Přeskočit na obsah

Antonín Dvořák: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus odstraněno <references /> editace z Vizuálního editoru
m Editace uživatele 79.141.243.57 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Perid
Řádek 1: Řádek 1:
{{různé významy|tento=hudebním skladateli}}
{{Infobox - hudební umělec
{{Infobox - hudební umělec
| barva pozadí = nevokální hudebník
| barva pozadí = nevokální hudebník
Řádek 17: Řádek 18:
}}
}}


'''Antonín Leopold Dvořák''' byl jeden z&nbsp;nejvýznamnějších [[Hudební skladatel|hudebních skladatelů]] všech dob a je světově nejproslulejším a&nbsp;nejhranějším [[Česko|českým]] skladatelem vůbec.<ref>[http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=423 Exhibitions: Antonín Dvořák], České muzeum hudby</ref><ref>[http://www.digital-guide.cz/en/realie/musical-composers/antonin-dvorak-1/ Facts: Antonin Dvorak], Prague Minos Guide</ref>
'''Antonín Leopold Dvořák''' ([[8. září]] [[1841]] [[Nelahozeves]]<ref name="matrika">SOA Praha, Matrika narozených Nelahozeves 05, s. 19. [http://ebadatelna.soapraha.cz/d/9504/20 Dostupné online.]</ref> – [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[1904]] [[Praha]]<ref name="MatrikaZ">Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ŠT Z13 • 1899-1907, s. 172. [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=18002DEAB15B49B0B3147227FBCB9357&scan=177#scan177 Dostupné online.]</ref>) byl jeden z&nbsp;nejvýznamnějších [[Hudební skladatel|hudebních skladatelů]] všech dob a je světově nejproslulejším a&nbsp;nejhranějším [[Česko|českým]] skladatelem vůbec.<ref>[http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=423 Exhibitions: Antonín Dvořák], České muzeum hudby</ref><ref>[http://www.digital-guide.cz/en/realie/musical-composers/antonin-dvorak-1/ Facts: Antonin Dvorak], Prague Minos Guide</ref>

Dvořákova [[symfonie|symfonická díla]] jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i&nbsp;[[laik]]y a brala dech i&nbsp;skladatelovým současníkům. Je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i&nbsp;na myšlenky hlavní ...“

Proslavil se svými symfoniemi a velkými [[Zpěv|vokálně]]-[[Hudební nástroj|instrumentálními]] skladbami, neméně však i&nbsp;[[Komorní hudba|komorní hudbou]] a [[opera]]mi. Dvořák je čelným světovým představitelem tzv. [[Klasicismus (hudba)|klasicistně]]-[[Romantismus (hudba)|romantické]] [[Hudba|hudební]] [[Syntéza|syntézy]].

== Předkové ==
Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák (1724–1777), se narodil i zemřel v&nbsp;[[Třeboradice|Třeboradicích]]. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v&nbsp;Třeboradicích v roce 1764. V&nbsp;letech 1818–1824 a 1830–1838 měl v&nbsp;[[Nelahozeves|Nelahozevsi]] v&nbsp;domě č.&nbsp;24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou, měl 14&nbsp;dětí. Zemřel v&nbsp;Nelahozevsi v&nbsp;roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Měli také pronajaté řeznictví v&nbsp;[[Dřínov (okres Mělník)|Dřínově]], kde se jim roku 1814 narodil František Dvořák, skladatelův otec. Ten se vyučil řezníkem a poté odešel na osm let na „zkušenou“ na [[Morava|Moravu]] a&nbsp;do [[Uhersko|Uher]]. Po návratu se v&nbsp;roce 1840 v [[Chržín]]ě oženil s Annou Zdeňkovou (1820–1882), která pocházela z&nbsp;[[Uhy|Uhů]] a&nbsp;byla dcerou šafáře [[Lobkovicové|lobkovického]] panství. K provozování řeznictví si manželé pronajali v Nelahozevsi dům č.&nbsp;24 a později i tzv. ''Engelhardtovu hospodu'' na č.&nbsp;12.


== Dětství a mládí ==
== Dětství a mládí ==
[[Soubor:Nelahozeves, Dvořákův dům - celek.jpg|thumb|left|Rodný dům Antonína Dvořáka v&nbsp;[[Nelahozeves|Nelahozevsi]]]]
[[Soubor:Nelahozeves, Dvořákův dům - celek.jpg|thumb|left|Rodný dům Antonína Dvořáka v&nbsp;[[Nelahozeves|Nelahozevsi]]]]


V Nelahozevsi v domě č.&nbsp;12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým [[8.&nbsp;září]] [[1841]] narodil syn Antonín, první z&nbsp;osmi dětí.
V Nelahozevsi v domě č.&nbsp;12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým [[8.&nbsp;září]] [[1841]] narodil syn Antonín, první z&nbsp;osmi dětí. V roce 1847 začal Antonín Dvořák chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze také hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka. V&nbsp;letech [[1853]]–[[1856]] mladý Antonín pobýval ve [[Zlonice|Zlonicích]], kde se ho ujal místní [[učitel]] a&nbsp;[[varhaník]] [[Antonín Liehmann]]. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát na [[housle]], [[klavír]] a&nbsp;[[varhany]].


