Lesja Ukrajinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lesja Ukrajinka
Lesya Ukrainka portrait.jpg
Lesja Ukrajinka
Rodné jméno Larysa Petrivna Kosač-Kvitka
Narození 25. únor greg. / 13. únor jul. 1871
Novohrad-Volynskyj (Ukrajina)
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 1. srpen greg. / 19. červenec jul. 1913
Surami (Gruzie)
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Povolání básnířka, spisovatelka, kritička, dramatička
Období tvorby 1883-1913
Žánr básně, poémy, dramata
Literární hnutí romantismus, realismus
Významná díla Contra spem spero
„Ach slovo, zbrani moje jediná,
i když snad zhynu, tobě život patří;
až přijde naše slavná hodina,
ve strašný meč se změníš v rukou bratří“
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Příbuzenstvo
matka Olena Pčilka
strýc Mychajlo Drahomanov
manžel Kliment Vasiljevič Kvitka

Lesja Ukrajinka (ukrajinsky Ле́ся Украї́нка; vlastním jménem Larysa Petrivna Kosač-Kvitka / Лариса Петрівна Косач-Квітка; rusky Леся Украинка; polsky Łesia Ukrainka; 25. únor greg. / 13. únor jul. 1871 Novohrad-Volynskyj (Volyň, Ruské impérium) – 1. srpen greg. / 19. červenec jul. 1913 Surami (Gruzie) byla ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička, literární kritička, nejznámější ukrajinská autorka, jeden ze symbolů ukrajinské kultury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela ze šlechtické rodiny s bohatým kulturním zázemím. Její matka Olena Pčilka byla rovněž spisovatelkou. Jejím strýcem byl vědec a publicista Mychajlo Petrovyč Drahomanov. Již v mládí onemocněla tuberkulózou kostí. Vzdělávala se doma a měla široké znalosti z dějin literatury a umění a ovládala několik jazyků: ruštinu, polštinu, bulharštinu, řečtinu, latinu, francouzštinu, italštinu, němčinu a angličtinu.

Byla aktivní členkou liberálně-socialistického hnutí; v roce 1907 byla zatčena a určitou dobu žila pod policejním dozorem.

V roce 1907 se provdala za hudebního vědce a etnografa Klimenta Vasiljeviče Kvitku. Spolu s ním sbírala lidové pohádky a písně. Část jejího díla je ovlivněna lidovou poezií.

Poslední léta svého života strávila kvůli své nemoci v teplých krajích (Krym, Kavkaz, Egypt, Itálie).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vynikla především přírodní lyrikou, hrána jsou také její dramata. Její díla se pohybují mezi pozdním romantismem a realismem. Kvůli carskému zákazu ukrajinštiny směla vycházet pouze v rakouské části Ukrajiny (Halič, Bukovina). Celoživotní zápas s chorobou se promítl především do její poesie bojovným, odhodlaným tónem, např. v básni Contra spem spero (Bez naděje doufám).

Sbírky básní[editovat | editovat zdroj]

  • На крилах пісень (1893 Na křídlech písní)
  • Думи і мрії (1899, Dumy a snění, překládáno též Úvahy a sny) - sbírka básní [1]
  • Відгуки (1902, Ohlasy)

Poémy a dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Роберт Брюс, король шотландський (1894, Robert Bruce, skotský král)
  • Давня казка (1896, Stará pohádka)
  • У катакомбах (1905, V katakombách)
  • Вавилонський полон (1908, Babylónské zajetí)
  • На руїнах (1908, Na rozvalinách)
  • Кассандра (1908, Kassandra)
  • Камінний господар (1912, Kamenný vládce) – zpracovává námět o Donu Juanovi
  • Лісова пісня (1912, Lesní píseň)

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Lesja Ukrajinka překládala do ukrajinštiny díla světové literatury (např. práce Gogolovy či Heinricha Heine) a texty socialisticky orientovaných autorů (Karl Marx, Antonio Labriola a další).[2]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Dramatizace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KORJAKINOVÁ, Taťjana. Dumy a snění. In Vladimír Macura a kolektiv. Slovník světových literárních děl. Praha : Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. Svazek 2 (M-Ž), s. 332-333.
  2. Хронологія життя і творчості Лесі Українки — 1901 na serveru myslenedrevo.ua.