Miroslav Macháček
| Miroslav Macháček | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. května 1922 Nymburk  Československo |
| Úmrtí | 17. února 1991 (ve věku 68 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | Nymburk Hřbitov |
| Choť | Věra Štiborová |
| Partner(ka) | Jana Břežková Ester Krumbachová |
| Děti | Kateřina Macháčková |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miroslav Macháček (8. května 1922 Nymburk – 17. února 1991 Praha) byl český herec a divadelní režisér.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských (1956–1959)[1], od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla[2].
S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965[3], navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy (Velká Británie, Londýn, březen 1966 – NSR, Mnichov, březen 1966 – Polsko, Varšava, červen 1967 – SSSR, Moskva, červen 1967 – NDR, Berlín, říjen 1967 – Maďarsko, Budapešť, březen 1968 – Jugoslávie, Novi Sad, Bělehrad, Rijeka, Lublaň, červen 1968 – Rumunsko, Bukurešť, prosinec 1968).
Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví (v divadle a ve filmu – v televizi a rozhlasu pro něj platil zákaz vystupování) a hostování v jiných divadlech (např. Činoherní klub, Viola). Počátkem roku 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a krátce poté byl hospitalizován v psychiatrické léčebně Bohnice, Během pobytu si psal deník, který byl posmrtně vydán po názvem Zápisky z blázince[4][5].
V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Na konci svého života, když bojoval s rakovinou, se sblížil s Vilmou Cibulkovou. Byla skoro o 45let mladší. Jejich vztah trval, když bojoval s nemocí. Podporovala ho dlouho, ale byla mladá a bylo to na ni moc, tak utekla. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce.
Zasloužilým umělcem byl jmenován v roce 1968.
Patřil k hercům, kteří svou roli prožívají s velkou autentičností, ať už se jednalo o komedie či tragédie. Z jeho hereckých rolí na diváka působilo silné kouzlo osobnosti.
Jeho dcera, pocházející z jeho manželství s Věrou Štiborovou, Kateřina Macháčková, je také herečkou.
Citát
[editovat | editovat zdroj]Začíná slavná komedie bratří Čapků "Ze života hmyzu", uvedená poprvé v Brně v roce 1922, jedno z největších děl českého divadelnictví. V Národním divadle je po Honzlovi režíruje na Svobodově scéně M. Macháček. (…) Macháčkovi patří zásluha, že v Národním divadle lze vidět moderní a aktuální inscenaci českých klasiků. Představení obohacuje jevištní tradici díla, má mimořádně dobrou Svobodovu scénu, patřící k tomu nejlepšímu, co se dnes na světě na jevišti staví, je tu mistrovský výkon Peškův.František Černý (Rudé právo, 22. ledna 1965)[6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Divadelní režie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1957 Eduardo De Filippo: Neapol, město milionů, Komorní divadlo, 77 repríz
- 1957 A. N. Tolstoj: Raketa, Komorní divadlo, 42 repríz
- 1958 Vratislav Blažek: Třetí přání, Divadlo komedie, 115 repríz
- 1959 Ilja Ilf, J. Petrov: Zlaté tele, Divadlo Komedie, 26 repríz
- 1959 Michail Bulgakov: Útěk, Komorní divadlo, 23 repríz
- 1960 D. A. Granin: Po svatbě, Tylovo divadlo, 27 repríz
- 1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Tylovo divadlo, 156 repríz
- 1962 Peter Karvaš: Antigona a ti druzí, Národní divadlo, 30 repríz
- 1963 Sofoklés:Oidipus vladař, Smetanovo divadlo, 31 repríz
- 1965 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Národní divadlo, 175 repríz
- 1966 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Tylovo divadlo, 26 repríz
- 1971 William Shakespeare: Jindřich V., Národní divadlo, 102 repríz
- 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Tylovo divadlo, 102 repríz
- 1976 Maxim Gorkij: Měšťáci, Tylovo divadlo, 53 repríz
- 1979 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Tylovo divadlo, 161 repríz
- 1980 Oldřich Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Tylovo divadlo, 78 repríz
- 1980 Karel Čapek: Bílá nemoc, Tylovo divadlo, 15 repríz
- 1982 William Shakespeare: Hamlet, Smetanovo divadlo, 128 repríz (titulní role: František Němec, záznam představení byl vydán na DVD v edici X krát divadlo)
- 1988 Shelagh Delaney: Chuť medu (A Taste of Honey), ND – Nová scéna, 42 repríz
Divadelní role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1952 A. Kornejčuk: Chirurg Platon Krečet, titul. role, Krajské oblastní divadlo České Budějovice, režie V. Vasiljev [7]
- 1969 William Shakespeare: Macbeth – Macbeth, Národní divadlo[8]
- 1982 William Shakespeare: Hamlet – kapitán, 1. člen herecké družiny, Národní divadlo
- 1985 Karl Gassauer: Casanova na duchcovském zámku (Casanova auf Schloß Dux) – Casanova, divadlo Reduta Praha[9]
- 1988 William Shakespeare: Král Jindřich IV. – Král Jindřich IV.