V&nbsp;šestnácti letech věku ([[1857]]) odešel Antonín Dvořák do [[Praha|Prahy]] studovat na [[Varhanická škola v Praze|varhanické škole]], kterou absolvoval v&nbsp;roce [[1859]]. Od roku [[1862]] hrál na violu v&nbsp;orchestru [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]], jehož [[dirigent]]em se roku [[1866]] stal [[Bedřich Smetana]].<ref>Burghauser (2006), s. 13 (''"... od roku 1866 pak pod Bedřichem Smetanou, který vystřídal Maýra ve vedení opery."'')</ref> V&nbsp;tomto orchestru setrval Dvořák do roku [[1871]].<ref name=Cernusak276b>Černušák (1963), s. 276 (''"...setrval v orch. do 1871"'')</ref>
V&nbsp;letech [[1853]]–[[1856]] mladý Antonín pobýval ve [[Zlonice|Zlonicích]], kde se ho ujal místní [[učitel]] a&nbsp;[[varhaník]] [[Antonín Liehmann]]. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát na [[housle]], [[klavír]] a &nbsp; [[varhany]].


Kvůli zvýšení svých příjmů poskytoval mladý Dvořák hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky [[Josefína Čermáková|Josefíny Čermákové]], ta ale neopětovala jeho city a&nbsp;provdala se později za hraběte [[Václav Robert z Kounic|Václava Roberta z Kounic]]. V&nbsp;roce [[1873]] se Antonín Dvořák oženil s&nbsp;mladší sestrou Josefy, [[Anna Dvořáková|Annou]] (1854–1931).
V&nbsp;šestnácti letech věku ([[1857]]) odešel Antonín Dvořák do [[Praha|Prahy]] studovat na [[Varhanická škola v Praze|varhanické škole]], kterou absolvoval v&nbsp;roce [[1859]]. Od roku [[1862]] hrál na violu v&nbsp;orchestru [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]].


V&nbsp;roce [[1873]] se Antonín Dvořák oženil s&nbsp; [[Anna Dvořáková|Annou]] a narodilo se jim celkem devět dětí.
Manželům Antonínovi a Anně Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí:

* Otakar (4. 4. 1874 – 8. 9. 1877), zemřel na onemocnění neštovicemi;
* Josefa (19. 8. 1875 – 21. 8. 1875);
* Růžena (18. 9. 1876 – 13. 8. 1877), zemřela na otravu fosforem;
* [[Otilie Suková|Otilie]] (6. 6. 1878 – 5. 7. 1905), v roce 1898 se provdala za Dvořákova žáka, hudebního skladatele [[Josef Suk starší|Josefa Suka]], 1&nbsp;syn;<ref>Národní politika, 7.7.1905, s.11, úmrtní oznámení Otilie Sukové [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10649657]</ref>
* Anna (13. 1. 1880 – 10. 9. 1923), manžel Josef Sobotka, 2 děti;
* Magdalena (17. 8. 1881 – 25. 3. 1952), koncertní [[zpěvák|pěvkyně]], manžel Karel Šantrůček, bezdětná;
* Antonín (7. 3. 1883 – 20. 6. 1956), manželka Julie Janoušková, bezdětný;
* Otakar (9. 2. 1885 – 15. 9. 1961), v roce 1960 vydal knihu o svém otci Antonínu Dvořákovi, manželka Marie Šrámková, 2&nbsp;děti;
* Aloisie (4. 4. 1888 – 28. 4. 1967), manžel Josef Fiala, 4 děti.


== Skladatelská dráha ==
== Skladatelská dráha ==
[[Soubor:Antonín Dvořák with his wife Anna in London, 1886.jpg|thumb|Dvořák s manželkou Annou v [[Londýn]]ě, 1886]]
[[Soubor:Antonín Dvořák with his wife Anna in London, 1886.jpg|thumb|Dvořák s manželkou Annou v [[Londýn]]ě, 1886]]
[[Soubor:Dvorak Antonin rodina USA.jpg|thumb|Dvořák s rodinou a přáteli v [[Spojené státy americké|USA]] (1893): zleva manželka Anna, syn Antonín, Sadie Siebertová, Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák]]V roce [[1877]] Dvořákovo dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti [[Romantismus (hudba)|hudebního romantismu]], skladatele [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]], který jej posléze doporučil [[berlín]]skému nakladateli hudebních děl [[Fritz Simrock|Fritzi Simrockovi]]. Dvořák pak pro Simrocka v&nbsp;roce [[1878]] napsal první řadu svých ''[[Slovanské tance|Slovanských tanců]].''
[[Soubor:Dvorak Antonin rodina USA.jpg|thumb|Dvořák s rodinou a přáteli v [[Spojené státy americké|USA]] (1893): zleva manželka Anna, syn Antonín, Sadie Siebertová, Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák]]


=== Počátky a vývoj ===
Úspěšně se uplatnil i&nbsp;jako [[dirigent]] svých skladeb. Roku [[1884]] byl pozván do [[Londýn]]a, aby dirigoval svou ''[[Stabat Mater (Dvořák)|Stabat Mater]]'', vokálně-instrumentální dílo, složené po [[smrt]]i jedné z&nbsp;jeho [[Dcera|dcer]]. Setkal se s&nbsp;ohromujícím [[úspěch]]em.
Počátek Dvořákovy skladatelské tvorby se dá zdokumentovat k roku [[1861]].<ref name=Cernusak276c>Černušák (1963), s. 276 (''"Přesto pilně skládal již 1861 smyčc. kvintet, 1862 smyčc. kvartet"'')</ref> Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s&nbsp;větším veřejným ohlasem.<ref name=Cernusak277a>Černušák (1963), s. 277 (''"Tyto skladby ... tvoří D. přípravné období bez ohlasu na veřejnosti."'')</ref> Po své svatbě začal pracovat jako varhaník v [[Kostel svatého Vojtěcha (Nové Město)|kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě]].<ref name=Burghauser22>Burghauser (2006), s. 22 (''"... u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském, kde byl ředitelem kůru Josef Förster, otec Josefa Bohuslava Foerstera."'')</ref>

Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící ve [[Vídeň|Vídni]] [[Eduard Hanslick]]. V roce [[1877]] informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti [[Romantismus (hudba)|hudebního romantismu]], skladatele [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]],<ref name=Burghauser35>Burghauser (2006), s. 35 (''"Došlo k němu z podnětu Eduarda Hanslicka ... a sděluje mu, že se Brahms jako člen poroty o jeho díla velmi zajímá."'')</ref> který jej posléze doporučil [[berlín]]skému nakladateli hudebních děl [[Fritz Simrock|Fritzi Simrockovi]]. Dvořák pak pro Simrocka v&nbsp;roce [[1878]] napsal první řadu svých ''[[Slovanské tance|Slovanských tanců]]'' a&nbsp;získal za ni velmi pozitivní kritiku, a&nbsp;to i&nbsp;od Hanslicka samotného. S Brahmsem zůstal Dvořák po dlouhá léta v&nbsp;přátelském poměru. Navštívil jej na smrtelné posteli a pak se zúčastnil jeho pohřbu, který se konal 6.&nbsp;dubna 1897.<ref>Burghauser (1960), s. 560</ref>

Rodina Dvořákových byla častými hosty [[hrabě]]te [[JUDr.]] [[Václav Robert z Kounic|Václava Roberta z Kounic]] na zámečku ve [[Vysoká u Příbramě|Vysoké u Příbramě]]. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho [[švagr]]em. Později od něj koupil (není zjištěno, že kupní obnos musel uhradit{{Fakt/dne|20140326164326}}) ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.

Úspěšně se uplatnil i&nbsp;jako [[dirigent]] svých skladeb. Roku [[1884]] byl pozván do [[Londýn]]a, aby dirigoval svou ''[[Stabat Mater (Dvořák)|Stabat Mater]]'', vokálně-instrumentální dílo, složené po [[smrt]]i jedné z&nbsp;jeho [[Dcera|dcer]]. Setkal se s&nbsp;ohromujícím [[úspěch]]em a získal tak silné vazby na [[Anglie|anglickou]] hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů [[Pěvecký sbor|sborového]] [[zpěv]]u [[Motivace|motivovaly]] k&nbsp;dalšímu kompozičnímu úsilí v&nbsp;oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho ''[[Rekviem (Dvořák)|Rekviem]]'', poprvé uvedené v&nbsp;roce [[1891]] v&nbsp;[[Birmingham]]u pod skladatelovou [[Taktovka|taktovkou]] (česká [[premiéra]] se uskutečnila v&nbsp;[[Národní divadlo|Národním divadle]] v&nbsp;Praze v&nbsp;dubnu roku [[1892]]), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal [[čestný doktorát]] v&nbsp;[[Praha|Praze]] a na [[Cambridgeská univerzita|Cambridgeské univerzitě]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Dvořák, Antonín, 1841–1904
| url = http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-p0201225-Dvorak-Antonin-18411904/
| datum přístupu = 2016-04-11
| vydavatel = Středočeská vědecká knihovna v Kladně
}}</ref>


=== Americké angažmá (1892–1895) ===
=== Americké angažmá (1892–1895) ===
V&nbsp;roce [[1892]] byl Dvořák obeslán dopisem ze [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Zakladatelka americké národní konzervatoře v&nbsp;[[New York]]u, [[Jeanette Thurber]]ová, se ho snažila získat jako [[ředitel]]e této [[instituce]].
V&nbsp;roce [[1892]] byl Dvořák obeslán dopisem ze [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Zakladatelka americké národní konzervatoře v&nbsp;[[New York]]u, [[Jeanette Thurber]]ová, se ho snažila získat jako [[ředitel]]e této [[instituce]]. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v&nbsp;letech [[1892]]–[[1895]] mu přinesl další pocty a definitivně i&nbsp;světovou proslulost.


Hlavním Dvořákovým úkolem v&nbsp;Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou.
Hlavním Dvořákovým úkolem v&nbsp;Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák [[Harry Burleigh]], jeden z&nbsp;prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů<ref name="De Lerma">De Lerma, Dominique-Rene. [http://www.dramonline.org/albums/african-heritage-symphonic-series-vol-i/notes "African Heritage Symphonic Series"]. Liner note essay. [[Cedille Records]] CDR055.</ref>. Kvůli problémům s&nbsp;vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v&nbsp;tom ale sehrála i&nbsp;jeho stále stoupající prestiž v&nbsp;Evropě a stesk po domově.


