Přeskočit na obsah

Hybrálec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hybrálec
Znak obce HybrálecVlajka obce Hybrálec
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJihlava
Obec s rozšířenou působnostíJihlava
(správní obvod)
OkresJihlava
KrajVysočina
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°25′40″ s. š., 15°33′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel483 (2025)[1]
Rozloha10,50 km²[2]
Katastrální územíHybrálec
Nadmořská výška510 m n. m.
PSČ586 01
Počet domů163 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduHybrálec 69
586 01 Jihlava 1
ou@hybralec.cz
StarostaLeoš Delín
Oficiální webwww.hybralec.cz
Hybrálec
Hybrálec
Další údaje
Kód obce550281
Kód části obce50369
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hybrálec (německy Ebersdorf) je obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Žije zde 483[1] obyvatel.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Eberhardsdorf (1315), Ebrharticz (1320), Eberhartsdorf (1382), z Ebrharce (1478), Ebersdorf (1787), Hibralec (1843), Hýbralec a Ebersdorf (1854) až k podobám Hybrálec a Ebersdorf v roce 1886. Německý název Ebersdorf je odvozen od osobního jména Eberhard a znamenal Eberhartova ves. Původní český název byl Ebrhartice a znamenal ves lidí Ebrhartových, analogií s Humpolce došlo ke změně na Hybrálec.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1315.[5] Obec leží v údolí Smrčenského potoka přímo uprostřed středověkých důlních děl.

Původní název byl Eberhardsdorf (později Ebersdorf), ze kterého je možno dovozovat, že mohla být založena samotným Eberhardem, českým mincmistrem a lokátorem, jedním z nejvlivnějších českých velmožů na dvoře králů Václava I. a Přemysla Otakara II., pro které zajišťoval jejich zájmy v době stříbrné horečky v Čechách v polovině 13. století. Stříbro se v celém okolí obce těžilo s přestávkami dalších 500 let.

Původní obec byla zničena při obléhání Jihlavy v roce 1458. Pustou ves posléze koupilo v roce 1533 město Jihlava[6] a v průběhu 16. století obnovilo. Obec byla typickou kolonizační obcí hornické éry Jihlavska a svůj německý ráz si zachovala až do roku 1945.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Nachází se 2,5 kilometru severovýchodně od Jihlavy, 2,5 kilometru severovýchodně od Plander, čtyři kilometry východně od Bílého Kamene a 5,5 kilometru jihovýchodně od Smrčné. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křemešnické vrchoviny a jejího podcelku Humpolecká vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Vyskytenská pahorkatina.[7] Průměrná nadmořská výška činí 510 metrů.[8] Nejvyšší bod o nadmořské výšce 603 metrů stojí severozápadně od obce. Severovýchodně od Hybrálce stojí Borovice (582 metrů). Obcí protéká Smrčenský potok, na němž se severně od obce rozkládají rybník U Nového, Obecní rybník, Trpaslík a Zadní rybník.[9]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 89 domech 665 obyvatel, z nichž bylo 324 žen. 214 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 446 k německé. Žilo zde 644 římských katolíků, 6 evangelíků, 8 příslušníků církve československé husitské a 5 židů.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 594 571 595 676 674 665 588 400 430 391 327 323 361 408 474
Počet domů 71 72 74 80 81 89 97 113 91 88 89 101 121 148 163

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1850–1976 byl samostatnou obcí. Od 1. srpna 1976 do 30. června 1990 patřil jako místní část k Jihlavě.[13] Od 1. července 1990 je opět samostatnou obcí.[14][15]

Základní sídelní jednotky

[editovat | editovat zdroj]

Obec se nečlení na místní části, má jediné katastrální území pojmenované Hybrálec, na němž se nacházejí 3 základní sídelní jednotky – Hybrálec, Nad Borovinkou-U Lyžaře a Šipnov.[16]

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

Obec má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Antonín Pokorný, který nahradil Jana Váchu, jenž funkci vykonával v letech 2006-2010.

ObdobíVoličiÚčast v %MandátyStarosta
2002–200630166,787Jan Vácha
2006–201032866,467Jan Vácha
2010–201433165,267Antonín Pokorný
2014–201836360,887Antonín Pokorný

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 11. dubna 2008.[17]

Znak: V modrém štítě v čelně vztyčené stříbrné radlici černá plamenná orlice s červenou zbrojí a stříbrným perizoniem. Radlice podložena zkříženými stříbrnými kosami se zlatými kosišti a provázena nahoře a dole do oblouku třemi stříbrnými šestilistými květy se zlatými středy.

