Otilie Suková-Dvořáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Otilie Dvořáková (1876–1952), pěvkyně Národního divadla.
Otilie Suková-Dvořáková
Otilie Suková-Dvořáková (cca 1900)
Otilie Suková-Dvořáková (cca 1900)
Základní informace
Rodné jménoOtilie Dvořáková
Narození6. června 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. července 1905 (ve věku 27 let)
Křečovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníhudební skladatelka
Manžel(ka)Josef Suk starší
DětiJosef Suk mladší (1901–?)
RodičeAntonín Dvořák a Anna Dvořáková
PříbuzníMagdalena Dvořáková (sestra)
Josef Suk mladší a Jan Suk (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otilie Suková-Dvořáková (rozená Dvořáková, 6. června 1878, Praha-Nové Město[1]6. července 1905, Křečovice u Sedlčan) byla česká klavíristka a hudební skladatelka, dcera hudebního skladatele Antonína Dvořáka a manželka houslisty a Dvořákova žáka Josefa Suka staršího.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dvořák s rodinou a přáteli v USA (1893): zleva manželka Anna, syn Antonín, Sadie Siebertová, Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se na Novém Městě v Praze do rodiny Dvořákových: Antonína Dvořáka a jeho manželky Anny Dvořákové, hudebnice a Dvořákovy někdejší žačky. Měla sourozence Otakara a Magdalenu, nadanou operní pěvkyni. Již dětství byla za otcovy podpory výtečnou pianistkou, vychodila vyšší dívčí školu v Praze. S rodinou také absolvovala jeho pobyty ve Spojených státech a Anglii v letech 18921894, vyrůstala v mimořádně bohatém kulturním a uměleckém prostředí své doby. Zkomponovala také několik krátkých klavírních skladeb.[2]

Manželství s Josefem Sukem[editovat | editovat zdroj]

Fotografie mladého Josefa Suka s dedikací Otilce Dvořákové

Po návratu do Čech se seznámila a posléze rozvinula hluboký citový vztah k jednomu z otcových žáků Josefu Sukovi, za kterého se 17. listopadu 1898 v Praze provdala.[3]. Ten jí věnoval několik svých skladeb a také jej inspirovala při tvorbě scénické pohádky Radúz a Mahulena na libreto Julia Zeyera.[4]

Nabídku k sňatku obdržela Dvořáková údajně také od hudebního kritika a teoretika Zdeňka Nejedlého, kterého však podle rozšířené historky odmítla a Antonín Dvořák jej vyhodil ze svého domu. Sukova kompoziční a koncertní éra v té době nabírala na dynamice. Manželé společně žili v Praze a také v Sukových rodných Křečovicích. Roku 1901 se jim narodil syn Josef.

Josef Suk musel během své kariéry čelit útokům proti tvorbě své i Dvořákové (nechvalně známý Boj o Dvořáka), vedené skupinou kritiků v čele se Zdeňkem Nejedlým, kteří zavrhovali údajnou „konzervativní dvořákovskou linii“ ve jménu „pokrokové smetanovské“. Tyto útoky vyústily až v potupná nařčení a několikrát Suka přivedly na pokraj nervového zhroucení. Jako jedna z příčin nepřátelství mezi Sukem a Nejedlým se často uvádí právě ono smyšlené Otiliino dávné odmítnutí Nejedlého.[5]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Otilie Dvořáková zemřela 6. července 1905 v Křečovicích v pouhých 27 letech následkem vrozené srdeční vady. Rok předtím přitom rodinu zasáhla zpráva o smrti jejího otce Antonína. Pohřbena byla do rodinné hrobky Dvořákových na Vyšehradském hřbitově.

Po smrti[editovat | editovat zdroj]

Senzitivního Suka obě tyto rodinné tragédie hluboce zasáhly a tvorbu lze rozdělit do dvou období, mezi nimiž tvoří předěl úmrtí tchána a manželky. Té věnoval svou smuteční symfonii Asrael z roku 1906.

Poté, co Zdeněk Nejedlý vykonával v letech 19451946 po únoru 1948 pak v letech 19481953 jmenován československým ministrem školství, pokračoval v linii prosazování hudebního odkazu Bedřicha Smetany, velmi často právě na úkor Dvořáka a Suka, na úrovni státem řízeného kulturního života.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FamilySearch.org. ancestors.familysearch.org [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. 
  2. DVOŘÁKOVÁ Otilie 6.6.1878-6.7.1905 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. 
  3. Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1898-1901, snímek 66 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. 
  4. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. 
  5. STEJSKALOVÁ, Helena. Proč Nejedlý nesnášel Antonína Dvořáka?. epochaplus.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]