Jindřich V. (Shakespeare)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní strana hry z vydání z roku 1623.
Kateřina se učí anglicky; Laura Alma-Tadema, 1888.

Jindřich V. je historická hra Williama Shakespeara napsaná zhruba v roce 1599. Její celý titul z vydání z roku 1623 zní Život Jindřicha Pátého. Vypráví příběh anglického krále Jindřicha V., přičemž se soustředí na události těsně před a po bitvě u Azincourtu (1415).

Hra je poslední částí tetralogie a předchází jí hry Richard II., první část Jindřicha IV. a druhá část Jindřicha IV. Původní obecenstvo tedy už znalo titulní postavu z předchozích her. V této hře se mladý král vydává se dobývat Francii.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich V. Anglický
  • Vévodové z Gloucesteru a Bedfordu, královi bratři
  • Vévoda z Exeteru, králův strýc
  • Vévoda z Yorku, králův bratranec
  • Hrabata ze Salisbury, Westmorelandu a Warwicku
  • Arcibiskup z Canterbury
  • Biskup z Ely
  • Hrabě z Cambridge, Lord Scroop a Sir Thomas Grey - zrádci
  • Francouzský král (Karel VI. Francouzský)
  • Ludvík, francouzský princ
  • Vévodové z Burgundska, Orleáns, Bourbonu a Berry
  • Isabela, královna Francie
  • Kateřina, dcera Karla a Isabely

Děj[editovat | editovat zdroj]

První scény hry se zabývají přípravou Jindřichovy flotily a zahrnují i skutečnou událost, kdy se hrabě z Cambridge a dva další pokusili Jindřicha zavraždit. Jindřichovo chytré odhalení intriky a tvrdý přístup k jejím tvůrcům je jedním ze znaků, že Jindřich se oproti předchozím hrám změnil.

Před bitvou u Azincourtu je vítězství nejisté. Mladý král v noci v přestrojení putuje táborem, aby vojáky povzbudil a zjistil, co si o něm skutečně myslí. Zoufá si nad morálním břemenem toho, že je král, a poznamenává, že král je jenom člověk. Před bitvou pronáší ke svým mužům povzbuzující řeč.

Po vítězství u Azincourtu se Jindřich pokouší namlouvat francouzskou princeznu Kateřinu. To je však obtížné, protože neumí dobře francouzsky a Kateřina naopak neumí dobře anglicky. Humor vyplývající z jejich řečnických omylů jim ale pomůže sblížit se. Francouzský král nakonec přijímá Jindřicha jako svého dědice a francouzská královna se modlí za mír.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]