Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Věžnička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věžnička

Náves s hasičskou zbrojnicí
a rybníkem v roce 2007
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0632 588148
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Jihlava (CZ0632)
Obec s rozšířenou působností Jihlava
Pověřená obec Polná
Historická země Čechy
Katastrální území Věžnička
Katastrální výměra 4,51 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 139 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 490 m n. m.
PSČ 588 13
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Věžnička 39
588 13 Polná
Starosta Jiří Vomela
Oficiální web: www.veznicka.cz
Email: ou.veznicka@volny.cz
Věžnička
Red pog.svg
Věžnička
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věžnička (německy Klein Wiesnitz) je obec v okrese JihlavaKraji Vysočina, ležící 12 kilometrů severovýchodně od Jihlavy. V roce 2014 zde žilo 131 obyvatel.[2] První zmínka pochází z roku 1502, kdy obec náležela ke strážným vsím polenského hradiště. Po celou svou historii patřila k polenskému panství. Ves tak vlastnili například páni z Kunštátu, Valdštejnové, páni z Hradce a od roku 1623 Ditrichštejnové. Dne 29. března 1899 byla nedaleko zavražděna místní obyvatelka Anežka Hrůzová, z jejíž smrti byl obviněn žid Leopold Hilsner, což odstartovalo antisemitské nálady v českých zemích, tzv. hilsneriádu. Ve 20. století Věžnička prošla modernizací, byla zavedena elektřina, kanalizace a plyn a byly vyasfaltovány silnice.

Obec se nachází v údolí Jamenského potoka na pomezí Hornosázavské pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny. Nejvyšší bod katastru, vrch Prašivec, se nachází severně od obce v lese Březina v nadmořské výšce 574 metrů. Věžničkou prochází silnice třetí třídy č. 34820 z Polné do Ždírce. V obci se nachází obchod se smíšeným zbožím a veřejná knihovna. Kulturní akce pořádají místní sbor dobrovolných hasičů a Statek u Tadeáše. V centru obce se nacházejí do země vyhloubené prastaré sklepy, tzv. lochy. Na návsi stojí kaplička a v Obecním lese se tyčí smírčí kámen s vyrytým reliéfním tlapatým křížem, který byl prohlášen kulturní památkou.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název Věžnice vznikl substantivizující příponou -ice z přídavného jména věžná. Tato přípona podle Profouse souvisí s polohou obce u potoka.[3] V první zmínce o obci z roku 1502 je označována jako Věžnice za Březinou,[4] roku 1654 Wiežnicžka.[3] V letech 1869–1921 nesla pojmenování Malá Věžnice.[5] Rozhodnutím ministerstva vnitra z roku 1924 se změnil název z Malé Věžnice na Věžničku.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o obci pochází z roku 1502, kdy ves nesla název Věžnice za Březinou.[4] V té době patřila ke strážným vsím polenského hradiště.[6] Po celou svou historii byla součástí polensko-přibyslavského panství. Nejprve ji vlastnili páni z Kunštátu, ti ji později prodali Trčkům z Lípy. V roce 1538 majetek získal Karel z Valdštejna, jehož dcera si polenské panství přinesla roku 1553 jako věno do manželství se Zachariášem z Hradce. V roce 1597 vlastnictví převzal Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu.

Roku 1623 bylo Rudolfu Žejdlicovi panství za účast v českém stavovské povstání zkonfiskováno a majetek získal kardinál František z Ditrichštejna, jehož rod Polnou a okolí držel dalších tři sta let.[7] V roce 1636 zde žilo třináct sedláků, od téhož roku se datuje Pamětní kniha obce Věžnička. Roku 1750 tu vznikla jednotřídní škola, po požáru v roce 1756 byla postavena jednopatrová školní budova.[6] Roku 1778 Věžnička obdržela privilegium dědičné rychty se všemi rychtářskými právy.[7]

Mapa Prvního vojenského mapování z roku 1764, ve spodní části je vyobrazen les s nápisem Pfaffen-Wald a červeně naznačená českomoravská hranice, uprostřed obrázku je zakresleno červeně několik domů po obou stranách Jamenského potoka, napravo je nápis Klein Wieschnitz. Vlevo je zakreslený Ždírec, uprostřed s křížkem jako označení pro kostel a nápisem Sedlentz: Böhm. Zdiretz. V pravém horním rohu se nachází část sídla Dobroutov s nápisem Dobroutow vel. Dobrowitow.
Mapa Věžničky
z Prvního vojenského mapování (1764)

