Titus Andronicus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list prvního kvatra.

Titus Andronicus (celý anglický název The Most Lamentable Romaine Tragedie of Titus Andronicus) je jedna z řady římských tragédií z pera dramatika Williama Shakespearea. Její vznik se předpokládá před rokem 1594. Hra zobrazuje fiktivního římského generála Tita Andronica a cyklus pomsty, který rozpoutá s Tamorou, gótskou královnou.

Hra je považovaná za Shakespearovu nejkrvavější tragédii. Zřejmě se jedná o Shakespearovu první tragédii a jeho pokus o soupeření s násilnými a krvavými hrami o pomstě, které psali jeho současníci a byly u publika v 16. století velmi populární.[1] Ve své době se jednalo o populární kus, ve viktoriánské době upadla v nemilost kvůli grafickému nevkusnému zobrazování násilí (znásilnění, popravy, sekání údů, kanibalismus), ale zhruba od poloviny 20. století se pověst této hry začala zlepšovat.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Titus Andronicus – slavný římský generál
  • Lucius – Titův nejstarší syn
  • Quintus – Titův syn
  • Martius – Titův syn
  • Mutius – Titův syn
  • Mladý Lucius – Luciův syn
  • Lavinie – Titova dcera
  • Marcus Andronicus – Titův bratr a tribun římského lidu
  • Publius – Marcův syn
  • Saturninus – římský císař
  • Bassianus – bratr Saturnina, zamilovaný do Lavinie
  • Æmilius – římský šlechtic
  • Tamora – královna Gótů, poté římská císařovna
  • Demetrius – Tamořin syn
  • Chiron – Tamořin syn
  • Aaron - Tamořin milenec

Děj[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace Edwarda Smithe - Lavinie prosí Tamoru o milost, akt druhý, scéna třetí (1841)

Fiktivní příběh se odehrává nedlouho před pádem Říma. Nepřáteli Říma jsou barbarští a krutí Gótové. Titus, římský vítěz ve válkách nad Góty, dá barbarsky obětovat nejstaršího syna zajaté gótské královny Tamory, aby pomstil smrt svých vlastních synů během války. Ve fatálním gestu slepé loajality odevzdává moc nezralému a nenávistnému Saturninovi, který se s Tamorou ožení. Saturninův bratr Bassianus, který miluje Andronicovu dceru Lavinii, je zavražděn Tamořinými milencem, Maurem Aaronem, a zbylými syny. Ti Lavinii znásilní, useknou ruce a vyříznou jazyk, aby je nemohla obvinit.

Aaron z vraždy Bassianuse obviní Andronicovy syny Martiuse a Quinta, které Saturnin odsoudí k smrti. O něco později objeví Andronicův bratr Marcus zmrzačenou Lavinii a vezme ji za jejím otcem, kterého zlomí žal. Aaron poté Tita navštíví a lže mu o tom, že Saturninus Martiuse a Quinta ušetří, pokud si Titus, Marcus nebo Titův zbývající syn Lucius nechají uříznout ruku a pošlou mu ji. Titus toto podstoupí. Zpět však dostane jen hlavy svých synů a useknutou ruku. Zoufalý touhou po pomstě Titus posílá Lucia z Říma, aby mezi jejich bývalými nepřáteli Góty utvořil armádu.

Aaron utíká se svým a Tamořiným novorozeným synem z Říma, ale je zajat Luciem a jeho armádou. Lucius vyhrožuje, že dítě zabije, a tak mu Aaron poví celou pravdu. Stejně tak se Lavinii podaří napsat do země jména těch, kteří jí ublížili. Zdá se, že Titus zešílel a Tamora a její synové, přesvědčení o jeho šílenství, se před ním objeví jako duchové Pomsty, Vraždy a Znásilnění. Tamora (jako Pomsta) Titovi říká, že mu dopřeje pomstu na jeho nepřátelích, pokud přesvědčí Lucia, aby odložil útok na Řím. Titus souhlasí a posílá Marca za Luciusem, aby ho pozval na hostinu na usmířenou. Pomsta se chystá odejít, ale Titus trvá na tom, aby Znásilnění a Vražda (Chiron a Demetrius) zůstali s ním. Když Tamora odejde, Titus jim podřízne hrdla.

Dalšího dne se během hostiny pořádané v jeho domě Titus císaře zeptá, jestli by otec měl zabít svou dceru, když byla znásilněná. Když Saturninus odpoví, že by to měl udělat, Titus Lavinii zabije a řekne mu o jejím znásilnění. Když císař povolá Chirona a Demetria, Titus mu sdělí, že byli součástí koláče, který Tamora právě jedla. Titus poté zabije Tamoru, načež ho zabije Saturninus. Toho poté zabije Lucius, aby pomstil otcovu smrt. Lucius je prohlášen císařem. Nařídí Saturninovi uspořádat státní pohřeb, Tamořino tělo přikáže předhodit divokým zvířatům za městem a Aarona napůl pohřbít a nechat umřít hlady a žízní. Aaron však lituje pouze toho, že v životě nenapáchal více zla.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ann Jennalie Cook, The Privileged Playgoers of Shakespeare's London (Princeton: Princeton University Press, 1981).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Titus Andronicus ve Wikimedia Commons