Jaroslav Marvan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Marvan
Rodné jménoJaroslav Marvan
Narození11. prosince 1901
Žižkov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1974 (ve věku 72 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Aktivní roky1926 – 1973
Významné rolepolicejní rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského
Umělecké ceny
1951 Státní cena
1953 titul zasloužilý umělec
1971 titul národní umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Marvan (11. prosince 1901 Žižkov[1][2] – 21. května 1974 Praha) byl český herec.

Mládí

Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal pošťákem. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus (ta byla v té době součástí Československa). Zde působil v letech 1920 až 1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle.

Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si stěžoval svému příteli a spolužákovi Josefu Čapkovi[zdroj?], že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi.

Divadelní kariéra

Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. Za protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950[3] kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954[4]. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do smrti v roce 1974.

Filmová kariéra

Účinkoval ve více než 200 filmech a stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní (1926) a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech.

Ocenění

Osobnosti divadla a filmu vzpomínají na Jaroslava Marvana

Svatopluk Beneš

  • Jaroslav Marvan byl nesmírně hrdý na svou stavovskou čest, která upevňovala jeho vnitřní disciplínu. Nesnášel kolegy, kteří zlehčovali svým osobním chováním a jednáním herecký stav. Bylo to ostatně patrné i na jeho zevnějšku. Byl vždycky slušně oblečený a upravený a jeho vystupování s tím vším dokonale harmonovalo...Nikdy nepociťoval potřebu upozorňovat na sebe na ulici maskou umělce. To si ponechával pro jeviště a pro kameru. [6]
  • Jaroslav Marvan po sobě zanechal výraznou stopu herecké osobnosti. A my, kteří jsme měli příležitost pracovat s ním a poznat ho stejně dobře taky jako člověka, na něho vzpomínáme nejen se stále větší úctou, ale taky s lítostí, že už není mezi námi. Jeho nespočetní diváci a obdivovatelé pak čekají na každou příležitost, aby si mohli připomenout jeho temperamentní, typicky české a lidové herectví. Byl miláčkem obecenstva a ono mu to také dávalo vždycky vděčně najevo.[7]

František Filipovský

  • Vážil jsem si a vážím si dosud nezměrné pracovitosti, profesionální poctivosti a vděčím Jaroslavu Marvanovi zejména za to, že mne naučil tomu, co potom oceňovali režiséři: Přijít na zkoušku divadelního představení nebo na natáčení naprosto technicky a psychicky připravený a udržet roli v jedné rovině. [8]

Josef Vinklář

  • Jako herec byl dokonalý profesionál a z toho snad vyvěralo i to, že byl velkým maximalistou na všechny, ale začínal u sebe. Byl v tomto směru nekompromisní, leckdy se zdálo, že je až příkrý...Byl nadán velkou jistotou, suverenitou, značnou lidskou i uměleckou hrdostí. V podstatě to byl však velmi plachý člověk. [9]

Filmové role, výběr

70. léta

60. léta

50. léta

  • O medvědu Ondřejovi (1959) – král
  • Král Šumavy (1959) – respicient finanční stráže Beran
  • Slečna od vody (1959) – Pokorný
  • Pět z milionu (1959) – Karpíšek
  • O věcech nadpřirozených (1958) – Tajemství písma – soudce
  • Poslušně hlásím (1957) – strážmistr Flanderka
  • Případ ještě nekončí (1957) – Zouplna
  • Váhavý střelec (1956) – Jakub Něnička
  • Kudy kam? (1956) – Macek
  • Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) – Honzátko
  • Anděl na horách (1955) – Gustav Anděl
  • Hudba z Marsu (1955) – Václav Řehák
  • Cirkus bude! (1954) – Liška
  • Ještě svatba nebyla (1954) – Ambrož
  • Expres z Norimberka (1953) – Čapek
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1953) – Jestřáb
  • Plavecký mariáš (1952) – Váňa
  • Dovolená s Andělem (1952) – Gustav Anděl
  • Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952) – rada Benzet
  • Velké dobrodružství (1952) – Vojta Náprstek
  • Bylo to v máji (1950) – Šebesta
  • Veselý souboj (1950) – Javorin starší

40. léta

30. léta

20. léta

  • Svatý Václav (1929) – slovanský kníže
  • Plukovník Švec (1929) – srbský major Blagotič
  • Páter Vojtěch (1928) – starosta obce Knotek
  • Modrý démant (1928) – číšník
  • Lásky Kačenky Strnadové (1926) – senátor David Hradecký
  • Falešná kočička (1926) – strážník
  • Dobrý voják Švejk (1926) – strážník

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční zápis o sňatku. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 300
  5. ↑ Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940
  6. ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 296
  7. ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 297
  8. ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 287
  9. ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 288

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Marvan&oldid=15621296“