V letech 1869–1880 spadala obec pod okres Polná, v období 1880–1961 pod okres Německý Brod (později Havlíčkův).[5] V roce 1898 ji postihl velký požár.[6] Dne 29. března 1899 byla v nedalekém lese Březina zavražděna místní rodačka 19letá švadlena Anežka Hrůzová a z vraždy, jíž byl připisován rituální motiv, byl neprávem obviněn žid Leopold Hilsner. Tato událost odstartovala antisemitské vlny na českém území, pro které se vžil název hilsneriáda. Roku 1901 byl ve Věžničce založen hasičský sbor a postavena hasičská zbrojnice.[7] V letech 19051909 nechala obec vystavět silnici do Polné a zregulovat Janemský potok, který protéká středem obce. Voda tohoto toku se do té doby několikrát ročně vylévala z břehů a zaplavovala okolní domy.[7] V roce 1910 byla školní budova přistavěna o jedno patro, kde se nacházela učebna a kabinet s příslušenstvím. V první světové válce zahynulo pět místních obyvatel. Roku 1922 tu založili obecní knihovnu s 98 svazky. Elektřina byla zavedena v roce 1925, o rok později veřejné osvětlení. Telefon byl zaveden roku 1940.

Po založení JZD v roce 1956 byly vystavěny zemědělské a hospodářské budovy. Téhož roku byl zprovozněn obecní rozhlas.[6] Od roku 1961 obec patří pod okres Jihlava.[5] V roce 1974 byla zavedena kanalizační síť, začala stavba silnice do Ždírce, vybudována byla hráz návesního rybníka a zrušena místní základní škola. V letech 1976 až 1990 Věžničku spravoval Ždírec.[6] V 90. letech proběhla přestavba návesní zvonice a výstavba mostu přes Jamenský potok a hasičské zbrojnice.[8] Roku 1997 Jamenský potok překlenul druhý tzv. Horní most. V roce 2002 byla dokončena plynofikace obce.[7]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Obec Věžnička leží v okrese JihlavaKraji Vysočina dva kilometry západně od Ždírce, tři kilometry jižně od Polné a dvanáct kilometrů severovýchodně od krajského města Jihlava. Rozloha katastru obce činí 4,53 km², z toho zaujímá orná půda 2,37 km², zahrady 0,04 km², trvalé travní porosty 0,78 km², lesní půda 1,04 km², vodní plochy 0,03 km², zastavěné plochy 0,03 km² a ostatní plochy 0,22 km².[9] Obec má jedno katastrální území s názvem Věžnička.[10]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Ústřední část fotografie tvoří vrch Prašivec, jehož vrchol je pokryt jehličnatými stromy, spodní část porůstají travní porosty. Uprostřed se nachází údolí Jamenského potoka, okolo něhož rostou drobné keře. Pravou přední částí prochází vyasfaltovaná silnice, nalevo se nachází louka se dvěma listnatými stromy a zorané pole. V pravé horní části je část koruny břízy.
Vrch Prašivec (574 m n. m.)

geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje rula a hlína, písek a štěrk.[11] Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně stojí na rozmezí Hornosázavské pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny, jejich podcelků Jihlavsko-sázavské brázdy a Brtnické vrchoviny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologické okrsky Štocký stupeň a Řehořovská pahorkatina.[12] Průměrná nadmořská výška činí 490 metrů.[13] Nejvyšší bod, vrch Prašivec (574,2 m n. m.), leží v lese Březina, jehož název nese i na některých mapách. Název kopce pochází od slovesa prášit a pojmenování získal podle zprašování sněhu v zimním období, kdy fungoval jako orientační bod.[14] Nejnižší bod se nachází u mostu přes řeku Jamenský potok v centru obce ve výšce 489 m n. m.[15]

Na převážné části území se vyskytuje pseudoglejová půda, okolo Jamenského potoka glejová a jihovýchodní okraj katastru tvoří kambizemě.[16]

Vodstvo a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Věžnička leží v údolí Jamenského potoka. Patří k úmoří Severního moře. Na katastru obce se vyskytují tři rybníky, jeden je návesní, druhý stojí u lesa Na Skalce, největší se nachází jižně od obce u Ždíreckého zádušního lesa.

