-520 v Nižním Tagilu, který připravil nový prototyp tanku označeného jako Objekt 165 se 100mm (později označovaný jako T-62A) a Objekt 166 se 115mm kanónem.[1] Stroj měl hmotnost 37,5 t a čtyřčlennou posádku (řidič, velitel, střelec, nabíječ). Od T-55 se lišil prodlouženým trupem a větší věží, do které se vešel nový 115mm kanón U-STS s hladkým vývrtem a stabilizací. Byl to první sériově vyráběný tank s kanónem s hladkým vývrtem a také první sovětský tank vyzbrojený hladce vrtaným kanónem.[2] Mezi lety 1961 a 1975 vyrobili v Uralvagonzavodu ne méně než 20 000 ks tanků T-62.

Později byl nahrazen výrazně modernější konstrukcí T-64.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Celkově se tank neosvědčil, byl těžko ovladatelný a málo odolný, představoval jen nepatrné zlepšení oproti svým předchůdcům. Většina států Varšavské smlouvy si tedy ponechala stroje T-54/55. V sovětské armádě tank sloužil od roku 1961 a během války v Afghánistánu představoval hlavní tank sovětských jednotek.[3] Během Irácko-íránské války si irácké T-62 vedly poměrně dobře.[4] Spolu s T-54/55 se na počátku r. 1981 zúčastnily největší tankové bitvy této války, kdy (podle iráckých zdrojů) vyřadily 200 nepřátelských Chieftainů a Pattonů při ztrátě 50 vlastních strojů. Zbylé íránské tanky se stáhly.

Během Jomkipurské války představovaly egyptské a syrské T-62 zdatného soupeře izraelským tankům Patton a Centurion vyzbrojeným 105mm kanóny. T-62ky lépe skórovaly v nočním boji. Sýrie přišla o stovky těchto tanků, které Izrael zařadil do své výzbroje pod označením Tiran-3. Později bylo okolo 120 z nich modernizováno a přeznačeno na Tiran-6.

Izrael několik ukořistěných T-62 poslal americké armádě a západoněmeckému Bundeswehru. Ty byly otestovány, což pomohlo při vývoji účinnější protitankové munice a 120mm kanónu tanku Leopard 2.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zbraně 20. století: 600 nejznámějších zbraní světa. Překlad Petr Hanák. 1. vyd. Praha : Cesty, 1997. 192 s. ISBN 80-7181-200-5. Obsahuje rejstříky. 
  • ZALOGA, Steven J. Hlavní bojový tank T-62: 1965-2005. Překlad Jiří Mareš; ilustrace Tony Bryan. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 48 s. (Válečná technika). ISBN 978-80-247-3841-3. Obsahuje bibliografii a rejstřík. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sewell, S., Why Three Tanks?. Armor, CVII, 4, 1998, s. 21–29
  2. Haskew, Michael E. Obrněná bojová vozidla 1945 - dodnes: identifikační příručka obněných [i.e. obrněných] vojenských vozidel. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0577-6. S. 33
  3. "The Soviet armored machines in the Afghanistan" [online]. [cit. 2014-11-15]. [1]. (anglicky) 
  4. The Iran–Iraq War Efraim Karsh pp.: 29–30.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]