Vlajka: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, modrý a žlutý, v poměru 1 : 4 : 1. V modrém pruhu čelně bílá radlice hrotem k hornímu okraji listu, v ní černá plamenná orlice s červenou zbrojí a bílým perizoniem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

V obci sídlí firmy IT-BOX s.r.o., VEJMĚLEK J, s.r.o., CHATOS, spol. s r.o., SK PROGASTRO s.r.o., MT STEEL, s.r.o., VÁŇA Hybrálec s.r.o., OSMONT, s.r.o., ANVIL s.r.o., M.B.S. Mini Brewery System s.r.o., MIKROS – tech, s.r.o., PEMAX – interier, s.r.o., STEEL-TECH CZ s.r.o., GRO-SHEEP COMPANY s.r.o., VH AGRO s.r.o., EBERSTAV s.r.o., I. Teplárenská společnost, s.r.o., MASTRS s.r.o. a A G R O Hybrálec, s.r.o.[18] Obcí prochází silnice III. třídy č. 03824 do Jihlavy.[19] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport a Dopravní podnik města Jihlavy. Autobusy jezdí ve směrech Humpolec, Ústí, Větrný Jeníkov, Jihlava, Úsobí, Havlíčkův Brod, Dudín a Herálec.[20] Obcí prochází žlutě značená turistická trasa.

Školství, kultura a sport

[editovat | editovat zdroj]
  • TJ 1. máj HYBRÁLEC
  • Sbor dobrovolných hasičů Hybrálec
  • Bratři v ringu

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kaple svatého Václava – Je projevem lidové sakrální architektury z let 1828–1829 a je vedena jako kulturní památka. Byla postavena podle plánů zednického mistra Martina Schindlera ze Štoků z veřejné sbírky a z odkazu koláře Ondřeje Letschera. 28. září 1829 byla vysvěcena jihlavským farářem Martinem Ignácem Weberem na kapli svatého Kříže. Zvon ulitý v roce 1834 významným pražským zvonařem Karlem Bellmannem je ve zvonici kaple dosud. Od roku 1994 prošla kaple celkovou rekonstrukcí, po které byla slavnostně vysvěcena 1. října 2006 strahovským opatem Michaelem Pojezdným.
  • Sloup se sousoším Piety u Stříbrného dvora – Tato památka byla postupně v letech 2000–2004 odcizena.
  • Pomník padlým v první světové válce – Originální seskupení přírodních balvanů, na nichž jsou osazeny pamětní desky. Obnoveno po roce 1989.
  • Kříž na rozcestí před obcí – Kamenný kříž s reliéfy po stranách sloupu. Jedná se o kulturní památku, doba vzniku se odhaduje na rok 1865.
  • Pozůstatky dolování stříbra – Na území obce se nacházejí významné pozůstatky jihlavského dolování. Nejzachovalejší je štola svatého Jana Nepomuckého[21] z r. 1776 u bývalého mlýna pod obcí a zbytek štoly tzv. trpaslíčí sloje u rybníka nad obcí.

Katastrem obce probíhá hornická naučná stezka,[22] kterou vyznačilo město Jihlava.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. 1. A-H. Praha: Československá akademie věd, 1954. 821 s. S. 724.
  5. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2013-03-02]. S. 564, záznam 31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
  6. ↑ JAROŠ, Zdeněk. Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. Žehušice: Městské knihy, 2001. 295 s. ISBN 80-902919-6-1. S. 52.
  7. ↑ Geomorfologické členění ČR [online]. Česká geologická služba, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online.
  8. ↑ Hybrálec [online]. Regionální informační servis, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online.
  9. ↑ Hybrálec [online]. ČÚZK, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online.
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 71.
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  12. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  13. ↑ Pisková, Renáta. Jihlava. S. 642–643.
  14. ↑ Pisková, Renáta. Jihlava. S. 669.
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 182.
  16. ↑ Základní sídelní jednotka (ZSJ) [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2014-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19.
  17. ↑ Udělené symboly – Hybrálec [online]. 2008-04-11 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  18. ↑ Hybrálec [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-10-06 [cit. 2014-10-21]. Dostupné online.
  19. ↑ Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01 [cit. 2014-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05.
  20. ↑ Hybrálec [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014 [cit. 2014-10-21]. Dostupné online.
  21. ↑ [nedostupný zdroj]
  22. ↑

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Hybrálec, s. 87–89. 
  • VILÍMEK, Ladislav. Židé v Hybrálci. In: DVOŘÁK, Petr. Dotyky: Židé v dějinách Jihlavska : sborník k výstavě. Jihlava: Muzeum Vysočiny Jihlava, Státní okresní archiv v Jihlavě, 1998. ISBN 80-901715-4-0. S. 132–134.
  • STRÁNSKÝ, Karel. Hamr v Hybrálci u Jihlavy. In: Z dějin hutnictví 29. Praha: Národní technické muzeum, 2000. S. 41–46.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hybrálec&oldid=25663467“