=== Poslední léta ===
=== Poslední léta ===
Řádek 50: Řádek 80:
V&nbsp;roce [[1895]] se Dvořák stal profesorem na [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoři]],<ref name=Cernusak278a>Černušák (1963), s. 278 (''"... nastoupil opět jako prof. pražské kons. [od X. 1895]"'')</ref> kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. [[Vítězslav Novák]], [[Oskar Nedbal]] a [[Josef Suk starší]]. Josef Suk se seznámil a později, v roce [[1897]], [[svatba|oženil]] s&nbsp;Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho [[Zeť|zetěm]].
V&nbsp;roce [[1895]] se Dvořák stal profesorem na [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoři]],<ref name=Cernusak278a>Černušák (1963), s. 278 (''"... nastoupil opět jako prof. pražské kons. [od X. 1895]"'')</ref> kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. [[Vítězslav Novák]], [[Oskar Nedbal]] a [[Josef Suk starší]]. Josef Suk se seznámil a později, v roce [[1897]], [[svatba|oženil]] s&nbsp;Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho [[Zeť|zetěm]].


Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí. [[Gustav Mahler]] a&nbsp;[[Hans Richter]] přispěli k jeho popularitě koncerty ve [[Vídeň|Vídni]], [[Joseph Joachim]] a [[Hans von Bülow]] zpopularizovali Dvořákovu hudbu v Německu, [[Joseph Barnby]] a&nbsp;[[Alexander Mackenzie]] v&nbsp;Anglii.<ref name=Cernusak278d>Černušák (1963), s. 278 (''"... zakotvilo jeho dílo ve Vídni zásluhou H. Richtra i G. Mahlera, v Německu vlivem H. Bülowa a Jos. Joachima; v Anglii se o ně zasloužil Jos. Barnby a Alex. Mackenzie."'')</ref>
v dubnu 1901, jej rakouský císař [[František Josef I.]] povýšil do [[Šlechta|šlechtického]] stavu jako [[rytíř]]e (''Ritter von Dvořák''). Stal se tak členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [[Říšská rada|Říšské rady]] ve [[Vídeň|Vídni]].<ref>Clapham, John, Dvořák, New York: W. W. Norton 1979, ISBN 0-393-01204-2, str. 161.</ref>

Dvořákovy šedesáté narozeniny v&nbsp;roce [[1901]] se staly národní událostí.<ref name=Cernusak279a>Černušák (1963), s. 279 (''"Premiéra Rusalky ... a D. šedesátka byly počátkem rozsáhlých oslav v cizině i doma ..."'')</ref>

Již předtím, v dubnu 1901, jej rakouský císař [[František Josef I.]] povýšil do [[Šlechta|šlechtického]] stavu jako [[rytíř]]e (''Ritter von Dvořák''). Stal se tak členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [[Říšská rada|Říšské rady]] ve [[Vídeň|Vídni]].<ref>Clapham, John, Dvořák, New York: W. W. Norton 1979, ISBN 0-393-01204-2, str. 161.</ref> Spolu s ním byl rytířem a členem sněmovny jmenován také další významný český umělec, básník [[Jaroslav Vrchlický]].<ref name=Cernusak278-279>Černušák (1963), s. 278–279 (''"... s Jar. Vrchlickým byl jmenován členem panské sněmovny ve Vídni [IV. 1901]"'')</ref> V roce [[1901]] se Dvořák stal nástupcem [[Antonín Bennewitz|Antonína Bennewitze]] jako ředitel Pražské konzervatoře.<ref>Honolka (2004), s. 108</ref>

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[1904]] na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]].<ref name=Cernusak279d>Černušák (1963), s. 279 (''"Zemřel, raněn mozkovou mrtvicí ..."'')</ref> 5.&nbsp;května byl pohřben na [[Vyšehradský hřbitov|Vyšehradském hřbitově]].<ref>Schönzeler, s. 194</ref> Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.

== Osobnost ==
Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby (vyjma lásky k hudbě) patřila [[železnice]] a chov holubů. Trpěl [[agorafobie|agorafobií]], která se ke konci života stupňovala.

{{Citát|Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, aby „domluvil, v čem jsme předešle přestali“. To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla.|[[František Adolf Šubert]]}}

{{Citát|Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou.|[[Josef Suk starší]]}}

{{Citát|Často komponoval hned, jakmile se vzbudil. Hudební myšlenku si nejprve „zahrál“ na svrchnici postele. Psával-li u stolu, držel brko mezi zuby a prsty hrály na kabátě nebo na nohách. Až za chvilku se obrátil k pianu, přehrával a přitom tichým hlasem zpíval. Často jsem se vplížila do pokoje a poslouchala. On mi hleděl do očí, slabě hvízdal a jistě ani nevěděl, že jsem na světě.|Anna Dušková, Dvořákova sestřenice<ref>http://www.antonin-dvorak.cz/zajimavosti</ref>}}

Kriminalistický ústav v Praze na základě rozboru [[DNA]] skladatelova vnuka Antonína Dvořáka (*&nbsp;1929) (syna Otakara Dvořáka), zjistil, že předkové Dvořáků v mužské linii pochází z Kazachstánu nebo Pákistánu.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319920855-pribehy-predmetu/211563230140013-globus-antonina-dvoraka/ Glóbus Antonína Dvořáka] Video z archivu České televize, pořad Příběhy předmětů, 2011</ref>

== Dílo ==
[[Soubor:Památník Antonína Dvořáka (3).JPG|thumb|[[Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě|Zámeček ve Vysoké u Příbramě]] a jeho okolí inspirovalo Antonína Dvořáka k dílům jako [[Rusalka (Dvořák)|Rusalka]] nebo [[Armida (Dvořák)|Armida]]]]

