Slovanské tance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list prvního vydání Slovanských tanců s Dvořákovým věnováním

Slovanské tance, (I. a II. řada), op. 46 a 72 Antonína Dvořáka jsou cyklus hudebních skladeb, vycházející z jedné ze základních forem lidové hudby, tedy lidového tance. Jedná se o zpracování melodicko-harmonických a rytmických vzorů hudební kultury slovanských národů. Existují ve dvou typech provedení, orchestrálním a klavírním. Orchestrální forma „Slovanských tanců“ je opusem, který svou originalitou a pojetím otevřel Dvořákovi dveře do ciziny a tím i zahájil jeho světovou kariéru.

Části[editovat | editovat zdroj]

V první řadě najdeme vesměs tance české, jediným cizím je ukrajinská dumka (č.2). Ve druhé řadě najdeme výběr více mezinárodní – kromě českých tanců je tu slovenský odzemek, srbské kolo, polonéza a opět skladatelem oblíbená dumka, tentokrát ve dvojím provedení.

I. řada (op. 46)[editovat | editovat zdroj]

II. řada (op. 72)[editovat | editovat zdroj]

  • Č.1 H-dur Molto vivace (Odzemek)
  • Č.2 e-moll Allegretto grazioso (Mazurka)
  • Č.3 F-dur Allegro (Skočná)
  • Č.4 Des-dur Allegretto grazioso (Dumka)
  • Č.5 b-moll Poco adagio (Špacírka)
  • Č.6 B-dur Moderato, quasi Minuetto (Dumka)
  • Č.7 C-dur Allegro vivace (Kolo)
  • Č.8 As-dur Grazioso lento, ma non troppo, quasi tempo di Valse (Polonéza)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První řadu Slovanských tanců napsal Dvořák v roce 1878 na žádost nakladatele Fritze Simrocka, kterému Dvořáka doporučil Johannes Brahms. Simrock, povzbuzen úspěchem vydaných Moravských dvojzpěvů požadoval po Dvořákovi řadu stylizovaných slovanských tanců v úpravě pro čtyřruční klavír. S podobně koncipovaným dílem, čtyřručními Uherskými tanci slavil právě Brahms roku 1869 velký úspěch. Dvořák na nabídku reagoval bezprostředně, ustal pracovat na cyklu Slovanských rapsodií a po dopsání první rapsodie D dur 17. března 1878 začal s tvorbou prvních osmi Slovanských tanců. Práce šla Dvořákovi velice rychle, celá kompozice trvala pouhé tři týdny. Polka As dur (č. 3/I) byla dokončena 4. dubna, sousedská F dur 9. dubna (4/I) a furiant g moll, poslední z první řady tanců byl dokončen 7. května 1878. Data dokončení dalších tanců nejsou známa. Ačkoli ještě nebyla 16. května 1878 úprava pro čtyřruční klavír vydána, na koncertě Spolku českých žurnalistů v Novoměstském divadle v Praze provedl orchestr Prozatímního divadla pod taktovkou Adolfa Čecha v orchestrálním provedení tři tance (první C dur, šestý D dur a třetí As dur). K orchestraci zbylých tanců je známo jen to, že instrumentace druhého tance e moll byla skladatelem dokončena 14. července 1878 v Praze, instrumentace tance sedmého započala „v Šumavě na Špicberku“ 1. srpna téhož roku a že instrumentace tance osmého byla dokončena 22. srpna 1878.[1] V srpnu 1878 taktéž došlo v berlínském nakladatelství N. Simrock k vydání klavírní verze Tanců. Ještě téhož roku došlo i k vydání orchestrální verze tanců, jež slavila velice rychle velký úspěch po celé Evropě. Došlo také k premiérám zbylých orchestrovaných tanců: 4. prosince 1878 byla v Drážďanech premiérována dumka e moll a tance č. 5-8 byly premiérovány 18. prosince 1878 tamtéž. Drážďanskou Königliche Kapelle při obou tamějších premiérách řídil Adolph Bernhard Gottlöber.[2]

Druhou řadu začal psát Dvořák osm let po vydání řady první na nátlak nakladatele pro velký úspěch orchestrální i klavírní verze první řady Slovanských tanců. V květnu 1886 po dokončení práce na oratoriu Svatá Ludmila začal pracovat na dalších osmi tancích. Práci dokončil 9. července 1886.[3]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od již jmenovaných Brahmsových Uherských tanců Dvořák nevycházel z již existujících lidových tanečních písní a témata zvolil vlastní. Formálně se jedná většinou o ronda, případně o skladby v třídílné písňové formě ABA. Témata jsou pravidelná a periodická, čtyř- nebo osmitaktová. Příznačné je časté prolínání durového a mollového tónorodu, polymelodika a velká výraznost basové linie.[4] První řada byla instrumentována pro pikolu, 2 příčné flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, velký buben, činely, triangl, I. a II. housle, violy, violoncella a kontrabasy.[2]

Druhá řada se od řady první odlišuje poetičtějším a melancholičtějším charakterem. Dvořák proto uplatňuje formy, jež umožňují častější střídání nálad, např. srbský tanec kolo. Dále se druhá řada odlišuje rytmickou složkou, ta je v druhé řadě trochu chudší. To samé se týká i instrumentace, ta je také chudší, na rozdíl od první řady.[5]

Reprezentativní nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • „Antonín Dvořák: Slovanské tance, Česká suita“, Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann; nahráno 1971, Supraphon (2 LP), 1978
  • „Antonín Dvořák: Slavonic Dances“, Česká filharmonie, dirigent Václav Talich, (Supraphon, Special Talich-Dvořák Edition, č.2)
  • „Antonín Dvořák: Slawische Tänze, op. 46 Nos. 1-8, op. 72 Nos. 1-8“, Symfonický orchestr bavorského rozhlasu, dirigent Rafael Kubelík, Deutsche Grammophon
  • „Antonín Dvořák: Slavonic Dances“, Česká filharmonie, dirigent sir Charles Mackerras
  • „Antonín Dvořák: Slavonic Dances for piano“, Pianoduo Kolacny, Supraphon, CD, 2002

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šourek, Otakar. Slovanské tance op. 46. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. 1. vyd.
  2. a b ŠUPKA, Ondřej. slovanské tance I. řada (orchestrální verze). antonin-dvorak.cz [online].  [cit. 2017-01-22]. Dostupné online.  (česky) 
  3. ŠUPKA, Ondřej. slovanské tance II. řada (klavírní verze). antonin-dvorak.cz [online].  [cit. 2017-01-25]. Dostupné online.  (česky) 
  4. ŠUPKA, Ondřej. slovanské tance I. řada (klavírní verze). antonin-dvorak.cz [online].  [cit. 2017-01-22]. Dostupné online.  (česky) 
  5. PALKOSKA, Lukáš. K možnosti uplatnění Slovanských tanců pro čtyřruční klavír ve výuce na 2. stupni ZŠ a gymnáziích. Plzeň : Západočeská univerzita. 74 s. (česky) Bakalářská práce.