Žytomyr
| Žytomyr Житомир |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| poloha | |||
| zeměpisné souřadnice: | 50° 15′ s. š., 28° 40′ v. d. | ||
| nadmořská výška: | 221 m n. m. | ||
| stát: |  Ukrajina |
||
| Oblast: |  Žytomyrská |
||
| administrativní dělení: | 2 rajóny | ||
 |
|||
| rozloha a obyvatelstvo | |||
| rozloha: | 65 km² | ||
| počet obyvatel: | 272 000 (2009) | ||
| hustota zalidnění: | 4192 obyv. / km² | ||
| etnické složení: | Ukrajinci (90 %), Rusové, Poláci | ||
| náboženské složení: | Pravoslavné křesťanství, katolictví | ||
| správa | |||
| starosta: | Vira Šeludčenko | ||
| oficiální web: | www.zt-rada.gov.ua | ||
| telefonní předvolba: | +380 412 | ||
| PSČ: | 10000 - 10036 | ||
Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (ukrajinsky Житомир / Žytomyr; rusky Житомир / Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. V roce 2006 zde žilo přes 275 000 obyvatel.
Obsah |
Dějiny [editovat]
Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.
Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941—1944. V zimě 1917 - 1918 ve městě a okolí T.G. Masaryk ubytoval většinu z 50 000 československých legionářů . Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).
Kultura [editovat]
V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.
Koroljovovo museum [editovat]
Nejslavnějšího ze svých rodáků město uctilo založením Musea kosmonautiky imeni Koroljova. Museum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V museu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[1]
Rodáci Žytomyru [editovat]
- Ossip Bernstein – francouzský šachový velmistr
- Tadeusz Borowski – polský spisovatel a novinář
- Jarosław Dąbrowski – polský revolucionář a generál
- Vladimir Korolenko – ruský spisovatel
- Sergej Koroljov – sovětský konstruktér
- Borys Ljatošynskyj – ukrajinský skladatel a dirigent
- Oleh Olžyč – ukrajinský básník, člen OUN
- Myroslav Popovyč - současný ukrajinský filosof a spisovatel
- Svjatoslav Richter – ruský pianista
- Valerij Ševčuk – ukrajinský spisovatel
Hospodářství [editovat]
Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.
Doprava [editovat]
Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Funguje zde mezinárodní letiště.
V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Novohrad-Volynskyj.
Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (ukrajinsky) Oficiální stránky městské rady
- (ukrajinsky) Žytomyr: dějiny a kultura
- (rusky) Журнал Житомира
- (ukrajinsky) (rusky) (anglicky) Koroljovovo museum kosmonautiky