{{Viz též|Seznam děl Antonína Dvořáka}}
Jeho [[umění]] je naprosto osobitou [[Klasicismus (hudba)|klasicistně]]-[[Romantismus (hudba)|romantickou]] syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v&nbsp;[[Orchestrace|orchestraci]] a [[Instrumentace|instrumentaci]]. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v&nbsp;několika etapách: první skladby vyrůstají z&nbsp;odkazu [[Ludwig van Beethoven|Beethovena]] a [[Franz Schubert|Schuberta]], druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v&nbsp;režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k&nbsp;vlasteneckým [[námět]]ům a českým hudebním inspiracím (kantáta ''Hymnus'', ''[[Moravské dvojzpěvy]]'').

Zvláštního zabarvení dodalo jeho [[Hudba|hudbě]] úsilí o&nbsp;obecně [[Slované|slovanský]] ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské [[Charakteristika|charakteristiky]]) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou [[Afroameričané|černošskou]] a [[Indiáni|indiánskou]], což se projevilo v&nbsp;jeho ''[[Symfonie č. 9 (Dvořák)|9.&nbsp;symfonii]]'', zvané Novosvětská, která patří k&nbsp;nejlepším [[Dílo|dílům]] tohoto druhu v&nbsp;celé hudební historii. V&nbsp;posledním období dospěl k&nbsp;osobitě barvitému projevu v&nbsp;souvislosti s&nbsp;[[Inspirace|inspirací]] českými [[pohádka]]mi a [[báje]]mi (opery ''[[Čert a Káča (opera)|Čert a Káča]]'', ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalka]]'').

Napsal celkem devět [[Symfonie|symfonií]], několik [[Symfonická báseň|symfonických básní]], velké skladby instrumentální (''[[Slovanské tance]]''), vokální a vokálně-instrumentální (''[[Stabat Mater (Dvořák)|Stabat Mater]]'', ''[[Svatá Ludmila (oratorium)|Svatá Ludmila]]'', ''[[Rekviem (Dvořák)|Rekviem]]'', ''Te Deum''), 5 koncertních ouvertur, množství [[Komorní hudba|komorních]] skladeb (nejznámější je ''Smyčcový kvartet F dur'', zvaný Americký), koncertů (houslový, [[Violoncellový koncert (Dvořák)|violoncellový]] a [[Klavírní koncert (Dvořák)|klavírní]]), [[Píseň|písně]] (''Biblické písně''), sbory, [[klavír]]ní skladby (verze Slovanských tanců, později i&nbsp;orchestrální verze), 10 [[Opera|oper]] (nejznámější jsou ''Rusalka'', ''Jakobín'', ''Čert a Káča'', ''Dimitrij'' a ''Armida''). Uctíván celým světem nečekaně [[Smrt|zemřel]] v&nbsp;Praze 1.&nbsp;května 1904

Nejrůznější dokumenty a další památky (notové [[autograf]]y, [[korespondence]], listinné materiály, výtvarná díla, dobové [[fotografie]], programy, [[plakát]]y) na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v&nbsp;[[Muzeum Antonína Dvořáka|Muzeu Antonína Dvořáka]], které od doby svého vzniku v&nbsp;roce [[1932]] sídlí v&nbsp;barokním [[Michnův letohrádek|letohrádku Amerika]] v&nbsp;Praze.

Jeho dílo je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem – čítá téměř 120 opusů, z&nbsp;nichž většina představuje velká [[orchestr]]ální, vokálně-instrumentální či [[opera|hudebně dramatická]] díla.

== Odkaz ==
[[Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě|Památník Antonína Dvořáka]] se nachází ve [[Vysoká u Příbramě|Vysoké u Příbramě]], kde je stálá [[expozice]] o skladateli a jeho pobytech v obci.

Po Dvořákovi je pojmenován [[impaktní kráter]] [[Dvořák (kráter)|Dvořák]] na planetě [[Merkur (planeta)|Merkur]]<ref>[http://planetarynames.wr.usgs.gov/Feature/1678 Crater Dvorak on Mercury] Gazetteer of Planetary Nomenclature, [[Mezinárodní astronomická unie|IAU]], [[United States Geological Survey|USGS]], [[NASA]] {{en}}</ref><ref>[http://vtm.e15.cz/ceska-jmena-ve-vesmiru Česká jména ve vesmíru], [[Věda a technika mládeži|VTM]], cit. 5. 12. 2013 {{cs}}</ref> a [[planetka]] [[Dvořák (planetka)|2055 Dvořák]].

Zajímavostí je, že první skladba, která zazněla po přistání [[Spojené státy americké|amerických]] [[kosmonaut]]ů na [[Měsíc]]i, byla Dvořákova ''[[Symfonie č. 9 (Dvořák)|Novosvětská symfonie]]''.{{zdroj?}}

Po Dvořákovi je pojmenován jeden pár [[vlak]]ů [[railjet]] jezdící (2016/2017) mezi Prahou, Vídní a Grazem.

== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />


=== Literatura ===
Antonín Dvořák zemřel dne [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[1904]] na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]]. 5.&nbsp;května byl pohřben na [[Vyšehradský hřbitov|Vyšehradském hřbitově]]. Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.
* BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Tematický katalog. Export Artia 1960, Bārenreiter Supraphon 1966, 1996.
* BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Praha: Bärenreiter Supraphon 2006. ISBN 80-86791-26-2
* CLAPHAM, John. Dvořák. New York: W. W. Norton 1979. ISBN 0-393-01204-2
* DÖGE, Klaus. ''Antonín Dvořák. Život - dílo - dokumenty''. Praha: Vyšehrad 2013. 358 str. ([https://www.academia.edu/29893827/Klaus_D%C3%B6ge_Anton%C3%ADn_Dvo%C5%99%C3%A1k._%C5%BDivot_d%C3%ADlo_dokumenty_Vy%C5%A1ehrad_Praha_2013_Review_ recenze na knihu v Českém časopise historickém]). [http://www2.rozhlas.cz/stream/2839946.mp3 Nová kniha německého muzikologa Klause Dögeho, věnovaná Antonínu Dvořákovi] Záznam z archivu Českého rozhlasu, pořad Studio D, 14.2.2013
* ŠOUREK, Otakar. ''Život a dílo Antonína Dvořáka''. 4 sv. Praha : Hudební Matice Umělecké besedy, 1922–1933
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = [[Nakladatelství Paseka|Paseka]] ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634 | isbn = 80-7185-245-7 | strany = 273–275}}
* VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Antonín Dvořák (1841–1904). ''Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie'', 2011, 22(3-4), s. 86–89. ISSN 1210-6097.
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla | odkaz na autora = Pavla Vošahlíková | spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz | vydavatel = [[Libri]] | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 467–610 | isbn = 978-80-7277-504-0 | strany = 468–469}}


=== Související články ===
{{Citát||}}
* [[Seznam děl Antonína Dvořáka]]
* [[Johannes Brahms]]
* [[Eduard Hanslick]]
* [[Karel Kozánek]]
* [[Jean Becker (hudebník)|Jean Becker]]
* [[Muzeum Antonína Dvořáka]] v Praze
* [[Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě]]
* [[Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram]]


=== Externí odkazy ===
{{Viz též|}}
* {{Commons}}
Dílo Antonína Dvořáka
* {{Commonscat}}
* {{Wikicitáty|osoba=Antonín Dvořák}}
* {{IMSLP|id=Dvořák%2C_Antonín_Leopold|cname=A. Dvořáka}}
* {{NK ČR|jn19981000826}}
* {{Musopen}}
* [http://www.nelahozeves.cz/index.php?nid=1524&lid=CZ&oid=158884 Životopis a předci na stránkách rodné obce]
* [http://www.antonin-dvorak.cz Komplexní informace o&nbsp;Antonínu Dvořákovi: životopis, úplný seznam děl, galerie, databáze nahrávek…]
* [http://www.padzlonice.ic.cz/ Památník Antonína Dvořáka] ve [[Zlonice|Zlonicích]]
* [http://www.radio.cz/cz/rubrika/kultura/antonin-dvorak-v-americe Antonín Dvořák v Americe]


{{Autoritní data}}
Napsal celkem devět [[Symfonie|symfonií]], několik [[Symfonická báseň|symfonických básní]], velké skladby instrumentální (''[[Slovanské tance]]''), vokální a vokálně-instrumentální ( ''[[Rekviem (Dvořák)|Rekviem]]'', ''Te Deum''), 5 koncertních ouvertur, množství [[Komorní hudba|komorních]] skladeb a koncertů houslových, [[Violoncellový koncert (Dvořák)|violoncellových]] a [[Klavírní koncert (Dvořák)|klavírních]]) a 10 [[Opera|oper]] (nejznámější jsou ''Rusalka'', ''Jakobín'', ''Čert a Káča'', ''Dimitrij'' a ''Armida'').
{{Portály|Hudba|Lidé}}


{{DEFAULTSORT:Dvořák, Antonín}}
{{DEFAULTSORT:Dvořák, Antonín}}

Verze z 17. 3. 2017, 20:32

Tento článek je o hudebním skladateli. Další významy jsou uvedeny na stránce Antonín Dvořák (rozcestník).
Antonín Dvořák
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886
Základní informace
Rodné jménoAntonín Leopold Dvořák
Narození8. září 1841
Nelahozeves, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. května 1904 (ve věku 62 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníhudební skladatel
Nástrojepíšťalové varhany, klavír, housle a viola
Členem skupinSrbská akademie věd a umění
Významná dílaSymfonie č. 1
Symfonie č. 9
Stabat Mater
Svatá Ludmila
Rekviem (Dvořák)
… více na Wikidatech
OceněníŘád železné koruny
Čestný doktorát Univerzity Karlovy
Řád železné koruny
Manžel(ka)Anna Dvořáková
DětiOtilie Suková
Otakar Dvořák
Magdalena Dvořáková
RodičeFrantišek Dvořák a Anna Dvořáková
PříbuzníJosef Suk starší (zeť)
Josef Suk mladší (pravnuk)
Václav Robert z Kounic (švagr)
Sídlorodný dům Antonína Dvořáka
PodpisPodpis
Webwww.antonin-dvorak.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves[1] – 1. května 1904 Praha[2]) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec.[3][4]

Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům. Je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní ...“

Proslavil se svými symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Dvořák je čelným světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické hudební syntézy.

