Čeněk Šlégl
Čeněk Šlégl (30. září 1899[1] či 1893[2], Praha – 17. únor 1970, Praha), vlastním jménem Vincenc Schlögl, byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina [3].
Obsah |
[editovat] Život
V roce 1917 ukončil Druhé C. a K. reálné gymnázium české v Praze na Starém městě. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská div. společnost J. Blažka [4]) a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Od roku 1924 působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana, sídlícího v pražském Rokoku, později v Adrii, krátce ve Švandově divadle a od roku 1930 v Jungmannově ulici [5]. Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadle [6] a v roce (1930) v Osvobozeném divadle [7].
Dodnes je znám především z vynikajících filmových rolí němého i zvukového filmu. Hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Vyzkoušel si rovněž roli jak režiséra filmového (celkem 9 filmů), tak i divadelního (v Divadle Vlasty Buriana). Napsal také scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice.
Během okupace se stal členem Vlajky (1940) a v letech 1941 až 1943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně. [8]. V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapa[9] román Návrat, v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže. [10]. V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí.[11]. To vše činil jen kvůli skutečnosti, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina byla velmi ohrožena [12]. Dekorování mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.[13]
Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu [14] a odsouzen za kolaboraci k trestu těžkého žaláře v trvání 6 měsíců a Disciplinární radou Svazu československých filmových pracovníků k doživotnímu zákazu umělecké činnosti. Po propuštění z vězení žil jako důchodce s minimální penzí v pražských Strašnicích, v ulici Pod Třebešínem (v malém bytě, který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit [15]) a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Pracoval rovněž jako zaměstnanec Uhelných skladů na Žižkově a jako pošťák. V roce 1970 tento představitel nezapomenutelných postav (ztvárnil jich okolo 80) zemřel. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, Kristián, Katakomby, Noční motýl.
Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Své postoje za protekotrátu pouze dovedně předstíral - prokazatelně zachránil několik lidských (včetně židovských) životů a stal se po válce obětí msty.[16]. Již nikdy se k umělecké práci nevrátil.
[editovat] Filmové role, výběr
- 1919 Utrpením ke slávě (role J.A.Komenského)
- 1926 Velbloud uchem jehly (Berka)
- 1929 Z českých mlýnů (Artur)
- 1930 C.a K. polní maršálek (Rittmeister Géza v. Medak)
- 1931 To neznáte Hadimršku (konzul Wieland)
- 1932 Kantor Ideál (Karel Domin)
- 1932 Anton Špelec, ostrostřelec (obhájce)
- 1933 U snědeného krámu (Plagowitz)
- 1934 Pozdní máj (Bohumil)
- 1935 Ať žije nebožtík (host v baru)
- 1936 Sextánka (nakladatel)
- 1937 Tři vejce do skla (učitel hudby)
- 1938 Škola základ života (profesor tělocviku Lusk)
- 1938 Ducháček to zařídí (Quido z Grispaldiců)
- 1939 U pokladny stál (rada Pěna)
- 1939 Svátek věřitelů
- 1939 Kristián (seladon)
- 1940 Katakomby (ředitel)
- 1940 Když Burian prášil (Bohdan Kocharowski)
- 1941 Přednosta stanice (statkář Pěnkava)
- 1941 Hotel Modrá hvězda (ředitel hotelu)
- 1941 Noční motýl (šéf baru)
[editovat] Filmové režie
- 1937 Jarčin profesor
- 1937 Armádní dvojčata
- 1938 Děti na zakázku
- 1938 Stříbrná oblaka
- 1939 Ulice zpívá (spolurežie s V. Burianem a L. Bromem)
- 1939 Venoušek a Stázička
- 1939 Paní morálka kráčí městem
- 1939 Teď zas my
- 1940 Vy neznáte Alberta
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 246, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, str. 15, ISBN 978-80-87090-22-0
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 60, 61, 63, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 71, 72, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 90, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 a Žitný, Radek: "Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha 2010. ISBN 978-80-87090-44-2."
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Šlégl, Čeněk: Návrat, Evropské vydavatelstvo, Praha 1942.
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 184, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ http://www.csfd.cz/herec/3301-slegl-cenek/
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 289, ISBN 80-86182-51-7
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 88, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
[editovat] Literatura
- Beneš, Svatopluk: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68
- Brož, Jaroslav, Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 18, 158–160, 163, 168, 202, foto 395–6, 398, 545
- Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 978-80-200-1502-0
- Farník, Jaromír – Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, ISBN 978-80-87090-22-0.
- Junek, Václav: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, ISBN 978-80-7388-199-3
- Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 15, 143, 208–9, 280, příl.XI, ISBN 80-86182-51-7
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 132–3, 261
- Tunys, Ladislav: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 95, 120, ISBN 80-85837-35-8
- Wolf, Milan: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 28, 30, 59, 62, 64, 70–76, 97, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0
- Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha, 2010, ISBN 978-80-87090-44-2