V rámci Quittovy klimatické klasifikace se řadí do mírně teplé oblasti MT3, podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958 do okrsku B5 a dle Köppenovy klasifikace podnebívlhkému kontinentálnímu podnebí.[17] Dle údajů z nejbližší meteorologické stanice v Přibyslavi činí průměrná roční teplota 6,8 °C a průměrné srážkový úhrn dosahuje hodnoty 692 mm/rok. Průměrný roční sluneční svit je 1 613 hodin.[18]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Uprostřed snímku se nachází tok Jamenského potoka, v němž na několika místech roste tráva a lekníny, v ohybu je vidět menší dřevěná lávka. Břehy jsou porostlé trávou, v levém horní rohu roste listnatý strom a je vidět dřevěný plot.
Jamenský potok

V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu.[19] Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina.[20] Lesy v katastrálním území obce Věžnička náleží do přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina. Obec obklopují jehličnaté, místy také smíšené lesy. Dříve převažovaly buky a jedle, avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý. Severní část katastru tvoří Obecní les a les Březina. Jihovýchodně stojí les s názvem Lipiny. Jižně od obce najdeme Hladový les a Ždírecký zádušní les.[21] Potenciálně přirozenou vegetací je bučinakyčelnicí devítilistou.[22] Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas).[23]

V okolních lesích se vyskytují srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevují káně lesní (Buteo buteo). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), skokani (Rana), ropuchy obecné (Bufo bufo) či čolci (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra).[23] Na katastrálním území Věžničky se nenachází žádné zvláště chráněné území ani památný strom.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 42 domech 255 obyvatel, z nichž bylo 130 žen. 254 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 1 k německé. Žilo zde 250 římských katolíků a 5 příslušníků Církve československé husitské.[24] Dle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve Věžničce trvale 134 osob, z toho 64 žen. Celkem 89 občanů se hlásilo k české národnosti.[25] Část domů slouží chalupářům jako objekty druhého bydlení (pro rekreační účely). Většina obyvatel dojíždí za prací do Polné či Jihlavy, část pracuje v zemědělství.[7]

Centrum snímku tvoří bílá kaplička s mřížovým místo dveří, na levém boku má ookénko. Střecha je hnědá, navrchu má zvoničku. Stavba stojí na travnatém ostrůvku, okolo se nachází vyasfaltované cesty, za kapličkou jsou vidět dva smrky a jeden listnatý strom. V pozadí se nachází část zábradlí tzv. Horního mostu a části několika domů.
Jednoduchá zvonička
ve Věžničce
Vývoj počtu obyvatel a domů[4][26]
Počet 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
obyvatel 260 224 225 218 238 252 255 253 185 188 159 138 118 119 134
domů 40 40 40 40 40 42 45 45 42 42 43 44 43 46

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Obec je přifařena k římskokatolické farnosti Ždírec, která náleží do děkanství polenského a královéhradecké diecéze. Farnost nemá kněze, duchovní správu vykonává děkan polenské farnosti Zdeněk Krček. Farním kostelem je kostel svatého Václava ve Ždírci.[27] Podle cenzu z roku 2011 se k víře hlásí 56 z 134 osob, z toho se 39 lidí hlásilo k římskokatolické církvi. 13 věřících své vyznání neuvedlo, 15 osob bylo bez náboženské víry.[25]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Obec má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Jiří Vomela.

Období Voliči Účast v % Mandáty Výsledky Starosta
2002–2006 94 59,57 7 7 Za samostatnou Věžničku Václav Vomela
2006–2010 96 70,83 7 4 Za samostatnou Věžničku
3 Za mladou Věžničku
Miloslav Vomela
2010–2014 103 74,76 7 4 Za krásnou Věžničku
3 Za mladou Věžničku
Jan Diviš
2014–2018 103 72,82 7 7 ZA KRÁSNOU VĚŽNIČKU Jiří Vomela

Věžnička je členem Dobrovolného svazku obcí Mikroregionu Polensko[28] a Místní akční skupiny Českomoravské pomezí.[29]

Jednopatrová budova s červenou střechou stojí na trávníků. Do přízemní verandy vede betonové schodiště s hnědým zábradlím. Za verandou visí na zdi úřední deska, v prvním patře se nachází šest plastových oken.
Budova bývalé školy slouží
jako obecní úřad a prodejna.

