Věžnice (okres Jihlava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věžnice
Znak obce VěžniceVlajka obce Věžnice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0632 588130
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Jihlava (CZ0632)
Obec s rozšířenou působností Jihlava
Pověřená obec Polná
Historická země Morava
Katastrální území Věžnice
Katastrální výměra 4,88 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 146 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 565 m n. m.
PSČ 588 27
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Věžnice 55
58827 Jamné u Jihlavy
Starosta Bohumír Kriegsmann
Oficiální web: www.obecveznice.eu
Email: obec.veznice@worldonline.cz
Věžnice
Red pog.svg
Věžnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věžnice (německy Wiesnitz, Wesenz)[2] je obec, která se nachází v okrese Jihlava, kraj Vysočina.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Wieznijcze Bahenna (1556), ze Wieznicze Bahenne (1557), z Dolní Věžnice (1597), Wieznitz (1678), Wiezenetz (1718), Wieschnitz (1720), Wieznitz (1751), Wiesnitz a Wěznice (1846), Wieznitz a Věžnice (1872), Věžnice Bahenná (1881), Wěžnitz a Věžnice (1893) až k podobě Věžnice v roce 1924. Místní jméno znamená místo, kde je či byla věž (strážní či kostelní). Přívlastek bahenná odkazuje na mokrý terén, na kterém ves leží. Pojmenování je rodu ženského, čísla jednotného, genitiv zní Věžnice.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1509,[4] obec však vznikla již ve 13. století kolonizací kraje benediktýnským klášterem z Třebíče.[4] poté byla pravděpodobně součástí měřínského proboštství. V roce 1512 změnila ves majitele, když ji Jan Kobík z Opatova prodal Hynku Bočkovi z Kunštátu.[5] V roce 1559 obec vlastnil Jan Stránecký ze Stránce, jenž ji v roce 1570[6] prodal Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. Jeho synové Arnošt, Oldřich a Smil postoupili obec v roce 1584 Matouši Grýnovi ze Štyrzenberka, Karel Grýn ji spolu s dalšími osadami prodal Danielu Neumeierovi z Wintenberku, po Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován. Císařská komora ves směnila za 2000 tolarů Smilauerovi ze Smilova, jenž ji v roce 1627 daroval jihlavským jezuitům, pod jejichž majetek obec patřila až do roku 1773.[7] Na starém obecním razítku z roku 1741 stojí nápis „Poctivá obec Bahenní Věžnice“, uprostřed názvu je vymalována věž tvrze a zkřížená sekyra s kosou. Po zrušení řádu ves roku 1790[6] získal dědičně polenský měšťan Václav Kalcher, jenž obec pronajal Janu Nussbaumovi, jehož vnuk Jan vesnici v roce 1849 koupil od studijního fondu bývalých jezuitů. V roce 1899 majetek včetně Věžnice zdědil baron Karel Schiller z Lanškrouna, jehož rodu byl majetek v roce 1945 zkonfiskován.[4]

V letech 1869–1950 spadala obec pod okres Jihlava, v letech 1950–1961 pod okres Jihlava-okolí a od roku 1961 opět pod okres Jihlava.[8] V letech 19801990 se stala součástí tzv. střediskové obce Jamné.[4] Obec se zapojila od Programu obnovy venkova, díky němuž v obci proběhla telefonizace, vyasfaltování obecních cest a jiné investiční projekty. V soutěži „Vesnice roku 1997“ Věžnice získala ocenění „Zelená stuha“ za péči o zeleň a životní prostředí, o rok později obdržela „Zlatou stuhu“. V roce 1997 obecní úřad emitoval sérii pohlednic, o rok později vydal Almanach.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Věžnice leží v okrese Jihlava, Kraj Vysočina. Nachází se v mírné kotlině 3 km jižně od Nadějova, 10 km západně od Měřína, 3 km severozápadně od Řehořova, 5 km severně od Kamenice, 6,5 km severovýchodně od Luk nad Jihlavou, 16 km východně od Jihlavy a 10 km jihovýchodně od Polné. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křižanovské vrchoviny a jejího podcelku Brtnická vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Řehořovská pahorkatina.[9] Průměrná nadmořská výška činí 565 metrů.[10] Nejvyšší bod o ndamořské výšce 627 metrů leží jihovýchodně od Věžnic.[11] Obec leží na rozvodí Severního a Černého moře.[5] Říčka Šlapanka pramení 400 m jižně od obce, v roce 1995 na ní vybudovali rybník Obora.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 56 domech 294 obyvatel. 294 obyvatel se hlásilo k československé národnostié. Žilo zde 291 římských katolíků a 1 příslušník Církve československé husitské.[12] Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 153 obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel Věžnic[13][4]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 295 274 308 327 283 281 295 294 223 211 198 169 156 150 147

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Místní části, členství ve sdruženích[editovat | editovat zdroj]

Obec se rozkládá na katastrálním území Věžnice a nečlení se na místní části či základní sídelní jednotky.

