Tadeusz Borowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tadeusz Borowski

Tadeusz Borowski (12. listopadu 1922, Žytomyr - 3. července 1951, Varšava) – polský básník, prozaik a publicista, vězeň nacistických koncentračních táborů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. listopadu 1922 v Žytomyru (dnes na Ukrajině). V mládí žil u své tety, protože jeho rodiče byli deportováni jako disidenti na Sibiř. Teprve v roce 1932 se jeho otec vrátil a rodina se přestěhovala do Varšavy. Po napadení Polska Německem v září 1939 bylo zakázáno jakékoliv vyšší vzdělání, a proto začal Borowski navštěvovat ilegální školy. Za těchto podmínek se mu podařilo v roce 1940 odmaturovat, počemž nastoupil ke studiu na tajné Varšavské univerzitě (obor Polský jazyk a literatura). Během studia pracoval jako noční hlídač ve skladu firmy Pędzich. Právě při této práci začal psát válečnou poezii a v roce 1942 vytiskl vlastním nákladem svou prvotinu Gdziekolwiek ziemnia.

24. února 1943 byla zatčena Borowského snoubenka Marie Rundová a o den později i on samotný. Nejprve byl vězněn dva měsíce v proslulém vězení na Pawiaku ve Varšavě, odkud byl převezen transportem do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. V Auschwitz byl až do srpna roku 1944, kdy byl transportován do malého tábora Dautmergen (jedna z poboček koncentračního tábora Natzweiler) a odtud na začátku roku 1945 do Dachau, kde se již dočkal osvobození.

Až do září 1945 žil ve sběrném karanténním táboře v Mnichově. Po propuštění zůstal ještě několik měsíců v Mnichově, kde začal pracovat u Polského červeného kříže. Zde se snažil pátrat po své nezvěstné snoubence Marii a začal znovu psát.

Do Polska se Borowski vrátil až v červnu roku 1946. Tam se konečně setkal se svou snoubenkou Marií a oženil se s ní. Stal se asistentem na Varšavské univerzitě, působil jako šéfredaktor vlastního literárního měsíčníku Nurt a byl také redaktorem měsíčníku Świat Młodych. V letech 19491950 pracoval v Polském tiskovém středisku v Berlíně. 3. července 1951 zemřel na následky otravy výpary z plynových kamen (sebevražda).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ještě předtím, něž se po válce stal slavným díky kontroverzním povídkám z prostředí koncentračních táborů, vydal během okupace vlastním nákladem debutantskou sbírku básní Gdziekolwiek ziemia (1942). Sám opsal 165 exemplářů [1] a označil je pořadovými čísly. Část výtisků rozdal přátelům a studentům polonistiky, zbytek tajně nabízeli knihkupci důvěryhodným zákazníkům.

V roce 1944, kdy už byl internován v Auschwitz, vyšla jeho druhá válečná sbírka poezie – Arkusz poetycki nr 2. Krátce po osvobození vydal v Mnichově sbírku básní Imiona nurtu (1945), v níž se odrazily jeho vězeňské zážitky.

K psaní prózy, která jej později proslavila nejvíce, se rozhodl až po naléhání kamarádů, s nimiž zůstal do září 1945 v karanténním táboře nedaleko Mnichova. Připravili společnou publikaci o životě v Auschwitzu, jež nakonec vyšla v roce 1946 pod názvem Byliśmy w Oświęcimiu (Byli jsme v Osvětimi , 1946) – byl to soubor 15 autentických výpovědí lidí, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy nacistických koncentračních táborů. Borowski sem umístil čtyři povídky - Dzień na Harmenzach (Den na Harmenzách), Proszę państwa do gazu (Račte, prosím, do plynu), U nas w Auschwitzu (U nás v Auschwitzu) a Ludzie, którzy szli (Lidé, kteří šli).

Povídková kniha Pożegnanie z Marią (Rozloučení s Marií), kterou vydal v Polsku krátce po válce v roce 1947, obsahovala dvě povídky ze sborníku Byli jsme v Osvětimi – Den na Harmenzách a Račte, prosím, do plynu a tři nové povídky – Rozloučení s Marií, Smrt povstalce a Bitva u Grunwaldu. Česky vyšla tato kniha až v roce 1987 a to značně rozšířená o další povídky, zejména o cyklus povídek Kamienny świat (Kamenný svět) a sbírku próz pro mládež Pewien žołnierz (O jednom vojákovi).

povídky z knih Rozloučení s Marií (1947) a Kamenný svět (1948) sev 70. letech v Polsku staly součástí povinné školní četby [2].

Borowského povídky vzbudily v Polsku četné vášnivé diskuze – mnohým se příliš nelíbil drastický způsob popisu lágrové reality. Např. hlavní hrdina Tadek byl tzv. „człowiek zlagrowany“ – naprosto přizpůsobený životu v koncentračním táboře, žijící na úkor druhých. Borowski dal navíc Tadkovi mnoho svých rysů a uvedl jej do situací, které sám zažil. Čtenáři si jej pak ztotožňovali s autorem a odsuzovali ho. Záměrem spisovatele však bylo poukázat na fakt, že válka otřásla veškerými morálními hodnotami, považovanými za základ naší civilizace a kultury. Jako první v literatuře o koncentračních táborech se Borowski postavil proti dělení lidí na „dobré“ a „zlé“, na vrahy a oběti a zodpovědnými za některé krutosti učinil rovněž vězně.

  • Sbírky básní:
    • Gdziekolwiek ziemia (1942)
    • Arkusz poetycki nr 2 (1944)
    • Imiona nurtu (1945)
  • Sbírky povídek:
    • Byliśmy w Oświęcimiu (1946) společně s K.Olszewskim, J. Nel-Siedleckim
    • Pewien żołnierz. Opowieści szkolne (1947)
    • Kamienny świat (1947) (česky jako Kamenný svět, Naše vojsko 1966, přel. Helena Teigová)
    • Pożegnanie z Marią (1948) (česky jako Rozloučení s Marií, Odeon 1987, přel. Helena Stachová)
    • Opowiadania z ksiażek i gazet (1949)
    • Czerwony maj (1953)
  • Fejetony:
    • Mała kronika wielkich spraw (1951)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Srov. Mokranowska, Z.: Okupacyjna poezja Tadeusza Borowskiego, in: Druga wojna światowa w literaturze polskiej i obcej, red. L. Ludorowski, Lublin 1994, s. 193.
  2. Literatura polska 1918-1975, sv. III, část 1., 1945-1975, red. A. Brodzka, T. Bujnicki, Warszawa 1996, s. 153.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tadeusz Borowski
  • Drewnowski, T.: Ucieczka z kamiennego świata (O Tadeuszu Borowskim), Warszawa 1992.
  • Literatura polska XX wieku. Przewodnik encyklopedyczny, red. J. Wojnowski, Warszawa 2002.
  • Štěpán, L.: Slovník polských spisovatelů, Praha 2000.

Některé části textu (s menšími úpravami) pochází z diplomové práce, kterou lze najít na: [1] (s. 13-14, 37-38).