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde výrobna keramiky a hostinec na Statku u Tadeáše, truhlářství a obchod se smíšeným zbožím. Část zemědělských objektů využívá firma GLOBAL.[30] K roku 2011 zde mělo sídlo 17 podnikatelských subjektů.[31] Roku 1956 tu vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které se v roce 1971 sloučilo s JZD Ždírec. Toto spojené JZD Ždírec–Věžnička se v roce 1976 spojilo s JZD Budovatel.[32] Po roce 1989, kdy byl zrušen kravín,[8] byla půda navrácena původním vlastníkům.

Věžničkou prochází silnice třetí třídy č. 34820 z Polné do Ždírce. Dopravní obslužnost obce je zajišťována silniční autobusovou dopravou dopravce ICOM Transport Jihlava. Autobusy jezdí ve směrech na Jihlavu a Polnou. Nejbližší železniční stanice se nachází sedm kilometrů severozápadně v Dobroníně. Obcí vede cyklistická trasa č. 16 ze Slavonic do Přibyslavi[33] a modře značená turistická trasaRytířska do Polné.

Školství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Záznamy o první škole pocházejí z roku 1750, kdy výuka probíhala v jedné místnosti. V roce 1756 školní učebna vyhořela a na návsi byla postavena jednopatrová školní budova. Od roku 1874 místní učitelé vedli pamětní knihu. Roku 1910 obec nechala přistavět druhé patro. Od roku 1974, kdy byla základní škola zrušena, děti dojíždějí do školy v Polné.[7] V jednopatrové budově bývalé školy se nachází obecní úřad, obchod se smíšeným zbožím, místní veřejná knihovna, klubovna pro mládež a společenská místnost. Na Statku u Tadeáše probíhají různé kulturní akce (např. oslavy slunovratu), ke sportovnímu vyžití obyvatel slouží fotbalové hřiště v jižní části obce. Místní sbor dobrovolných hasičů sídlí v hasičské zbrojnici na návsi.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Dva sklepy zahloubené ve stráni, jejichž zakulacenou střechu pokrývá tráva, uprostřed přední strany sklepů jsou dřevěné dveře. Okolo se nachází travní porost, v levém horním rohu je vidět část střechy obytného domu.
Unikátní sklepy, tzv. lochy
  • Staré sklepy tzv. lochy jsou vyhloubené v zemi na stráních a nacházejí se převážně na návsi okolo hlavní silnice.
  • Smírčí kámen o výšce 92 cm, šířce 55 a tloušťce 18 cm se tyčí v Obecním lese jeden kilometr severozápadně od obce a přibližně 500 metrů od Jamenského potoka. Jedná se o křížový kámen se záhadnými symboly, které dodnes zůstávají nerozluštěné. Na kameni je vyryt reliéfní tlapatý kříž, který má pod rameny dvě nádoby. Dle pověsti zde byla zabita žena s nůší, jiná pověst vypráví o násilné smrti bednáře.[34] Kulturní památkou se stal před rokem 1988.
  • Kaplička stojí v parčíku u návesního rybníka. Jednoduchá stavba čtvercového půdorysu se světle šedou brizolitovou omítkou má oplechovanou střechu, z jejíhož středu ční zvonice se zvonem na ruční pohon. V nice na zadní stěně kaple stojí zarámovaná socha Panny Marie, která drží malého Ježíška. Interiér kaple zdobí několik obrazů. Dveře jsou uzavřeny kovanou mříží, která umožňuje pohled dovnitř. Datum výstavby není známo, přestavba proběhla v roce 1991.[35]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Narodila se zde Anežka Hrůzová, která pracovala jako švadlena v nedaleké Polné. Dne 29. března 1899 byla ve svých 19 letech zavražděna a z její vraždy, údajně rituálně motivované, byl neprávem obviněn žid Leopold Hilsner. Soudní procesy s Hilsnerem odstartovaly antisemitské nálady a protižidovskou kampaň, známou jako „Hilsneriáda“. Anežčin most přes Zhořský potok u Polné, nacházející se nedaleko místa jejího skonu, byl pojmenován na její počest.[6]