Věžnice je členem mikroregionu Dobrovolný svazek obcí Mikroregionu Polensko a místní akční skupiny Českomoravské pomezí.

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Obec má pětičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Bohumír Kriegsmann.

Období Voliči Účast v % Mandáty Výsledky Starosta
2006–2010 125 88,80 5 5 SNK Věžnice Bohuslav Novák
2010–2011 135 68,89 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann
2011–2014 137 69,34 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann
2014–2018 130 66,92 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. května 2012. Znak: V modrém štítě na zeleném vrchu volná kvádrovaná hradba, z níž vyniká věž, obojí stříbrné, věž má tři (2, 1) černá okna a červenou kuželovou střechu zakončenou zlatým křížkem. Z vrchu před hradbou vynikají kosmo kosa a šikmo sekera-širočina, obojí stříbrné a odvrácené, kosiště a topůrko přirozené barvy. Vlajka: Z horního okraje listu vychází modrý klín s vrcholem na dolním okraji listu. Z horní poloviny žerďového a vlajícího okraje vycházejí bílé pruhy do druhé a třetí čtvrtiny dolního okraje listu. Dolní žerďový a vlající trojúhelník červený. V dolním vrcholu klínu zelený vrch, z něho vyniká volná kvádrovaná hradba, z níž vyniká věž, obojí bílé, věž má tři (2, 1) černá okna a červenou kuželovou střechu zakončenou žlutým křížkem. Z vrchu před hradbou vynikají kosmo kosa a šikmo sekera-širočina, obojí bílé a odvrácené, kosiště a topůrko hnědé. Vlajka má rozměr šířky ku délce v poměru 2:3.[14]

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

V obci funguje hostinec, prodejna se smíšeným zbožím JEDNOTA, spotřební družstvo Velké Meziříčí. Půdu obdělává soukromé zemědělské družstvo a jedna rolnická rodina. Sídlí zde firma PILATRANS ZEJDA s.r.o.[15] Územím obce prochází dálnice D1, silnice II/351 v úseku Polná - Kamenice a silnice II/602 v úseku Měřín - Jihlava.[16] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport, TRADO-BUS a Tourbus. Autobusy jezdí ve směrech Brno, Velké Meziříčí, Jihlava, Tábor, Písek, Strakonice, Velká Bíteš, Puklice, Kamenice, Řehořov, Měřín, Bransouze, Arnolec, Polná a Náměšť nad Oslavou.[17]

Školství, kultura[editovat | editovat zdroj]

Školu zde založili roku 1818. V roce 1992 vybudovali víceúčelovou budovu se společenským sálem, ve které sídlí místní knihovna a obecní úřad. Roku 1994 vystavěli hasičskou zbrojnici, sbor dobrovolných hasičů tu vznikl v roce 1889.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Sousoší svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie – v barokním stylu pochází z II. poloviny 18. století
  • boží muka – stojí při silnici do Vysoké Studnice, vznikla pravděpodobně v I. polovině 19. století
  • Památník milénia se zvoničkou – pochází z roku 1997,[5] vevnitř věžičky je zavěšen stylizovaný kruh, který symbolizuje věčný koloběh života a smrti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jindřich Schulz, Miloš Trapl; Recenze: B. Čerešňák, J. Petrlík, K. Křesadlo, H. Příleská, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XI. Ostrava : Profil, 1988. 385 s., 9 map. Kapitola Politický okres Jihlava, s. 82.  
  3. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha : Academia, 1980. S. 701.  
  4. a b c d e f PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Věžnice (JI), s. 44-46. (česky)
  5. a b c PRCHAL, Jan. Polensko. Města, městyse, obce a osady na starých pohlednicích (díl I.). Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2009. Kapitola Věžnice (Bahenní), s. 25.  
  6. a b PRCHAL, Jan. Polensko. Města, městyse, obce a osady na starých pohlednicích (díl II.). Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2010. Kapitola Věžnice (Bahenní), s. 4.  
  7. PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Věžnice, s. 55.  
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 568.  
  9. Geomorfologické členění ČR [online]. Česká geologická služba, 2014-01-01, [cit. 2014-10-02]. Dostupné online.  
  10. Věžnice [online]. Regionální informační servis, 2014-01-01, [cit. 2014-10-02]. Dostupné online.  
  11. Věžnice [online]. ČÚZK, 2014-01-01, [cit. 2014-10-02]. Dostupné online.  
  12. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha : Orbis, 1935. 212 s. S. 56.  
  13. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 570-571.  
  14. Udělené symboly – Věžnice [online]. 2012-05-18, [cit. 2014-08-16]. Dostupné online.  
  15. Věžnice [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-10-06, [cit. 2014-10-20]. Dostupné online.  
  16. Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01, [cit. 2014-10-20]. Dostupné online.  
  17. Věžnice [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014, [cit. 2014-10-20]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOHNAL, Josef. "Bahenní" Věžnice po roce 1945. In Polensko 13, č. 3. Polná : Klub za historickou Polnou, 2004. S. 26–28.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]