- 1990 Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa – Serebrjakov
Film
[editovat | editovat zdroj]- 1963 Ikarie XB 1 – role: Marcel Bernard
- 1980 Cukrová bouda – role: antifašista Alfred Bartl zvaný Freda
- Ďáblova past
- Smrt si říká Engelchen
- Obžalovaný
- Královský omyl
- Údolí včel
- …a pátý jezdec je Strach
- Případ pro začínajícího kata
- Vražedné pochybnosti
- Proč nevěřit na zázraky
- Skalpel, prosím
- Vlčí bouda
- Stín kapradiny
- Dobří holubi se vracejí
- Dva lidi v zoo
Televize
[editovat | editovat zdroj]- 1969 Rozhovory (TV film) - role: muž (průvodce)
Rozhlasové role
[editovat | editovat zdroj]- 1968 Tom Stoppard: Albertův most (Albert's Bridge), role: Fraser, překlad Josef Červinka, režie: Charles Lefeaux, Český rozhlas
- 1981 Lesja Ukrajinka: Lesní píseň, překlad a dramatizace Václav Daněk, režie: Karel Weinlich, Český rozhlas
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 287
- ↑ Ze života Hmyzu (1965) v archivu Národního divadla
- ↑ MACHÁČEK, Miroslav. Zápisky z blázince. Příprava vydání Kateřina Macháčková ve spolupr. s Petrem Svojtkou; úv. slovo Zdeněk Hedbávný. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 174 s. ISBN 80-202-0543-8.
- ↑ Miroslav Macháček: Zápisky z blázince. Z terapeutického deníku charismatického herce a velkého divadelního režiséra
- ↑ František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 53, 56
- ↑ Časopis Divadlo, roč. 4, č. 6–7, červen–červenec 1953, vyd. Československý spisovatel, Praha, str. 597
- ↑ informace o představení a fotografie[nedostupný zdroj] v archivu Divadelního ústavu
- ↑ informace o představení[nedostupný zdroj] v archivu Divadelního ústavu
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 97, 101, 110–7, 120, 125, 127
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 162, 173, 180, 184, 276
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 251, 259, 276, 278
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 253, 256, 259
- František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 53, 54, 56
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 137, 228, 257–9, 267, 285, 312–5, 342, 352, 355, 384–5, 407, 415, 439, 489, 491, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 300, 310–1, 313, 325, ISBN 80-207-0419-1
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 394
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 239, 251, ISBN 80-204-0493-7
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 543
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 287–8
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 222, 330, 332–5, 342, 398–402
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 286–7, 316–9
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 189, ISBN 978-80-239-9604-3
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 191–3, 195, 197, 201, 208, 210, 214–6, 222, 239, 240, 256, 263, 270, 301–2, 384–5, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 15–6, 18, 20, 21, 24, 42, 53, 64, 81–3, 86, 89, 95, 103, 117, 169, 171, 191, 196, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 224, 240, 253, 279, 291, 296, 300, 307–9, 312, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Macháček na Wikimedia Commons 
Osoba Miroslav Macháček ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Macháček
- Miroslav Macháček v České divadelní encyklopedii
- Miroslav Macháček v databázi Archivu Národního divadla
- Miroslav Macháček ve Filmovém přehledu
- Miroslav Macháček v Česko-Slovenské filmové databázi
- Miroslav Macháček ve Filmové databázi
- Miroslav Macháček na Kinoboxu
- Miroslav Macháček v Internet Movie Database (anglicky)