V letech 18821886 na místní škole vyučoval přírodovědec a mykolog Jan Bezděk (1858–1915), jenž je autorem řady článků s přírodovědní tematikou a houbařského atlasu Houby jedlé a jedovaté.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Věžnička [online]. Regionální informační servis, 2015-01-01, [cit. 2015-02-26]. Dostupné online.  
  3. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. 4. S–Ž. Praha : Československá akademie věd, 1957. 864 s. Kapitola Věžnička, s. 535.  
  4. a b c PRCHAL, Jan. Polensko. Města, městyse, obce a osady na starých pohlednicích (díl I.). Polná : Fotoklub Polná – Klub za historickou Polnou, 2009. Kapitola Věžnička, s. 12.  
  5. a b c Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 568.  
  6. a b c d e f g VOMELOVÁ, Lenka. Rozvoj obce Věžnička. Věžnička, 2008. 99 s. Diplomová magisterská práce. Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické. Vedoucí práce Ing. Jana Krbová, Ph.D. s. 44–45. Dostupné online.
  7. a b c d e f g h PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Věžnička, s. 49–51. (česky)
  8. a b VOMELOVÁ, Lenka. Rozvoj obce Věžnička. Věžnička, 2008. 99 s. Diplomová magisterská práce. Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické. Vedoucí práce Ing. Jana Krbová, Ph.D. s. 46–47. Dostupné online.
  9. Veřejná databáze ČSÚ, obec Věžnička (okres Jihlava) [online]. Český statistický úřad, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.   – neplatný odkaz !
  10. Katastrální území Věžnička [online]. Katastrální úřad ČR, 2013-08-02, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  11. BORK, Pavel. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. České geologické služby, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  12. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987. 584 s. S. 43.  
  13. NOVÁKOVÁ, Božena. Zeměpisný lexikon ČSR : Obce a sídla N–Ž. 2. Praha : Československá akademie věd, 1991. 1225 s. Kapitola Věžnička, s. 1015.  
  14. SKÁLA, Václav. Prašivec [online]. PolNet, 2011-08-08, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  15. Výškový profil Věžnička [online]. mapy.cz, [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.  
  16. Klasifikace půdních typů podle TKSP a WRB [online]. Česká geologická služba, [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.  
  17. TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka. Praha : Český hydrometeorologický ústav, 2007. 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1.  
  18. CHALUPSKÝ, Antonín. Meteorologická stanice Přibyslav [online]. Český hydrometeorologický ústav, rev. leden 1996, [cit. 2013-04-24]. Dostupné online.   – neplatný odkaz !
  19. II.5 biogeografické členění, územní systém ekologické stability [PDF]. Kraj Vysočina, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.  
  20. DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. 5.3 Fytogeografické členění České republiky [online]. Brno: Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, 2010, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.  
  21. Věžnička, mapy.cz [online]. mapy.cz, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  22. Potenciálně přirozená vegetace [online]. Česká geologická služba, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  23. a b DAVID, Petr. Jihlavsko a Třebíčsko. Praha : Soukup & David, 2006. 161 s. ISBN 80-86899-99-3. Kapitola Vymezení a charakteristika, s. 9–11.  
  24. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 58.  
  25. a b Sčítání lidu 2011 Věžnička [online]. Český statistický úřad, 2011, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.   – neplatný odkaz !
  26. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 – 2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2013-08-06]. S. 570, 571, záznam 107. Dostupné online.  
  27. Římskokatolická farnost Ždírec [online]. Královéhradecká diecéze, 2009, 2010, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online.  
  28. Mikroregion Polensko [online]. [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.   – neplatný odkaz !
  29. Členská města, městyse a obce [online]. MAS Českomoravské pomezí, 2013, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  30. Vomelová. S. 55.
  31. Věžnička [online]. Regionální informační servis, 2010, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  32. Kamenná historie. Čtyřicet let socialistického zemědělství na Jihlavsku. [s.l.] : Okresní výbor KSČ, 1989. 89 s. Kapitola Jednotné zemědělské družstvo Budovatel Dobronín, s. 39.  
  33. Věžnička [online]. REV. 2003-01-12, [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  
  34. B, J. Věžnička [online]. 2004-04-16, [cit. 2013-08-10]. Dostupné online.  
  35. KLIMENTOVÁ-REPASKÁ, Eva. Církevní stavební památky pod správou děkanství Polná. Brno, 2012 [cit. 2013-08-10]. 222 s. Magisterská diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D. s. 108. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]