Předkové

Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák (1724–1777), se narodil i zemřel v Třeboradicích. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v Třeboradicích v roce 1764. V letech 1818–1824 a 1830–1838 měl v Nelahozevsi v domě č. 24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou, měl 14 dětí. Zemřel v Nelahozevsi v roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Měli také pronajaté řeznictví v Dřínově, kde se jim roku 1814 narodil František Dvořák, skladatelův otec. Ten se vyučil řezníkem a poté odešel na osm let na „zkušenou“ na Moravu a do Uher. Po návratu se v roce 1840 v Chržíně oženil s Annou Zdeňkovou (1820–1882), která pocházela z Uhů a byla dcerou šafáře lobkovického panství. K provozování řeznictví si manželé pronajali v Nelahozevsi dům č. 24 a později i tzv. Engelhardtovu hospodu na č. 12.

Dětství a mládí

Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

V Nelahozevsi v domě č. 12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým 8. září 1841 narodil syn Antonín, první z osmi dětí. V roce 1847 začal Antonín Dvořák chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze také hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka. V letech 1853–1856 mladý Antonín pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní učitel a varhaník Antonín Liehmann. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát na housle, klavír a varhany.

V šestnácti letech věku (1857) odešel Antonín Dvořák do Prahy studovat na varhanické škole, kterou absolvoval v roce 1859. Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana.[5] V tomto orchestru setrval Dvořák do roku 1871.[6]

Kvůli zvýšení svých příjmů poskytoval mladý Dvořák hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ta ale neopětovala jeho city a provdala se později za hraběte Václava Roberta z Kounic. V roce 1873 se Antonín Dvořák oženil s mladší sestrou Josefy, Annou (1854–1931).

Manželům Antonínovi a Anně Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí:

  • Otakar (4. 4. 1874 – 8. 9. 1877), zemřel na onemocnění neštovicemi;
  • Josefa (19. 8. 1875 – 21. 8. 1875);
  • Růžena (18. 9. 1876 – 13. 8. 1877), zemřela na otravu fosforem;
  • Otilie (6. 6. 1878 – 5. 7. 1905), v roce 1898 se provdala za Dvořákova žáka, hudebního skladatele Josefa Suka, 1 syn;[7]
  • Anna (13. 1. 1880 – 10. 9. 1923), manžel Josef Sobotka, 2 děti;
  • Magdalena (17. 8. 1881 – 25. 3. 1952), koncertní pěvkyně, manžel Karel Šantrůček, bezdětná;
  • Antonín (7. 3. 1883 – 20. 6. 1956), manželka Julie Janoušková, bezdětný;
  • Otakar (9. 2. 1885 – 15. 9. 1961), v roce 1960 vydal knihu o svém otci Antonínu Dvořákovi, manželka Marie Šrámková, 2 děti;
  • Aloisie (4. 4. 1888 – 28. 4. 1967), manžel Josef Fiala, 4 děti.

Skladatelská dráha

Dvořák s manželkou Annou v Londýně, 1886
Dvořák s rodinou a přáteli v USA (1893): zleva manželka Anna, syn Antonín, Sadie Siebertová, Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák

Počátky a vývoj

Počátek Dvořákovy skladatelské tvorby se dá zdokumentovat k roku 1861.[8] Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s větším veřejným ohlasem.[9] Po své svatbě začal pracovat jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě.[10]

Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící ve Vídni Eduard Hanslick. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse,[11] který jej posléze doporučil berlínskému nakladateli hudebních děl Fritzi Simrockovi. Dvořák pak pro Simrocka v roce 1878 napsal první řadu svých Slovanských tanců a získal za ni velmi pozitivní kritiku, a to i od Hanslicka samotného. S Brahmsem zůstal Dvořák po dlouhá léta v přátelském poměru. Navštívil jej na smrtelné posteli a pak se zúčastnil jeho pohřbu, který se konal 6. dubna 1897.[12]

Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic na zámečku ve Vysoké u Příbramě. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho švagrem. Později od něj koupil (není zjištěno, že kupní obnos musel uhradit[zdroj⁠?]) ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.

Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě.[13]

Americké angažmá (1892–1895)

V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.

Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů[14]. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.

Poslední léta

Dvořákův pohřeb 5. května 1904 byl národní událostí[15]

Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.

Hrobka Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově (Slavíně). Sochu vytvořil Ladislav Šaloun.

V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři,[16] kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.

Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí. Gustav Mahler a Hans Richter přispěli k jeho popularitě koncerty ve Vídni, Joseph Joachim a Hans von Bülow zpopularizovali Dvořákovu hudbu v Německu, Joseph Barnby a Alexander Mackenzie v Anglii.[17]

Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí.[18]

Již předtím, v dubnu 1901, jej rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře (Ritter von Dvořák). Stal se tak členem Panské sněmovny Říšské rady ve Vídni.[19] Spolu s ním byl rytířem a členem sněmovny jmenován také další významný český umělec, básník Jaroslav Vrchlický.[20] V roce 1901 se Dvořák stal nástupcem Antonína Bennewitze jako ředitel Pražské konzervatoře.[21]

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici.[22] 5. května byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.[23] Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.

Osobnost

Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby (vyjma lásky k hudbě) patřila železnice a chov holubů. Trpěl agorafobií, která se ke konci života stupňovala.

„ Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, aby „domluvil, v čem jsme předešle přestali“. To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla. “
— František Adolf Šubert
„ Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou. “
— Josef Suk starší
„ Často komponoval hned, jakmile se vzbudil. Hudební myšlenku si nejprve „zahrál“ na svrchnici postele. Psával-li u stolu, držel brko mezi zuby a prsty hrály na kabátě nebo na nohách. Až za chvilku se obrátil k pianu, přehrával a přitom tichým hlasem zpíval. Často jsem se vplížila do pokoje a poslouchala. On mi hleděl do očí, slabě hvízdal a jistě ani nevěděl, že jsem na světě. “
— Anna Dušková, Dvořákova sestřenice[24]

Kriminalistický ústav v Praze na základě rozboru DNA skladatelova vnuka Antonína Dvořáka (* 1929) (syna Otakara Dvořáka), zjistil, že předkové Dvořáků v mužské linii pochází z Kazachstánu nebo Pákistánu.[25]

Dílo

Zámeček ve Vysoké u Příbramě a jeho okolí inspirovalo Antonína Dvořáka k dílům jako Rusalka nebo Armida
Související informace naleznete také v článku Seznam děl Antonína Dvořáka.

Jeho umění je naprosto osobitou klasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy).

Zvláštního zabarvení dodalo jeho hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané Novosvětská, která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).

Napsal celkem devět symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je Smyčcový kvartet F dur, zvaný Americký), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida). Uctíván celým světem nečekaně zemřel v Praze 1. května 1904

Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty) na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.

Jeho dílo je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem – čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.

Odkaz

Památník Antonína Dvořáka se nachází ve Vysoké u Příbramě, kde je stálá expozice o skladateli a jeho pobytech v obci.

Po Dvořákovi je pojmenován impaktní kráter Dvořák na planetě Merkur[26][27] a planetka 2055 Dvořák.

Zajímavostí je, že první skladba, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci, byla Dvořákova Novosvětská symfonie.[zdroj?]

Po Dvořákovi je pojmenován jeden pár vlaků railjet jezdící (2016/2017) mezi Prahou, Vídní a Grazem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Praha, Matrika narozených Nelahozeves 05, s. 19. Dostupné online.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ŠT Z13 • 1899-1907, s. 172. Dostupné online.
  3. ↑ Exhibitions: Antonín Dvořák, České muzeum hudby
  4. ↑ Facts: Antonin Dvorak, Prague Minos Guide
  5. ↑ Burghauser (2006), s. 13 ("... od roku 1866 pak pod Bedřichem Smetanou, který vystřídal Maýra ve vedení opery.")
  6. ↑ Černušák (1963), s. 276 ("...setrval v orch. do 1871")
  7. ↑ Národní politika, 7.7.1905, s.11, úmrtní oznámení Otilie Sukové [1]
  8. ↑ Černušák (1963), s. 276 ("Přesto pilně skládal již 1861 smyčc. kvintet, 1862 smyčc. kvartet")
  9. ↑ Černušák (1963), s. 277 ("Tyto skladby ... tvoří D. přípravné období bez ohlasu na veřejnosti.")
  10. ↑ Burghauser (2006), s. 22 ("... u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském, kde byl ředitelem kůru Josef Förster, otec Josefa Bohuslava Foerstera.")
  11. ↑ Burghauser (2006), s. 35 ("Došlo k němu z podnětu Eduarda Hanslicka ... a sděluje mu, že se Brahms jako člen poroty o jeho díla velmi zajímá.")
  12. ↑ Burghauser (1960), s. 560
  13. ↑ Dvořák, Antonín, 1841–1904 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2016-04-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ De Lerma, Dominique-Rene. "African Heritage Symphonic Series". Liner note essay. Cedille Records CDR055.
  15. ↑ Burghauser, Antonín Dvořák Thematický Katalog (2006), s. 105 ("Dvořákův pohřeb je opět i národní manifestací.")
  16. ↑ Černušák (1963), s. 278 ("... nastoupil opět jako prof. pražské kons. [od X. 1895]")
  17. ↑ Černušák (1963), s. 278 ("... zakotvilo jeho dílo ve Vídni zásluhou H. Richtra i G. Mahlera, v Německu vlivem H. Bülowa a Jos. Joachima; v Anglii se o ně zasloužil Jos. Barnby a Alex. Mackenzie.")
  18. ↑ Černušák (1963), s. 279 ("Premiéra Rusalky ... a D. šedesátka byly počátkem rozsáhlých oslav v cizině i doma ...")
  19. ↑ Clapham, John, Dvořák, New York: W. W. Norton 1979, ISBN 0-393-01204-2, str. 161.
  20. ↑ Černušák (1963), s. 278–279 ("... s Jar. Vrchlickým byl jmenován členem panské sněmovny ve Vídni [IV. 1901]")
  21. ↑ Honolka (2004), s. 108
  22. ↑ Černušák (1963), s. 279 ("Zemřel, raněn mozkovou mrtvicí ...")
  23. ↑ Schönzeler, s. 194
  24. ↑ http://www.antonin-dvorak.cz/zajimavosti
  25. ↑ Glóbus Antonína Dvořáka Video z archivu České televize, pořad Příběhy předmětů, 2011
  26. ↑ Crater Dvorak on Mercury Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  27. ↑ Česká jména ve vesmíru, VTM, cit. 5. 12. 2013 (česky)

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Dvořák&oldid=14801786“